Skip to main content

Text 26

Sloka 26

Texto

Verš

yadā ratir brahmaṇi naiṣṭhikī pumān
ācāryavān jñāna-virāga-raṁhasā
dahaty avīryaṁ hṛdayaṁ jīva-kośaṁ
pañcātmakaṁ yonim ivotthito ’gniḥ
yadā ratir brahmaṇi naiṣṭhikī pumān
ācāryavān jñāna-virāga-raṁhasā
dahaty avīryaṁ hṛdayaṁ jīva-kośaṁ
pañcātmakaṁ yonim ivotthito ’gniḥ

Palabra por palabra

Synonyma

yadā — cuando; ratiḥ — apego; brahmaṇi — en la Suprema Personalidad de Dios; naiṣṭhikī — fija; pumān — la persona; ācāryavān — completamente entregada al maestro espiritual; jñāna — conocimiento; virāga — desapego; raṁhasā — por la fuerza de; dahati — quema; avīryam — impotente; hṛdayam — en el corazón; jīva-kośam — la cubierta del alma espiritual; pañca-ātmakam — cinco elementos; yonim — fuente del nacimiento; iva — como; utthitaḥ — que emana; agniḥ — fuego.

yadā — když; ratiḥ — připoutanost; brahmaṇi — k Nejvyššímu Pánu; naiṣṭhikī — stálá; pumān — osoba; ācāryavān — zcela odevzdaná duchovnímu mistrovi; jñāna — poznání; virāga — odpoutanosti; raṁhasā — silou; dahati — spaluje; avīryam — neschopné; hṛdayam — v srdci; jīva-kośam — pokryv duše; pañca-ātmakam — pět prvků; yonim — zdroj zrození; iva — jako; utthitaḥ — vycházející; agniḥ — oheň.

Traducción

Překlad

Con el despertar del conocimiento y el desapego, y por la gracia del maestro espiritual, el apego de la entidad viviente por la Suprema Personalidad de Dios queda firmemente establecido. Entonces, esa entidad viviente, que está situada en el corazón del cuerpo y cubierta por los cinco elementos, quema las envolturas materiales que la rodean, tal como el fuego quema la madera de la que brota.

Když se živá bytost — která je umístěná v srdci těla a pokrytá pěti prvky — milostí duchovního mistra a probuzením poznání a odpoutanosti trvale připoutá k Nejvyšší Osobnosti Božství, spálí své hmotné okolí právě tak, jako oheň spaluje dřevo, ze kterého vychází.

Significado

Význam

Se dice que en el corazón viven juntos jīvātmā, que es el alma individual, y Paramātma. Las Escrituras védicas afirman: hṛdi hy ayam ātmā: El alma y la Superalma viven juntas en el corazón. El alma individual se libera cuando sale del corazón material o limpia el corazón para que este se espiritualice. El ejemplo de este verso es muy apropiado: yonim ivotthito ’gniḥ. Agni, el fuego, sale de la madera, y por su acción la madera queda completamente destruida. De manera similar, cuando la entidad viviente aumenta su apego por la Suprema Personalidad de Dios, se considera que es como el fuego. Un fuego ardiente es visible porque manifiesta calor y luz; de la misma manera, la entidad viviente que está en el corazón, cuando se ilumina con conocimiento espiritual pleno y se desapega del mundo material, reduce a cenizas los cinco elementos materiales que la cubren, esto es, tierra, agua, fuego, aire, y espacio, y se libera de los cinco tipos de apego material: la ignorancia, el egoísmo falso, el apego al mundo material, la envidia, y la absorción en el estado de conciencia material. Por lo tanto, la palabra pañcātmakam, que se menciona en este verso, se refiere, o bien a los cinco elementos, o a las cinco capas de contaminación material. Cuando todo ello queda reducido a cenizas por la acción del ardiente fuego del conocimiento y el desapego, la persona queda firmemente establecida en el servicio devocional de la Suprema Personalidad de Dios. Solo el que se refugia en un maestro espiritual genuino, y, siguiendo sus instrucciones, experimenta una creciente atracción por Kṛṣṇa, puede eliminar las cinco capas que cubren a la entidad viviente en el corazón material. La entidad viviente está situada en el corazón, y sacarla del corazón significa liberarla. Ese es el proceso. Hay que refugiarse en un maestro espiritual genuino, y siguiendo sus instrucciones, adquirir mayor conocimiento con respecto al servicio devocional, desapegarse del mundo material, y, de esa forma, alcanzar la liberación. Por consiguiente, un devoto avanzado no vive en el cuerpo material, sino en el cuerpo espiritual, tal como la pulpa del coco, que, cuando está seca, no está unida a la cáscara, a pesar de estar dentro del coco. Debio a ello, el cuerpo del devoto puro recibe el nombre de cin-maya-śarīra («cuerpo espiritualizado»). En otras palabras, el cuerpo del devoto no está vinculado a actividades materiales, de manera que el devoto siempre está liberado, como se confirma en el Bhagavad-gītā (14.26): brahma-bhūyāya kalpate. Esto lo confirma también Śrīla Rūpa Gosvāmī:

Je řečeno, že individuální duše (jīvātmā) i Paramātmā žijí společně v oblasti srdce. Vedy uvádí: hṛdi hy ayam ātmā — jak duše, tak Nadduše žijí v srdci. Individuální duše dosáhne osvobození, když opustí hmotné srdce neboli když ho očistí, aby zduchovnělo. Uvedený příklad je velmi výstižný: yonim ivotthito 'gniḥ. Agni, oheň, vychází ze dřeva a sám toto dřevo zcela zničí. Když živá bytost zvyšuje svou připoutanost k Nejvyšší Osobnosti Božství, připomíná oheň. Planoucí oheň se projevuje šířením tepla a světla, a podobně živá bytost — je-li v srdci osvícena plným duchovním poznáním a odpoutána od hmotného světa — spálí své hmotné pokryvy z pěti prvků (země, vody, ohně, vzduchu a éteru) a osvobodí se od pěti druhů hmotné připoutanosti: nevědomosti, falešného egoismu, připoutanosti k hmotnému světu, závisti a pohrouženosti do hmotného vědomí. Slovo pañcātmakam se proto vztahuje buď na pět prvků, nebo na pět obalů hmotných nečistot. Když to vše spálí na prach planoucí oheň poznání a odpoutanosti, živá bytost je upevněna v oddané službě Nejvyšší Osobnosti Božství. Dokud nepřijme útočiště u pravého duchovního mistra a nerozvine na základě jeho pokynů připoutanost ke Kṛṣṇovi, nemůže odstranit pět pokryvů z hmotného srdce. Živá bytost je soustředěná v srdci a vyprostit ji z něho znamená osvobodit ji. Takový je postup. Je třeba se uchýlit k pravému duchovnímu mistrovi, na základě jeho pokynů rozšiřovat své poznání, které přináší oddaná služba, odpoutat se od hmotného světa, a tak dosáhnout osvobození. Pokročilý oddaný tedy nežije v hmotném, ale v duchovním těle, stejně jako je vyschlý kokos oddělen od kokosové skořápky, přestože je v ní. Tělo čistého oddaného se proto nazývá cin-maya-śarīra, “zduchovnělé tělo”. Toto tělo nemá nic společného s hmotnými činnostmi, a proto je oddaný trvale osvobozený (brahma-bhūyāya kalpate), jak dokládá Bhagavad-gītā (14.26). Totéž potvrzuje i Śrīla Rūpa Gosvāmī:

īhā yasya harer dāsye
karmaṇā manasā girā
nikhilāsv apy avasthāsu
jīvan-muktaḥ sa ucyate
īhā yasya harer dāsye
karmaṇā manasā girā
nikhilāsv apy avasthāsu
jīvan-muktaḥ sa ucyate

«Aquel que se ocupa en el servicio del Señor con cuerpo, mente y palabras, está liberado, incluso dentro de su cuerpo actual, sea cual sea la circunstancia en que se encuentre».

“Ten, kdo plně zaměstnává své tělo, mysl a slova ve službě Pánu, je osvobozený ještě v tomto těle, bez ohledu na postavení, ve kterém se nachází.”