Skip to main content

Text 6

Sloka 6

Texto

Verš

sa cintayan dvy-akṣaram ekadāmbhasy
upāśṛṇod dvir-gaditaṁ vaco vibhuḥ
sparśeṣu yat ṣoḍaśam ekaviṁśaṁ
niṣkiñcanānāṁ nṛpa yad dhanaṁ viduḥ
sa cintayan dvy-akṣaram ekadāmbhasy
upāśṛṇod dvir-gaditaṁ vaco vibhuḥ
sparśeṣu yat ṣoḍaśam ekaviṁśaṁ
niṣkiñcanānāṁ nṛpa yad dhanaṁ viduḥ

Palabra por palabra

Synonyma

saḥ — él; cintayan — mientras pensaba así; dvi — dos; akṣaram — sílabas; ekadā — una vez; ambhasi — en el agua; upāśṛṇot — lo oyó cerca; dviḥ — dos veces; gaditam — proferidas; vacaḥ — palabras; vibhuḥ — el grande; sparśeṣu — en las letras sparśa; yat — las cuales; ṣoḍaśam — la decimosexta; ekaviṁśam — y la vigésima primera; niṣkiñcanānām — de la orden de vida de renuncia; nṛpa — ¡oh, rey!; yat — lo que es; dhanam — riqueza; viduḥ — tal como se conoce.

saḥ — on; cintayan — když takto uvažoval; dvi — dvě; akṣaram — slabiky; ekadā — jednou; ambhasi — ve vodě; upāśṛṇot — slyšel poblíž; dviḥ — dvakrát; gaditam — vyřčené; vacaḥ — slova; vibhuḥ — velký; sparśeṣu — v písmenech abecedy sparśa; yat — které; ṣoḍaśam — šestnáctá; ekaviṁśam — a dvacátá první; niṣkiñcanānām — životního stádia odříkání; nṛpa — ó králi; yat — co je; dhanam — bohatství; viduḥ — je známé.

Traducción

Překlad

Mientras se encontraba así en el agua dedicado a pensar, Brahmājī oyó dos veces un sonido que venía de cerca, de dos sílabas unidas. Una de las sílabas era la decimosexta del alfabeto sparśa, y la otra era la vigésima primera, y ambas se unían para volverse la riqueza de la orden de vida de renuncia.

Když takto Brahmājī ve vodě uvažoval, zaslechl poblíž zaznít dvě spojené slabiky. První byla šestnáctá a druhá jednadvacátá slabika v abecedě sparśa a jejich spojením vzniklo bohatství životního řádu odříkání.

Significado

Význam

En el idioma sánscrito, el alfabeto de las consonantes se divide en dos, a saber, las sparśa-varṇas y las tālavya-varṇas. Las letras que van desde ka a ma se conocen como las sparśa-varṇas, y la decimosexta del grupo se denomina ta, mientras que la vigésima primera letra se denomina pa. Así que cuando esas se unen forman la palabra tapa, o penitencia. Esta penitencia es la belleza y la riqueza de los brāhmaṇas y de la orden de vida de renuncia. De acuerdo con la filosofía bhāgavata, todo ser humano está hecho para ese tapa y para ninguna otra cosa, debido a que solo en virtud de la penitencia puede uno entender su yo; y la comprensión del yo, y no la complacencia de los sentidos, es el objetivo de la vida humana. Este tapa, o penitencia, fue empezado desde el mismo comienzo de la creación, y lo adoptó por vez primera el maestro espiritual supremo, el Señor Brahmā. Solo mediante tapasya puede uno obtener el beneficio de la vida humana, y no mediante una civilización refinada dedicada a la vida animal. El animal no conoce más que la complacencia de los sentidos, dentro de la jurisdicción del comer, beber, ser feliz y gozar. Pero el ser humano tiene la función de someterse a tapasya, para ir de vuelta a Dios, de vuelta a casa.

V sanskrtském jazyce je abeceda souhlásek rozdělena do dvou skupin: na sparśa-varṇy a tālavya-varṇy. Sparśa-varṇy jsou písmena od ka po ma a šestnácté písmeno v této skupině se nazývá ta, zatímco dvacáté první písmeno se nazývá pa. Spojí-li se dohromady, vzniká slovo tapa neboli “odříkání”. Toto odříkání je krásou a bohatstvím brāhmaṇů a životního stádia odříkání. Podle bhāgavatské filozofie je lidský život určen jedině pro tuto tapasyu a pro nic jiného, neboť jedině pomocí odříkání je možné realizovat své vlastní já. Smyslem lidského života je seberealizace a nikoliv smyslový požitek. Tato tapa neboli pokání byla vykonávána od samotného počátku stvoření a jako první ji podstoupil nejvyšší duchovní mistr, Brahmā. Skutečný užitek z lidského života nám přinese jedině tapasya, a nikoliv naleštěná zvířecí civilizace. Zvíře nezná nic než smyslový požitek ve stylu “jez, pij, buď veselý a užívej si”, ale lidské bytosti je dáno podstoupit tapasyu a vrátit se zpátky domů, zpátky k Bohu.

Cuando el Señor Brahmā se encontraba perplejo ante la incógnita de cómo construir las manifestaciones materiales del universo, y descendió y se adentró en el agua a buscar los medios y la fuente de su asiento de loto, oyó la palabra tapa, que fue vibrada dos veces. Emprender el sendero del tapa constituye el segundo nacimiento del discípulo aspirante. La palabra upāśṛṇot es muy significativa. Es similar a upanayana, o «llevar al discípulo más cerca del maestro espiritual, en pos del sendero del tapa». De modo que Brahmājī fue así iniciado por el Señor Kṛṣṇa, y este hecho lo corrobora el mismo Brahmājī en su libro la Brahma-saṁhitā. En la Brahma-saṁhitā, el Señor Brahmā ha cantado en cada verso govindam-ādi-puruṣam tam ahaṁ bhajāmi. Así pues, Brahmā fue iniciado con el mantra Kṛṣṇa por el propio Señor Kṛṣṇa, a raíz de lo cual se volvió un vaiṣṇava, o un devoto del Señor, antes de que fuera capaz de construir el inmenso universo. Se declara en la Brahma-saṁhitā que el Señor Brahmā fue iniciado en el mantra Kṛṣṇa de dieciocho letras, que es adoptado generalmente por todos los devotos del Señor Kṛṣṇa. Nosotros seguimos el mismo principio debido a que pertenecemos a la Brahma-sampradāya, el cual está directamente en la cadena discipular que va de Brahmā a Nārada, de Nārada a Vyāsa, de Vyāsa a Madhva Muni, de Madhva Muni a Mādhavendra Purī, de Mādhavendra Purī a Īśvara Purī, de Īśvara Purī al Señor Caitanya, y que gradualmente llega hasta Su Divina Gracia Bhaktisiddhānta Sarasvatī, nuestro divino maestro.

Když byl Pán Brahmā zmatený a nevěděl, jak má vytvořit hmotné projevy ve vesmíru, a sestoupil do vody, aby nalezl správný způsob a také zdroj lotosového květu, na kterém seděl, zaslechl dvakrát zaznít slovo tapa. Vydat se cestou tapasyi je pro upřímného žáka druhým narozením. Slovo upāśṛṇot je velice důležité. Podobné slovo, upanayana, znamená “přivést žáka blíže k duchovnímu mistrovi, aby se vydal na cestu odříkání”. Brahmājī byl tedy takto zasvěcen Pánem Kṛṣṇou a tuto skutečnost sám potvrzuje ve své Brahma-saṁhitě. Pán Brahmā zpívá v každém verši Brahma-saṁhity: govindam ādi-puruṣaṁ tam aham bhajāmi. Nežli byl tedy Brahmā schopen vytvořit celý vesmír, byl zasvěcen Kṛṣṇa-mantrou od Pána Kṛṣṇy Samotného, a tak se stal vaiṣṇavou neboli oddaným. V Brahma-saṁhitě je řečeno, že Brahmā byl zasvěcen do přednášení Kṛṣṇa-mantry o osmnácti písmenech, kterou všeobecně přijímají všichni oddaní Śrī Kṛṣṇy. My následujeme tutéž zásadu, jelikož náležíme k Brahmā-sampradāyi, k přímé učednické posloupnosti, vedoucí od Brahmy k Nāradovi, od Nārady k Vyāsovi, od Vyāsy k Madhvovi Munimu, od Madhvy Muniho k Mādhavendrovi Purīmu, od Mādhavendry Purīho k Īśvarovi Purīmu, od Īśvary Purīho k Pánu Caitanyovi a postupně k Jeho Božské Milosti Bhaktisiddhāntovi Sarasvatīmu, našemu duchovnímu učiteli.

Aquel que es iniciado así en la sucesión discipular, puede obtener el mismo resultado o poder de creación. El canto de ese sagrado mantra es el único refugio del devoto del Señor que es puro y desinteresado. Simplemente mediante ese tapasya, o penitencia, el devoto del Señor obtiene todas las perfecciones tal como el Señor Brahmā.

Ten, kdo je takto zasvěcen v učednické posloupnosti, může dosáhnout stejného výsledku a získat také schopnost tvořit. Pronášení této svaté mantry je jediným útočištěm čistého oddaného Pána, který je prostý všech tužeb. Jednoduše touto tapasyou neboli odříkáním dosáhne oddaný Pána úplné dokonalosti, právě jako Brahmā.