Skip to main content

Text 28

Sloka 28

Texto

Verš

so ’vadhāryāsya kārpaṇyaṁ
viviktādhyātma-darśanaḥ
vimuñcātma-tanuṁ ghorām
ity ukto vimumoca ha
so ’vadhāryāsya kārpaṇyaṁ
viviktādhyātma-darśanaḥ
vimuñcātma-tanuṁ ghorām
ity ukto vimumoca ha

Palabra por palabra

Synonyma

saḥ — el Señor Supremo, Hari; avadhārya — percibiendo; asya — del Señor Brahmā; kārpaṇyam — la aflicción; vivikta — sin duda; adhyātma — las mentes de los demás; darśanaḥ — aquel que puede ver; vimuñca — abandona; ātma-tanum — tu cuerpo; ghorām — impuro; iti uktaḥ — habiendo recibido esa orden; vimumoca ha — el Señor Brahmā lo desechó.

saḥ — Nejvyšší Pán, Hari; avadhārya — postřehl; asya — Pána Brahmy; kārpaṇyam — úzkost; vivikta — nepochybně; adhyātma — mysli druhých; darśanaḥ — ten, kdo vidí; vimuñca — odhoď; ātma-tanum — svého těla; ghorām — nečistého; iti uktaḥ — na tento pokyn; vimumoca ha — Pán Brahmā je odhodil.

Traducción

Překlad

El Señor, que puede ver con toda claridad la mente de los demás, percibió la aflicción de Brahmā, y le dijo: «Abandona ese cuerpo impuro». Habiendo recibido la orden del Señor, Brahmā se deshizo de su cuerpo.

Pán, který dokáže jasně číst v mysli druhých, postřehl Brahmovu úzkost a řekl mu: “Zbav se tohoto nečistého těla.” Na tento Pánův pokyn Brahmā odhodil své tělo.

Significado

Význam

Aquí se describe al Señor con la palabra viviktādhyātma-darśanaḥ. Si hay alguien que pueda, sin ningún tipo de dudas, darse perfecta cuenta de la aflicción de los demás, es el Señor. A veces ocurre que alguien está afligido y desea recibir el consuelo de un amigo, pero el amigo no puede apreciar en su justa medida cuánto está sufriendo. Pero al Señor Supremo no Le es difícil. El Señor Supremo, como Paramātmā, está en el corazón de cada entidad viviente y percibe directamente las causas exactas de la aflicción. El Señor dice en el Bhagavad-gītā: sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭaḥ: «Yo estoy en el corazón de todos, y a Mí se deben el recuerdo y el olvido». De ese modo, cuando alguien se entrega por completo al Señor Supremo, descubre que Él está dentro de su corazón. Él puede indicarnos cómo escapar de los peligros o cómo podemos acercarnos a Él con una actitud de servicio devocional. Sin embargo, a Brahmā el Señor le pidió que abandonase el cuerpo que tenía, porque había creado el principio demoníaco. Según Śrīdhara Svāmī, el que Brahmā se desprendiera uno tras otro de sus cuerpos no se refiere a que realmente abandonase su cuerpo. Él sugiere, más bien, que Brahmā abandonaba una determinada mentalidad. La mente es el cuerpo sutil de la entidad viviente. A veces podemos estar absortos en un pensamiento pecaminoso; pero si abandonamos ese pensamiento pecaminoso, podría decirse que abandonamos el cuerpo. Cuando Brahmā creó a los demonios, su mente estaba alterada. Estaba, sin duda, llena de pasión, puesto que toda la creación estaba influenciada por la pasión; por eso nacieron unos hijos tan apasionados. De eso se concluye que los padres deben ser cuidadosos cuando engendren hijos. La condición mental de un niño depende del estado de la mente de sus padres en el momento de la concepción. Por esa razón, en el sistema védico se observa la ceremonia garbhādhāna-saṁskāra para concebir un hijo. Antes de engendrar un hijo, hay que santificar la mente, que está llena de confusión. Cuando los padres absorben su mente en los pies de loto del Señor, y en ese estado de conciencia engendran un hijo, naturalmente sus hijos serán buenos devotos; cuando la sociedad está formada por una población así, las mentalidades demoníacas no causan problemas.

Pána zde popisuje slovo viviktādhyātma-darśanaḥ. Dokáže-li někdo bez jediné pochyby dokonale rozpoznat úzkost druhého, je to Samotný Pán. Když je nějaký člověk v úzkých a potřebuje od svého přítele pomoc, přítel často neumí posoudit míru jeho utrpení. Pro Nejvyššího Pána to však není nic těžkého. Sídlí jako Paramātmā v srdci každé živé bytosti a vidí jasně příčiny její úzkosti. V Bhagavad-gītě Pán říká: sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭhaḥ — “Sídlím v srdci každého a ode Mě pochází paměť i zapomenutí.” Proto jakmile se člověk plně odevzdá Nejvyššímu Pánu, zjistí, že Pán je v jeho srdci. Může mu dát pokyny, jak se dostat z nebezpečí nebo jak s Ním prostřednictvím oddané služby navázat spojení. Pán zde požádal Brahmu, aby se vzdal svého současného těla, které dalo vznik démonskému výtvoru. Podle Śrīdhara Svāmīho Brahmovo neustálé vyměňování těl neznamená, že by skutečně své tělo opouštěl. Říká, že Brahmā se spíše vzdal určité mentality. Mysl je jemnohmotným tělem živé bytosti. Někdy se může stát, že upřeně myslíme na něco hříšného, a když se této hříšné myšlenky vzdáme, je to, jako kdybychom opustili tělo. Když Brahmā tvořil démony, jeho mysl nebyla zcela v pořádku. Musela být plná vášně, protože celé jeho stvoření bylo plné vášně, a proto se mu narodili takoví vášniví synové. Z toho plyne, že každý otec a matka by si měli dávat dobrý pozor při plození dětí. Mentalita dítěte závisí na mentálním stavu jeho rodičů v době početí. Podle védského systému se pro početí dítěte vykonává obřad garbhādhāna-saṁskāra. Dříve než člověk přistoupí k početí dítěte, musí uklidnit a posvětit svoji rozháranou mysl. Když rodiče upínají mysl na lotosové nohy Pána a za takové situace se jim narodí dítě, přirozeně je to oddaný s dobrými vlastnostmi. Když je společnost tvořena takovým dobrým obyvatelstvem, nevznikají v ní žádné problémy způsobené démonskou mentalitou.