Skip to main content

Text 47

Sloka 47

Texto

Verš

hiraṇyakaśipuś cāpi
bhagavan-nindayā tamaḥ
vivikṣur atyagāt sūnoḥ
prahlādasyānubhāvataḥ
hiraṇyakaśipuś cāpi
bhagavan-nindayā tamaḥ
vivikṣur atyagāt sūnoḥ
prahlādasyānubhāvataḥ

Palabra por palabra

Synonyma

hiraṇyakaśipuḥ — el padre de Prahlāda Mahārāja; ca — también; api — de nuevo; bhagavat — de la Suprema Personalidad de Dios; nindayā — por blasfemar; tamaḥ — en la región más oscura de la vida infernal; vivikṣuḥ — entró; atyagāt — fue liberado; sūnoḥ — de su hijo; prahlādasya — de Mahārāja Prahlāda; anubhāvataḥ — por la influencia de.

hiraṇyakaśipuḥ — otec Prahlāda Mahārāje; ca — také; api — opět; bhagavat — Nejvyšší Osobnosti Božství; nindayā — kvůli urážkám; tamaḥ — do nejtemnějšího pekla; vivikṣuḥ — vstoupil; atyagāt — byl osvobozen; sūnoḥ — svého syna; prahlādasya — Mahārāje Prahlāda; anubhāvataḥ — vlivem.

Traducción

Překlad

Del mismo modo, Hiraṇyakaśipu, que siempre desafiaba la supremacía de la Suprema Personalidad de Dios con sus actividades pecaminosas, entró en la región más oscura de la vida infernal; sin embargo, también él se liberó por la gracia de su gran hijo, Prahlāda Mahārāja, y regresó al hogar, de vuelta a Dios.

Také Hiraṇyakaśipu, který svými hříšnými činnostmi neustále popíral svrchovanost Nejvyšší Osobnosti Božství, vstoupil do nejtemnějšího pekla, ale milostí svého velkého syna Prahlāda Mahārāje byl rovněž osvobozen a vrátil se domů, zpátky k Bohu.

Significado

Význam

Cuando el Señor Nṛsiṁhadeva le ofreció una bendición, Prahlāda Mahārāja, llevado de su gran devoción y tolerancia, se negó a aceptar del Señor ninguna bendición pensando que no era propio de un devoto sincero el hacerlo. Prahlāda Mahārāja desaprueba el servicio que se ofrece a la Suprema Personalidad de Dios con la perspectiva de recibir una buena recompensa, considerándolo un intercambio comercial. Prahlāda Mahārāja, como vaiṣṇava que era, no pidió ninguna bendición para sí mismo, pero sentía un gran afecto por su padre. Su padre le había torturado, y le habría matado si la Suprema Personalidad de Dios no le hubiese matado a él; aun así, Prahlāda Mahārāja pidió al Señor que le perdonase. El Señor le concedió esa gracia de inmediato, e Hiraṇyakaśipu se liberó de la región más oscura de la vida infernal y, por la gracia de su hijo, regresó al hogar, de vuelta a Dios. Prahlāda Mahārāja es el ejemplo más sublime de un vaiṣṇava, que siempre es compasivo con las personas pecaminosas que sufren una vida infernal en el mundo material. En razón de ello, Kṛṣṇa recibe el nombre de para-duḥkha-duḥkhī kṛpāmbudhiḥ, es decir, «el que siente compasión ante los sufrimientos ajenos y es un océano de misericordia». Al igual que Prahlāda Mahārāja, todos los devotos puros del Señor vienen al mundo material con gran compasión para liberar a los pecadores. Soportan todo tipo de inconvenientes, sufriéndolos con tolerancia, pues esa es otra cualidad del vaiṣṇava, el tratar de liberar a todas las personas pecaminosas de las infernales condiciones de la existencia material. Por eso a los vaiṣṇavas se les ofrece la siguiente oración:

Když Nṛsiṁhadeva nabídl Prahlādovi Mahārājovi požehnání, Prahlāda ze své velké oddanosti a snášenlivosti odmítl od Pána jakékoliv požehnání přijmout, neboť to nepovažoval za hodné upřímného oddaného. Službu Nejvyšší Osobnosti Božství s očekáváním dobré odměny odsoudil jako obchodnické jednání. Jelikož byl vaiṣṇava, nežádal požehnání pro sebe, ale měl velký soucit se svým otcem. Přestože ho otec mučil a býval by ho i zabil, kdyby Nejvyšší Pán nezabil jeho, Prahlāda Mahārāja prosil Pána, aby mu odpustil. Pán mu toto přání okamžitě splnil—Hiraṇyakaśipu byl vysvobozen z nejtemnějšího pekla a milostí svého syna se vrátil domů, zpátky k Bohu. Prahlāda Mahārāja je nejlepším příkladem vaiṣṇavy, který má vždy soucit s hříšnými osobami, trpícími pekelným životem v tomto hmotném světě. Vaiṣṇava je proto známý jako para-duḥkha-duḥkhī kṛpāmbudhiḥ neboli ten, kdo je soucitný k utrpení druhých a je oceánem milosti. Všichni čistí oddaní Pána přicházejí do tohoto hmotného světa s nejvyšším soucitem a touhou osvobodit hříšné, stejně jako to udělal Prahlāda Mahārāja. Podstupují utrpení všeho druhu a snášejí je s trpělivostí jim vlastní, neboť to je další kvalifikace vaiṣṇavy, který se snaží osvobodit všechny hříšníky z pekelných podmínek hmotné existence. Vaiṣṇavům je proto věnována následující modlitba:

vāñchā-kalpatarubhyaś ca
kṛpā-sindhubhya eva ca
patitānāṁ pāvanebhyo
vaiṣṇavebhyo namo namaḥ
vāñchā-kalpatarubhyaś ca
kṛpā-sindhubhya eva ca
patitānāṁ pāvanebhyo
vaiṣṇavebhyo namo namaḥ

La mayor preocupación del vaiṣṇava es liberar a las almas caídas.

Hlavním zájmem vaiṣṇavy je osvobozovat pokleslé duše.