Skip to main content

Text 41

Sloka 41

Texto

Verš

maitreya uvāca
evaṁ samuditas tena
kapilena prajāpatiḥ
dakṣiṇī-kṛtya taṁ prīto
vanam eva jagāma ha
maitreya uvāca
evaṁ samuditas tena
kapilena prajāpatiḥ
dakṣiṇī-kṛtya taṁ prīto
vanam eva jagāma ha

Palabra por palabra

Synonyma

maitreyaḥ uvāca — el gran sabio Maitreya dijo; evam — de este modo; samuditaḥ — escuchando; tena — a Él; kapilena — a Kapila; prajāpatiḥ — el progenitor de la sociedad humana; dakṣiṇī-kṛtya — habiendo caminado alrededor; tam — de Él; prītaḥ — apaciguado; vanam — al bosque; eva — en verdad; jagāma — se fue; ha — entonces.

maitreyaḥ uvāca — velký mudrc Maitreya řekl; evam — takto; samuditaḥ — oslovený; tena — Jím; kapilena — Kapilou; prajāpatiḥ — praotec lidské společnosti; dakṣiṇī-kṛtya — poté, co obešel; tam — Jeho; prītaḥ — uklidněný; vanam — do lesa; eva — vskutku; jagāma — odešel; ha — potom.

Traducción

Překlad

Śrī Maitreya dijo: Cuando su hijo Kapila acabó de hablarle, Kardama Muni, el progenitor de la sociedad humana, caminó alrededor de Él, y con la mente serena y en paz, partió hacia el bosque inmediatamente.

Śrī Maitreya řekl: Kardama Muni, praotec lidské společnosti, obešel svého syna Kapilu, který k němu takto promluvil, a s uklidněnou myslí se okamžitě odebral do lesa.

Significado

Význam

Ir al bosque es obligatorio para todos. No se trata de una excursión mental a la que unos van y otros no. Todos deben ir al bosque, al menos como vānaprasthas. Ir al bosque significa refugiarse en el Señor Supremo al cien por ciento, como Prahlāda Mahārāja explica en las conversaciones con su padre. Sadā samudvigna-dhiyām (Bhāg. 7.5.5). La gente que ha aceptado un cuerpo material temporal está siempre llena de ansiedades. De modo que el cuerpo material no debe influir demasiado en nosotros, sino que debemos tratar de liberarnos. Para ello, el proceso preliminar es ir al bosque, es decir, abandonar las relaciones familiares y ocuparnos exclusivamente en actividades de conciencia de Kṛṣṇa. Esa es la finalidad que tiene ir al bosque. De lo contrario, el bosque solo es una lugar de monos y animales salvajes. Ir al bosque no quiere decir volverse un mono o un animal feroz. Significa aceptar exclusivamente el refugio de la Suprema Personalidad de Dios y ocuparse en Su servicio a plenitud. No es que haya que ir al bosque, en el sentido literal de la expresión. Para el hombre de hoy, que pasa toda su vida en la gran ciudad, eso no es nada recomendable. Como explica Prahlāda Mahārāja (hivātma-pātaṁ gṛham andha-kūpam), no debemos permanecer siempre ocupados en las responsabilidades de la vida familiar, porque la vida familiar sin conciencia de Kṛṣṇa es como un pozo oculto. Si alguien que va solo por el campo cae en un pozo oculto, y no hay nadie allí para salvarle, aunque grite durante años, nadie verá ni escuchará de dónde vienen los gritos. La muerte es segura. De manera parecida, aquellos que se han olvidado de su relación eterna con el Señor Supremo están en el pozo oculto de la vida familiar; están en una situación muy inquietante. Prahlāda Mahārāja nos aconseja que, de una u otra forma, abandonemos ese pozo y adoptemos el proceso para la conciencia de Kṛṣṇa, para así liberarnos del enredo material, que está lleno de ansiedades.

Odejít do lesa je povinností pro každého. Není to žádný mentální výlet, na který jeden člověk jde a druhý nejde. Každý by to měl učinit alespoň jako vānaprastha. Odchod do lesa znamená přijmout na sto procent útočiště u Nejvyššího Pána, jak vysvětlil Prahlāda Mahārāja v rozhovoru se svým otcem. Sadā samudvigna-dhiyām (Bhāg. 7.5.5). Lidé, kteří přijali dočasné hmotné tělo, jsou neustále plni úzkosti. Živá bytost se proto nemá nechávat příliš ovlivňovat tímto hmotným tělem, ale má se snažit dosáhnout osvobození. Počátečním postupem k osvobození je odejít do lesa — přerušit všechny rodinné svazky a zaměstnat se výhradně ve vědomí Kṛṣṇy. To je smyslem tohoto činu. Jinak je les pouze domovem opic a divokých zvířat. Odejít do lesa neznamená stát se opicí nebo nějakou šelmou. Znamená to přijmout útočiště výhradně u Nejvyšší Osobnosti Božství a plně se zaměstnat ve službě. Nemusíme ani chodit do lesa. V současné době se to člověku, který strávil celý život ve velkoměstech, vůbec nedoporučuje. Jak řekl Prahlāda Mahārāja (hitvātma-pātaṁ gṛham andha-kūpam), člověk se nemá až do smrti věnovat rodinným povinnostem, protože rodinný život bez vědomí Kṛṣṇy je jako zapomenutá studna. Jde-li někdo sám po poli a spadne do zapomenuté studny, může křičet mnoho let a nikdo ho neuvidí ani neuslyší jeho křik. Jeho smrt je jistá. Stejně tak lidé, kteří zapomínají na svůj věčný vztah k Nejvyššímu Pánu, se nacházejí v temné studni rodinného života a jejich situace je velice neblahá. Prahlāda Mahārāja radil tuto studnu nějakým způsobem opustit a začít se věnovat vědomí Kṛṣṇy, jež člověka osvobodí z hmotného zapletení, které je plné úzkosti.