Skip to main content

Text 37

Sloka 37

Texto

Verš

mā jātu tejaḥ prabhaven maharddhibhis
titikṣayā tapasā vidyayā ca
dedīpyamāne ’jita-devatānāṁ
kule svayaṁ rāja-kulād dvijānām
mā jātu tejaḥ prabhaven maharddhibhis
titikṣayā tapasā vidyayā ca
dedīpyamāne ’jita-devatānāṁ
kule svayaṁ rāja-kulād dvijānām

Palabra por palabra

Synonyma

— nunca hacer; jātu — en ningún momento; tejaḥ — poder supremo; prabhavet — exhibición; mahā — gran; ṛddhibhiḥ — con opulencia; titikṣayā — con tolerancia; tapasā — penitencia; vidyayā — con educación; ca — también; dedīpyamāne — sobre aquellos que ya son glorificados; ajita-devatānām — vaiṣṇavas, devotos de la Suprema Personalidad de Dios; kule — en la sociedad; svayam — personalmente; rāja-kulāt — más grandes que la familia real; dvijānām — de los brāhmaṇas.

— nikdy ne; jātu — kdykoliv; tejaḥ — svrchovaná moc; prabhavet — projevovat; mahā — velkým; ṛddhibhiḥ — bohatstvím; titikṣayā — snášenlivostí; tapasā — askezí; vidyayā — vzděláním; ca — také; dedīpyamāne — vůči těm, kteří jsou již slavní; ajita-devatānām — vaiṣṇavové, oddaní Nejvyšší Osobnosti Božství; kule — ve společnosti; svayam — osobně; rāja-kulāt — větší než královská rodina; dvijānām — brāhmaṇů.

Traducción

Překlad

A los brāhmaṇas y vaiṣṇavas se les glorifica personalmente por los poderes que les caracterizan: la penitencia, el conocimiento y la educación. Debido a esas dotes espirituales, los vaiṣṇavas son más poderosos que la realeza. Por consiguiente, a la orden principesca se le aconseja que no exhiba su poderío material ante esas dos comunidades y evite ofenderlos.

Brāhmaṇové a vaiṣṇavové jsou slavní svými charakteristickými vlastnostmi — snášenlivostí, askezí, poznáním a vzděláním. Díky všem těmto duchovním přednostem jsou vaiṣṇavové mocnější než členové královského rodu. Proto se doporučuje, aby vládci před těmito dvěma společenstvími nedávali najevo svou hmotnou sílu a vyhýbali se přestupkům vůči nim.

Significado

Význam

En los versos anteriores, Pṛthu Mahārāja ha explicado la importancia que tiene el servicio devocional tanto para los gobernantes como para los habitantes del estado; ahora explica la manera de establecerse firmemente en el desempeño del servicio devocional. Śrī Caitanya Mahāprabhu, en Sus instrucciones a Śrīla Rūpa Gosvāmī, comparó el servicio devocional del Señor a una enredadera. El tallo de la enredadera es débil, y la planta, para crecer, necesita apoyarse en otro árbol; además, mientras crece precisa de una protección adecuada para evitar que se muera. Śrī Caitanya Mahāprabhu, al explicar la manera de proteger la enredadera del servicio devocional, ha dado especial importancia a las ofensas a los pies de loto de los vaiṣṇavas. Esas ofensas se denominan vaiṣṇava-aparādha. Aparādha significa «ofensa». Cometer vaiṣṇava-aparādhas impide el progreso en el servicio devocional. Incluso el devoto muy avanzado verá arruinado todo su progreso si comete ofensas a los pies de un vaiṣṇava. En los śāstras tenemos el ejemplo de Durvāsā Muni, un gran yogī que, por cometer vaiṣṇava-aparādha, tuvo que viajar por todo el universo durante un año entero, llegando incluso hasta Vaikuṇṭhaloka, para protegerse de la ofensa. Por último, incluso la Suprema Personalidad de Dios, en Vaikuṇṭha, Se negó a protegerle cuando acudió a Él. Por lo tanto, hay que poner el mayor cuidado en evitar las ofensas a los pies de los vaiṣṇavas. La más grave vaiṣṇava-aparādha se denomina gurv-aparādha, y se refiere a las ofensas a los pies de loto del maestro espiritual. Gurv-aparādha se considera la ofensa más grave en el canto del santo nombre de la Suprema Personalidad de Dios. Guror avajñā śruti-śāstra-nindanam (Padma Purāṇa). De las diez ofensas contra el canto del santo nombre, las más importantes son la desobediencia al maestro espiritual y las blasfemias contra las Escrituras védicas.

V minulém verši Pṛthu Mahārāja vysvětlil důležitost oddané služby pro vládce i občany státu a nyní vysvětluje, jak je možné se v ní pevně ustálit. Když Śrī Caitanya Mahāprabhu poučoval Śrīlu Rūpu Gosvāmīho, přirovnal oddanou službu Pánu k popínavé rostlině se slabým stonkem, která ke svému růstu potřebuje oporu stromu a také dostatečnou ochranu, aby vydržela. Při popisování způsobu ochrany rostlinky oddané služby Śrī Caitanya Mahāprabhu zvláště zdůraznil ochranu před přestupky vůči lotosovým nohám vaiṣṇavů. Takové přestupky se nazývají vaiṣṇava-aparādha. Aparādha znamená “přestupek”. Pokud se někdo opakovaně dopouští vaiṣṇava-aparādhy, všechen jeho pokrok v oddané službě se zastaví. I ten, kdo je v oddané službě velmi pokročilý, zničí pácháním přestupků u nohou vaiṣṇavy všechen svůj pokrok. V śāstrách stojí, že velký yogī Durvāsā Muni se dopustil vaiṣṇava-aparādhy, a musel proto rok cestovat po celém vesmíru — dokonce až na Vaikuṇṭhaloku — aby se bránil jejím důsledkům. Když se nakonec obrátil na Nejvyšší Osobnost Božství na Vaikuṇṭě, dokonce i Pán mu odmítl poskytnout ochranu. Na přestupky u nohou vaiṣṇavy si proto musíme dávat bedlivý pozor. Nejvážnější druh vaiṣṇava-aparādhy se nazývá gurv-aparādha, přestupky u lotosových nohou duchovního mistra. Tato gurv-aparādha je považována za nejvážnější přestupek při zpívání svatého jména Nejvyšší Osobnosti Božství. Guror avajñā śruti-śāstra-nindanam (Padma Purāṇa). Neposlušnost vůči duchovnímu mistru a pomlouvání védské literatury patří k prvním z deseti přestupků, kterých je třeba se při zpívání svatého jména Pána vyvarovat.

Śrī Caitanya Mahāprabhu da una sencilla definición de vaiṣṇava: Es un vaiṣṇava la persona que nos hace recordar a la Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa. En este verso se habla de vaiṣṇavas y de brāhmaṇas. El vaiṣṇava es un brāhmaṇa erudito, y por consiguiente se le designa como brāhmaṇa-vaiṣṇava, brāhmaṇa-paṇḍita o como vaiṣṇava y brāhmaṇa. En otras palabras, se considera que el vaiṣṇava es ya un brāhmaṇa, pero un brāhmaṇa puede no ser un vaiṣṇava puro. Cuando una persona comprende su identidad pura, brahma-jānāti, es un brāhmaṇa. En ese nivel de brāhmaṇa, la comprensión de la Verdad Absoluta se basa ante todo en el punto de vista impersonal. Sin embargo, el brāhmaṇa que se eleva hasta el plano de la comprensión personal del Dios Supremo, es un vaiṣṇava. El vaiṣṇava es incluso trascendental al brāhmaṇa. Desde el punto de vista material, el brāhmaṇa ocupa la posición más elevada en la sociedad humana, pero el vaiṣṇava es trascendental incluso al brāhmaṇa. Ambos son espiritualmente avanzados. En el Bhagavad-gītā se menciona que las cualidades del brāhmaṇa son la veracidad, la ecuanimidad mental, el control de los sentidos, el poder de tolerar, la sencillez, el conocimiento de la Verdad Absoluta, la fe firme en las Escrituras, y la aplicación práctica en la vida de las cualidades brahmínicas. Cuando a todas esas cualidades se añade la dedicación plena al servicio amoroso trascendental del Señor, el brāhmaṇa llega al nivel vaiṣṇava. Pṛthu Mahārāja previene a sus súbditos, que de hecho se ocupan en el servicio devocional del Señor, de que se cuiden de cometer ofensas contra los brāhmaṇas y los vaiṣṇavas. Las ofensas a sus pies de loto son tan destructivas que incluso los descendientes de Yadu, que habían nacido en la familia del Señor Kṛṣṇa, fueron destruidos debido a las ofensas a sus pies. La Suprema Personalidad de Dios no puede tolerar ninguna ofensa a los pies de loto de los brāhmaṇas y vaiṣṇavas. A veces, debido al poder con que cuentan, los príncipes y sirvientes del gobierno no respetan debidamente la posición de los brāhmaṇas y los vaiṣṇavas, sin saber que esa ofensa será la causa de su ruina.

Jednoduchou definici vaiṣṇavy podal Śrī Caitanya Mahāprabhu: vaiṣṇava je ten, kdo člověku ihned připomene Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu. V tomto verši jsou zmíněni vaiṣṇavové i brāhmaṇové. Vaiṣṇava je učený brāhmaṇa, a proto se označuje jako brāhmaṇa-vaiṣṇava, brāhmaṇa-paṇḍita nebo jako vaiṣṇava a brāhmaṇa. U vaiṣṇavy se tedy předpokládá, že již je brāhmaṇou, ale pokud je někdo brāhmaṇa, ještě to nemusí znamenat, že se jedná o ryzího vaiṣṇavu. Brāhmaṇou se stává ten, kdo pochopí svou čistou totožnost (brahma jānāti). Jeho pochopení Absolutní Pravdy se zakládá hlavně na neosobním pohledu. Když se ovšem brāhmaṇa povznese na úroveň osobního pochopení Nejvyššího Boha, stane se vaiṣṇavou a převýší dokonce i brāhmaṇu. Z hmotného hlediska je postavení brāhmaṇy v lidské společnosti nejvyšší, ale vaiṣṇava je transcendentální dokonce i brāhmaṇovi. Jak brāhmaṇa, tak vaiṣṇava jsou duchovně pokročilí. Kvalifikacemi brāhmaṇy jsou podle Bhagavad-gīty pravdomluvnost, mentální vyrovnanost, ovládání smyslů, snášenlivost, jednoduchost, poznání Absolutní Pravdy, pevná víra v písma a praktické uplatňování bráhmanských vlastností v životě. Pokud se někdo se všemi těmito vlastnostmi ještě navíc plně zaměstná transcendentální láskyplnou službou Pánu, stává se vaiṣṇavou. Pṛthu Mahārāja varuje své občany, kteří skutečně oddaně slouží Pánu, aby se měli na pozoru před přestupky vůči brāhmaṇům a vaiṣṇavům. Přestupky u jejich lotosových nohou jsou tak zhoubné, že způsobily zkázu i potomkům Yadua, kteří se narodili v rodině Pána Kṛṣṇy. Nejvyšší Osobnost Božství nestrpí žádný přestupek u lotosových nohou brāhmaṇů a vaiṣṇavů. Vládci a vládní služebníci někdy vlivem svého postavení brāhmaṇy a vaiṣṇavy zanedbávají, aniž by věděli, že takový přestupek bude příčinou jejich zkázy.