Skip to main content

Text 18

Sloka 18

Texto

Verš

spṛśantaṁ pādayoḥ premṇā
vrīḍitaṁ svena karmaṇā
śata-kratuṁ pariṣvajya
vidveṣaṁ visasarja ha
spṛśantaṁ pādayoḥ premṇā
vrīḍitaṁ svena karmaṇā
śata-kratuṁ pariṣvajya
vidveṣaṁ visasarja ha

Palabra por palabra

Synonyma

spṛśantam — tocar; pādayoḥ — los pies; premṇā — en éxtasis; vrīḍitam — avergonzado; svena — sus propias; karmaṇā — actividades; śata-kratum — al rey Indra; pariṣvajya — abrazar; vidveṣam — envidia; visasarja — abandonó; ha — por supuesto.

spṛśantam — dotkl se; pādayoḥ — nohou; premṇā — v extázi; vrīḍitam — zahanbený; svena — svými; karmaṇā — činnostmi; śata-kratum — král Indra; pariṣvajya — objal; vidveṣam — nenávisti; visasarja — vzdal se; ha — samozřejmě.

Traducción

Překlad

El rey Indra, que se encontraba allí presente, se avergonzó de sus propias actividades y se postró ante el rey Pṛthu para tocar sus pies de loto. Sin embargo, Pṛthu Mahārāja inmediatamente lo abrazó lleno de éxtasis, y abandonó todo sentimiento de envidia que pudiera abrigar contra él por haberle robado el caballo destinado al sacrificio.

Král Indra, stojící opodál, se začal za své činnosti stydět a padl před králem Pṛthuem na zem, aby se dotkl jeho lotosových nohou. Pṛthu Mahārāja ho však okamžitě ve velké extázi objal a vzdal se veškeré nenávisti vůči němu, způsobené tím, že Indra ukradl koně určeného pro oběť.

Significado

Význam

Hay muchos casos de personas que ofenden los pies de loto de un vaiṣṇava y más tarde se arrepienten. En este verso vemos también que aunque Indra, el rey del cielo, era tan poderoso como para acompañar a Viṣṇu, sin embargo se consideró un gran ofensor por haber robado el caballo que Pṛthu Mahārāja había destinado al sacrificio. La Suprema Personalidad de Dios nunca perdona a quien ofende los pies de loto de un vaiṣṇava. Hay muchos ejemplos que sirven de ilustración a este hecho. Durvāsā Muni, un gran sabio y yogī místico, ofendió los pies de loto de Ambarīṣa Mahārāja, un vaiṣṇava y también tuvo que postrarse a sus pies de loto.

Existuje mnoho případů, kdy se někdo provinil proti lotosovým nohám vaiṣṇavy a později toho litoval. Zde rovněž vidíme, že i když byl král nebes Indra tak mocný, že doprovázel Pána Viṣṇua, považoval se za velkého provinilce, neboť ukradl koně Pṛthua Mahārāje určeného pro oběť. Tomu, kdo se proviní u lotosových nohou vaiṣṇavy, Nejvyšší Osobnost Božství nikdy neodpustí. To ilustrují mnohé příklady. Durvāsā Muni, velký mudrc a mystický yogī, urazil Ambarīṣe Mahārāje a musel rovněž padnout k jeho lotosovým nohám.

Indra decidió postrarse a los pies de loto del rey Pṛthu, pero el rey era un vaiṣṇava tan magnánimo que no quería que Mahārāja Indra se postrase a sus pies. Al contrario; inmediatamente le abrazó e hizo que se pusiera en pie, y ambos olvidaron el incidente. Los dos se tenían envidia, y tanto el rey Indra como Mahārāja Pṛthu estaban muy enfadados el uno con el otro; sin embargo, como ambos eran vaiṣṇavas, sirvientes del Señor Viṣṇu, tenían el deber de zanjar la cuestión y eliminar la causa de su envidia. Este es también un excelente ejemplo de la actitud cooperativa de los vaiṣṇavas. Hoy en día, sin embargo, como la gente no es vaiṣṇava, no paran de pelearse los unos con los otros, y son derrotados sin haber cumplido con la misión de la vida humana. La propagación en el mundo del movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa es muy necesaria, para que, a pesar de los malos sentimientos y enfados que a veces se suscitan, la gente, siendo consciente de Kṛṣṇa, pueda zanjar sin dificultad esas rivalidades, competencias y envidias.

Indra se rozhodl padnout k lotosovým nohám krále Pṛthua, ale král byl tak velkodušný vaiṣṇava, že nechtěl, aby tak Mahārāja Indra učinil. Okamžitě ho zvedl, objal ho a oba zapomněli na vše, co se stalo. Král Indra i Mahārāja Pṛthu k sobě předtím cítili nenávist a hněv, ale oba byli vaiṣṇavové, služebníci Pána Viṣṇua, a proto bylo jejich povinností odstranit příčinu své nenávisti. To je také prvotřídní příklad ochoty ke spolupráci mezi vaiṣṇavy. V současnosti ovšem lidé nejsou vaiṣṇavové, a proto spolu neustále bojují a nakonec jsou poraženi, aniž by naplnili poslání lidského života. Proto je nezbytně nutné šířit po světě hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, aby lidé — přestože se na sebe někdy hněvají a chovají se k sobě zle — mohli díky svému vědomí Kṛṣṇy takového soupeření a nenávisti bez potíží zanechat.