Skip to main content

Text 14

Sloka 14

Texto

Verš

śreyaḥ prajā-pālanam eva rājño
yat sāmparāye sukṛtāt ṣaṣṭham aṁśam
hartānyathā hṛta-puṇyaḥ prajānām
arakṣitā kara-hāro ’gham atti
śreyaḥ prajā-pālanam eva rājño
yat sāmparāye sukṛtāt ṣaṣṭham aṁśam
hartānyathā hṛta-puṇyaḥ prajānām
arakṣitā kara-hāro ’gham atti

Palabra por palabra

Synonyma

śreyaḥ — auspicioso; prajā-pālanam — gobernar al pueblo; eva — sin duda; rājñaḥ — para el rey; yat — puesto que; sāmparāye — en la siguiente vida; su-kṛtāt — de las actividades piadosas; ṣaṣṭham aṁśam — una sexta parte; hartā — recaudador; anyathā — por el contrario; hṛta-puṇyaḥ — verse despojado de los resultados de las actividades piadosas; prajānām — de los ciudadanos; arakṣitā — aquel que no protege; kara-hāraḥ — recaudador de impuestos; agham — pecado; atti — recibe o sufre.

śreyaḥ — příznivé; prajā-pālanam — vládnout obyvatelstvu; eva — jistě; rājñaḥ — pro krále; yat — protože; sāmparāye — v příštím životě; su-kṛtāt — ze zbožných činností; ṣaṣṭham aṁśam — jednu šestinu; hartā — výběrčí; anyathā — jinak; hṛta-puṇyaḥ — zbavený výsledků zbožných činností; prajānām — občanů; arakṣitā — ten, který nechrání; kara-hāraḥ — výběrčí daní; agham — hřích; atti — získává či trpí.

Traducción

Překlad

El deber prescrito para un rey es proteger a los ciudadanos del estado. El rey que actúa de esa forma, en su siguiente vida recibe la sexta parte de los resultados de las actividades piadosas de los ciudadanos. Pero al rey o jefe ejecutivo del estado que se limite a recaudar impuestos de sus súbditos sin darles una protección digna de seres humanos, los ciudadanos lo despojarán de los resultados de sus propias actividades piadosas, y por no haberlos protegido, tendrá que padecer el castigo correspondiente a las actividades impías de sus súbditos.

Chránit všechny občany státu je předepsanou povinností krále. Jestliže ji plní, bude v příštím životě sdílet jednu šestinu výsledků jejich zbožných činností. Pokud však král nebo výkonná hlava státu od občanů pouze vybírá daně, ale neposkytuje jim jakožto lidským bytostem náležitou ochranu, jeho poddaní mu odeberou výsledky jeho zbožných činností a na oplátku za to, že je nechrání, bude potrestán za jejich bezbožné jednání.

Significado

Význam

Ahora podría plantearse la pregunta de que, si todos se ocupasen en actividades espirituales para alcanzar la salvación y se volviesen indiferentes a las actividades del mundo material, ¿cómo podría seguir adelante el curso normal de la existencia? Y, si las cosas deben seguir su curso normal, ¿cómo puede un jefe de estado ser indiferente a esas actividades? Para responder a esta pregunta, en este verso se emplea la palabra śreyaḥ, «auspicioso». Al organizar la distribución de las actividades sociales, la Suprema Personalidad de Dios no lo hizo a ciegas o de un modo accidental, como dicen los necios. El brāhmaṇa debe cumplir correctamente con su deber, y lo mismo deben hacer el kṣatriya, el vaiśya e incluso el śūdra. Al mismo tiempo, cada uno de ellos puede alcanzar la perfección más elevada de la vida: la liberación del cautiverio material. Esto se confirma en el Bhagavad-gītā (18.45): sve sve karmaṇy abhirataḥ saṁsiddhiṁ labhate naraḥ: «Con el desempeño de los propios deberes prescritos, se puede alcanzar la perfección más elevada».

Na tomto místě se někdo může zeptat: Kdyby se každý zaměstnal duchovními činnostmi za účelem osvobození a přestal se zajímat o činnosti hmotného světa, jak by mohl pokračovat zdárný chod celé společnosti? A má-li vše pokračovat tak, jak by mělo, jak může být hlava státu k těmto činnostem lhostejná? Jako odpověď na tuto otázku je zde použito slovo śreyaḥ, “příznivé”. Rozdělení činností ve společnosti, jak je uspořádal Nejvyšší Pán, nebylo stvořeno slepě nebo náhodně, jak tvrdí hloupí lidé. Brāhmaṇa musí náležitě plnit svoji povinnost, stejně jako kṣatriya, vaiśya, a dokonce i śūdra. Každý z nich potom může dosáhnout nejvyšší dokonalosti života — osvobození z hmotného otroctví. To potvrzuje Bhagavad-gītā (18.45): sve sve karmaṇy abhirataḥ saṁsiddhiṁ labhate naraḥ — “Vykonáváním svých předepsaných povinností lze dosáhnout nejvyšší dokonalosti.”

El consejo del Señor Viṣṇu a Mahārāja Pṛthu es que al rey no se le recomienda abandonar su reino y la responsabilidad de proteger a los prajās, los ciudadanos, para retirarse a los Himālayas en busca de la liberación. El rey puede alcanzar la liberación mientras ejecuta sus deberes como rey. El deber del rey o jefe del estado es velar por que los prajās, la generalidad de la gente, cumplan con sus respectivos deberes en el sendero de la salvación espiritual. Un estado laico no necesita ningún rey o jefe de estado indiferente a las actividades de los prajās. En el estado moderno, el gobierno tiene muchas reglas y regulaciones para dirigir los deberes de los prajās, pero no presta atención al avance de los ciudadanos en conocimiento espiritual. Si el gobierno se despreocupa de eso, los ciudadanos actuarán de forma caprichosa, sin prestar la menor atención a la vida espiritual, a la comprensión de Dios, y de este modo se enredarán en actividades pecaminosas.

Pán Viṣṇu Mahārājovi Pṛthuovi sdělil, že povinností krále není vzdát se svého království a zodpovědnosti za ochranu obyvatel (prajāḥ) a odejít do Himalájí usilovat o osvobození. Osvobození může dosáhnout při vykonávání svých královských povinností. Povinností krále nebo hlavy státu je dohlížet na to, aby všichni lidé (prajāḥ) plnili své předepsané povinnosti, směřující k duchovnímu osvobození. Světský stát nepotřebuje krále nebo vůdce státu, který by byl lhostejný k činnostem obyvatelstva. Vláda v moderním státě má mnoho pravidel a předpisů, jak řídit povinnosti obyvatel, ale zanedbává dohlížet na to, zda také rozvíjejí duchovní poznání. Pokud si vláda těchto věcí nevšímá, občané jednají po svém, bez jakéhokoliv ponětí o realizaci Boha a duchovním životě, a zaplétají se tak do hříšných činností.

El jefe ejecutivo no debe ser insensible al bienestar de la gente y simplemente limitarse a recaudar impuestos. El verdadero deber del rey es velar porque los ciudadanos alcancen plena conciencia de Kṛṣṇa. Ser consciente de Kṛṣṇa significa estar completamente libre de actividades pecaminosas. Cuando en el estado se erradican por completo las actividades pecaminosas, desaparecen la guerra, la peste, el hambre y los trastornos de la naturaleza. De hecho, durante el reinado de Mahārāja Yudhiṣṭhira, esa fue la situación predominante. El rey o jefe del estado que pueda inducir a los ciudadanos a que se vuelvan conscientes de Kṛṣṇa, es digno de gobernar al pueblo; de lo contrario, no tiene derecho a recaudar impuestos. El rey que vele por los intereses espirituales de los ciudadanos no tendrá dificultad en recaudar impuestos. De esa forma, tanto él como sus súbditos vivirán una vida feliz, y en su siguiente vida, el rey podrá difrutar de una sexta parte de las actividades piadosas de los ciudadanos. Si, por el contrario, recauda impuestos de sus pecaminosos súbditos, tendrá que compartir con ellos las reacciones de sus pecados.

Výkonný hlavní představitel státu nesmí být netečný k blahu obyčejných lidí a pouze vybírat daně. Skutečnou povinností krále je dohlížet na to, aby občané postupně vyvinuli plné vědomí Kṛṣṇy. Vědomí Kṛṣṇy znamená konec všech hříšných činností. Jakmile budou ve státě zcela odstraněny hříšné činnosti, nebudou již války, mor, hladovění či přírodní katastrofy. Taková byla situace za vlády Mahārāje Yudhiṣṭhira. Je-li král či vůdce státu schopen přivést občany k vědomí Kṛṣṇy, je oprávněný jim vládnout — v opačném případě nemá právo vybírat daně. Stará-li se král o duchovní zájmy občanů, může daně vybírat bez potíží. Tak budou poddaní i král šťastní v tomto životě a v příštím bude král moci sdílet jednu šestinu zbožných činností občanů. Bude-li však ukládat daně hříšným občanům, bude se s nimi muset dělit o reakce za jejich hříšné činnosti.

Este mismo principio se puede aplicar también a los padres y maestros espirituales. Unos padres que engendren hijos como perros y gatos, pero no puedan salvarles de la amenaza de la muerte, son responsables de las actividades animales de sus hijos. Hoy en día, esos hijos se hacen hippies. De la misma manera, un maestro espiritual que no pueda dirigir a sus discípulos de forma que se liberen de las actividades pecaminosas, tiene que responder por sus pecados. Los actuales líderes de la sociedad no conocen esas sutiles leyes de la naturaleza. Como los líderes de la sociedad no poseen el suficiente conocimiento, y los ciudadanos en general son ladrones y maleantes, la situación de la sociedad humana no puede ser auspiciosa. En la actualidad, esa incompatible combinación de jefes de gobierno y ciudadanos predomina en todo el mundo; por lo tanto, como resultado inevitable de esas condiciones sociales, la guerra, la tensión y la ansiedad son constantes.

Totéž lze vztáhnout také na rodiče a duchovní mistry. Pokud rodiče pouze plodí děti jako kočky a psi, ale nedokáží je zachránit před hrozící smrtí, budou se za činnosti svých zvířatům podobných dětí zodpovídat. Později se z takových dětí stávají hippies. Stejně tak když duchovní mistr nedokáže vést své žáky k tomu, aby se zbavili hříšných činností, stává se zodpovědným za jejich hříšné jednání. Tyto jemné zákony přírody současní vůdci společnosti neznají. Jelikož vládní představitelé mají nedostatek poznání a obyčejní lidé jsou darebáci a zloději, situace v lidské společnosti nemůže být příznivá. V současnosti je na celém světě rozšířená tato neslučitelná kombinace státu a občanů, a proto — jako nevyhnutelný důsledek těchto společenských podmínek — panuje neustálé napětí, války a obavy.