Skip to main content

Text 33

Sloka 33

Texto

Verš

yadā rahitam ātmānaṁ
bhūtendriya-guṇāśayaiḥ
svarūpeṇa mayopetaṁ
paśyan svārājyam ṛcchati
yadā rahitam ātmānaṁ
bhūtendriya-guṇāśayaiḥ
svarūpeṇa mayopetaṁ
paśyan svārājyam ṛcchati

Palabra por palabra

Synonyma

yadā — cuando; rahitam — libre de; ātmānam — el ser; bhūta — elementos materiales; indriya — sentidos materiales; guṇa-āśayaiḥ — bajo la influencia de las modalidades materiales de la naturaleza; svarūpeṇa — en existencia pura; mayā — por Mí; upetam — acercándose; paśyan — viendo; svārājyam — reino espiritual; ṛcchati — disfrutar.

yadā — až; rahitam — osvobozen od; ātmānam — duše; bhūta — hmotné prvky; indriya — hmotné smysly; guṇa-āśayaiḥ — pod vlivem hmotných kvalit přírody; svarūpeṇa — v čisté existenci; mayā — díky Mně; upetam — přibližující se; paśyan — vidící; svārājyam — duchovní království; ṛcchati — užívej.

Traducción

Překlad

Cuando estés libre del concepto de los cuerpos denso y sutil, y cuando tus sentidos estén libres de todas las influencias de las modalidades de la naturaleza material, llegarás a experimentar tu forma pura en Mi compañía. En ese momento, estarás situado en el estado de conciencia pura.

Až budeš osvobozen od hrubohmotného a jemnohmotného tělesného pojetí a tvé smysly se zcela zbaví vlivu kvalit hmotné přírody, pak v Mojí společnosti zrealizuješ svoji skutečnou podobu. Tehdy dosáhneš čistého vědomí.

Significado

Význam

En el Bhakti-rasāmṛta-sindhu se dice que una persona cuyo único deseo consiste en ofrecer servicio amoroso trascendental al Señor, es una persona libre en cualquier condición de la existencia material. Esa actitud de servicio es el svarūpa, la verdadera forma de la entidad viviente. Śrī Caitanya Mahāprabhu, en el Śrī Caitanya-caritāmṛta, también confirma esta declaración, al decir que la verdadera forma espiritual de la entidad viviente consiste en ser sirviente eterno del Señor Supremo. La escuela māyāvāda se estremece ante el pensamiento de una actitud de servicio por parte de la entidad viviente, no sabiendo que en el mundo trascendental el servicio del Señor se basa en amor trascendental. El servicio amoroso trascendental nunca ha de compararse con el servicio forzado del mundo material. En el mundo material, incluso si uno tiene la idea de que no es el sirviente de nadie, aun así es el sirviente de sus sentidos, bajo el dictado de las modalidades materiales. En verdad, aquí, en el mundo material, nadie es amo, y, por consiguiente, los sirvientes de los sentidos tienen una experiencia muy mala de lo que es servidumbre. Se estremecen ante el pensamiento de servicio, porque no tienen ningún conocimiento acerca de la posición trascendental. En el servicio amoroso trascendental, el servidor es tan libre como el Señor. En la atmósfera espiritual, el Señor es svarāṭ, completamente independiente, y el sirviente es también completamente independiente, svarāṭ, porque no hay servicio forzado. Allí, el servicio amoroso trascendental se debe al amor espontáneo. Un vislumbre reflejado de ese servicio se experimenta en el servicio de la madre al hijo, en el servicio de un amigo a otro, o en el servicio de la esposa al esposo. Estos reflejos de servicio por parte de amigos, padres o esposas, no son forzados, sino que se deben únicamente al amor. Aquí, en este mundo material, sin embargo, el servicio amoroso es solo un reflejo. El verdadero servicio, el servicio en svarūpa, se halla presente en el mundo trascendental, en compañía del Señor. El mismo servicio con amor trascendental puede practicarse aquí con devoción.

V Bhakti-rasāmṛta-sindhu je řečeno, že ten, jehož jedinou touhou je prokazovat Pánu transcendentální láskyplnou službu, je osvobozený za všech podmínek hmotné existence. Takový služebnický postoj je svarūpa neboli skutečná podoba živé bytosti. Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu toto prohlášení potvrzuje v Caitanya-caritāmṛtě, kde říká, že skutečnou, duchovní podobou živé bytosti je podoba věčného služebníka Nejvyššího Pána. Následovníci māyāvādské školy se otřásají při pomyšlení na to, že živá bytost je služebník, protože nevědí, že v transcendentálním světě se služba Pánu zakládá na transcendentální lásce. Transcendentální láskyplnou službu nelze nikdy přirovnávat k vynucené službě v hmotném světě. I když si někdo v hmotném světě myslí, že neslouží nikomu, přesto je služebníkem svých smyslů podle diktátu hmotných kvalit. Ve skutečnosti nikdo v tomto hmotném světě není pánem, a služebníci smyslů proto mají se služebnictvím velice špatné zkušenosti. Otřásají se hrůzou při pomyšlení na službu, protože nemají žádné poznání o transcendentálním postavení. V transcendentální láskyplné službě je služebník stejně svobodný jako Pán. Pán je svarāṭ neboli plně nezávislý a služebník v duchovní atmosféře je také svarāṭ, neboť tam neexistuje žádná vynucená služba. Transcendentální služba tam vychází ze spontánní lásky. Nepatrný záblesk takové služby můžeme vidět na službě matky synovi, přítele příteli nebo manželky manželovi. Přátelská, rodičovská nebo manželská služba není vynucená, ale zakládá se pouze na lásce. Zde v tomto hmotném světě je však láskyplná služba pouhým odrazem. Skutečná služba neboli služba ve svarūpě probíhá v transcendentálním světě ve společnosti Pána. Tutéž službu, vycházející z transcendentální lásky, lze s oddaností vykonávat i zde.

Este verso también se aplica a la escuela jñānī. El jñānī iluminado, cuando está libre de todas las contaminaciones materiales, es decir, de los cuerpos denso y sutil, juntamente con los sentidos de las modalidades materiales de la naturaleza, es colocado en el Supremo, librándose así del cautiverio material. De hecho, los jñānīs y los devotos están de acuerdo hasta el punto de la liberación de la contaminación material. Pero mientras que los jñānīs permanecen satisfechos en el plano del simple entendimiento, los devotos desarrollan mayor avance espiritual con el servicio amoroso. Los devotos desarrollan una individualidad espiritual con su espontánea actitud de servicio, que aumenta cada vez más, hasta del punto de mādhurya-rasa, el servicio amoroso trascendental que se intercambia recíprocamente entre el amante y el amado.

Tento verš lze vztáhnout i na školu jñāny. Osvícený jñānī, který je osvobozen od všeho hmotného znečištění, to znamená od hrubohmotných a jemnohmotných těl, včetně smyslů tvořených hmotnými kvalitami přírody, je pohroužený do Nejvyššího, a je tak osvobozen z hmotného otroctví. Jñānī a oddaní se shodují až do bodu osvobození z hmotného znečištění. Jenže zatímco se jñānī spokojí s pouhým poznáním, oddaní dělají další duchovní pokrok v láskyplné službě. Rozvíjejí svoji duchovní individualitu ve spontánním služebnickém postoji, jenž se neustále vyvíjí až po mādhurya-rasu neboli transcendentální láskyplnou službu, kterou si mezi sebou vyměňují milenci.