Skip to main content

Text 1

Sloka 1

Texto

Verš

śrī-śuka uvāca
ātma-māyām ṛte rājan
parasyānubhavātmanaḥ
na ghaṭetārtha-sambandhaḥ
svapna-draṣṭur ivāñjasā
śrī-śuka uvāca
ātma-māyām ṛte rājan
parasyānubhavātmanaḥ
na ghaṭetārtha-sambandhaḥ
svapna-draṣṭur ivāñjasā

Palabra por palabra

Synonyma

śrī-śukaḥ uvāca — Śrīla Śukadeva Gosvāmī dijo; ātma — la Suprema Personalidad de Dios; māyām — energía; ṛte — sin; rājan — ¡oh, rey!; parasya — del alma pura; anubhava-ātmanaḥ — de la puramente consciente; na — nunca; ghaṭeta — puede ocurrir así; artha — sentido; sambandhaḥ — relación con el cuerpo material; svapna — sueño; draṣṭuḥ — del observador; iva — como; añjasā — completamente.

śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; ātma — Nejvyšší Osobnost Božství; māyām — energie; ṛte — bez; rājan — ó králi; parasya — čisté duše; anubhava-ātmanaḥ — čistě vědomé; na — nikdy; ghaṭeta — může se stát; artha — význam; sambandhaḥ — vztah s hmotným tělem; svapna — sen; draṣṭuḥ — toho, který vidí; iva — jako; añjasā — zcela.

Traducción

Překlad

Śrīla Śukadeva Gosvāmī dijo: ¡Oh, rey!, a menos que uno se vea influido por la energía de la Suprema Personalidad de Dios, no tiene sentido la relación que hay entre el alma pura, que se encuentra en estado de conciencia pura, y el cuerpo material. Esa relación es igual a la que tiene una persona con su propio cuerpo cuando sueña y lo ve actuando.

Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Ó králi, pokud člověk není ovlivněn energií Nejvyšší Osobnosti Božství, pak nepřichází v úvahu spojení čisté duše, mající čisté vědomí, s hmotným tělem. Tento vztah je stejný, jako když člověk vidí ve snu své tělo jednat.

Significado

Význam

La pregunta de Mahārāja Parīkṣit acerca de cómo la entidad viviente comenzó su vida material si bien se encuentra aparte del cuerpo y de la mente materiales, es respondida en forma perfecta. El alma espiritual es distinta del concepto material de su vida, pero se encuentra absorta en semejante concepto material, debido a que está influida por la energía externa del Señor, denominada ātma-māyā. Eso ya se explicó en el Primer Canto, en relación con la vívida experiencia que tuvo Vyāsadeva con el Señor Supremo y Su energía externa. Por la voluntad del Señor, la energía externa controla a las entidades vivientes, y el Señor controla la energía externa. Por lo tanto, a pesar de que la entidad viviente en su estado puro es consciente en forma pura, está subordinada a la voluntad del Señor, debido a que se encuentra influida por la energía externa del Señor. En el Bhagavad-gītā (15.15) también se confirma lo mismo; el Señor se encuentra presente en el corazón de toda entidad viviente, y toda la conciencia y todo el olvido de la entidad viviente están influidos por el Señor.

Zde najdeme dokonalou odpověď na otázku Mahārāje Parīkṣita ohledně toho, jak živá bytost začala svůj hmotný život, přestože se liší od hmotného těla a mysli. Ve své podstatě nemá duše nic společného s hmotným pojetím života, ale pohrouží se do něj díky vlivu vnější energie Pána zvané ātma-māyā. To již bylo vysvětleno v prvním zpěvu v souvislosti s Vyāsadevovou realizací Nejvyššího Pána a Jeho vnější energie. Pán vládne vnější energii a vnější energie vládne vůlí Pána živým bytostem. Živá bytost je podřízena vůli Pána prostřednictvím vlivu Jeho vnější energie, třebaže v čistém stavu je její vědomí čisté. V Bhagavad-gītě (15.15) se potvrzuje totéž: Pán je přítomný v srdci každého a ovlivňuje vědomí i zapomnětlivost všech živých bytostí.

Ahora bien, la siguiente pregunta que se hace automáticamente, es por qué el Señor influye en la entidad viviente para que posea dicha conciencia y olvido. La respuesta es que el Señor desea claramente que toda entidad viviente se encuentre en su estado de conciencia pura como parte integral de Él, y de esa manera se encuentra dedicada al amoroso servicio de Él, para lo cual está constitucionalmente hecha; pero debido a que la entidad viviente es también parcialmente independiente, puede que no esté deseosa ni dispuesta a servir al Señor, y más bien puede que trate de volverse tan independiente como Él. Toda entidad viviente que no es devota está deseosa de volverse tan poderosa como el Señor, si bien no está en capacidad de hacerlo. Las entidades vivientes son engañadas por la voluntad del Señor, debido a que quisieron volverse como Él. Así como una persona piensa en volverse rey sin poseer las cualidades necesarias para ello, así mismo cuando la entidad viviente desea volverse el propio Señor, es puesta en una condición en la que sueña que es un rey. Luego el primer deseo pecaminoso de la entidad viviente consiste en querer volverse el Señor, y el deseo consecuente del Señor es que la entidad viviente olvide su verdadera vida, y de ese modo sueñe con la tierra utópica en la que puede volverse igual al Señor. El niño llora para que la madre le dé la luna, y la madre le da un espejo al molesto niño llorón para complacerlo con el reflejo de la luna. En forma similar, el hijo llorón del Señor es entregado al reflejo, el mundo material, para que se enseñoree de él como karmī, y por la frustración lo deje con el fin de volverse uno con el Señor. Ambas etapas son solo ilusiones de ensueño. No es necesario averiguar la historia acerca de cuándo la entidad viviente deseó eso. Pero lo cierto es que, tan pronto como lo deseó, fue puesta bajo el control de ātma-māyā por la dirección del Señor. En consecuencia, la entidad viviente, en su condición material, está soñando falsamente que «esto es mío» y que «este soy yo». El sueño consiste en que el alma condicionada cree que su cuerpo material es el «yo», o en que falsamente cree que es el Señor y que todo lo que está relacionado con ese cuerpo material es «mío». Así pues, solo en sueños es que la errónea concepción del «yo» y «mío» persiste vida tras vida. Esto continúa vida tras vida, en tanto la entidad viviente no esté consciente, en forma pura, de su identidad como parte integral subordinada del Señor.

Nyní automaticky vyvstane další otázka: Proč Pán ovlivňuje živou bytost k takovému vědomí a zapomnění? Odpovědí je, že Pán si jasně přeje, aby každá živá bytost měla své čisté vědomí Jeho nedílné části, a byla tak zaměstnána v Jeho láskyplné službě, což je pro ni přirozené; jelikož je však živá bytost zároveň částečně nezávislá, může odmítnout sloužit Pánovi a snažit se být stejně nezávislá jako je On. Všechny neoddané živé bytosti touží po tom, aby byly stejně mocné jako je Pán, i když pro to nemají předpoklady. Živé bytosti jsou vůlí Pána ovlivněny iluzí, protože chtějí být stejné jako On. Je to jako když se člověk chce stát králem, přestože k tomu nemá potřebné kvalifikace — když se živá bytost chce stát Samotným Pánem, je jí umožněno snít o tom, že se z ní stal král. Jako první tedy přichází hříšná touha živé bytosti stát se Pánem a vůlí Pána potom živá bytost zapomene na svůj skutečný život a sní o zemi utopie, kde může napodobovat Pána. Dítě pláče a chce, aby mu matka přinesla měsíc, ale matka mu dá zrcátko, a uspokojí plačící a vyrušující dítě odrazem měsíce. Stejně tak je plačícímu dítěti Pána přenechán odraz skutečného světa neboli hmotný svět, kterému může vládnout jako karmī a pak se ho zklamaně vzdát s touhou splynout s Pánem. Obě tato stádia jsou pouze iluzorními sny. Není třeba zkoumat, kdy živá bytost začala takto toužit. Skutečností však je, že jakmile po tom zatoužila, dostala se na nařízení Pána pod vládu ātma-māyi. Proto živá bytost v hmotných podmínkách sní o tom, že toto je “moje” a toto jsem “já”. Podmíněná duše ve svém snu považuje své hmotné tělo za své “já” nebo se mylně domnívá, že je Pánem a že vše ve spojení s tímto hmotným tělem je “moje”. Mylná představa o tom, co je “já” a “moje”, která živou bytost doprovází život za životem, je tedy pouhý sen a pokračuje tak dlouho, dokud si živá bytost nezačne být čistě vědomá skutečnosti, že je podřízenou nedílnou částí Pána.

Sin embargo, en su estado de conciencia pura no existe semejante sueño mal concebido, y, en ese estado de conciencia pura, la entidad viviente no olvida que nunca es el Señor, sino que es eternamente el servidor del Señor, con amor trascendental.

V čistém vědomí ovšem žádný takový iluzorní sen neexistuje a živá bytost v tomto stavu nezapomíná, že nikdy není Pánem, ale že je věčně Jeho sluhou v transcendentálním láskyplném vztahu.