Skip to main content

Text 24

Sloka 24

Texto

Verš

ahiṁsayā pāramahaṁsya-caryayā
smṛtyā mukundācaritāgrya-sīdhunā
yamair akāmair niyamaiś cāpy anindayā
nirīhayā dvandva-titikṣayā ca
ahiṁsayā pāramahaṁsya-caryayā
smṛtyā mukundācaritāgrya-sīdhunā
yamair akāmair niyamaiś cāpy anindayā
nirīhayā dvandva-titikṣayā ca

Palabra por palabra

Synonyma

ahiṁsayā — por la no violencia; pāramahaṁsya-caryayā — por seguir los pasos de grandes ācāryas; smṛtyā — por recordar; mukunda — la Suprema Personalidad de Dios; ācarita-agrya — simplemente predicar Sus actividades; sīdhunā — por el néctar; yamaiḥ — por seguir principios regulativos; akāmaiḥ — sin deseos materiales; niyamaiḥ — por seguir estrictamente las reglas y regulaciones; ca — también; api — ciertamente; anindayā — sin blasfemar; nirīhayā — vivir con sencillez; dvandva — dualidad; titikṣayā — por tolerancia; ca — y.

ahiṁsayā — nenásilím; pāramahaṁsya-caryayā — kráčením ve stopách velkých ācāryů; smṛtyā — vzpomínáním; mukunda — Nejvyšší Osobnost Božství; ācarita-agrya — kázání o činnostech Pána; sīdhunā — nektarem; yamaiḥ — dodržováním usměrňujících zásad; akāmaiḥ — bez hmotných tužeb; niyamaiḥ — přísným dodržováním pravidel a usměrnění; ca — také; api — jistě; anindayā — bez pomlouvání; nirīhayā — jednoduché žití; dvandva — dualita; titikṣayā — snášenlivostí; ca — a.

Traducción

Překlad

El candidato al avance espiritual debe ser no violento, seguir los pasos de los grandes ācāryas, recordar siempre el néctar de los pasatiempos de la Suprema Personalidad de Dios, seguir los principios regulativos, libre de deseos materiales, y, mientras sigue esos principios, no blasfemar contra otros. El devoto debe llevar una vida muy sencilla, y no perturbarse con la dualidad de los elementos opuestos; debe aprender a tolerarlos.

Uchazeč o duchovní pokrok musí být nenásilný, kráčet ve stopách velkých ācāryů, neustále vzpomínat na nektar zábav Nejvyšší Osobnosti Božství, dodržovat usměrňující zásady bez hmotných tužeb a přitom nepomlouvat druhé. Oddaný má žít velmi jednoduchým životem a nerozptylovat se dualitami v podobě překážek — má se je naučit snášet.

Significado

Význam

Los devotos son verdaderas personas santas, sādhus. La primera cualidad del sādhu, o devoto, es ahiṁsā, la no violencia. Las personas que tengan interés en el sendero del servicio devocional, es decir, en ir de regreso al hogar de vuelta a Dios, ante todo deben de practicar ahiṁsā, la no violencia. Se explica que el sādhu es titikṣavaḥ kāruṇikāḥ (Bhāg. 3.25.21): el devoto debe ser tolerante y muy compasivo con los demás. Si, por ejemplo, alguien le hace algún daño, debe tolerarlo, pero no tiene por qué tolerar ofensas contra terceros. El mundo entero está lleno de violencia, y el primer deber del devoto es acabar con esa violencia, que incluye la matanza innecesaria de animales. El devoto es el amigo de todas las entidades vivientes, y no solo de los seres humanos, pues ve a todas las entidades vivientes como hijos de la Suprema Personalidad de Dios. Él no considera que el hombre es el único hijo de Dios, permitiendo la matanza de todas las demás entidades vivientes con el pretexto de que no tienen alma. Un devoto puro del Señor nunca defiende esa clase de filosofía. Suhṛdaḥ sarva-dehinām: un verdadero devoto es amigo de todas las entidades vivientes; en consecuencia, el devoto de Kṛṣṇa siempre es amigo de todos. Eso se denomina ahiṁsā. Ese tipo de no violencia solo se puede practicar cuando se siguen los pasos de los grandes ācāryas. Por esa razón, y conforme a nuestra filosofía vaiṣṇava, tenemos que seguir a los grandes ācāryas de las cuatro sampradāyas o líneas de sucesión discipular.

Oddaní jsou ve skutečnosti světci, sādhuové. První kvalifikací sādhua neboli oddaného je ahiṁsā, nenásilí. Ti, jež zajímá cesta oddané služby — návrat domů, zpátky k Bohu — musí nejprve praktikovat ahiṁsu, nenásilí. Sādhu je označen jako titikṣavaḥ kāruṇikāḥ (Bhāg. 3.25.21). Oddaný má být snášenlivý a soucitný k druhým. Když například trpí nějakým příkořím, má ho snášet, ale nemusí již tolerovat, když jím trpí někdo jiný. Celý svět je plný násilí a hlavním zájmem oddaného je toto násilí ukončit, včetně zbytečného zabíjení zvířat. Oddaný je přítelem nejen lidské společnosti, ale všech živých bytostí, neboť vidí všechny jako syny Nejvyšší Osobnosti Božství. Neprohlašuje se za jediného syna Boha a nenechává všechny ostatní zabíjet s představou, že nemají duši. Takovou filozofii čistý oddaný Pána nikdy nezastává. Suhṛdaḥ sarva-dehinām — pravý oddaný je přítel všech živých bytostí. Kṛṣṇa se v Bhagavad-gītě prohlašuje za otce všech životních druhů, a proto je oddaný Kṛṣṇy vždy přítelem všech. To se nazývá ahiṁsā. Takové nenásilí můžeme zastávat jedině tehdy, když kráčíme ve stopách velkých ācāryů, a proto musíme podle naší vaiṣṇavské filozofie následovat velké ācāryi čtyř sampradāyí neboli učednických posloupností.

Tratar de avanzar en la vida espiritual fuera de la sucesión discipular es simplemente ridículo. Por lo tanto, las Escrituras afirman: ācāryavān puruṣo veda: el que sigue a la sucesión discipular de ācāryas conoce las cosas tal como son (Chāndogya Up. 6.14.2) Tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet: para entender la ciencia trascendental, hay que acudir al maestro espiritual genuino (Muṇḍaka Up. 1.2.12). La palabra smṛtyā es muy importante en la vida espiritual. Smṛtyā significa recordar a Kṛṣṇa siempre. La vida debe ordenarse de tal manera que no podamos permanecer solos sin pensar en Kṛṣṇa. Debemos vivir en Kṛṣṇa de tal manera que al comer, al dormir, al caminar o al trabajar permanezcamos solo en Kṛṣṇa. Nuestra Asociación Internacional para la Conciencia de Krishna nos aconseja que ordenemos nuestras vidas de manera que podamos recordar a Kṛṣṇa. Los devotos de nuestra asociación elaboran inciensos, pero mientras lo hacen también escuchan acerca de las glorias de Kṛṣṇa y de Sus devotos. El śāstra recomienda: smartavyaḥ satataṁ viṣṇuḥ: Se debe recordar al Señor Viṣṇu siempre, constantemente. Vismartavyo na jātucit: Nunca se debe olvidar a Viṣṇu. Ese es el modo de vida espiritual: smṛtyā. Ese recuerdo del Señor puede mantenerse si escuchamos acerca de Él constantemente. Por esa razón, en este verso se recomienda: mukundācaritāgrya-sīdhunā. Sīdhu significa «néctar». Escuchar acerca de Kṛṣṇa en el Śrīmad-Bhāgavatam, el Bhagavad-gītā o en otras Escrituras auténticas es vivir con conciencia de Kṛṣṇa. Esa concentración en el estado de conciencia de Kṛṣṇa pueden alcanzarla las personas que siguen estrictamente las reglas y principios regulativos. En el movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa hemos recomendado a los devotos que recen dieciséis vueltas de rosario cada día y que sigan los principios regulativos. Eso ayudará al devoto a afirmarse en su vida de avance espiritual.

Snažit se dělat pokroky v duchovním životě mimo učednickou posloupnost je směšné. Proto je řečeno: ācāryavān puruṣo veda — ten, kdo následuje učednickou posloupnost ācāryů, zná věci takové, jaké jsou (Chāndogya Up. 6.14.2). Tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet — aby člověk pochopil transcendentální vědu, musí vyhledat pravého duchovního mistra (Muṇḍaka Up. 1.2.12). Velice důležité je v duchovním životě smṛtyā — neustálé vzpomínání na Kṛṣṇu. Člověk si má uspořádat život takovým způsobem, aby nemohl bez myšlenek na Kṛṣṇu vydržet. Měli bychom žít v Kṛṣṇovi, abychom při jídle, spánku, chůzi i práci spočívali pouze v Kṛṣṇovi. Naše Společnost pro vědomí Kṛṣṇy doporučuje zařídit si život tak, abychom mohli vzpomínat na Kṛṣṇu. Když naši oddaní v ISKCONu vyrábějí vonné tyčinky zvané Spiritual Sky (“Duchovní nebe”), naslouchají zároveň o slávě Kṛṣṇy nebo Jeho oddaných. Śāstra doporučuje: smartavyaḥ satataṁ viṣṇuḥ — na Pána Viṣṇua se má vzpomínat neustále. Vismartavyo na jātucit — na Viṣṇua nemá člověk nikdy zapomenout. To je duchovní způsob života. Smṛtyā. Na Pána můžeme neustále vzpomínat, když o Něm neustále nasloucháme. Tento verš proto doporučuje: mukundācaritāgrya-sīdhunā. Sīdhu znamená “nektar”. Naslouchat o Kṛṣṇovi ze Śrīmad-Bhāgavatamu, Bhagavad-gīty nebo podobné autentické literatury je život ve vědomí Kṛṣṇy. Takového soustředění ve vědomí Kṛṣṇy mohou dosáhnout ti, kdo přísně dodržují pravidla a usměrňující zásady. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy oddaným doporučujeme zpívání šestnácti kol na růženci každý den a následování usměrňujících zásad. To oddanému pomůže dělat soustavný duchovní pokrok v životě.

En este verso se afirma también que se puede avanzar mediante el control de los sentidos (yamaiḥ). Mediante ese control, la persona puede llegar a ser svāmī o gosvāmī. Por lo tanto, aquél que esté disfrutando de ese título excepcional de svāmī o gosvāmī, debe ser muy estricto en controlar los sentidos. En verdad, debe ser amo de sus sentidos. Eso es posible cuando no se desea nada de complacencia material de los sentidos. Si ocurre que los sentidos quieren actuar de un modo independiente, él debe controlarlos. El control de los sentidos se alcanza de modo natural con tan solo evitar su complacencia material.

V tomto verši je rovněž řečeno, že člověk může udělat duchovní pokrok pomocí ovládání smyslů (yamaiḥ). Ovládáním smyslů se může stát svāmīm nebo gosvāmīm. Ten, kdo se honosí tímto supertitulem — svāmī nebo gosvāmī — musí být velice striktní co se týče ovládání svých smyslů. Musí být jejich skutečným pánem. To je možné, když člověk netouží po žádném hmotném smyslovém požitku. Chtějí-li smysly náhodou jednat nezávisle, musí je ovládnout. Když se jednoduše vyhýbáme hmotnému smyslovému požitku, automaticky tím dosáhneme ovládnutí smyslů.

En relación con esto, también es importante la mención de anindayā, es decir, que no debemos criticar los métodos religiosos de otros. Hay distintos tipos de sistemas religiosos, cuya acción obedece a la diversidad cualitativa de la naturaleza material. Los que están bajo la influencia de las modalidades de la ignorancia y la pasión no pueden ser tan perfectos como el sistema que está bajo la influencia de la modalidad de la bondad. En el Bhagavad-gītā se ha dividido todo lo existente en tres categorías cualitativas; la misma división se extiende también a los sistemas religiosos. Cuando en la gente predomina la influencia de las modalidades de la pasión y la ignorancia, esas mismas cualidades serán características también de su sistema religioso. El devoto, en lugar de criticar esos sistemas, animará a sus seguidores a ser fieles a sus principios, de manera que, poco a poco, puedan llegar al plano de la religión bajo la modalidad de la bondad. Si se limita a criticarlos, la mente del devoto se agitará. El devoto, por lo tanto, debe tolerar y aprender a callar la agitación.

Dalším důležitým bodem v této souvislosti je anindayā — nemáme kritizovat náboženství jiných lidí. Existují různé druhy náboženských systémů pod vlivem různých kvalit hmotné přírody. Ty, které jsou pod vlivem vášně a nevědomosti, nemohou být tak dokonalé jako systém, který je v kvalitě dobra. V Bhagavad-gītě je vše rozděleno do tří kvalitativních kategorií, a proto jsou tak rozděleny i náboženské systémy. Žijí-li téměř všichni lidé v kvalitách vášně a nevědomosti, jejich náboženský systém bude téže kvality. Oddaný má namísto kritizování těchto systémů povzbuzovat jejich stoupence, aby se drželi svých zásad, a postupně tak mohli dospět k náboženství v kvalitě dobra. Bude-li je pouze kritizovat, jeho mysl se tím rozruší; proto má být tolerantní a naučit se potlačovat vzrušení.

Otro rasgo del devoto es nirīhayā, vida sencilla. Nirīhā significa «amable», «manso», o «simple». El devoto no debe vivir con gran pompa, imitando a los materialistas. Al devoto se le recomienda una vida sencilla y un pensamiento elevado. Solo debe aceptar lo que necesite para mantener el cuerpo apto para la ejecución de servicio devocional. No debe comer ni dormir más de lo necesario. Debe comer para vivir, y no vivir para comer; no debe dormir más de seis o siete horas al día; estos son principios que los devotos deben seguir. El cuerpo siempre se verá expuesto a la influencia de los cambios climáticos, a las enfermedades y a los trastornos de la naturaleza, que son las tres miserias de la existencia material. No podemos evitarlas. A veces recibimos cartas de devotos neófitos que nos preguntan por qué han enfermado, si están siguiendo el proceso de conciencia de Kṛṣṇa. Este verso debe enseñarles que tienen que ser tolerantes (dvandva-titikṣayā). Este es el mundo de la dualidad. Nadie debe pensar que caer enfermo significa haber caído del estado de conciencia de Kṛṣṇa. No hay ninguna oposición material que pueda impedir a una persona continuar siendo consciente de Kṛṣṇa. Por esa razón, el Señor Śrī Kṛṣṇa aconseja en el Bhagavad-gītā (2.14): tāṁs titikṣasva bhārata: «Mi querido Arjuna, por favor, trata de tolerar todas esas perturbaciones. Mantente fijo en tus actividades conscientes de Kṛṣṇa.

Dalším znakem oddaného je nirīhayā, jednoduché žití. Nirīhā znamená “jemný”, “mírný” nebo “jednoduchý”. Oddaný nemá žít příliš okázale a napodobovat materialisty. Doporučuje se mu jednoduché žití a hluboké myšlení. Má přijímat jen tolik, kolik potřebuje, aby udržel hmotné tělo schopné vykonávat oddanou službu. Nemá jíst nebo spát víc, než je zapotřebí. Má jíst, aby žil — ne žít, aby jedl — a spát pouze šest až sedm hodin denně. Dokud máme tělo, podléhá vlivu klimatických změn, nemocí a přirozených potíží; trojímu utrpení hmotné existence. Tomu se nemůžeme vyhnout. Někdy dostáváme dopisy od začínajících oddaných, kteří se ptají, proč onemocněli, když praktikují vědomí Kṛṣṇy. Z tohoto verše by se měli poučit, že musí být snášenliví (dvandva-titikṣayā). Tento svět je světem duality. Neměli bychom si myslet, že když jsme onemocněli, poklesli jsme z vědomí Kṛṣṇy. Vědomí Kṛṣṇy nemohou zastavit žádné hmotné překážky. Pán Śrī Kṛṣṇa proto radí v Bhagavad-gītě (2.14): tāṁs titikṣava bhārata — “Můj milý Arjuno, snaž se prosím všechny tyto nepokoje tolerovat a buď upevněn ve svém jednání ve vědomí Kṛṣṇy.”