Skip to main content

Text 11

Sloka 11

Texto

Verš

sūta uvāca
ity upāmantrito rājñā
guṇānukathane hareḥ
hṛṣīkeśam anusmṛtya
prativaktuṁ pracakrame
sūta uvāca
ity upāmantrito rājñā
guṇānukathane hareḥ
hṛṣīkeśam anusmṛtya
prativaktuṁ pracakrame

Palabra por palabra

Synonyma

sūtaḥ uvāca — Sūta Gosvāmī dijo; iti — así pues; upāmantritaḥ — siendo pedido; rājñā — por el rey; guṇa-anukathane — en describir los atributos trascendentales del Señor; hareḥ — de la Personalidad de Dios; hṛṣīkeśam — el amo de los sentidos; anusmṛtya — recordando debidamente; prativaktum — solo para responder; pracakrame — ejecutó los preparativos.

sūtaḥ uvāca — Sūta Gosvāmī řekl; iti — takto; upāmantritaḥ — požádán; rājñā — králem; guṇa-anukathane — o popis transcendentálních vlastností Pána; hareḥ — Osobnosti Božství; hṛṣīkeśam — Pána smyslů; anusmṛtya — náležitě vzpomínal; prativaktum — aby odpověděl; pracakrame — vykonal předběžné věci.

Traducción

Překlad

Sūta Gosvāmī dijo: Cuando de ese modo el rey le solicitó a Śukadeva Gosvāmī que describiera la energía creativa de la Personalidad de Dios, él recordó entonces sistemáticamente al amo de los sentidos [Śrī Kṛṣṇa], y, para responder debidamente, habló de la siguiente manera.

Sūta Gosvāmī řekl: Když byl Śukadeva Gosvāmī králem požádán, aby popsal tvůrčí energii Osobnosti Božství, začal systematicky vzpomínat na Pána smyslů (Śrī Kṛṣṇu) a aby správně odpověděl, promluvil následovně:

Significado

Význam

Mientras los devotos del Señor dan discursos y describen los atributos trascendentales del Señor, no piensan que pueden hacer algo independientemente. Ellos creen que solo pueden hablar lo que les induce a hablar el Señor Supremo, el amo de los sentidos. Los sentidos del ser individual no son suyos propios; el devoto sabe que esos sentidos le pertenecen al Señor Supremo, y que pueden ser debidamente utilizados cuando se emplean para servicio del Señor. Los sentidos son instrumentos, y los elementos son ingredientes, todos provistos por el Señor; en consecuencia, cualquier cosa que un individuo pueda hacer, hablar, ver, etc., se encuentra únicamente bajo la dirección del Señor. El Bhagavad-gītā (15.15) confirma esto: sarvasya cāham hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca. Nadie puede actuar libre e independientemente, y por eso siempre se debe buscar el permiso del Señor para actuar, comer o hablar; y, por la bendición del Señor, todo lo que un devoto hace está más allá de los principios de los cuatro defectos típicos del alma condicionada.

Když oddaní Pána přednášejí a popisují transcendentální vlastnosti Pána, nemyslí si, že mohou dělat něco nezávisle. Chápou, že mohou říkat jedině to, co jim vnukne Nejvyšší Pán, vládce smyslů. Smysly individuální bytosti nejsou její vlastní — oddaný ví, že tyto smysly patří Nejvyššímu Pánovi a že mohou být správně využity tehdy, když budou zaměstnány ve službě Pánu. Smysly jsou jako nástroje a hmotné prvky jsou jako materiál, a obojí nám poskytuje Pán, takže vše, co člověk dělá, říká, vidí atd., spadá vždy pod Pánovo řízení. Bhagavad-gītā (15.15) to potvrzuje: sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca. Nikdo nemůže jednat volně a nezávisle, a proto vždy, když chceme něco dělat, jíst či říkat, bychom se měli ucházet o svolení Pána. Díky Jeho požehnání je vše, co oddaný dělá, prosté čtyř nedostatků, které jsou typické pro podmíněnou duši.