Skip to main content

Text 21

Sloka 21

Texto

Verš

kālaṁ karma svabhāvaṁ ca
māyeśo māyayā svayā
ātman yadṛcchayā prāptaṁ
vibubhūṣur upādade
kālaṁ karma svabhāvaṁ ca
māyeśo māyayā svayā
ātman yadṛcchayā prāptaṁ
vibubhūṣur upādade

Palabra por palabra

Synonyma

kālam — tiempo eterno; karma — el destino de la entidad viviente; sva-bhāvam — naturaleza; ca — también; māyā — potencia; īśaḥ — el controlador; māyayā — mediante la energía; svayā — de Su propia; ātman (ātmani) — a Su Yo; yadṛcchayā — independientemente; prāptam — siendo fusionadas con; vibubhūṣuḥ — apareciendo diferentemente; upādade — aceptadas para ser creadas de nuevo.

kālam — věčný čas; karma — osud živé bytosti; svabhāvam — povaha; ca — také; māyā — síla; īśaḥ — vládce; māyayā — energií; svayā — Svojí; ātman (ātmani) — do Sebe; yadṛcchayā — nezávisle; prāptam — splynout s; vibubhūṣuḥ — vypadající odlišně; upādade — přijaty, aby byly znovu stvořeny.

Traducción

Překlad

El Señor, quien es el controlador de todas las energías, crea así pues, mediante Su propia potencia, el tiempo eterno, el destino de todas las entidades vivientes y la naturaleza particular para la cual han sido creadas, y Él de nuevo las fusiona independientemente.

Pán, který je vládcem všech energií, takto tvoří Svojí vlastní silou věčný čas, osud všech živých bytostí a jejich příslušné povahy, kvůli kterým byly stvořeny, a pak je opět pohlcuje, nezávisle na všem.

Significado

Význam

La creación del mundo material, en el cual el Señor Supremo les permite a las almas condicionadas actuar en forma subordinada, ocurre una y otra vez después de ser repetidamente aniquilada. La creación material es algo así como una nube que se encuentra en el cielo ilimitado. El verdadero cielo es el cielo espiritual, eternamente lleno con los rayos del brahmajyoti, y una porción de ese cielo ilimitado es cubierta por la nube mahat-tattva de la creación material, en la cual las almas condicionadas, que quieren enseñorearse en contra de la voluntad del Señor, son puestas en acción tal como lo desean, bajo el control del Señor, mediante la agencia de Su energía externa. Así como la estación lluviosa aparece y desaparece regularmente, la creación ocurre y es de nuevo aniquilada bajo el control del Señor, tal como se confirma en el Bhagavad-gītā (8.19). Así que la creación y la aniquilación de los mundos materiales constituyen una acción regular del Señor, tan solo para permitirles a las almas condicionadas que jueguen como quieran y, en esa forma, labren su propio destino de ser creadas de nuevo, diferentemente, en términos de los deseos independientes que poseen en el momento de la aniquilación. La creación, por lo tanto, ocurre en una fecha histórica (al igual que estamos acostumbrados a pensar de todo lo que tiene un comienzo en nuestra pequeñita experiencia). El proceso de la creación y aniquilación se denomina anādi, o que carece de referencia cronológica en cuanto al momento en que ocurrió por vez primera, debido a que la duración de incluso una creación parcial, es de 86 400 000 años. Sin embargo, la ley de la creación es, tal como se menciona en las Escrituras védicas, que se crea en ciertos intervalos de tiempo y de nuevo es aniquilada por la voluntad del Señor. Toda la creación material, e incluso la espiritual es una manifestación de la energía del Señor, tal como la luz y el calor de un fuego son diferentes manifestaciones de energía del fuego. Por lo tanto, el Señor existe en Su forma impersonal mediante una expansión de energía así como esa, y toda la creación se funda en Su aspecto impersonal. No obstante, Él sigue siendo distinto de esa creación, como el pūrṇam (o completo), así que nadie debe pensar equivocadamente que Su aspecto personal no existe, debido a Sus ilimitadas expansiones impersonales. La expansión impersonal es una manifestación de Su energía, y Él se encuentra siempre en Su aspecto personal, a pesar de Sus innumerables e ilimitadas expansiones de energías impersonales (Bg. 9.5–7). A la inteligencia humana le resulta muy difícil concebir cómo toda la creación se funda en Su expansión de energía, pero el Señor ha dado un ejemplo muy bueno en el Bhagavad-gītā. Se dice que si bien el aire y los átomos se encuentran en la inmensa expansión del cielo, que es como el manantial de reposo de todo lo creado materialmente, aun así el cielo permanece separado y sin ser afectado. En forma similar, si bien el Señor Supremo mantiene todo lo que crea Su expansión de energía, Él siempre permanece separado. Eso lo acepta incluso Śaṅkarācārya, el gran partidario de la forma impersonal del Absoluto. El dice nārāyaṇaḥ paro ’vyaktāt: Nārāyaṇa existe separadamente, aparte de la energía creativa impersonal. Toda la creación se fusiona así con el cuerpo del trascendental Nārāyaṇa, en el momento de la aniquilación, y la creación emana de Su cuerpo de nuevo con las mismas e incambiables categorías de destino y naturaleza individuales. Algunas veces se dice que las entidades vivientes individuales, siendo partes integrales del Señor, son ātmā, es decir, que cualitativamente poseen la misma constitución espiritual que posee el Señor. Pero debido a que esas entidades vivientes pueden, por su naturaleza, ser atraídas por la creación material, activa y subjetivamente, son, por lo tanto, diferentes del Señor.

Ke stvoření hmotného světa, v němž Nejvyšší Pán umožňuje podmíněným duším podřízeně jednat, dochází znovu a znovu po každém jeho zničení. Hmotné stvoření je něco jako mrak na nekonečném nebi. Skutečné nebe je duchovní nebe, věčně naplněné paprsky brahmajyoti, a část tohoto nekonečného nebe je zakryta mrakem mahat-tattvy, hmotného stvoření, v němž si podmíněné duše, které chtějí vládnout světu proti vůli Pána, mohou hrát podle svých tužeb pod vládou Pánovy vnější energie. Stejně jako každý rok pravidelně začíná a končí období dešťů, tak i stvoření pravidelně vzniká a zaniká pod vládou Pána, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (8.19). Pán tedy pravidelně tvoří a ničí hmotné světy, a tak dovoluje podmíněným duším hrát si jak si přejí a vytvářet si svůj vlastní osud, což pro ně znamená, že budou znovu stvořeny v souladu s tím, jaké byly jejich nezávislé touhy v době zničení. Stvoření tedy nastává v určitém daném čase (jak jsme zvyklí si myslet o všem, co známe z naší nicotné zkušenosti). Proces tvoření a ničení se nazývá anādi — nelze určit, kdy k těmto věcem došlo poprvé, neboť délka už jen částečného cyklu stvoření je 8 640 000 000 let. Zákon stvoření je ovšem podle védské literatury takový, že hmotný svět vzniká a je opět zničen vůlí Pána v určitých periodách. Celé hmotné nebo dokonce i duchovní stvoření je projevem energie Pána, stejně jako teplo a světlo ohně jsou různé projevy energie ohně. Svět jakožto expanze energie Pána je tedy Jeho neosobní podobou a celé stvoření spočívá na Jeho neosobním rysu. On však přesto zároveň zůstává nedotčen tímto stvořením jako pūrṇam (úplný) a nikdo by se tedy neměl mylně domnívat, že Pán existuje pouze ve Svých neomezených neosobních expanzích a že žádnou osobní podobu nemá. Neosobní expanze je projevem Jeho energie a On je vždy Osobou, nehledě na existenci nespočetně mnoha neomezených expanzí Jeho neosobních energií (Bg. 9.5-7). Pro lidskou inteligenci je velice obtížné pochopit, jak může celé stvoření spočívat na expanzi Jeho energie, ale Pán dává v Bhagavad-gītě velice dobrý příklad. Je řečeno, že i když vzduch a atomy spočívají v rozsáhlém nebi, které je prostředím, v němž spočívá vše hmotně stvořené, nebe přesto zůstává oddělené a nedotčené. Podobně i Nejvyšší Pán udržuje vše stvořené expanzí Své energie, ale vždy setrvává stranou nedotčen. To uznává i Śaṅkarācārya, velký obhájce neosobní podoby Absolutna. Říká: nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt neboli “Nārāyaṇa existuje odděleně od neosobní tvořivé energie”. Celé stvoření splývá v době zničení s tělem transcendentálního Nārāyaṇa a opět z Něho emanuje se stejnými kategoriemi individuálních povah a osudů nekonečně mnoha živých bytostí. Individuální živé bytosti jakožto nedílné části Pána jsou někdy popisovány jako ātmā, kvalitativně stejné duchovní povahy. Jelikož se však tyto živé bytosti někdy svévolně nechávají zlákat přitažlivostí hmotného stvoření, zároveň se od Pána liší.