Text 12

Sloka 12

Texto

Verš

yadā manaḥ svaṁ virajaṁ
yogena susamāhitam
kāṣṭhāṁ bhagavato dhyāyet
sva-nāsāgrāvalokanaḥ

Palabra por palabra

Synonyma

yadā — cuando; manaḥ — la mente; svam — propia; virajam — purificada; yogena — con la práctica del yoga; su-samāhitam — controlada; kāṣṭhām — la expansión plenaria; bhagavataḥ — de la Suprema Personalidad de Dios; dhyāyet — debe meditar en; sva-nāsā-agra — la punta de la nariz; avalokanaḥ — mirando a.

yadā — když; manaḥ — mysl; svam — vlastní; virajam — očištěná; yogena — vykonáváním yogy; su-samāhitam — ovládnutá; kāṣṭhām — úplná expanze; bhagavataḥ — Nejvyšší Osobnosti Božství; dhyāyet — má meditovat o; sva-nāsā-agra — na špičku svého nosu; avalokanaḥ — dívat se.

Traducción

Překlad

Cuando su mente se ha purificado perfectamente mediante esta práctica, debe concentrarse en la punta de la nariz, con los ojos entreabiertos, y debe ver la forma de la Suprema Personalidad de Dios.

Když člověk tímto vykonáváním yogy dokonale očistí svoji mysl, má se s přivřenýma očima soustředit na špičku nosu a vidět podobu Nejvyšší Osobnosti Božství.

Significado

Význam

Aquí se menciona claramente que hay que meditar en la expansión de Viṣṇu. La palabra kāṣṭhām se refiere a Paramātmā, la expansión de la expansión de Viṣṇu. Bhagavataḥ se refiere al Señor Viṣṇu, la Suprema Personalidad de Dios. El Dios Supremo es Kṛṣṇa; de Él viene Baladeva, la primera expansión; de Baladeva vienen Saṅkarṣaṇa, Aniruddha y muchas otras formas; y a continuación aparecen los puruṣa-avatāras. Como se menciona en los versos anteriores (puruṣārcanam), este puruṣa se representa como Paramātmā, la Superalma. En los siguientes versos se dará una descripción de esta Superalma, en quien debemos meditar. En este verso se afirma claramente que hay que meditar fijando la vista en la punta de la nariz y concentrando la mente en la expansión plenaria, o kalā, de Viṣṇu.

Zde je jasně řečeno, že je třeba meditovat o expanzi Viṣṇua. Slovo kāṣṭhām se vztahuje na Paramātmu, expanzi expanze Viṣṇua. Bhagavataḥ označuje Pána Viṣṇua, Nejvyšší Osobnost Božství. Nejvyšší Bůh je Kṛṣṇa. Z Něho pochází první expanze, Baladeva, ze kterého pochází Saṅkarṣaṇa, Aniruddha a mnoho dalších podob, po kterých následují puruṣa-avatārové. Zastoupením puruṣi je Paramātmā, Nadduše, jak je uvedeno v předešlých verších (puruṣārcanam). V následujících verších je popis Nadduše, která má být cílem meditace. V tomto verši je jasně řečeno, že člověk má meditovat tak, že upře zrak na špičku nosu a soustředí mysl na úplnou expanzi (kalā) Viṣṇua.