Skip to main content

Text 16

Sloka 16

Texto

Verš

vedāham ādyaṁ puruṣam
avatīrṇaṁ sva-māyayā
bhūtānāṁ śevadhiṁ dehaṁ
bibhrāṇaṁ kapilaṁ mune
vedāham ādyaṁ puruṣam
avatīrṇaṁ sva-māyayā
bhūtānāṁ śevadhiṁ dehaṁ
bibhrāṇaṁ kapilaṁ mune

Palabra por palabra

Synonyma

veda — sé; aham — yo; ādyam — el original; puruṣam — disfrutador; avatīrṇam — encarnado; sva-māyayā — por medio de Su propia energía interna; bhūtānām — de todas las entidades vivientes; śevadhim — aquel que concede todo lo que se desea, y que es como un gran tesoro; deham — el cuerpo; bibhrāṇam — adoptando; kapilam — Kapila Muni; mune — ¡oh, sabio Kardama!

veda — vím; aham — já; ādyam — původní; puruṣam — poživatel; avatīrṇam — inkarnoval; sva-māyayā — pomocí Své vnitřní energie; bhūtānām — všech živých bytostí; śevadhim — dárce všeho vytouženého, který je jako obrovský poklad; deham — tělo; bibhrāṇam — přijímá; kapilam — Kapila Muni; mune — ó mudrci Kardamo.

Traducción

Překlad

¡Oh, Kardama!, sé que la Suprema Personalidad de Dios original ha hecho ahora Su aparición como encarnación por medio de Su energía interna. Él es quien concede a las entidades vivientes todo lo que desean, y ahora ha adoptado el cuerpo de Kapila Muni.

Ó Kardamo, vím, že původní Pán, Nejvyšší Osobnost Božství, se nyní zjevil jako inkarnace pomocí Své vnitřní energie. On je tím, kdo dává živým bytostem vše, po čem touží, a nyní přijal tělo Kapily Muniho.

Significado

Význam

En este verso encontramos las palabras puruṣam avatīrṇaṁ sva-māyayā. La Suprema Personalidad de Dios es, eterna y perdurablemente, la forma del puruṣa, el predominador o disfrutador, y cuando adviene, nunca acepta nada de la energía material. El mundo espiritual es una manifestación de Su potencia personal interna, mientras que el mundo material es una manifestación de Su energía material o diferenciada. La palabra sva-māyayā, «por Su propia potencia interna», indica que la Suprema Personalidad de Dios, cuando desciende, viene en Su propia energía. Puede asumir un cuerpo de ser humano, pero ese cuerpo no es material. Por esa razón en el Bhagavad-gītā se afirma claramente que solo los necios y desvergonzados, los mūḍhas, consideran el cuerpo de Kṛṣṇa como el de un ser humano corriente. La palabraśevadhim significa que Él es originalmente quien concede a las entidades vivientes todo lo que necesitan para vivir. En los Vedas se afirma también que Él es la entidad viviente principal, y que concede a las demás entidades vivientes todas aquellas cosas necesarias que puedan desear. Como Él es quien concede a todos los demás lo que necesitan, se Le llama Dios. El Supremo también es una entidad viviente; no es impersonal. Al igual que nosotros, que somos seres individuales, la Suprema Personalidad de Dios también es individual, pero Él es el ser individual supremo. Esa es la diferencia entre Dios y las entidades vivientes comunes.

V tomto verši nacházíme slova puruṣam avatīrṇaṁ sva-māyayā. Nejvyšší Osobnost Božství je věčně v podobě puruṣi, vládce neboli poživatele, a když se zjevuje, nikdy nepřebírá nic z této hmotné energie. Duchovní svět je projevem osobní, vnitřní energie Pána a hmotný svět je projevem Jeho hmotné neboli odlišené energie. Slovo sva-māyayā, “pomocí Své vnitřní energie”, vyjadřuje, že vždy, když Nejvyšší Pán sestupuje, přichází prostřednictvím Své vlastní energie. Může přijmout tělo lidské bytosti, ale toto tělo není hmotné. V Bhagavad-gītě je proto jasně řečeno, že pouze hlupáci a darebáci, mūḍhové, považují tělo Kṛṣṇy za obyčejné lidské tělo. Slovo śevadhim znamená, že Pán je původní osobou, která dává živým bytostem vše, co potřebují k životu. Ve Vedách je rovněž uvedeno, že je hlavní živou bytostí a plní všechna přání a potřeby ostatních živých bytostí. Jelikož zajišťuje potřeby všech ostatních, nazývá se Bůh. Nejvyšší je také živou bytostí — není neosobní. Stejně jako jsme individuální my, Nejvyšší Osobnost Božství je také individuální — ale je nejvyšší individualitou. To je rozdíl mezi Bohem a obyčejnými živými bytostmi.