Skip to main content

Text 3

Sloka 3

Texto

Verš

anādir ātmā puruṣo
nirguṇaḥ prakṛteḥ paraḥ
pratyag-dhāmā svayaṁ-jyotir
viśvaṁ yena samanvitam
anādir ātmā puruṣo
nirguṇaḥ prakṛteḥ paraḥ
pratyag-dhāmā svayaṁ-jyotir
viśvaṁ yena samanvitam

Palabra por palabra

Synonyma

anādiḥ — sin principio; ātmā — el Alma Suprema; puruṣaḥ — la Personalidad de Dios; nirguṇaḥ — trascendental a las modalidades materiales de la naturaleza; prakṛteḥ paraḥ — más allá del mundo material; pratyak-dhāmā — que se puede percibir en todas partes; svayam-jyotiḥ — con refulgencia personal; viśvam — la creación entera; yena — por quien; samanvitam — mantenida.

anādiḥ — bez počátku; ātmā — Nejvyšší Duše; puruṣaḥ — Osobnost Božství; nirguṇaḥ — transcendentální hmotným kvalitám přírody; prakṛteḥ paraḥ — nad tímto hmotným světem; pratyak-dhāmā — viditelný všude; svayam-jyotiḥ — vydávající vlastní záři; viśvam — celé stvoření; yena — kým; samanvitam — je udržované.

Traducción

Překlad

La Suprema Personalidad de Dios es el Alma Suprema, y no tiene principio. Es trascendental a las modalidades materiales de la naturaleza, y está más allá de la existencia del mundo material. Su refulgencia personal hace que se Lo pueda percibir en todas partes, y con el lustre de esa refulgencia mantiene la creación entera.

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je Nejvyšší Duše a nemá počátek. Je transcendentální hmotným kvalitám přírody a je nad tímto hmotným světem. Je všude viditelný, protože vydává vlastní záři, kterou je udržováno celé stvoření.

Significado

Význam

Aquí se explica que la Suprema Personalidad de Dios no tiene principio. Él es puruṣa, el Espíritu Supremo. Puruṣa significa «persona». Cualquier persona en la que pensemos, dentro de nuestra experiencia actual, tiene un principio. En otras palabras, ha nacido, y sus actividades empiezan con el comienzo de su vida. Pero aquí se menciona al Señor particularmente como anādi, «que no tiene principio». Si hacemos un examen de todas las personas, descubriremos que todas tienen un principio, pero si encontramos a una persona que no tiene principio, es la Persona Suprema. Esa es la definición que se da en la Brahma-saṁhitā: īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ: La Suprema Personalidad de Dios es Kṛṣṇa, el controlador supremo; Él no tiene principio, y es el principio de todos. Esta definición se encuentra en todas las Escrituras védicas.

Je zde řečeno, že Nejvyšší Osobnost Božství je bez počátku. Je puruṣa, Nejvyšší Duše. Puruṣa znamená “osoba”. Každá osoba, kterou známe v současnosti, má svůj počátek. To znamená, že se narodila a má svoji minulost od počátku svého života. Pán je zde však zvláště označen slovem anādi, “bez počátku”. Budeme-li prověřovat všechny osoby, zjistíme, že každá má svůj počátek, ale když dojdeme k někomu, kdo nemá počátek, je to Nejvyšší Osoba. To je definice, kterou dává Brahma-saṁhitā. Īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ — Nejvyšší Osobnost Božství je Kṛṣṇa, nejvyšší vládce. Nemá žádný počátek a je počátkem všech. Tuto definici nalezneme ve všech védských textech.

Se explica que el Señor es el alma, el espíritu. ¿Cómo se define «espíritu»? Al espíritu se lo percibe en todas partes. Brahman significa «grande». Su grandeza se percibe en todas partes. Y, ¿cuál es esa grandeza?: la conciencia. Tenemos experiencia personal de la conciencia, pues se difunde por todo el cuerpo; podemos percibirla en cada folículo capilar de nuestro cuerpo. Eso es la conciencia individual. De modo similar, existe la superconciencia. Puede darse el ejemplo de una luz pequeña y la luz del sol. Esta se percibe en todas partes, tanto en una habitación como en el cielo, pero la luz pequeña se puede ver dentro de unos límites específicos. Del mismo modo, percibimos nuestra conciencia dentro de los límites de nuestro cuerpo particular, pero la superconciencia, la existencia de Dios, se percibe en todas partes. Él está en todas partes mediante Su energía. En el Viṣṇu Purāṇa se afirma que todo lo que encontremos en cualquier parte, sea donde sea, es resultado de la difusión de la energía del Señor Supremo. En el Bhagavad-gītā también se confirma que el Señor es omnipresente y que existe en todas partes mediante Sus dos clases de energía, una espiritual y otra material. Ambas, la energía espiritual y la material, se difunden por todas partes, y esa es la prueba de la existencia de la Suprema Personalidad de Dios.

Pán je zde označen jako duše, duchovní energie. Jaká je její definice? Duchovní energii lze vnímat všude. Brahman znamená “veliký”. Jeho velikost lze vnímat všude. A co představuje tuto velikost? Vědomí. Známe vědomí osobně, protože se šíří po celém těle — cítíme ho v každém vlasovém váčku. To je individuální vědomí. A stejně tak existuje nadvědomí. Můžeme uvést příklad malého světla a světla slunce. Sluneční světlo vidíme všude, ve svém pokoji i na nebi, ale malé světlo má omezený dosah. Své vědomí vnímáme v rámci svého těla, ale nadvědomí neboli existenci Boha můžeme vnímat všude. Je přítomný všude prostřednictvím Své energie. Ve Viṣṇu Purāṇě je řečeno, že vše, s čím se kdekoliv setkáváme, je energie šířená Nejvyšším Pánem. Rovněž v Bhagavad-gītě je potvrzeno, že Pán je všeprostupující a existuje všude prostřednictvím Své energie dvojího druhu, duchovní a hmotné. Duchovní i hmotná energie se rozprostírají všude, a to je důkaz existence Nejvyšší Osobnosti Božství.

La existencia de conciencia en todas partes no es temporal. No tiene principio, y por ello, tampoco tiene final. Aquí no se acepta la teoría de que la conciencia se desarrolla en determinada fase de combinación de la materia, pues se dice que la conciencia que existe en todas partes no tiene principio. La teoría materialista atea que afirma que no hay alma, que no hay Dios y que la conciencia es el resultado de una combinación de materia no es aceptable. La materia no es sin principio; tiene un principio. Tal como este cuerpo material tiene un principio, el cuerpo universal también lo tiene. Y, tal como nuestro cuerpo material ha comenzado debido a la presencia de nuestra alma, todo el gigantesco cuerpo universal ha comenzado debido a la presencia del Alma Suprema. El Vedānta-sūtra dice: janmādy asya. Toda esta exhibición material —su creación, su crecimiento, su mantenimiento y su disolución— es una emanación de la Persona Suprema. El Señor dice también en el Bhagavad-gītā: «Yo soy el principio, la fuente del nacimiento de todo».

Všudypřítomná existence vědomí není dočasná. Je bez počátku, a jelikož nemá počátek, je také bez konce. Tento verš nesouhlasí s teorií, že se vědomí vyvíjí v určitém stadiu kombinace hmoty, protože říká, že všudypřítomné vědomí je bez počátku. Materialistická nebo ateistická teorie, že neexistuje duše, že neexistuje Bůh a že vědomí je výsledkem kombinace hmoty, je nepřijatelná. Hmota není bez počátku; má svůj počátek. Stejně jako toto hmotné tělo má svůj počátek, má ho i vesmírné tělo. A stejně jako naše hmotné tělo vzniklo na základě naší duše, celé obrovské vesmírné tělo vzniklo na základě Nejvyšší Duše. Vedānta-sūtra říká: janmādy asya. Celý hmotný projev — jeho stvoření, růst, udržování a zničení — pochází z Nejvyšší Osoby. Také v Bhagavad-gītě Pán říká: “Jsem počátek a původ všeho.”

Aquí se describe a la Suprema Personalidad de Dios: Él no es una persona temporal, ni tiene principio. Él no tiene causa, y es la causa de todas las causas. Paraḥ significa «trascendental», «más allá de la energía creativa». El Señor es el creador de la energía creativa. Podemos ver que en el mundo material hay una energía creativa, pero Él no está bajo esa energía. Él es prakṛti-paraḥ, está más allá de esa energía. No está sujeto a las tres clases de miserias creadas por la energía material, pues está fuera de su alcance. Las modalidades de la naturaleza material no Le afectan. Aquí se explica: svayaṁ-jyotiḥ: Él es luz en Sí mismo. En el mundo material tenemos la experiencia de que una luz es el reflejo de otra, tal como la luz de la luna es un reflejo de la luz del sol. La luz de sol, a su vez, es un reflejo del brahmajyoti. De la misma manera, el brahmajyoti, la refulgencia espiritual, es un reflejo del cuerpo del Señor Supremo. Esto se confirma en la Brahma-saṁhitā: yasya prabhā prabhavataḥ. El brahmajyoti, la refulgencia Brahman, se debe al lustre de Su cuerpo. Por lo tanto, aquí se dice: svayaṁ-jyotiḥ: Él mismo es luz. Su luz se distribuye de distintas maneras: como brahmajyoti, como luz del sol y como luz de la luna. El Bhagavad-gītā confirma que en el mundo espiritual no se necesita luz del sol, ni luz de la luna, ni electricidad. Esto lo confirman también los Upaniṣads; como el lustre del cuerpo de la Suprema Personalidad de Dios es suficiente para iluminar el mundo espiritual, allí no se necesita luz del sol, luz de la luna ni cualquier otra clase de luz o electricidad. Esa luz propia también contradice la teoría de que el alma espiritual, la conciencia espiritual, se desarrolla en una determinada etapa de la combinación de los elementos materiales. El término svayaṁ-jyotiḥ indica que no hay vestigio de nada material ni de ninguna reacción material. Aquí se confirma que el concepto de la omnipresencia del Señor se debe a que Él lo ilumina todo. Tenemos la experiencia de que el Sol está situado en un lugar, pero su luz se difunde en torno suyo por millones y millones de kilómetros. Esa es nuestra experiencia práctica. De la misma manera, aunque la luz suprema está situada en Su morada personal, Vaikuṇṭha o Vṛndāvana, Su luz no se difunde solamente en el mundo espiritual, sino más allá de él. En el mundo material esa luz también se refleja en el globo solar, y el globo lunar refleja la luz del sol. Así, aunque Él está en Su propia morada, Su luz se distribuye por todos los mundos materiales y espirituales. Esto lo confirma la Brahma-saṁhitā (5.37): goloka eva nivasaty akhilātma-bhūtaḥ: Él vive en Goloka, pero a pesar de ello está presente en toda la creación. Él es la Superalma de todo, la Suprema Personalidad de Dios, y tiene innumerables cualidades trascendentales. También se concluye que, aunque indudablemente Él es una persona, no es un puruṣa de este mundo material. Los filósofos māyāvādīs no pueden entender que pueda existir una persona más allá del mundo material; por esa razón son impersonalistas. Pero aquí se explica con gran claridad que la Personalidad de Dios está más allá de la existencia material.

Zde je popis Nejvyšší Osobnosti Božství. Není dočasnou osobou a je bez počátku. Nemá žádnou příčinu a je příčinou všech příčin. Paraḥ znamená “transcendentální”, “nad tvůrčí energií”. Pán je stvořitelem tvůrčí energie. V hmotném světě můžeme vidět tvůrčí energii, ale Pán nespadá pod její vliv. Je prakṛti-paraḥ, nad touto energií. Nepodléhá trojímu utrpení, které vytváří hmotná energie, protože je nad ní. Nedotýkají se Ho kvality hmotné přírody. Dále je svayaṁ jyotiḥ — On Sám je světlo. V hmotném světě známe světlo jako odraz jiného světla. Měsíční světlo je odrazem slunečního světla, které je odrazem brahmajyoti. A duchovní záře brahmajyoti je odrazem těla Nejvyššího Pána. To potvrzuje Brahma-saṁhitā: yasya prabhā prabhavataḥ. Brahmajyoti, záře Brahmanu, vychází z Jeho těla. Proto je zde řečeno: svayaṁ jyotiḥ — On Sám je světlo. Jeho světlo se šíří různými způsoby: jako brahmajyoti, jako sluneční světlo a jako měsíční světlo. Bhagavad-gītā potvrzuje, že v duchovním světě není třeba světla slunce, světla měsíce nebo elektřiny. Rovněž Upaniṣady to potvrzují—jelikož je duchovní svět dostatečně ozářen tělem Nejvyšší Osobnosti Božství, není tam zapotřebí slunečního, měsíčního ani jakéhokoliv jiného světla či elektřiny. Tato svítivost také vyvrací teorii, že se duše neboli duchovní vědomí vyvíjí na určité úrovni kombinace hmoty. Výraz svayaṁ-jyotiḥ naznačuje, že duše nemá nic společného s hmotou ani s jakoukoliv hmotnou reakcí. Je zde potvrzeno, že pojetí Pánovy všudypřítomnosti se zakládá na Jeho světle, které se šíří všude. Známe příklad slunce, které je na jednom místě, ale jeho světlo se šíří miliony a miliony kilometrů do všech stran. To je naše praktická zkušenost. Pán jako zdroj nejvyššího světla je sice přítomen ve Svém sídle, na Vaikuṇṭě nebo Goloce Vṛndāvaně, a Jeho světlo se přesto šíří nejen v duchovním světě, ale i mimo něj. V hmotném světě odráží toto světlo planeta Slunce a sluneční světlo odráží planeta Měsíc. Přestože se Pán nachází ve Svém sídle, Jeho světlo se šíří po všech duchovních i hmotných světech. To potvrzuje Brahma-saṁhitā (5.37): goloka eva nivasaty akhilātma-bhūtaḥ — Pán žije na Goloce, ale přesto je přítomný v celém stvoření. Je Nadduší všeho, Nejvyšší Osobností Božství, a má nespočetně mnoho transcendentálních vlastností. Ačkoliv je nepochybně osobou, není puruṣou tohoto hmotného světa. Māyāvādští filozofové nechápou, že za hranicemi tohoto hmotného světa může být osoba, a proto jsou impersonalisté. Zde je však velice pěkně vysvětleno, že Osobnost Božství je nad hmotnou existencí.