Skip to main content

Text 14

Sloka 14

Texto

Verš

bhūta-sūkṣmendriya-mano-
buddhy-ādiṣv iha nidrayā
līneṣv asati yas tatra
vinidro nirahaṅkriyaḥ
bhūta-sūkṣmendriya-mano-
buddhy-ādiṣv iha nidrayā
līneṣv asati yas tatra
vinidro nirahaṅkriyaḥ

Palabra por palabra

Synonyma

bhūta — los elementos materiales; sūkṣma — los objetos de disfrute; indriya — los sentidos materiales; manaḥ — la mente; buddhi — la inteligencia; ādiṣu — etc.; iha — aquí; nidrayā — mediante el sueño; līneṣu — fusionado; asati — en lo no manifestado; yaḥ — quien; tatra — ahí; vinidraḥ — despierto; nirahaṅkriyaḥ — liberado del ego falso.

bhūta — hmotné prvky; sūkṣma — předměty požitku; indriya — hmotné smysly; manaḥ — mysl; buddhi — inteligence; ādiṣu — atd.; iha — zde; nidrayā — spánkem; līneṣu — splývající; asati — s neprojeveným; yaḥ — kdo; tatra — tam; vinidraḥ — probuzený; nirahaṅkriyaḥ — zbavený falešného ega.

Traducción

Překlad

El devoto, aunque parezca fusionado con los cinco elementos materiales, los objetos del disfrute material, los sentidos materiales y la mente e inteligencia materiales, debe entenderse que está despierto y liberado del ego falso.

I když se zdá, že oddaný splývá s pěti hmotnými prvky, předměty hmotného požitku, hmotnými smysly a hmotnou myslí a inteligencí, je třeba chápat, že je probuzený a zbavený falešného ega.

Significado

Význam

En este verso se amplía la explicación que da Rūpa Gosvāmī en el Bhakti-rasāmṛta-sindhu acerca de cómo puede estar liberada una persona incluso con su cuerpo actual. La entidad viviente que se ha vuelto satya-dṛk, que comprende su posición en relación con la Suprema Personalidad de Dios, puede que dé la impresión de que sigue fusionada con los cinco elementos de la materia, los cinco objetos materiales de los sentidos, los diez sentidos, la mente y la inteligencia, pero aun así se considera que ha despertado y que está liberada de la reacción del ego falso. Aquí es muy significativa la palabra līna. Los filósofos māyāvādīs recomiendan fundirse en la refulgencia impersonal de Brahman; ese es su objetivo, su destino final. Aquí también se menciona esa fusión. Pero uno puede conservar su individualidad, a pesar de fusionarse. Jīva Gosvāmī da el ejemplo de un pájaro verde que entra en un árbol verde; parece fundirse en el verdor, pero en realidad no pierde su individualidad. De manera similar, la entidad viviente, aunque se fusione con la naturaleza material o con la naturaleza espiritual, no abandona su individualidad. La verdadera individualidad consiste en entender: «Soy el servidor eterno del Señor Supremo». Esta información se ha recibido de labios del Señor Caitanya. Ante la pregunta de Sanātana Gosvāmī, Él dijo claramente que la entidad viviente es eternamente el servidor de Kṛṣṇa. Y Kṛṣṇa, en el Bhagavad-gītā, confirma también que la entidad viviente es eternamente una parte integral Suya. La función de la parte integral es servir al todo. Eso es individualidad. Lo es incluso en la existencia material, donde la entidad viviente aparentemente está fusionada con la materia: su cuerpo denso está hecho de cinco elementos; su cuerpo sutil está hecho de mente, inteligencia, ego falso y conciencia contaminada; tiene cinco sentidos activos y cinco sentidos de adquisición de conocimiento; de este modo, está fusionada con la materia. Pero incluso entonces, fusionada con los veinticuatro elementos de la materia, puede conservar su individualidad como servidor eterno del Señor. Bien sea en la naturaleza espiritual o en la naturaleza material, se debe considerar que ese servidor es un alma liberada. Esa es la explicación de las autoridades, y se confirma en este verso.

Tímto veršem je dále rozvedeno vysvětlení Rūpy Gosvāmīho v Bhakti-rasāmṛta-sindhu, jak může být živá bytost osvobozená ještě v tomto těle. Živá bytost na úrovni satya-dṛk, která realizuje své postavení ve vztahu k Nejvyšší Osobnosti Božství, může zdánlivě splývat s pěti prvky hmoty, pěti hmotnými předměty smyslového vnímání, deseti smysly, myslí a inteligencí, ale přesto je pokládána za probuzenou a zbavenou reakcí falešného ega. Velice významné je zde slovo līna. Māyāvādští filozofové propagují jako svůj konečný cíl splynutí s neosobní září Brahmanu. Zde se rovněž mluví o splynutí, ale živá bytost si i po splynutí může zachovat svoji individualitu. Jīva Gosvāmī dává příklad, že zelený pták, který vlétne do koruny zeleného stromu, vypadá, jako kdyby splynul s jeho zelení, ale přitom neztrácí svoji individualitu. Stejně tak se živá bytost splývající buď s hmotnou, nebo s duchovní přírodou nezbavuje své individuality. Skutečná individualita znamená vědět: “Jsem věčný služebník Nejvyššího Pána.” Tuto informaci získáváme přímo z úst Pána Caitanyi. Na dotaz Sanātany Gosvāmīho jasně řekl, že živá bytost je věčně služebníkem Kṛṣṇy. Kṛṣṇa také potvrzuje v Bhagavad-gītě, že živá bytost je věčně Jeho nedílnou částí. Nedílná část je určena ke službě celku. To je její individualita. Je tomu tak i v této hmotné existenci, kde živá bytost zdánlivě splývá s hmotou. Její hrubohmotné tělo tvoří pět prvků, její jemnohmotné tělo tvoří mysl, inteligence, falešné ego a znečištěné vědomí a má pět činných a pět poznávacích smyslů. Tímto způsobem splývá s hmotou. Ale přestože splývá s dvaceti čtyřmi prvky hmoty, může si zachovat svoji individualitu jako věčný služebník Pána. Ať už je takový služebník v duchovní či hmotné přírodě, je třeba ho pokládat za osvobozenou duši. To je vysvětlení autorit, které tento verš potvrzuje.