Skip to main content

Text 2

Sloka 2

Texto

Verš

śrī-bhagavān uvāca
etau tau pārṣadau mahyaṁ
jayo vijaya eva ca
kadarthī-kṛtya māṁ yad vo
bahv akrātām atikramam
śrī-bhagavān uvāca
etau tau pārṣadau mahyaṁ
jayo vijaya eva ca
kadarthī-kṛtya māṁ yad vo
bahv akrātām atikramam

Palabra por palabra

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — la Suprema Personalidad de Dios dijo; etau — estos dos; tau — ellos; pārṣadau — asistentes; mahyam — Míos; jayaḥ — llamado Jaya; vijayaḥ — llamado Vijaya; eva — ciertamente; ca — y; kadarthī-kṛtya — por no tener en consideración; mām — a Mí; yat — los cuales; vaḥ — contra ustedes bahu–gran; akrātām — han cometido; atikramam — ofensa.

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán pravil; etau — tito dva; tau — oni; pārṣadau — sluhové; mahyam — Moji; jayaḥ — jménem Jaya; vijayaḥ — jménem Vijaya; eva — jistě; ca — a; kadarthī-kṛtya — jelikož nedbali; mām — Mě; yat — který; vaḥ — proti vám; bahu — velký; akrātām — spáchali; atikramam — přestupek.

Traducción

Překlad

La Personalidad de Dios dijo: Estos asistentes Míos, Jaya y Vijaya, han cometido una gran ofensa contra ustedes por no haberme tenido en consideración.

Pán, Osobnost Božství, řekl: Tito Moji dva sluhové Jaya a Vijaya proti vám spáchali velký přestupek, protože nedbali na Mě.

Significado

Význam

Cometer una ofensa a los pies de un devoto del Señor es una gran equivocación. Una entidad viviente, una vez promovida a Vaikuṇṭha, tiene todavía la posibilidad de acaso cometer ofensas, pero la diferencia está en que, cuando se reside en un planeta Vaikuṇṭha, incluso si por azar se comete una ofensa, el Señor da Su protección. Este es el hecho digno de destacar en los tratos entre el Señor y el servidor, como se ve en el incidente que comentamos acerca de Jaya y Vijaya. La palabra atikramam que aquí se usa señala que, cuando se ofende a un devoto, se desatiende también al propio Señor Supremo.

Spáchat přestupek proti nohám Pánova oddaného je velká chyba. Živá bytost se může dopouštět přestupků i po dosažení Vaikuṇṭhy, ale rozdíl je v tom, že když nedopatřením spáchá přestupek obyvatel vaikuṇṭhské planety, je pod Pánovou ochranou. To je důležitý aspekt vztahů mezi Pánem a Jeho služebníky, který dokládá popisovaná událost s Jayem a Vijayem. Slovem atikramam je zde vyjádřeno, že při urážení oddaného člověk opomíjí Samotného Nejvyššího Pána.

Por equivocación los porteros detuvieron la entrada de los sabios a Vaikuṇṭhaloka, pero, como estaban ocupados en el servicio trascendental del Señor, ningún devoto avanzado hubiera supuesto que les aniquilarían. La presencia del Señor en el lugar complació mucho los corazones de los devotos. El Señor entendió que el problema se debía a que los sabios no habían visto Sus pies de loto, y por ello quiso complacerles yendo allí personalmente. El Señor es tan misericordioso que si hay algún impedimento ante el devoto, Él en persona dispone las cosas de tal manera que el devoto no se vea privado de tener una audiencia a Sus pies de loto. En la vida de Haridāsa Ṭhākura hay un ejemplo muy bueno: Cuando Caitanya Mahāprabhu vivía en Jagannātha Purī, Haridāsa Ṭhākura, que era musulmán por nacimiento, estaba con Él. En los templos hindúes, en aquellos días especialmente, no se permitía entrar a nadie más que a los hindúes. Aunque Haridāsa Ṭhākura en comportamiento era el mejor de los hindúes, se tenía a sí mismo por musulmán, y no entraba al templo. Śrī Caitanya pudo comprender su humildad, y como él no iba a ver el templo, el propio Śrī Caitanya, no diferente de Jagannātha, solía ir diariamente a visitar a Haridāsa. También encontramos este mismo comportamiento del Señor en esta parte del Śrīmad-Bhāgavatam. Negaron a Sus devotos el ver Sus pies de loto, pero el Señor en persona fue a verlos andando sobre precisamente aquellos pies que eran su aspiración. También es significativo que fuese acompañado por la diosa de la fortuna. La diosa de la fortuna no es objeto para la visión de las personas comunes, pero el Señor fue tan bondadoso que, aunque los devotos no aspiraban a tal honor, Él Se presentó ante ellos con la diosa de la fortuna.

Vrátní nedopatřením zabránili mudrcům ve vstupu na Vaikuṇṭhaloku, ale jelikož se věnovali transcendentální službě Pánu, pokročilí oddaní věděli, že nebudou zničeni. Pánova přítomnost na tom místě byla srdcím oddaných velice příjemná. Pán chápal, že spor vznikl kvůli nesplněné touze mudrců vidět Jeho lotosové nohy, a proto se tam rozhodl Osobně přijít, aby je potěšil. Pán je tak milostivý, že pokud oddanému něco brání v pohledu na Jeho lotosové nohy, Sám zařídí situaci tak, aby oddaný nebyl o tuto možnost připraven. Velice pěkný příklad nalezneme v životě Haridāse Ṭhākura. Když Caitanya Mahāprabhu pobýval v Jagannātha Purī, byl tam s Ním i Haridāsa Ṭhākura, který se narodil v muslimské rodině. V tehdejší době se zvláště hledělo na to, aby do hinduistických chrámů vstupovali pouze hinduisté. Haridāsa Ṭhākura byl svým chováním jako největší ze všech hinduistů, ale považoval se za muslima, a proto do chrámu nechtěl vstoupit. Pán Caitanya chápal jeho pokoru, a jelikož Haridāsa nechodil do chrámu, Sám Pán Caitanya, který se neliší od Jagannātha, ho každý den navštěvoval. Zde ve Śrīmad-Bhāgavatamu se setkáváme s popisem stejného Pánova chování. Oddaným Pána byl upřen pohled na Jeho lotosové nohy, ale On za nimi Sám přišel právě na těch lotosových nohách, které chtěli vidět. Důležité je také to, že Ho doprovázela bohyně štěstí. Obyčejní lidé nemohou bohyni štěstí vidět, ale Pán byl tak laskavý, že za Svými oddanými přišel i s ní, třebaže o takovou přízeň nežádali.