Text 22
Sloka 22
Texto
Verš
svabhāvam apare nṛpa
eke kālaṁ pare daivaṁ
puṁsaḥ kāmam utāpare
svabhāvam apare nṛpa
eke kālaṁ pare daivaṁ
puṁsaḥ kāmam utāpare
Palabra por palabra
Synonyma
Traducción
Překlad
Algunos explican que las diferencias entre las formas de vida, y el sufrimiento y el disfrute que llevan aparejado, es el resultado del karma. Algunos dicen que se deben a la naturaleza; otros, al tiempo; hay quienes las atribuyen al destino; y también hay quien dice que su causa es el deseo.
Někteří vysvětlují rozdíly mezi různými životními druhy s jejich utrpením a požitkem jako výsledky karmy, jiní říkají, že je to způsobeno přirozeností živé bytosti, podle jiných je příčinou čas, další to pokládají za dílo osudu a jiní říkají, že se to děje díky touze.
Significado
Význam
Hay distintas clases de filósofos: mīmāṁsakas, ateos, astrónomos, sexualistas, y muchísimas otras categorías de especuladores mentales. La conclusión verdadera es que lo único que nos ata a la diversidad de especies de vida del mundo material son nuestras actividades. El porqué de esa diversidad se explica en los Vedas: se debe al deseo de la entidad viviente. La entidad viviente no es una piedra inerte; tiene muchas clases de deseos (kāma). Los Vedas dicen: kāmo ’karṣīt. Las entidades vivientes son, en origen, partes del Señor, como chispas de un fuego, pero han caído a este mundo material, atraídas por el deseo de enseñorearse de la naturaleza. Es un hecho. Cada entidad viviente hace lo más que puede por enseñorearse de los recursos materiales.
Existují různé druhy filozofů: mīmāṁsakové, ateisté, astrologové, sexuologové a celá řada dalších mentálních spekulantů. Ve skutečnosti je to však pouze naše vlastní činnost, která nás poutá v různých životních druzích v tomto hmotném světě. Vedy vysvětlují, že různé tělesné schránky vznikly na základě touhy. Živá bytost není mrtvý kámen—má různé druhy touhy (kāma). Vedy praví: kāmo 'karṣīt. Živé bytosti jsou původně části Pána, jako jsou jiskry části ohně, ale poklesly do hmotného světa, neboť se jich zmocnila touha vládnout přírodě. Taková je skutečnost. Každá živá bytost se snaží panovat hmotné přírodě, jak nejlépe dovede.
Ese kāma, o deseo, no se puede destruir. Algunos filósofos dicen que si abandonamos los deseos volvemos al estado liberado. Pero el deseo es algo que caracteriza a la entidad viviente, y es absolutamente imposible abandonarlo. Sin el deseo, la entidad viviente sería una piedra inerte. Por esa razón, Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura nos aconseja que orientemos nuestra capacidad de desear hacia el servicio de la Suprema Personalidad de Dios. Con ello se purifican los deseos, y con esa purificación, nos liberamos de toda la contaminación material. La conclusión es que las diversas teorías con que los filósofos explican las diversidades de la vida y el placer y el dolor ligados a ellas, son todas imperfectas. La verdadera explicación es que somos sirvientes eternos de Dios y que, tan pronto como olvidamos esa relación, somos arrojados al mundo material, donde creamos nuestras distintas actividades y sufrimos o disfrutamos de sus resultados. Es el deseo lo que nos trae al mundo material, pero ese mismo deseo, purificado y empleado en el servicio del Señor, pondrá fin a nuestra enfermedad, a nuestro vagar por el universo atados a distintas formas y condiciones.
Kāma neboli touha nemůže být zničena. Někteří filozofové tvrdí, že když se vzdáme svých tužeb, budeme znovu osvobození. Touhy se však nemůžeme vzdát, jelikož je naším průvodním znakem — bez ní by živá bytost byla jen mrtvý kámen. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura proto radí očistit touhu tím, že ji zaměříme na službu Nejvyšší Osobnosti Božství. Když budou naše touhy očištěné, hmotné podmínění nás přestane ovlivňovat. Závěr tedy je, že všechny filozofické teorie vysvětlující existenci různých životních druhů s jejich radostmi a strastmi jsou nedokonalé. Ve skutečnosti jsme všichni věční služebníci Boha, a když na tento vztah zapomeneme, jsme uvrženi do hmotného světa, kde se zaměstnáváme různými činnostmi, a proto buď trpíme, nebo se radujeme. Naše touha nás vtahuje do hmotného světa, ale když ji očistíme a zaměstnáme v oddané službě Pánu, naše chorobné putování po tomto vesmíru v různých podobách a životních podmínkách tím skončí.