Skip to main content

Text 48

Sloka 48

Texto

Verš

nātyantikaṁ vigaṇayanty api te prasādaṁ
kimv anyad arpita-bhayaṁ bhruva unnayais te
ye ’ṅga tvad-aṅghri-śaraṇā bhavataḥ kathāyāḥ
kīrtanya-tīrtha-yaśasaḥ kuśalā rasa-jñāḥ
nātyantikaṁ vigaṇayanty api te prasādaṁ
kimv anyad arpita-bhayaṁ bhruva unnayais te
ye ’ṅga tvad-aṅghri-śaraṇā bhavataḥ kathāyāḥ
kīrtanya-tīrtha-yaśasaḥ kuśalā rasa-jñāḥ

Palabra por palabra

Synonyma

na — no; ātyantikam — liberación; vigaṇayanti — se interesan por; api — incluso; te — aquellas; prasādam — bendiciones; kim u — qué decir; anyat — otras felicidades materiales; arpita — dado; bhayam — temor; bhruvaḥ — de las cejas; unnayaiḥ — al levantar; te — Tus; ye — esos devotos; aṅga — ¡oh, Suprema Personalidad de Dios!; tvat — Tus; aṅghri — pies de loto; śaraṇāḥ — que se han refugiado; bhavataḥ — Tus; kathāyāḥ — relatos; kīrtanya — dignas de ser cantadas; tīrtha — puras; yaśasaḥ — glorias; kuśalāḥ — muy expertos; rasa-jñāḥ — conocedores de los dulces sentimientos.

na — ne; ātyantikam — osvobození; vigaṇayanti — starají se o; api — ani; te — ta; prasādam — požehnání; kim u — co říci o; anyat — jiném hmotném štěstí; arpita — daný; bhayam — strach; bhruvaḥ — obočí; unnayaiḥ — pozvednutím; te — Tvoje; ye — tito oddaní; aṅga — ó Nejvyšší Osobnosti Božství; tvat — Tvoje; aṅghri — lotosové nohy; śaraṇāḥ — kteří přijali útočiště; bhavataḥ — Tvoje; kathāyāḥ — vyprávění; kīrtanya — hodné opěvování; tīrtha — čistá; yaśasaḥ — sláva; kuśalāḥ — velice zkušení; rasa-jñāḥ — znalci různých nálad.

Traducción

Překlad

Las personas que son muy expertas y sumamente inteligentes en entender las cosas tal como son se dedican a oír relatos de los auspiciosos pasatiempos y actividades del Señor, que son dignos de ser cantados y escuchados. Personas así no se interesan ni por la bendición material más importante, la liberación, qué decir de otras bendiciones de menor importancia, como la felicidad material del reino celestial.

Ti, kdo jsou zkušení a chápou věci takové, jaké jsou, neustále naslouchají vyprávění o příznivých činnostech a zábavách Pána, které jsou hodny opěvování i poslechu. Nezajímají se ani o nejvyšší hmotné požehnání, kterým je osvobození, nemluvě o méně významných druzích požehnání, jako je například hmotné štěstí v nebeském království.

Significado

Význam

La bienaventuranza trascendental de que gozan los devotos del Señor es distinta por completo de la felicidad material de que gozan personas menos inteligentes. Las personas de menor inteligencia del mundo material se ocupan en los cuatro principios de bendición, llamados dharma, artha, kāma y mokṣa. Por lo general prefieren adoptar la vida religiosa para conseguir alguna bendición material, cuyo propósito es satisfacer los sentidos. Cuando, siguiendo ese proceso, se confunden o frustran en su intento de obtener una cantidad máxima de disfrute sensual, intentan volverse uno con el Supremo, cosa que, según su concepto, es mukti, liberación. Hay cinco clases de liberación, de las cuales la de menor importancia se llama sāyujya, volverse uno con el Supremo. A los devotos no les interesa dicha liberación, porque son verdaderamente inteligentes. Ni tampoco sienten inclinación a aceptar ninguna de las otras cuatro clases de liberación, que son: vivir en el mismo planeta que el Señor, vivir junto a Él como compañero, tener la misma opulencia, y obtener los mismos rasgos corporales. Solo se interesan en glorificar al Señor Supremo y Sus auspiciosas actividades. El servicio devocional puro es śravaṇaṁ kīrtanam. A los devotos puros, que obtienen placer trascendental al oír y cantar las glorias del Señor, no les interesa ninguna clase de liberación; es más, si se les ofrecen las cinco liberaciones, rehúsan aceptarlas, como se declara en el Tercer Canto del Bhāgavatam. Las personas materialistas ansían disfrute sensual de placeres celestiales en el reino celestial, pero los devotos rechazan ese placer material inmediatamente. Al devoto no le interesa siquiera el puesto de Indra. El devoto sabe que cualquier situación material placentera, en determinado momento, se verá reducida a nada. Incluso si se obtiene el puesto de Indra, Candra, o cualquier otro semidiós, en determinado momento todo quedará en nada. Al devoto nunca le interesan esos placeres temporales. A partir de las Escrituras védicas se comprende que a veces incluso Brahmā e Indra caen, pero el devoto que reside en la morada trascendental del Señor nunca cae. Este estado de vida trascendental, en el que se experimenta placer trascendental al oír los pasatiempos del Señor, también lo recomienda Śrī Caitanya. Cuando Śrī Caitanya conversaba con Rāmānanda Rāya, Rāmāmanda propuso varias sugerencias acerca de la comprensión espiritual, pero Śrī Caitanya las rechazó todas, menos una: que hay que escuchar las glorias del Señor en compañía de devotos puros. Esto todos lo pueden aceptar, en especial en la era presente. Hay que dedicarse a oír de devotos puros las actividades del Señor. Se considera esta la bendición suprema para el género humano.

Transcendentální blaženost, kterou zažívají oddaní Pána, se zcela liší od hmotného štěstí méně inteligentních lidí. Méně inteligentní lidé v hmotném světě sledují čtyři cíle, zvané dharma, artha, kāma a mokṣa. Náboženskému životu se obyčejně věnují proto, aby získali nějaké hmotné požehnání, které jim přinese smyslový požitek. Když jsou potom z takového života zmateni nebo se jim nepodaří získat všechen očekávaný požitek, snaží se splynout s Nejvyšším, což je podle jejich představ mukti neboli osvobození. Existuje pět druhů osvobození, z nichž nejméně významný se nazývá sāyujya, splynutí s Nejvyšším. Oddaní se o takové osvobození nezajímají, neboť jsou skutečně inteligentní. Nechtějí přijmout ani žádný ze zbývajících čtyř druhů osvobození — žít na stejné planetě jako Pán, žít po Jeho boku jako Jeho společník, mít stejné bohatství nebo získat stejné tělesné rysy, jaké má On. Jejich jediným zájmem je oslavovat Nejvyššího Pána a Jeho příznivé činnosti. Čistá oddaná služba je śravaṇaṁ kīrtanam. Čisté oddané, kteří nalézají transcendentální blaženost v naslouchání o Pánově slávě a v jejím opěvování, nezajímá žádný druh osvobození. Jak je řečeno v třetím zpěvu Bhāgavatamu — i když je jim nabídnuto patero osvobození, odmítají je přijmout. Materialisté usilují o smyslový požitek v podobě nebeské blaženosti v nebeském království, ale oddaní tuto hmotnou blaženost ihned odmítnou. Oddaní nemají zájem ani o postavení Indry. Oddaný ví, že každé výhodné hmotné postavení bude nutně v určitém okamžiku zničeno. I když se někdo dostane na místo Indry, Candry nebo jakéhokoliv jiného poloboha, čeká ho nevyhnutelný konec. Oddaný se o takovou dočasnou blaženost nikdy nezajímá. Z védských písem víme, že i Brahmā a Indra někdy mohou poklesnout, ale oddaný v transcendentálním sídle Pána nikdy nepoklesne. Tento transcendentální způsob života, ve kterém člověk cítí transcendentální blaženost z naslouchání o Pánových zábavách, doporučoval také Pán Caitanya. Když Pán Caitanya mluvil s Rāmānandou Rāyem, Rāmānanda uváděl různé způsoby duchovní realizace, ale Pán Caitanya zamítl všechny kromě jednoho—že člověk má naslouchat o slávě Pána ve společnosti čistých oddaných. To se doporučuje každému, zvláště v tomto věku. Lidé se mají věnovat naslouchání o činnostech Pána od čistých oddaných. To se považuje za nejvyšší požehnání pro celé lidstvo.