Skip to main content

Text 9

Sloka 9

Texto

Verš

sanat-kumāro bhagavān
yad āhādhyātmikaṁ param
yogaṁ tenaiva puruṣam
abhajat puruṣarṣabhaḥ
sanat-kumāro bhagavān
yad āhādhyātmikaṁ param
yogaṁ tenaiva puruṣam
abhajat puruṣarṣabhaḥ

Palabra por palabra

Synonyma

sanat-kumāraḥ — Sanat-kumāra; bhagavān — muy poderoso; yat — el que; āha — dijo; ādhyātmikam — avance espiritual de la vida; param — supremo; yogam — misticismo; tena — por ese; eva — ciertamente; puruṣam — a la Persona Suprema; abhajat — adoró; puruṣa-ṛṣabhaḥ — el mejor de los seres humanos.

sanat-kumāraḥ — Sanat-kumāra; bhagavān — nejmocnější; yat — to, co; āha — řekl; ādhyātmikam — duchovní pokrok v životě; param — konečný; yogam — mysticismus; tena — tím; eva — jistě; puruṣam — Nejvyšší Osobu; abhajat — uctíval; puruṣa-ṛṣabhaḥ — nejlepší z lidí.

Traducción

Překlad

De ese modo, el mejor de los seres humanos, Mahārāja Pṛthu, siguió el sendero de avance espiritual que Sanat-kumāra le había aconsejado. Es decir, adoró a la Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa.

Mahārāja Pṛthu, nejlepší z lidských bytostí, kráčel cestou duchovního pokroku, kterou mu doporučil Sanat-kumāra — uctíval Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu.

Significado

Význam

En este verso se dice claramente que Mahārāja Pṛthu, practicando el sistema de prāṇāyāma-yoga, se ocupó en el servicio de la Suprema Personalidad de Dios, tal como le había aconsejado el santo Sanat-kumāra. En este verso son significativas las palabras puruṣam abhajat puruṣarṣabhaḥ. Puruṣarṣabha se refiere a Mahārāja Pṛthu, el mejor de los seres humanos, y puruṣam se refiere a la Suprema Personalidad de Dios. La conclusión es que el mejor de todos los hombres se ocupa en el servicio de la Persona Suprema. Un puruṣa es el digno de adoración, y el otro puruṣa es el adorador. Cuando el puruṣa que adora, la entidad viviente, piensa en volverse uno con la Persona Suprema, se confunde y cae en la oscuridad de la ignorancia. Tal como afirma el Señor Kṛṣṇa en el Bhagavad-gītā (2.12), el propio Kṛṣṇa y todas las entidades vivientes que se habían reunido en el campo de batalla ya habían existido como individuos en el pasado, y continuarían siendo individuos en el futuro. Por consiguiente, los dos puruṣas, es decir, la entidad viviente y la Suprema Personalidad de Dios, nunca pierden sus respectivas identidades.

Zde je jasně řečeno, že když Mahārāja Pṛthu praktikoval prāṇāyāma-yogu, sloužil tím Nejvyšší Osobnosti Božství, jak mu doporučil světec Sanat-kumāra. Významná jsou slova puruṣam abhajat puruṣarṣabhaḥ — puruṣarṣabha se vztahuje na Mahārāje Pṛthua, nejlepšího z lidí, a puruṣam označuje Nejvyšší Osobnost Božství. Z toho plyne, že ten, kdo je nejlepší ze všech lidí, slouží Nejvyšší Osobě. Jeden puruṣa je uctíván a druhý puruṣa uctívá. Když uctívající puruṣa (živá bytost) pomýšlí na splynutí s Nejvyšší Osobou, je tím zmaten a propadá se do temnoty nevědomosti. Pán Kṛṣṇa řekl v Bhagavad-gītě (2.12), že všechny živé bytosti přítomné na bojišti (včetně Kṛṣṇy Samotného) existovaly jako individuální osoby i v minulosti a budou tak existovat i v budoucnosti. Oba puruṣové — živá bytost a Nejvyšší Osobnost Božství — si tedy vždy zachovávají svou totožnost.

En realidad, la persona autorrealizada se ocupa perpetuamente en el servicio del Señor, en esta vida y en la siguiente. En verdad, los devotos no ven diferencia entre esta vida y la siguiente. En esta vida, el devoto neófito aprende a servir a la Suprema Personalidad de Dios, y en la vida siguiente se acerca a esa Persona Suprema en Vaikuṇṭha y Le ofrece el mismo servicio devocional. Se considera que el servicio devocional es brahma-bhūyāya kalpate incluso para el devoto neófito. El servicio devocional que se ofrece al Señor nunca se considera una actividad material. El devoto actúa en el plano de brahma-bhūta, y por lo tanto, ya está liberado. En consecuencia, no necesita practicar ningún otro tipo de yoga para acercarse al plano de brahma-bhūta. Cuando el devoto sigue estrictamente las órdenes del maestro espiritual, sigue las reglas y regulaciones y canta el mantra Hare Kṛṣṇa, se debe concluir que ya está en el plano de brahma-bhūta, como se confirma en el Bhagavad-gītā (14.26):

Seberealizovaná osoba slouží Pánu neustále; v tomto životě i v příštím. Pro oddané není mezi tímto a příštím životem rozdíl. V tomto životě se začínající oddaný učí sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství a v příštím životě přichází za Nejvyšší Osobou na Vaikuṇṭhu, kde pokračuje v téže oddané službě. I v případě začínajícího oddaného je oddaná služba brahma-bhūyāya kalpate. Oddanou službu Pánu nelze nikdy považovat za hmotnou činnost. Jelikož oddaný jedná na úrovni brahma-bhūta, je již osvobozený, a nemusí tedy praktikovat žádný jiný druh yogy, aby tohoto stavu dosáhl. Pokud se přísně drží pokynů duchovního mistra, zpívá mantru Hare Kṛṣṇa a následuje pravidla a předpisy, znamená to, že již je ve stavu brahma-bhūta, což potvrzuje Bhagavad-gītā (14.26):

māṁ ca yo ’vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate
māṁ ca yo 'vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate

«Aquel que se dedica por completo al servicio devocional, firme en todas las circunstancias, trasciende de inmediato las modalidades de la naturaleza material y llega así al plano del Brahman».

“Kdo Mi slouží s úplnou oddaností a za žádných okolností se neodchýlí, ten ihned transcenduje kvality hmotné přírody, a tak se dostává na úroveň Brahmanu.”