Skip to main content

Text 10

Sloka 10

Texto

Verš

athāyajata yajñeśaṁ
kratubhir bhūri-dakṣiṇaiḥ
dravya-kriyā-devatānāṁ
karma karma-phala-pradam
athāyajata yajñeśaṁ
kratubhir bhūri-dakṣiṇaiḥ
dravya-kriyā-devatānāṁ
karma karma-phala-pradam

Palabra por palabra

Synonyma

atha — a continuación; ayajata — adoró; yajña-īśam — al amo de los sacrificios; kratubhiḥ — con ceremonias de sacrificio; bhūri — grandes; dakṣiṇaiḥ — donaciones de caridad; dravya-kriyā-devatānām — de (sacrificios que incluyen distintos) útiles, actividades y semidioses; karma — el objetivo; karma-phala — el resultado de actividades; pradam — que concede.

atha — poté; ayajata — uctíval; yajña-īśam — Pána obětí; kratubhiḥ — obětními obřady; bhūri — velkými; dakṣiṇaiḥ — milodary; dravya-kriyā-devatānām — (obětí včetně) příslušenství, úkonů a polobohů; karma — cíl; karma-phala — výsledky činností; pradam — kdo uděluje.

Traducción

Překlad

Durante el tiempo que permaneció en su hogar, Dhruva Mahārāja celebró muchas grandes ceremonias de sacrificio para complacer a la Suprema Personalidad de Dios, el disfrutador de todos los sacrificios. Esos ceremoniales prescritos están especialmente destinados a complacer al Señor Viṣṇu, que es el objetivo de todos esos sacrificios y quien concede las bendiciones que de ellos se derivan.

Dokud Dhruva Mahārāja zůstával doma, konal mnoho velkých obětních obřadů pro potěšení Nejvyšší Osobnosti Božství, poživatele všech obětí. Předepsané obětní obřady jsou zvláště určeny k uspokojení Pána Viṣṇua, který je jejich cílem a který také uděluje výsledná požehnání.

Significado

Význam

En el Bhagavad-gītā (3.9), se dice: yajñārthāt karmaṇo ’nyatra loko ’yaṁ karma-bandhanaḥ: Solo debemos actuar o trabajar para complacer al Señor Supremo; de lo contrario, nos enredaremos en las reacciones resultantes. Conforme a las cuatro divisiones de varṇa y āśrama, a los kṣatriyas y los vaiśyas se les recomienda realizar grandes ceremonias de sacrificio y repartir con gran generosidad el dinero acumulado. Dhruva Mahārāja, como rey y kṣatriya ideal, celebró muchos sacrificios, siendo muy generoso al dar caridad. Los kṣatriyas y los vaiśyas deben ganar el dinero que necesitan y acumular grandes riquezas. A veces lo hacen con actos pecaminosos. Los kṣatriyas tienen la misión de gobernar el país; por ejemplo, Dhruva Mahārāja, durante su mandato, tuvo que luchar con los yakṣas y matar a muchos de ellos. Es necesario que los kṣatriyas actúen de esa forma. El kṣatriya no debe ser cobarde, y no debe ser no violento; para gobernar el país, tiene que emplear la violencia.

Bhagavad-gītā (3.9) praví: yajñārthāt karmaṇo 'nyatra loko 'yaṁ karma-bandhanaḥ — musíme pracovat pro uspokojení Nejvyššího Pána, jinak se budeme zaplétat do výsledků své práce. Systém vareṇ a āśramů doporučuje, aby zvláště kṣatriyové a vaiśyové vykonávali velké obětní obřady a rozdávali přitom velkoryse své bohatství. Dhruva Mahārāja byl příkladný král a kṣatriya, protože neustále konal mnoho takových obřadů pro uspokojení Pána a rozdával velké množství milodarů. Kṣatriyové a vaiśyové jsou obvykle velmi zámožní lidé a své bohatství získávají občas také hříšným způsobem. Kṣatriyové musí vládnout a například Dhruva Mahārāja musel během své vlády bojovat a zabít mnoho Yakṣů. Takovému jednání se kṣatriyové nemohou vyhnout. Kṣatriya nesmí být zbabělý ani nenásilný. Aby mohl vládnout zemi, musí se někdy dopouštět násilí.

Por lo tanto, a los kṣatriyas y vaiśyas se les aconseja dar en caridad por lo menos el cincuenta por ciento de las riquezas que tengan acumuladas. En el Bhagavad-gītā se recomienda que las prácticas de yajña, dāna y tapasya no se deben abandonar, ni siquiera habiendo entrado en la orden de vida de renuncia. Nunca deben abandonarse. Tapasya es para la orden de vida de renuncia; los que se han retirado de las actividades mundanas deben practicar tapasya, es decir, penitencias y austeridades. Los que están en el mundo material —kṣatriyas y vaiśyas— deben dar caridad. Los brahmacārīs, en la primera etapa de la vida, deben ejecutar distintas clases de yajñas.

Podle védské tradice mají kṣatriyové a vaiśyové rozdávat nejméně padesát procent svého nashromážděného bohatství jako milodary. Bhagavad-gītā také říká, že člověk nesmí ukončit yajñu, dānu a tapasyu ani po přijetí životního stavu odříkání. Těchto činností nemá nikdy zanechat. Tapasya je určena pro životní stav odříkání; ti, kdo se vzdali světských činností, mají podstupovat tapasyu, askezi. Kṣatriyové a vaiśyové žijí v hmotném světě a jejich povinností je rozdávat milodary, zatímco brahmacārīni, mladí studenti, musí vykonávat různé druhy yajñi.

Dhruva Mahārāja, como rey ideal, vació prácticamente sus arcas dando caridad. El papel del rey no consiste simplemente en gravar con impuestos a los ciudadanos y acumular riquezas para gastarlas en la complacencia de los sentidos. Las monarquías del mundo han fallado desde que los reyes comenzaron a satisfacer sus propios sentidos con los impuestos recolectados de los ciudadanos. Por supuesto, la corrupción sigue existiendo, aparte de si el sistema es monárquico o demócrata. En la actualidad, en los gobiernos democráticos hay distintos partidos, pero todos se dedican a tratar de conservar su puesto o mantener en el poder a sus propios partidos. Los políticos tienen muy poco tiempo para pensar en el bienestar de los ciudadanos, a quienes oprimen con fuertes impuestos, como el impuesto de la renta, el impuesto al valor añadido, y muchos otros. A veces quitan a la gente hasta el ochenta y el noventa por ciento de sus ingresos, y ese dinero se despilfarra luego en elevados sueldos para los funcionarios y gobernantes. En el pasado, los impuestos recolectados de los ciudadanos se gastaban en la ejecución de grandes sacrificios, como se ordena en las Escrituras védicas. Sin embargo, ahora, casi todas esas formas de sacrificio son imposibles; por consiguiente, en los śāstras se recomienda que la gente debe ejecutar saṅkīrtana-yajña. Todo cabeza de familia, no importa cuál sea su posición, puede ejecutar el saṅkīrtana-yajña sin gasto alguno. Los miembros de la familia pueden sentarse juntos y simplemente tocar las palmas y cantar el mahā-mantra Hare Kṛṣṇa. De una u otra forma, todos pueden arreglárselas para ejecutar ese yajña y distribuir prasāda a la gente en general. Eso es más que suficiente para la era de Kali. El movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa se basa en este principio: cantar el mantra Hare Kṛṣṇa en todo momento, tanto como se pueda, dentro y fuera de los templos, y, en la medida de lo posible, distribuir prasāda. Ese proceso se puede acelerar con la colaboración de los administradores del estado y de aquellos que producen la riqueza del país. Con saṅkīrtana y una generosa distribución de prasāda, se puede lograr que en el mundo entero haya paz y prosperidad.

Dhruva Mahārāja byl příkladným králem, který rozdal v milodarech prakticky celý obsah své královské pokladnice. Král nesmí pouze vybírat daně, shromažďovat bohatství a utrácet je za smyslový požitek. Monarchie se zhroutily právě tehdy, když králové začali používat daně občanů k uspokojování svých smyslů. Tento druh úpadku však pokračuje i v demokratickém systému. V demokratických vládách jsou různé strany, ale všichni politici si pouze chtějí udržet svá místa a zajistit, aby jejich strana zůstala u moci. Nemají čas myslet na blaho občanů — místo toho jim ukládají velké daně, jako je daň z příjmu, daň z obratu a mnohé další. V určitých státech občané odvádějí až osmdesát nebo devadesát procent svých příjmů ve prospěch luxusního života státních úředníků a vládnoucích politiků. V minulosti se daně používaly k pořádání velkolepých obětí, které předepisují Vedy. V současné době však téměř žádnou z těchto obětí není možné vykonávat. Śāstry proto lidem doporučují, aby vykonávali saṅkīrtana-yajñu. Každý gṛhastha, ať už má jakékoliv postavení, je schopen bez velkých výdajů pořádat saṅkīrtana-yajñu; celá rodina si může společně sednout, tleskat a zpívat mahā-mantru Hare Kṛṣṇa. Každý může uspořádat tuto yajñu a také veřejně rozdávat prasādam. Ve věku Kali je to dostačující. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je založeno na této jednoduché metodě: zpívat mantru Hare Kṛṣṇa, kdykoliv je to možné, ať už v chrámech nebo mimo ně, a co nejvíce rozdávat prasādam. Tento proces je možné urychlit ve spolupráci s vládními představiteli a těmi, kdo vytvářejí státní majetek. Pouhým štědrým rozdáváním prasādam a vykonáváním saṅkīrtanu může na celém světě zavládnout mír a blahobyt.

Por lo general, en todos los sacrificios materiales que se recomiendan en las Escrituras védicas se hacen ofrendas a los semidioses. Esa adoración de semidioses está diseñada de modo especial para las personas poco inteligentes. En realidad, el resultado de ese sacrificio va a la Suprema Personalidad de Dios, Nārāyaṇa. El Señor Kṛṣṇa dice en el Bhagavad-gītā (5.29): bhoktāraṁ yajña-tapasām: Él es el verdadero disfrutador de todos los sacrificios. Por esa razón, Su nombre es Yajña-puruṣa.

Všechny hmotné obřady doporučené ve védských písmech zahrnují oběti polobohům. Toto uctívání polobohů je určeno pro méně inteligentní lidi, neboť výsledky jakéhokoliv uctívání patří Nārāyaṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. V Bhagavad-gītě (5.29) Pán Kṛṣṇa říká (bhoktāraṁ yajña-tapasām), že On je ve skutečnosti poživatelem všech obětí. Proto se nazývá Yajñapuruṣa.

Aunque Dhruva Mahārāja era un gran devoto y no tenía nada que ver con esa clase de sacrificios, para dar ejemplo a su pueblo, celebró muchos sacrificios y dio toda su riqueza como caridad. En su vida de casado, jamás gastó un centavo en complacer sus sentidos. En este verso es muy significativa la palabra karma-phala-pradam. El Señor concede a cada entidad viviente un distinto tipo de karma, conforme al deseo de cada cual; Él es la Superalma que está en el corazón de todos, y es tan bondadoso y liberal que da a cada uno todo lo que necesita para hacer los actos que desee. Después, la entidad viviente disfruta también del resultado de la acción. Si alguien desea disfrutar o enseñorearse de la naturaleza material, el Señor le provee de lo necesario, pero esa persona se enredará en las reacciones consecuentes. De la misma manera, cuando alguien desea ocuparse por completo en servicio devocional, el Señor le da todo lo que necesita, y el devoto disfruta de los resultados. Por esta razón, el Señor recibe el nombre de karma-phala-prada.

Dhruva Mahārāja byl velký oddaný a neměl s vykonáváním těchto obětí nic společného, ale přesto vykonal mnohé oběti a rozdal všechno své bohatství v podobě milodarů, aby dal příklad obyvatelům království. Během svého života hospodáře neutratil nic pro vlastní smyslový požitek. Výraz karma-phala-pradam je v tomto verši velmi důležitý. Pán dává individuálním živým bytostem různou karmu podle jejich přání. Jako Nadduše sídlí v srdci všech a je tak laskavý a velkorysý, že dává každému vše potřebné pro jeho libovolné jednání. Živá bytost si poté také užívá výsledků svého jednání. Chceme-li panovat hmotné přírodě, Pán nám k tomu dá veškeré možnosti, ale my budeme zapleteni do výsledných reakcí. Pán pomůže i tomu, kdo se chce plně zaměstnat oddanou službou, a oddaný si pak bude užívat výsledků. Proto je Pán známý jako karma-phala-prada.