Skip to main content

Text 52

Sloka 52

Texto

Verš

gṛheṣu vartamāno ’pi
sa sāmrājya-śriyānvitaḥ
nāsajjatendriyārtheṣu
niraham-matir arkavat
gṛheṣu vartamāno ’pi
sa sāmrājya-śriyānvitaḥ
nāsajjatendriyārtheṣu
niraham-matir arkavat

Palabra por palabra

Synonyma

gṛheṣu — en el hogar; vartamānaḥ — presente; api — aunque; saḥ — el rey Pṛthu; sāmrājya — todo el imperio; śriyā — opulencia; anvitaḥ — estando absorto en; na — nunca; asajjata — se sintió atraído; indriya-artheṣu — para la complacencia de los sentidos; niḥ — ni; aham — yo soy; matiḥ — consideración; arka — el sol; vat — como.

gṛheṣu — doma; vartamānaḥ — přítomný; api — i když; saḥ — král Pṛthu; sāmrājya — celá říše; śriyā — do bohatství; anvitaḥ — pohroužený; na — nikdy; asajjata — přitahovaný; indriya-artheṣu — ke smyslovému požitku; niḥ — ani; aham — já jsem; matiḥ — uvažování; arka — slunce; vat — jako.

Traducción

Překlad

Mahārāja Pṛthu, que debido a la prosperidad de su imperio era muy opulento, llevó vida de casado y permaneció en su hogar. Como nunca se sintió inclinado a emplear sus opulencias en la complacencia de los sentidos, se mantuvo desapegado, exactamente igual que el sol, que no se ve afectado bajo ninguna circunstancia.

Mahārāja Pṛthu, jenž byl díky prosperitě celé své říše velice bohatý, žil doma jako hospodář. Jelikož nikdy neměl sklony používat své bohatství pro uspokojování vlastních smyslů, zůstával stejně nepřipoutaný jako slunce, které není ovlivněné za žádných okolností.

Significado

Význam

En este verso es significativa la palabra gṛheṣu. Hay cuatro āśramas: brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha y sannyāsa, y de entre ellos, solo en el āśrama de gṛhastha se permite la relación con mujeres; por lo tanto, el āśrama de gṛhastha es como una autorización para la complacencia de los sentidos que se da al devoto. Pṛthu Mahārāja era especial, pues a pesar de estar autorizado para vivir como jefe de familia, y a pesar de que en su reino poseía una opulencia inmensa, nunca se ocupó en la complacencia de los sentidos. Esa característica especial indicaba que era un devoto puro del Señor. El devoto puro nunca siente atracción por la complacencia de los sentidos, y por consiguiente, está liberado. En la vida material, las personas se ocupan en la complacencia de los sentidos en busca de su propia satisfacción personal, pero en la vida devocional o liberada, el objetivo es satisfacer los sentidos del Señor.

Významné je slovo gṛheṣu. Gṛhastha neboli hospodář se jako jediný z představitelů čtyř āśramů — brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa — může stýkat se ženami. Gṛhastha-āśrama je tedy pro oddaného určitým oprávněním ke smyslovému požitku. Pṛthu Mahārāja byl výjimečný tím, že se nikdy neoddával smyslovému požitku, přestože dostal oprávnění zůstat hospodářem a ve svém království přechovával nezměrné bohatství. To byl zvláštní znak, který svědčil o tom, že je čistým oddaným Pána. Čistého oddaného nikdy nepřitahuje smyslový požitek, a proto je osvobozený. V hmotném životě každý usiluje o smyslový požitek pro své vlastní uspokojení, ale v životě oddanosti neboli osvobozeném stavu se oddaný snaží uspokojovat smysly Pána.

En este verso se compara a Mahārāja Pṛthu con el sol (arka-vat). El sol a veces brilla sobre excrementos, orina y muchas otras cosas contaminadas, pero como es todopoderoso, nunca se ve afectado por esa relación. Todo lo contrario; con su luz esteriliza y purifica esos lugares sucios y contaminados. De manera similar, el devoto se ocupa en muchas actividades materiales, pero como no desea la complacencia de los sentidos, nunca se ve afectado por ellas. Todo lo contrario; pone todas las actividades materiales al servicio del Señor. El devoto puro sabe cómo utilizarlo todo para servir al Señor, y por lo tanto, nunca se ve afectado por las actividades materiales. En lugar de ello, con sus planes trascendentales purifica esas actividades, como se explica en el Bhakti-rasāmṛta-sindhu: sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam: Su objetivo es purificarse por completo sirviendo al Señor, sin verse afectado por las falsas identificaciones materiales.

Mahārāja Pṛthu je v tomto verši přirovnán ke slunci (arka-vat). Slunce někdy svítí na výkaly, moč a mnoho jiných nečistot, ale jelikož je všemocné, tyto věci ho nikdy neznečistí, přestože je s nimi ve styku. Naopak — slunce špinavá místa sterilizuje a očišťuje. Stejně tak oddaný může vykonávat mnoho hmotných činností, ale jelikož netouží po smyslovém požitku, tyto činnosti ho neovlivňují. Všechny je naopak zapojuje do služby Pánu. Čistý oddaný ví, jak vše využít ve službě Pánu, a proto ho hmotné činnosti nikdy neovlivní — svými transcendentálními plány je místo toho očišťuje. To popisuje Bhakti-rasāmṛta-sindhu: sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam — jeho cílem je zcela se očistit ve službě Pánu a nepodléhat vlivu hmotných označení.