Skip to main content

Text 18

Sloka 18

Texto

Verš

evaṁ kuṭumba-bharaṇe
vyāpṛtātmājitendriyaḥ
mriyate rudatāṁ svānām
uru-vedanayāsta-dhīḥ
evaṁ kuṭumba-bharaṇe
vyāpṛtātmājitendriyaḥ
mriyate rudatāṁ svānām
uru-vedanayāsta-dhīḥ

Palabra por palabra

Synonyma

evam — así; kuṭumba-bharaṇe — en mantener una familia; vyāpṛta — absorta; ātmā — la mente; ajita — descontrolados; indriyaḥ — los sentidos; mriyate — muere; rudatām — mientras lloran; svānām — sus parientes; uru — gran; vedanayā — con dolor; asta — privado de; dhīḥ — conciencia.

evam — takto; kuṭumba-bharaṇe — v udržování rodiny; vyāpṛta — pohroužená; ātmā — jeho mysl; ajita — neovládnuté; indriyaḥ — jeho smysly; mriyate — umírá; rudatām — za nářku; svānām — svých příbuzných; uru — velká; vedanayā — s bolestí; asta — zbaven; dhīḥ — vědomí.

Traducción

Překlad

Así muere, lleno de pesar y viendo el llanto de sus parientes, el hombre que, sin controlar sus sentidos, se ocupó en mantener una familia. Muere del modo más patético, con gran dolor y sin conciencia.

Muž, který se s neovládnutými smysly zaměstnával udržováním své rodiny, takto umírá ve velkém smutku s pohledem na své plačící příbuzné. Umírá velice žalostně, s velkými bolestmi a v bezvědomí.

Significado

Význam

En el Bhagavad-gītā se dice que a la hora de la muerte estaremos absortos en los pensamientos que hayamos cultivado durante la vida. Los últimos pensamientos de una persona que no pensaba más que en mantener adecuadamente a los miembros de su familia, tratarán de asuntos familiares. Ese es el curso natural de los hechos para el hombre común. No conoce qué destino le espera; durante el breve destello que es su vida, se afana por mantener a su familia. En la etapa final, el moribundo nunca está satisfecho con lo que ha hecho por mejorar la condición económica de la familia; siempre piensa que no hizo lo suficiente. Su profundo afecto por la familia le hace olvidar que su deber principal es controlar los sentidos y mejorar su conciencia espiritual. A veces, encomienda los asuntos de la familia al hijo o a algún pariente, diciendo: «Me voy. Por favor, cuida de la familia». No sabe adónde va, pero se preocupa por el sustento de la familia incluso a la hora de morir. En alguna ocasión, el moribundo ruega al médico que le prolongue la vida por unos pocos años, para que pueda completar el plan que había comenzado para mantener a la familia. Esas son las enfermedades materiales del alma condicionada. Olvida por completo su verdadera ocupación, volverse consciente de Kṛṣṇa, y siempre es serio en lo que respecta a la planificación del mantenimiento de su familia, aunque está cambiando de familia constantemente, una tras otra.

V Bhagavad-gītě je řečeno, že v okamžiku smrti bude člověk pohroužen do myšlenek, které rozvíjel po celý svůj život. Poslední myšlenky toho, kdo neměl jiné plány, než jak řádně zaopatřit členy své rodiny, se budou nutně týkat rodinných starostí. To je v případě obyčejného člověka přirozený sled událostí. Obyčejný člověk nezná cíl své životní cesty — během tohoto krátkého záblesku života je naplno zaměstnán udržováním své rodiny. V posledním stadiu není nikdo spokojený s tím, jak vylepšil rodinnou hospodářskou situaci — každý si myslí, že nezajistil dostatečně dobré podmínky. Kvůli své hluboké rodinné náklonnosti člověk zapomíná na svoji hlavní povinnost: ovládnout smysly a vyvinout duchovní vědomí. Umírající muž někdy svěřuje rodinné záležitosti svému synovi nebo jinému příbuznému se slovy: “Odcházím. Prosím, postarej se o rodinu.” Neví, kam jde, ale přesto si i v okamžiku smrti dělá starosti o to, jak bude zaopatřena jeho rodina. Někdy vidíme, jak umírající člověk žádá lékaře o prodloužení života alespoň o několik let, aby mohl dokončit svůj plán na zabezpečení rodiny, na kterém začal pracovat. To jsou hmotné nemoci podmíněné duše. Zcela zapomíná na své skutečné poslání vyvinout vědomí Kṛṣṇy a neustále velice vážně plánuje, jak se postará o svoji rodinu, přestože střídá jednu rodinu za druhou.