Skip to main content

Text 11

Sloka 11

Texto

Verš

vyālālaya-drumā vai teṣv
ariktākhila-sampadaḥ
yad-gṛhās tīrtha-pādīya-
pādatīrtha-vivarjitāḥ
vyālālaya-drumā vai teṣv
ariktākhila-sampadaḥ
yad-gṛhās tīrtha-pādīya-
pādatīrtha-vivarjitāḥ

Palabra por palabra

Synonyma

vyāla — serpientes venenosas; ālaya — hogar; drumāḥ — árbol; vai — ciertamente; teṣu — en esas casas; arikta — en abundancia; akhila — toda; sampadaḥ — opulencias; yat — esa; gṛhāḥ — casas; tīrtha-pādīya — en relación con los pies de grandes personas santas; pāda-tīrtha — el agua que lavó sus pies; vivarjitāḥ — sin.

vyāla — jedovatí hadi; ālaya — domov; drumāḥ — strom; vai — jistě; teṣu — v těch domech; arikta — hojně; akhila — všechno; sampadaḥ — bohatství; yat — ty; gṛhāḥ — domy; tīrtha-pādīya — ve vztahu k nohám velkých světců; pāda-tīrtha — voda, která myla jejich nohy; vivarjitāḥ — bez.

Traducción

Překlad

Por el contrario, aquel hogar en el que no se permite la entrada a los devotos del Señor y no hay agua para lavarles los pies, debe considerarse que es un árbol en donde viven todo tipo de serpientes venenosas, por muy lleno de opulencia que esté, y por más prosperidad material que haya en él.

Naopak dům hospodáře, kam oddaní Pána nemají nikdy dovoleno vstoupit a kde není žádná voda na umytí jejich nohou, je jako strom, ve kterém žijí jedovatí hadi, i když je plný veškerého bohatství a hmotného blahobytu.

Significado

Význam

En este verso, la palabra tīrtha-pādīya se refiere a los devotos del Señor Viṣṇu, los vaiṣṇavas. En lo tocante a los brāhmaṇas, en el verso anterior se ha explicado ya la manera de recibirles. Ahora, en este verso se trata especialmente de los vaiṣṇavas. Por lo general, los sannyāsīs, las personas que están en la orden de la vida de renuncia, aceptan dificultades a fin de iluminar a los casados. Hay sannyāsīs ekadaṇḍīs y sannyāsīs tridaṇḍīs. Los sannyāsīs ekadaṇḍīs suelen ser seguidores de Śaṅkarācārya, y se les conoce con el nombre de sannyāsīs māyāvādīs, mientras los sannyāsīs tridaṇḍīs siguen a los ācāryas vaiṣṇavas, como Rāmānujācārya, Madhvācārya, etc., y aceptan pasar por dificultades a fin de iluminar a los casados. Los sannyāsīs ekadaṇḍīs puede que hayan alcanzado el plano de Brahman puro, pues son conscientes de la diferencia entre el cuerpo y el alma espiritual, pero en su mayor parte son impersonalistas. Los vaiṣṇavas saben que la Verdad Absoluta es la Persona Suprema, y que la refulgencia del Brahman tiene su fundamento en la Suprema Personalidad de Dios, como se confirma en el Bhagavad-gītā (14.27): brahmaṇo hi pratiṣṭhāham. Se concluye entonces que tīrtha-pādīya se refiere a los vaiṣṇavas. En el Bhāgavatam (1.13.10) encontramos otra referencia: tīrthī-kurvanti tīrthāni: El vaiṣṇava convierte en lugares de peregrinaje, tīrthas, todos los lugares que visita.

Los sannyāsīs vaiṣṇavas viajan por todo el mundo para, con el contacto de sus pies de loto, hacer todo lugar un lugar de peregrinaje. Aquí se indica que todo hogar en el que no se reciba a los vaiṣṇavas de la manera que se explico en el verso anterior, debe considerarse una guarida de serpientes venenosas. Suele decirse que alrededor de un sándalo, que es un árbol muy preciado, siempre vive una serpiente venenosa. La madera del sándalo es muy fresca, y las serpientes venenosas, debido a la ponzoña de sus colmillos, siempre tienen el cuerpo muy caliente, de modo que, para refrescarse, se refugian en los sándalos. De manera similar, hay muchas personas ricas que se rodean de perros guardianes, porteros y carteles que dicen: «no entrar», «prohibido el paso», «cuidado con el perro», etc. En Occidente no es raro que se dispare contra quien no haga caso de esos avisos, y ello no constituye delito alguno. Esa es la posición de los jefes de familia demoníacos; esos hogares se consideran guaridas de serpientes venenosas. Los miembros de esas familias no son mejores que las serpientes, que son muy envidiosas. La posición es más peligrosa todavía cuando esa envidia se dirige en contra de las personas santas. Cāṇakya Paṇḍita dice que hay dos entidades vivientes envidiosas: la serpiente y el hombre envidioso. Este último es más peligroso que la serpiente, pues mientras que a la serpiente se le puede calmar mediante hierbas o encantándola con mantras, apaciguar a una persona envidiosa es imposible.

Slovo tīrtha-pādīya označuje oddané Pána Viṣṇua, vaiṣṇavy. Co se týče brāhmaṇů, způsob jejich přijetí byl již popsán v minulém verši. Nyní je kladen zvláštní důraz na vaiṣṇavy. Sannyāsīni, představitelé životního stavu odříkání, obvykle podstupují tu námahu, že přinášejí osvícení hospodářům. Existuje ekadaṇḍī sannyāsī a tridaṇḍī sannyāsī. Ekadaṇḍī sannyāsīni obvykle následují Śaṅkarācāryu a jsou známí jako māyāvādīni, zatímco tridaṇḍī sannyāsīni jsou následovníky vaiṣṇavských ācāryů — Rāmānujācāryi, Madhvācāryi a dalších — a přijímají úděl přinést osvícení hospodářům. Ekadaṇḍī sannyāsīni mohou být na úrovni čistého Brahmanu, protože si jsou vědomi toho, že duše se liší od těla, ale jsou to většinou impersonalisté. Vaiṣṇavové vědí, že Absolutní Pravda je Nejvyšší Osoba a že záře Brahmanu má svůj základ v Nejvyšší Osobnosti Božství, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (14.27): brahmaṇo hi pratiṣṭhāham. Z toho plyne, že tīrtha-pādīya se vztahuje na vaiṣṇavy. V Bhāgavatamu (1.13.10) je další odkaz: tīrthī-kurvanti tīrthāni. Vaiṣṇava mění každé místo, na které přijde, okamžitě v tīrthu, poutní místo. Vaiṣṇavští sannyāsīni cestují po celém světě, aby dotekem svých lotosových nohou učinili ze všech míst poutní místa. Zde je uvedeno, že každý dům, který neuvítá vaiṣṇavu tak, jak je vysvětleno v minulém verši, má být považován za sídlo jedovatých hadů. Říká se, že poblíž santálového stromu, který je velice vzácný, bývá jedovatý had. Santálové dřevo je chladivé a jedovaté hady hřejí jejich jedové zuby, a proto vyhledávají santálové stromy, aby se ochladili. Stejně tak najdeme mnoho bohatých lidí, kteří mají hlídací psy nebo vrátné a vyvěšují nápisy: “Nevstupujte”, “Nepovolaným vstup zakázán”, “Pozor pes” a podobně. V západních zemích se někdy stává, že nepovolaného člověka majitel na svém pozemku zastřelí a není to posuzováno jako zločin. Takové je postavení démonských hospodářů. Jejich domy jsou považovány za sídlo jedovatých hadů — členové takových rodin nejsou o nic lepší než hadi, protože hadi jsou velice závistiví. Je-li tato závist navíc nasměrována proti světcům, jejich postavení je ještě nebezpečnější. Cāṇakya Paṇḍita řekl, že existují dvě závistivé živé bytosti — had a závistivý člověk. Závistivý člověk je nebezpečnější než had, protože hada lze zkrotit zaklínacími mantrami nebo určitými bylinami, ale závistivého člověka nelze uklidnit žádnými prostředky.