Skip to main content

Text 18

Sloka 18

Texto

Verš

yasya rāṣṭre pure caiva
bhagavān yajña-pūruṣaḥ
ijyate svena dharmeṇa
janair varṇāśramānvitaiḥ
yasya rāṣṭre pure caiva
bhagavān yajña-pūruṣaḥ
ijyate svena dharmeṇa
janair varṇāśramānvitaiḥ

Palabra por palabra

Synonyma

yasya — cuyo; rāṣṭre — en el país o reino; pure — en las ciudades; ca — también; eva — ciertamente; bhagavān — la Suprema Personalidad de Dios; yajña-pūruṣaḥ — que es el disfrutador de todos los sacrificios; ijyate — es adorado; svena — su propia; dharmeṇa — con la ocupación; janaiḥ — por la gente; varṇa-āśrama — el sistema de ocho órdenes sociales; anvitaiḥ — que siguen.

yasya — jehož; rāṣṭre — ve státě nebo království; pure — ve městech; ca — také; eva — jistě; bhagavān — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; yajña-pūruṣaḥ — který je poživatelem všech obětí; ijyate — je uctíván; svena — jejich vlastním; dharmeṇa — zaměstnáním; janaiḥ — lidmi; varṇa-āśrama — systém osmi společenských skupin; anvitaiḥ — kteří následují.

Traducción

Překlad

Se considera que un rey es piadoso cuando en su país y en sus ciudades la población observa estrictamente el sistema de ocho órdenes sociales de varṇa y āśrama, y cuando todos los ciudadanos adoran a la Suprema Personalidad de Dios con sus respectivas ocupaciones.

Za zbožného je považován král, v jehož státě a městech lidé přísně následují systém osmi společenských skupin (vareṇ a āśramů) a prostřednictvím svého zaměstnání všichni uctívají Nejvyšší Osobnost Božství.

Significado

Význam

En este verso quedan bien claros el deber del estado y el deber del ciudadano. Tanto el rey o jefe del estado como los ciudadanos deben ordenar sus actividades de tal manera que, en última instancia, todos se ocupen en el servicio devocional a la Suprema Personalidad de Dios. Se considera que el rey o jefe de estado es el representante de la Suprema Personalidad de Dios, y que, por lo tanto, debe velar por la buena marcha de las cosas y porque los ciudadanos estén debidamente establecidos en el orden social científico que consta de cuatro varṇas y cuatro āśramas. El Viṣṇu Purāṇa afirma que si la gente no se educa o establece en ese orden social científico de cuatro varṇas (brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya y śūdra) y cuatro āśramas (brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha y sannyāsa), la sociedad no puede considerarse humana verdaderamente, ni puede hacer el menor progreso hacia el objetivo final de la vida humana. El gobierno tiene el deber de velar por que todo proceda conforme al varṇa y al āśrama. Como aquí se dice: bhagavān yajña-pūruṣaḥ: La Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa, es el yajña-pūruṣa. Como se confirma en el Bhagavad-gītā (5.29): bhoktāraṁ yajña-tapasām: El propósito final de todo sacrificio es Kṛṣṇa. Él es además el disfrutador de todos los sacrificios; por eso se Le conoce con el nombre de yajña-pūruṣa. La palabra yajña-pūruṣa se refiere al Señor Viṣṇu, el Señor Kṛṣṇa, o a cualquier otra Personalidad de Dios dentro de la categoría de viṣṇu-tattva. En la sociedad humana perfecta, las personas se encuadran en los órdenes de varṇa y āśrama y se ocupan en adorar al Señor Viṣṇu con sus respectivas actividades. Todo ciudadano ocupado en una tarea ofrece servicio con las acciones resultantes de sus actividades. Esa es la perfección de la vida. Como se afirma en el Bhagavad-gītā (18.46):

Tento verš velice důkladně vysvětluje povinnosti státu a občanů. Činnosti hlavního představitele vlády či krále a ostatních obyvatel by měly být usměrněny tak, aby z konečného hlediska každý vykonával oddanou službu Nejvyšší Osobnosti Božství. Král, hlava státu, je považován za zástupce Nejvyšší Osobnosti Božství a jako takový má dohlížet na řádný chod státu a na to, aby všichni občané zaujímali svá příslušná postavení ve varṇāśramském systému. Ve Viṣṇu Purāṇě je řečeno, že dokud nejsou lidé vychováni a zaměstnáni s ohledem na vědecké rozdělení společnosti na čtyři varṇy (brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya a śūdra) a čtyři āśramy (brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa), společnost nemůže být pokládána za skutečně lidskou a nemůže také dělat žádný pokrok ke konečnému cíli lidského života. Povinností vlády je dohlédnout, aby vše bylo v souladu s uspořádáním podle vareṇ a āśramů. Zde je řečeno: bhagavān yajña-pūruṣaḥ — Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, je yajña-pūruṣa. Bhagavad-gītā (5.29) uvádí: bhoktāraṁ yajña-tapasām—Kṛṣṇa je konečný cíl všech obětí. Je také jejich poživatelem, a proto se nazývá yajña-pūruṣa. Toto slovo označuje Pána Viṣṇua, Pána Kṛṣṇu, nebo jakoukoliv Osobnost Božství z kategorie viṣṇu-tattva. V dokonalé lidské společnosti jsou lidé začleněni do vareṇ a āśramů a svými příslušnými činnostmi uctívají Pána Viṣṇua. Každý občan má své zaměstnání a slouží vykonáváním svých činností. To je dokonalost života. Bhagavad-gītā (18.46) uvádí:

yataḥ pravṛttir bhūtānāṁ
yena sarvam idaṁ tatam
sva-karmaṇā tam abhyarcya
siddhiṁ vindati mānavaḥ
yataḥ pravṛttir bhūtānāṁ
yena sarvam idaṁ tatam
sva-karmaṇā tam abhyarcya
siddhiṁ vindati mānavaḥ

«Por adorar al Señor, que es la fuente de todos los seres y es omnipresente, el hombre puede alcanzar la perfección mediante el desempeño de sus propios deberes».

“Uctívá-li člověk Pána, Jenž je zdrojem všech bytostí a je všeprostupující, může konáním svých povinností dosáhnout dokonalosti.”

Así pues, brāhmaṇas, kṣatriyas, śūdras y vaiśyas deben ejecutar sus deberes prescritos tal como se definen en los śāstras. De este modo, todos pueden satisfacer a Viṣṇu, la Suprema Personalidad de Dios. El rey o jefe del estado tiene que comprobar que los ciudadanos se ocupan de esta forma. En otras palabras, el estado o gobierno no debe apartarse de su deber declarando que el estado es laico y que, por lo tanto, no tiene interés en si la gente avanza o no avanza en el varṇāśrama-dharma. Hoy en día, los que están al servicio del gobierno y los que gobiernan a los ciudadanos no sienten respeto por el varṇāśrama-dharma. Les agrada la idea de un estado laico. Con un gobierno así, nadie puede ser feliz. La gente debe seguir el varṇāśrama-dharma, y el rey debe comprobar que se sigue tal y como es.

Brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové a śūdrové tedy musí plnit své předepsané povinnosti, jak jsou stanoveny v śāstrách. Tak může každý uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇua. Král nebo hlavní představitel vlády musí dohlédnout, aby byli všichni občané zaměstnáni tímto způsobem. To také znamená, že stát nebo vláda se nesmí vzdát své povinnosti a prohlásit, že stát nemá nic společného s náboženstvím a nestará se o to, jaký dělají lidé pokrok ve varṇāśrama-dharmě. V dnešní době nemají osoby ve vládních službách k varṇāśrama-dharmě žádnou úctu a s falešným sebeuspokojením si myslí, že stát je světská organizace. Ve státě s takovou vládou nemůže být nikdo šťastný. Lidé se musí řídit varṇāśrama-dharmou a král musí dohlížet na pečlivé dodržování jejích zásad.