Skip to main content

Text 17

Sloka 17

Texto

Verš

mahatāṁ bahu-mānena
dīnānām anukampayā
maitryā caivātma-tulyeṣu
yamena niyamena ca
mahatāṁ bahu-mānena
dīnānām anukampayā
maitryā caivātma-tulyeṣu
yamena niyamena ca

Palabra por palabra

Synonyma

mahatām — a las grandes almas; bahu-mānena — con gran respeto; dīnānām — a los pobres; anukampayā — con compasión; maitryā — con amistad; ca — también; eva — ciertamente; ātma-tulyeṣu — a sus iguales; yamena — con control de los sentidos; niyamena — con regulación; ca — y.

mahatām — k velkým duším; bahu-mānena — s velkou úctou; dīnānām — k chudákům; anukampayā — se soucitem; maitryā — s přátelstvím; ca — také; eva — jistě; ātma-tulyeṣu — k osobám na stejné úrovni; yamena — s ovládáním smyslů; niyamena — usměrněně; ca — a.

Traducción

Překlad

El devoto puro debe ejecutar servicio devocional ofreciendo el máximo respeto al maestro espiritual y a los ācāryas. Debe ser compasivo con los pobres y hacer amistad con sus iguales, y en todas sus actividades debe seguir regulaciones y controlar los sentidos.

Čistý oddaný má vykonávat oddanou službu tak, že prokazuje nejvyšší úctu duchovnímu mistru a ācāryům. Má být soucitný k chudákům a přátelit se s osobami na stejné úrovni, ale všechny činnosti má vykonávat usměrněně a s ovládnutými smysly.

Significado

Význam

En el capítulo trece del Bhagavad-gītā se afirma claramente que debemos ejecutar servicio devocional y progresar en el sendero del conocimiento espiritual aceptando a un ācārya. Ācāryopāsanam: Debemos adorar a un ācārya, un maestro espiritual que conozca las cosas tal como son. El maestro espiritual debe pertenecer a la sucesión discipular de Kṛṣṇa. Los antecesores del maestro espiritual son su propio maestro, el maestro de su maestro, el maestro del maestro de su maestro, etc., los cuales forman la sucesión discipular de ācāryas.

Ve třinácté kapitole Bhagavad-gīty je jasně řečeno, že člověk má vykonávat oddanou službu a dělat pokroky na cestě duchovního poznání tím, že přijme ācāryu. Ācāryopāsanam — oddaný má uctívat ācāryu, duchovního mistra, který má skutečné poznání. Duchovní mistr musí patřit k učednické posloupnosti začínající Kṛṣṇou. Má svého duchovního mistra, který má zase svého duchovního mistra, ten má zase svého duchovního mistra atd., a tito jeho předchůdci tvoří učednickou posloupnost ācāryů.

Con ello se nos recomienda ofrecer el mayor respeto a todos los ācāryas. Está escrito: guruṣu nara-matiḥ. Guruṣu significa «a losācāryas», y nara-matiḥ significa «considerar un hombre común». Pensar en los vaiṣṇavas o devotos como miembros de determinada casta o comunidad, pensar en los ācāryas como hombres corrientes, o pensar que la Deidad del templo está hecha de piedra, madera o metal, son cosas desaprobadas. Niyamena: Los ācāryas deben recibir el máximo respeto, conforme a las regulaciones establecidas. El devoto también debe ser compasivo con los pobres. Esto no se refiere a los que, materialmente hablando, están en la miseria. Según el punto de vista devocional, pobre es el hombre que no es consciente de Kṛṣṇa. Materialmente puede ser muy rico, pero si no es consciente de Kṛṣṇa, se le considera pobre. Por otra parte, muchos ācāryas, como Rūpa Gosvāmī y Sanātana Gosvāmī, pasaban cada noche bajo un árbol. Viéndolo superficialmente, parecería que estuviesen en la miseria, pero por sus escritos podemos entender que, en vida espiritual, eran las personas más ricas.

Zde se doporučuje prokazovat všem ācāryům tu nejvyšší úctu. Je řečeno: guruṣu nara-matiḥ. Guruṣu znamená “ve vztahu k ācāryům” a nara-matiḥ znamená “uvažovat jako obyčejný člověk”. Myslet si, že vaiṣṇavové neboli oddaní patří k určité kastě nebo společnosti, považovat ācāryu za obyčejného člověka nebo považovat Božstvo v chrámu za výtvor z kamene, dřeva či kovu, je odsouzené. Niyamena — oddaný má ācāryům vzdávat tu nejvyššší úctu podle uznávaných pravidel. Má být také soucitný k chudákům; to se však nevztahuje na lidi trpící hmotnou chudobou. Z duchovního pohledu je člověk chudý, když nemá vědomí Kṛṣṇy. Po hmotné stránce může být velice bohatý, ale pokud si není vědom Kṛṣṇy, je považován za chudáka. Naproti tomu mnoho ācāryů, jako Rūpa Gosvāmī a Sanātana Gosvāmī, trávilo každou noc pod stromy. Navenek se zdálo, že trpěli chudobou, ale z jejich spisů vyplývá, že v duchovním životě byli těmi nejbohatšími osobami.

El devoto se muestra compasivo con las almas pobres, faltas de conocimiento espiritual, y las ilumina para que se eleven al estado de conciencia de Kṛṣṇa. Ese es uno de los deberes del devoto. Además, debe hacer amistad con las personas que están a su mismo nivel o que tienen su mismo nivel de comprensión. Para el devoto, hacer amistad con personas corrientes no tiene sentido; debe hacer amistad con otros devotos, de modo que, con sus conversaciones, puedan elevarse unos a otros en el sendero de la comprensión espiritual. Eso se denomina iṣṭa-goṣṭhī.

Oddaný projevuje soucit ubohým duším, kterým chybí duchovní poznání, tím, že je poučuje, aby jim pomohl na úroveň vědomí Kṛṣṇy. To je jedna z povinností oddaného. Má se také přátelit s osobami na stejné úrovni nebo se stejným poznáním. Oddaný nemá důvod rozvíjet přátelství s obyčejnými lidmi — má se přátelit s ostatními oddanými, aby si společnými rozmluvami navzájem pomáhali v rozvoji duchovního porozumění. To se nazývá iṣṭa-goṣṭhī.

En el Bhagavad-gītā se habla de bodhayantaḥ parasparam, «conversando entre ellos». Generalmente los devotos puros emplean su valioso tiempo en cantar y comentar entre ellos diversas actividades del Señor Kṛṣṇa o del Señor Caitanya. Hay infinidad de libros, como los Purāṇas, elMahābhārata, el Bhāgavatam, el Bhagavad-gītā y los Upaniṣads, que contienen incontables temas de conversación para dos o más devotos. Las personas con los mismos intereses y la misma comprensión deben consolidar su amistad. De tales personas se dice que son sva-jāti, «de la misma casta». El devoto debe evitar a todo aquel cuya personalidad no esté fija en la comprensión correcta; aunque sea vaiṣṇava, devoto de Kṛṣṇa, si su personalidad no es debidamente representativa, debe evitársele. Debemos ser estables en el control de los sentidos y la mente, seguir estrictamente las reglas y regulaciones, y hacer amistad con personas que estén a nuestro nivel.

V Bhagavad-gītě je zmínka o bodhayantaḥ parasparam, “společném rozmlouvání”. Čistí oddaní obvykle využívají svůj drahocenný čas ke společnému opěvování a probírání různých činností Pána Kṛṣṇy a Pána Caitanyi. Existuje bezpočet knih, jako jsou Purāṇy, Mahābhārata, Bhāgavatam, Bhagavad-gītā a Upaniṣady, které obsahují nesčetná témata pro rozhovory dvou nebo více oddaných. Přátelství se má upevňovat mezi osobami se společnými zájmy a porozuměním. O takových osobách se říká, že jsou sva-jāti, “stejného druhu”. Oddaný se má vyhýbat tomu, jehož charakter není pevně založený na standardním porozumění — může se jednat o vaiṣṇavu, oddaného Kṛṣṇy, ale pokud jeho charakter není takový, jaký má být, je třeba se mu vyhýbat. Oddaný má pevně ovládat smysly a mysl, přísně dodržovat pravidla a předpisy a přátelit se s osobami na stejné úrovni.