Skip to main content

Text 6

Sloka 6

Texto

Verš

dharmasya dakṣa-duhitary ajaniṣṭa mūrtyāṁ
nārāyaṇo nara iti sva-tapaḥ-prabhāvaḥ
dṛṣṭvātmano bhagavato niyamāvalopaṁ
devyas tv anaṅga-pṛtanā ghaṭituṁ na śekuḥ
dharmasya dakṣa-duhitary ajaniṣṭa mūrtyāṁ
nārāyaṇo nara iti sva-tapaḥ-prabhāvaḥ
dṛṣṭvātmano bhagavato niyamāvalopaṁ
devyas tv anaṅga-pṛtanā ghaṭituṁ na śekuḥ

Palabra por palabra

Synonyma

dharmasya — de Dharma (el controlador de los principios religiosos); dakṣa — Dakṣa, uno de los prajāpatis; duhitari — a la hija; ajaniṣṭa — nació; mūrtyām — de nombre Mūrti; nārāyaṇaḥ — Nārāyaṇa; naraḥ — Nara; iti — así pues; sva-tapaḥ — penitencias personales; prabhāvaḥ — fuerza; dṛṣṭvā — por ver; ātmanaḥ — de Su propio; bhagavataḥ — de la Personalidad de Dios; niyama-avalopam — rompiendo el voto; devyaḥ — bellezas celestiales; tu — pero; anaṅga-pṛtanāḥ — acompañante de Cupido; ghaṭitum — ocurrir; na — nunca; śekuḥ — se hizo posible.

dharmasya — Dharmy (vládce náboženských zásad); dakṣa — Dakṣa, jeden z Prajāpatiů; duhitari — dceři; ajaniṣṭa — narodil se; mūrtyām — jménem Mūrti; nārāyaṇaḥ — Nārāyaṇa; naraḥ — Nara; iti — takto; sva-tapaḥ — osobní pokání; prabhāvaḥ — síla; dṛṣṭvā — pohledem; ātmanaḥ — Jeho vlastní; bhagavataḥ — Osobnosti Božství; niyama-avalopam — porušení slibu; devyaḥ — nebeské krásky; tu — ale; anaṅga-pṛtanāḥ — společnice Amora; ghaṭitum — stát se; na — nikdy; śekuḥ — umožnil.

Traducción

Překlad

Para exhibir Su manera personal de austeridad y penitencia, Él apareció en las formas gemelas de Nārāyaṇa y Nara, en el vientre de Mūrti, la esposa de Dharma e hija de Dakṣa. Unas bellezas celestiales, las acompañantes de Cupido, fueron a tratar de romper Sus votos, pero no tuvieron éxito, pues vieron que muchas bellezas como ellas emanaban de Él, la Personalidad de Dios.

Nejvyšší Pán se zjevil v podobě dvojčat jako Nārāyaṇa a Nara v lůně Mūrti, manželky Dharmy a dcery Dakṣi, aby Osobně předvedl odříkání a pokání. Vydaly se za Ním nebeské krásky, společnice Amora, a pokusily se Ho přimět k porušení Jeho slibů, ale nepodařilo se jim to, neboť viděly, jak z Něho, z Osobnosti Božství, vychází mnoho krásek, stejných, jako byly ony samy.

Significado

Význam

El Señor, siendo la fuente de todo lo que existe, es también el origen de todas las austeridades y penitencias. Los sabios se someten a grandes votos de austeridad para lograr el éxito en la autorrealización. La vida humana está hecha para esa tapasya, con el gran voto de celibato o brahmacarya. En la rígida vida de tapasya no hay lugar para asociarse con mujeres. Y debido a que la vida humana está hecha para tapasya, la verdadera civilización humana, tal como la concibe el sistema de sanātana-dharma o la escuela de las cuatro castas y las cuatro órdenes de la vida, prescribe para lograr la autorrealización, el separarse estrictamente de la mujer en tres etapas de la vida. En la orden del desarrollo cultural gradual, la vida de uno puede dividirse en cuatro partes: celibato, vida de casado, retiro y renunciación. Durante la primera etapa de la vida, hasta los veinticinco años de edad, el hombre debe ser entrenado como brahmacārī bajo la guía de un maestro espiritual fidedigno, tan solo para entender que la mujer es la verdadera fuerza de amarre de la existencia material. Si uno quiere conseguir librarse del cautiverio material de la vida condicionada, debe librarse de la atracción hacia la forma de la mujer. La mujer, o el sexo bello, es el principio hechizador de las entidades vivientes, y la forma masculina, especialmente en el ser humano, es para la autorrealización. El mundo entero se mueve bajo el hechizo de la atracción femenina, y tan pronto como un hombre se une con una mujer, de inmediato se vuelve víctima del cautiverio material, quedando sujeto por un apretado nudo. Los deseos de enseñorearse del mundo material, bajo el hechizo de una falsa sensación de señoría, comienzan específicamente justo después de que el hombre se une con una mujer. Los deseos de adquirir una casa, poseer tierra, engendrar hijos y volverse resaltante en la sociedad, el afecto por la comunidad y el lugar de nacimiento, y el anhelo de riqueza, que son todos como fantasmagorías o sueños ilusorios, entrampan al ser humano, y este queda así impedido en su progreso hacia la autorrealización, que es el verdadero objetivo de la vida. El brahmacārī, o un muchacho, desde la edad de cinco años, especialmente de las castas superiores, es decir, de padres eruditos (los brāhmaṇas), de padres administrativos (los kṣatriyas), o de padres mercaderes o productores (los vaiśyas), es entrenado hasta los veinticinco años de edad bajo el cuidado de un guru o maestro fidedigno, y, bajo la estricta observancia de disciplina, él llega a entender cuáles son los valores de la vida, al mismo tiempo que recibe entrenamiento específico para procurarse el sustento. Al brahmacārī se le permite entonces ir al hogar y entrar en la vida de casado, casándose con una mujer adecuada. Pero hay muchos brahmacārīs que no van al hogar a volverse hombres de familia, sino que continúan la vida de naiṣṭhika-brahmacārīs, sin conexión alguna con mujeres. Ellos adoptan la orden de sannyāsa, o la orden de vida de renunciante, sabiendo bien que la unión con mujeres es una carga innecesaria que detiene la autorrealización. Como el deseo sexual es muy fuerte en una cierta etapa de la vida, el guru puede que le permita al brahmacārī casarse; esa licencia se le da a un brahmacārī que es incapaz de continuar en el sendero de naiṣṭhika-brahmacarya, y esos juicios los puede hacer el guru fidedigno. Se requiere de un programa de lo que se conoce como planificación familiar. El casado que se asocia con una mujer bajo restricciones dadas por las Escrituras, después de un cabal entrenamiento de brahmacarya, no puede ser un casado como los perros y los gatos. Un casado así, al cumplir cincuenta años de edad se apartaba, como vānaprastha, de la asociación con la mujer para ser entrenado en cómo vivir solo sin la asociación de una mujer. Cuando la práctica se termina, el mismo casado retirado se vuelve un sannyāsī, estrictamente separado de la mujer, incluso de su esposa. Al estudiar todo el esquema de separarse de las mujeres, se observa que la mujer es un obstáculo en la autorrealización, y el Señor apareció como Nārāyaṇa para enseñar el principio de separarse de la mujer haciendo un voto en la vida. Los semidioses, sintiendo envidia de la vida austera que los estrictos brahmacārīs llevaban, trataban de hacerles romper sus votos despachando soldados de Cupido. Pero en el caso del Señor, resultó un intento infructuoso, pues las bellezas celestiales vieron que el Señor puede producir innumerables bellezas de esas mediante Su mística potencia interna, y que, como consecuencia, no tenía por qué ser atraído externamente por otras. Hay un proverbio común que dice que a un confitero nunca le atraen los dulces. El confitero, que siempre se encuentra fabricando dulces, tiene muy pocos deseos de comérselos; en forma similar, el Señor, mediante Sus poderes potenciales de placer, puede producir innumerables bellezas espirituales, y no sentirse atraído en absoluto por falsas bellezas de creación material. El que no sabe, alega tontamente que el Señor Kṛṣṇa disfrutó de mujeres en Su rāsa-līlā de Vṛndāvana, o con Sus dieciséis mil esposas legítimas de Dvārakā.

Pán, který je zdrojem všeho, co existuje, je také původem veškerého odříkání a pokání. Mudrci skládají velké sliby odříkání, aby dosáhli úspěchu v seberealizaci. Lidský život je určen pro tuto tapasyu, zvláště spojenou s velkým slibem pohlavní zdrženlivosti zvaným brahmacarya. Přísný život tapasyi a ženská společnost nejdou nikdy dohromady. Jelikož lidský život je určen pro tapasyu a seberealizaci, skutečná lidská civilizace, kterou představuje sanātana-dharma neboli systém čtyř společenských tříd a čtyř stavů života, předepisuje ve třech životních stádiích přísně se vyhýbat ženské společnosti. Podle postupného kulturního rozvoje lze lidský život rozdělit do čtyř období: celibát, rodinný život, odchod do ústraní a život v odříkání. Během prvního stádia až do věku dvaceti pěti let je muž pod vedením pravého duchovního mistra vychováván jako brahmacārī, aby pochopil, že žena je poutem, které váže k hmotné existenci. Každý, kdo se chce osvobodit z hmotného otroctví podmíněného života, se musí osvobodit od připoutanosti k podobě ženy. Žena neboli něžné pohlaví je hlavním faktorem okouzlujícím živé bytosti, a muž, zvláště v lidské podobě, má směřovat k seberealizaci. Celý svět se točí pod kouzlem ženské přitažlivosti a jakmile se muž se ženou spojí, ihned se stává obětí hmotného otroctví. Touha panovat hmotnému světu v opojení z falešného pocitu vládce se probouzí zvláště poté, kdy dojde ke spojení mezi mužem a ženou. Člověka tak ihned zatíží touhy po domu, pozemku, majetku, dětech a významném postavení ve společnosti a citová náklonnost k blízkým lidem a místu narození, což jsou všechno iluzorní sny neboli fantazmagorie, která člověku brání v pokroku k seberealizaci, ke skutečnému životnímu cíli. Brahmacārī, chlapec ve věku od pěti do dvaceti pěti let — zvláště ve vyšších společenských třídách, to znamená syn učených rodičů (brāhmaṇů), královských rodičů (kṣatriyů) nebo rodičů, kteří obchodují a zajišťují produkci (vaiśyů) — prochází školou pravého gurua (učitele), kde se kromě přípravy na své budoucí zaměstnání naučí za přísného dodržování disciplíny také chápat smysl života. Potom má brahmacārī dovoleno odejít domů, oženit se s vhodnou partnerkou a stát se hospodářem. Mnoho brahmacārīnů se však nevrací domů a nežení se, ale pokračují v životě naiṣṭhika-brahmacārīnů bez jakýchkoliv styků se ženami. Přijímají sannyāsínský řád neboli stav života v odříkání, neboť dobře vědí, že spojení se ženou je nadbytečnou zátěží, která brání v seberealizaci. Jelikož pohlavní touha je v určitém životním stádiu velice silná, guru může brahmacārīnovi dovolit, aby se oženil. Toto povolení dostávají od duchovního učitele ti, kteří nejsou schopni žít jako naiṣṭika-brahmacaríni, což pravý guru dokáže rozeznat. Takzvané rodinné plánování je důležité. Hospodář, který se stýká se ženou podle pravidel uvedených v písmech, a který předtím prošel důkladnou přípravou ve stádiu brahmacarya, nebude žít životem koček a psů. Takový hospodář ve věku padesáti let přeruší své styky se ženou a jako vānaprastha se začne připravovat na samostatný život bez ženské společnosti. Jakmile tuto přípravu završí, stane se sannyāsīnem, který se přísně straní všech žen včetně své bývalé manželky. Budeme-li studovat celý tento systém odluky od žen, můžeme si jasně uvědomit, že žena je překážkou pro seberealizaci, a Pán se zjevil jako Nārāyaṇa, aby nás učil zásadě nestýkání se se ženami v rámci celoživotního slibu. Polobozi, kteří přísným brahmacārīnům závidí jejich odříkavý život, se snaží narušit jejich sliby tím, že za nimi posílají Amorovy vojáky. V případě Pána však byly nebeské krásky neúspěšné, neboť viděly, že Pán dokáže vytvořit bezpočet stejně krásných dívek Svojí mystickou vnitřní silou, a tudíž nemá důvodu být přitahován jinými kráskami zvenčí. Jedno lidové pořekadlo praví, že cukráře nikdy nepřitahují žádné sladkosti. Cukrář, který neustále připravuje sladkosti, je pramálo touží jíst, a stejně tak Pán může Svými energiemi blaženosti vytvořit bezpočet duchovních krásek a ani v nejmenším Ho nemusí přitahovat iluzorní krásky hmotného stvoření. Jen nevědomí lidé pošetile tvrdí, že Pán Kṛṣṇa si ve Své rāsa-līle ve Vṛndāvanu nebo se Svými šestnácti tisíci manželkami ve Dvārace užíval žen.