Skip to main content

Text 8

Sloka 8

Texto

Verš

kārya-kāraṇa-kartṛtve
kāraṇaṁ prakṛtiṁ viduḥ
bhoktṛtve sukha-duḥkhānāṁ
puruṣaṁ prakṛteḥ param
kārya-kāraṇa-kartṛtve
kāraṇaṁ prakṛtiṁ viduḥ
bhoktṛtve sukha-duḥkhānāṁ
puruṣaṁ prakṛteḥ param

Palabra por palabra

Synonyma

kārya — el cuerpo; kāraṇa — los sentidos; kartṛtve — en relación con los semidioses; kāraṇam — la causa; prakṛtim — la naturaleza material; viduḥ — los eruditos entienden; bhoktṛtve — en relación con la percepción; sukha — de felicidad; duḥkhānām — y de aflicción; puruṣam — el alma espiritual; prakṛteḥ — a la naturaleza material; param — trascendental.

kārya — tělo; kāraṇa — smysly; kartṛtve — co se týče polobohů; kāraṇam — příčina; prakṛtim — hmotná příroda; viduḥ — učení chápou; bhoktṛtve — co se týče vnímání; sukha — štěstí; duḥkhānām — a neštěstí; puruṣam — duše; prakṛteḥ — hmotné přírodě; param — transcendentální.

Traducción

Překlad

La naturaleza material es la causa del cuerpo material y de esos sentidos del alma condicionada, así como también de los semidioses, las deidades que rigen esos sentidos. Esto lo entienden los hombres eruditos. La causa de los sentimientos de felicidad y aflicción del alma, que es trascendental por naturaleza, es la propia alma espiritual.

Příčinou hmotného těla a smyslů podmíněné duše a vládnoucích božstev smyslů, polobohů, je hmotná příroda. Tak to chápou učení lidé. Pocity štěstí a neštěstí si způsobuje samotná duše, která je jinak svou povahou transcendentální.

Significado

Význam

En el Bhagavad-gītā se dice que el Señor, cuando desciende al mundo material, viene como una persona por medio de Su propia energía, ātma-māyā. Ninguna energía superior Le fuerza a venir. Viene por Su propia voluntad, y esto puede recibir el nombre de līlā, Su pasatiempo. Pero aquí se afirma claramente que el alma condicionada se ve forzada a tomar un determinado tipo de cuerpo y de sentidos bajo la influencia de las tres modalidades de la naturaleza material. El cuerpo que recibe no depende de su elección. En otras palabras, el alma condicionada no puede elegir libremente; tiene que aceptar un determinado tipo de cuerpo según su karma. Pero ante reacciones físicas como las que se sienten en la felicidad y en la aflicción, debemos entender que su causa es la propia alma espiritual. Si así lo desea, el alma espiritual puede cambiar esta vida condicionada de dualidades, si escoge servir a Kṛṣṇa. La entidad viviente es la causa de su propio sufrimiento, pero también puede ser la causa de su felicidad eterna. Cuando quiere ser consciente de Kṛṣṇa, la potencia interna, la energía espiritual del Señor, le ofrece un cuerpo apropiado, y cuando quiere dar satisfacción a sus sentidos, se le ofrece un cuerpo material. De este modo, si acepta un cuerpo espiritual o un cuerpo material queda a su libre arbitrio, pero una vez aceptado, tiene que disfrutar o sufrir las consecuencias. El planteamiento del filósofo māyāvādī es que la entidad viviente, cuando acepta un cuerpo de cerdo, está disfrutando de sus pasatiempos. Esta teoría, sin embargo, no puede aceptarse, porque el sentido implícito en la palabra «pasatiempo» es de «aceptar voluntariamente para disfrutar». Por lo tanto, esa interpretación lleva a engaño. La aceptación forzosa de sufrimientos no es un pasatiempo. Los pasatiempos del Señor y la aceptación de la reacción kármica por parte de la entidad viviente no están al mismo nivel.

V Bhagavad-gītě je řečeno, že když Pán sestupuje do tohoto hmotného světa, přichází jako osoba prostřednictvím Své vlastní energie, ātma-māyi. Žádná vyšší energie ho nenutí. Přichází z vlastního rozhodnutí a to je možné nazvat Jeho zábavou, līlou. Zde je však jasně řečeno, že podmíněná duše je k tomu, aby přijala určitý druh těla a smyslů, nucena třemi kvalitami hmotné přírody. Toto tělo nezískává na základě své vlastní volby. Podmíněná duše nemá na vybranou — musí přijmout určitý druh těla podle své karmy. Co se však týče tělesných reakcí, které cítí ve štěstí a v neštěstí, jejich příčinou je ona samotná. Jestliže si to duše přeje, může změnit svůj podmíněný život, který je plný dualit, tím, že se rozhodne sloužit Kṛṣṇovi. Živá bytost je příčinou svého utrpení, ale může být také příčinou svého věčného štěstí. Chce-li se zaměstnat ve vědomí Kṛṣṇy, dostane vhodné tělo od vnitřní, duchovní energie Pána, a chce-li uspokojovat své smysly, dostane hmotné tělo. Má tedy svobodnou volbu mezi duchovním a hmotným tělem, ale jakmile jednou nějaké tělo přijme, musí si vychutnat nebo vytrpět důsledky. Māyāvādský filozof tvrdí, že když živá bytost přijme tělo prasete, je to její zábava. S touto teorií však nemůžeme souhlasit, protože slovo “zábava” se vztahuje na dobrovolné přijetí něčeho za účelem požitku. Tato interpretace je tedy velice klamná. Je-li něco vynucené utrpení, není to zábava. Zábavy Pána a přijímání karmických reakcí živé bytosti nejsou na stejné úrovni.