Skip to main content

Text 30

Sloka 30

Texto

Verš

dauhitrādīn ṛte mṛtyoḥ
śocyān dharma-vimohitān
varga-svargāpavargāṇāṁ
prāyeṇaikātmya-hetunā
dauhitrādīn ṛte mṛtyoḥ
śocyān dharma-vimohitān
varga-svargāpavargāṇāṁ
prāyeṇaikātmya-hetunā

Palabra por palabra

Synonyma

dauhitra-ādīn — nietos como mi padre, Vena; ṛte — excepto; mṛtyoḥ — de la personificación de la muerte; śocyān — abominables; dharma-vimohitān — confundidas con respecto al sendero de la religión; varga — religión, crecimiento económico, complacencia de los sentidos y liberación; svarga — elevación a los planetas celestiales; apavargāṇām — liberadas de la contaminación material; prāyeṇa — casi siempre; eka — uno; ātmya — la Suprema Personalidad de Dios; hetunā — a causa de.

dauhitra-ādīn — vnuků, jako je můj otec Vena; ṛte — kromě; mṛtyoḥ — zosobněné smrti; śocyān — odporných; dharma-vimohitān — zmatených na cestě náboženství; varga — náboženství, hospodářský rozvoj, smyslový požitek a osvobození; svarga — povýšení na nebeské planety; apavargāṇām — zbaveni hmotného znečištění; prāyeṇa — téměř vždy; eka — jeden; ātmya — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; hetunā — pro.

Traducción

Překlad

A pesar de la confusión en que se encuentran con respecto al sendero de la religión, personas abominables como mi padre, Vena, el nieto de la personificación de la muerte, todas las grandes personalidades, como las que he mencionado, están de acuerdo en que solo la Suprema Personalidad de Dios puede conceder en este mundo las bendiciones de la religión, el crecimiento económico, la complacencia de los sentidos, la liberación o la elevación a los planetas celestiales.

I když jsou odporné osoby — jako byl můj otec Vena, vnuk zosobněné smrti — na cestě náboženství zmatené, všechny velké osobnosti (jako ty, o kterých jsem se zmínil) se shodují, že jediným dárcem požehnání co se týče náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku, osvobození či povýšení na nebeské planety je v tomto světě Nejvyšší Osobnost Božství.

Significado

Význam

El rey Vena, padre de Pṛthu Mahārāja, fue condenado por los brāhmaṇas y personas santas debido a que negó la existencia de la Suprema Personalidad de Dios y rechazó el método de satisfacerle, es decir, la celebración de sacrificios védicos. En otras palabras, era un ateo; no creía en la existencia de Dios, y en consecuencia, prohibió que en su reino se celebrasen ceremonias rituales védicas. Pṛthu Mahārāja consideró que la personalidad del rey Vena era abominable porque Vena se había comportado como un necio en lo tocante a la celebración de funciones religiosas. Los ateos opinan que para obtener el éxito en la religión, el crecimiento económico, la complacencia de los sentidos y la liberación no es necesario aceptar la autoridad de la Suprema Personalidad de Dios. Según ellos, la finalidad de los principios religiosos (dharma) es establecer un Dios imaginario para inspirar a las personas en la moralidad, la honestidad y la justicia, de modo que se pueda mantener la paz y la tranquilidad del orden social. Dicen además que, para cumplir con estos fines, de hecho no se necesita aceptar a Dios, pues es suficiente con seguir los principios de moralidad y honestidad. De manera similar, unos planes inteligentes y un trabajo intenso traerán como resultado natural el crecimiento económico. La complacencia de los sentidos tampoco dependería de la misericordia de la Suprema Personalidad de Dios; si ganamos dinero, no importa por qué medios, tendremos ocasiones más que suficientes de complacer los sentidos. En cuanto a la liberación, dicen que no hay necesidad de plantearse la cuestión, pues todo se termina con la muerte. Pṛthu Mahārāja, sin embargo, no aceptó la autoridad de esos ateos, el principal de los cuales había sido su padre, el nieto de la personificación de la muerte. Por lo general, la hija hereda las cualidades del padre, y el hijo las de la madre. Por consiguiente, Sunīthā, la hija de Mṛtyu, adquirió todas las cualidades de su padre, y a través de ella las heredó Vena. Una persona constantemente sometida a las reglas y regulaciones del ciclo de nacimientos y muertes no puede concebir nada que esté fuera del alcance del pensamiento materialista. El rey Vena era una de esas personas, y por lo tanto, no creía en la existencia de Dios. La civilización actual comparte los principios del rey Vena; pero si de hecho estudiamos minuciosamente todos los pormenores relativos a la religión, el crecimiento económico, la complacencia de los sentidos y la liberación, tendremos que aceptar los principios de la autoridad de la Suprema Personalidad de Dios. Según las Escrituras védicas, la religión consiste únicamente en los códigos de leyes dados por Dios.

Král Vena, otec Pṛthua Mahārāje, byl brāhmaṇy a světci odsouzen, protože popíral existenci Nejvyššího Pána a zakazoval Ho uspokojovat vykonáváním védských obětí. Byl to jinými slovy ateista — nevěřil v existenci Boha, a proto ve svém království zastavil všechny védské obřady. Pṛthu Mahārāja pokládal krále Venu za odporného kvůli jeho pošetilému přístupu k vykonávání náboženských obřadů. Ateisté zastávají názor, že pro dosažení úspěchu v náboženství, hospodářském rozvoji, smyslovém požitku a osvobození není třeba přijímat autoritu Nejvyšší Osobnosti Božství. Náboženské zásady (dharma) mají podle nich ustanovit existenci imaginárního Boha, a tak povzbudit lidi k mravnosti a čestnému a spravedlivému jednání, aby mohl být v klidu a míru zachován společenský pořádek. Navíc říkají, že k tomu vlastně ani není třeba přijímat Boha, neboť stačí, když člověk žije mravně a čestně. Stejně tak tvrdí, že když někdo připravuje důkladné plány a těžce pracuje za účelem hospodářského rozvoje, výsledek přijde automaticky. A smyslový požitek podle nich rovněž nezávisí na milosti Nejvyšší Osobnosti Božství, neboť když si člověk jakýmkoliv způsobem vydělá peníze, bude k němu mít dostatečnou příležitost. Pokud jde o osvobození, říkají, že o něm není třeba mluvit, neboť po smrti je všemu konec. Pṛthu Mahārāja ovšem autoritu takovýchto ateistů v čele s jeho vlastním otcem, vnukem zosobněné smrti, nepřijímal. Dcera obvykle dědí vlastnosti svého otce a syn získává vlastnosti své matky. Sunīthā, dcera Mṛtyua, tak získala všechny vlastnosti svého otce a Vena zdědil vlastnosti své matky. Ten, kdo neustále podléhá zákonům opakovaného zrození a smrti, se nemůže přizpůsobit ničemu, co přesahuje hranice materialistických představ. Král Vena byl jedním z takových lidí, a proto nevěřil v existenci Boha. Moderní civilizace zásady krále Veny schvaluje, ale když skutečně důkladně studujeme všechny podmínky náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a osvobození, musíme přijmout autoritu Nejvyšší Osobnosti Božství. Náboženství tvoří podle védské literatury jedině zákoníky, které jsou dány Bohem.

Quien no acepte la autoridad del Dios Supremo en cuestiones religiosas y morales, debería poder explicar la razón de que dos personas, aunque sigan las mismas normas de moralidad, obtengan resultados distintos. Solemos encontrarnos con que dos personas que siguen idénticas pautas morales en los campos de la ética, la honestidad y la moralidad, no están, a pesar de ello, en la misma posición. Lo mismo ocurre en el terreno del crecimiento económico: dos hombres trabajan intensamente día y noche, pero aun así, no obtienen el mismo resultado. Una persona goza de grandes opulencias aun sin trabajar, mientras que otra, a pesar de sus arduos esfuerzos, no gana lo suficiente para comer dos veces al día. Y, en el campo de la complacencia sensorial, vemos como a veces una persona, a pesar de contar con suficientes alimentos, no es feliz en su vida familiar, o ni siquiera está casado, mientras que otro goza de mayores facilidades para la complacencia de los sentidos a pesar de que su situación económica deja mucho que desear. Incluso un animal como el cerdo o el perro puede tener más posibilidades de complacer los sentidos que un ser humano. Dejando aparte la liberación y ciñéndonos únicamente a las necesidades básicas de la vida (dharma, artha y kāma: religión, crecimiento económico y complacencia de los sentidos), veremos que no son las mismas para todos. Por lo tanto, debe aceptarse que existe alguien que determina los distintos niveles. La conclusión es que no solo para la liberación debemos depender del Señor, sino incluso para las necesidades elementales del mundo material. Pṛthu Mahārāja indicó que a veces el hijo no es feliz a pesar de que sus padres son ricos; hay pacientes que mueren a pesar de que un médico competente les administra valiosas medicinas; y uno puede morir ahogado a pesar de tener un enorme bote salvavidas. Podemos, pues, luchar contra los obstáculos que nos pone la naturaleza material, pero no tendremos éxito en nuestros intentos a no ser que nos favorezca la Suprema Personalidad de Dios.

Pokud někdo v otázkách náboženství a mravnosti nepřijímá autoritu Nejvyššího Boha, musí vysvětlit, proč dvě osoby se stejnou mravní úrovní dosáhnou různých výsledků. Často dochází k tomu, že i když dva lidé mají stejná měřítka etiky, cti a morálky, přesto se jejich postavení liší. Stejné je to v případě hospodářského rozvoje — když dva lidé ve dne v noci těžce pracují, jejich výsledky také nejsou stejné. Jeden člověk si může užívat velkého bohatství dokonce i bez práce, zatímco druhý se nemůže přes všechnu svou těžkou práci ani dvakrát denně dostatečně najíst. A v případě smyslového požitku dochází k situacím, že ten, kdo má dostatek potravy, není přesto ve svém rodinném životě šťastný (někdy dokonce není ani ženatý), zatímco jiný má ke smyslovému požitku tu nejlepší příležitost, i když na tom není po ekonomické stránce nijak dobře. Dokonce i zvíře, jako je prase nebo pes, může mít ke smyslovému požitku větší příležitost než člověk. I když pomineme osvobození a zvážíme pouze tři základní životní předpoklady — náboženství, hospodářský rozvoj a smyslový požitek (dharma, artha a kāma) — uvidíme, že nejsou pro každého stejné. Proto musíme přijmout existenci někoho, kdo určuje různé úrovně. Z toho vyplývá, že člověk musí záviset na Pánu nejen co se týče osvobození, ale i obyčejných potřeb v tomto hmotném světě. Pṛthu Mahārāja proto naznačil, že děti někdy nejsou šťastné, přestože mají bohaté rodiče. Také pacient někdy zemře, i když dostal od kvalifikovaného lékaře drahý lék, a člověk se někdy utopí, přestože jeho loď je velká a bezpečná. S překážkami, které nám do cesty staví hmotná příroda, můžeme sice bojovat, ale naše pokusy nemohou být úspěšné, dokud nás Svou přízní neobdaří Nejvyšší Osobnost Božství.