Skip to main content

Text 14

Sloka 14

Texto

Verš

etac chuśrūṣatāṁ vidvan
sūta no ’rhasi bhāṣitum
kathā hari-kathodarkāḥ
satāṁ syuḥ sadasi dhruvam
etac chuśrūṣatāṁ vidvan
sūta no ’rhasi bhāṣitum
kathā hari-kathodarkāḥ
satāṁ syuḥ sadasi dhruvam

Palabra por palabra

Synonyma

etat — esto; śuśrūṣatām — de aquellos que están ansiosos de oír; vidvan — ¡oh, eruditos!; sūta — Sūta Gosvāmī; naḥ — a nosotros; arhasi — que lo hagas; bhāṣitum — solo para explicarlo; kathāḥ — temas; hari-kathā-udarkāḥ — que da como resultado los temas acerca del Señor; satām — de los devotos; syuḥ — pueda ser; sadasi — en la asamblea de; dhruvam — ciertamente.

etat — toto; śuśrūṣatām — těm, kteří mají velkou touhu naslouchat; vidvan — ó učený; sūta — Sūto Gosvāmī; naḥ — nám; arhasi — mohl bys; bhāṣitum — vysvětlit; kathāḥ — vyprávění; hari-kathā-udarkāḥ — vyúsťující ve vyprávění o Pánovi; satām — oddaných; syuḥ — nechť je; sadasi — ve shromáždění; dhruvam — jistě.

Traducción

Překlad

¡Oh, erudito Sūta Gosvāmī! Por favor, sigue explicándonos esos temas, porque todos estamos ansiosos de oír. Además, los temas que dan como resultado que se discuta acerca del Señor Hari, sin duda que deben discutirse en la asamblea de devotos.

Ó učený Sūto Gosvāmī, prosím, vyprávěj dále, neboť ti velice toužíme naslouchat! Kromě toho každé vyprávění, které vrcholí v rozhovorech o Pánu Harim, se má jistě přednést na shromáždění oddaných.

Significado

Význam

Tal como lo indica la cita del Bhakti-rasāmṛta-sindhu de Rūpa Gosvāmī que presentamos antes, hasta las cosas mundanas, si se acoplan con el servicio del Señor Śrī Kṛṣṇa, se considera que son trascendentales. Por ejemplo, las epopeyas o las historias del Rāmāyana y del Mahābhārata, que se recomiendan especialmente para las clases poco inteligentes (las mujeres, los śūdras y los hijos indignos de las castas superiores), también se aceptan como literatura védica, porque se han recopilado en relación con las actividades del Señor. El Mahābhārata se considera que es la quinta división de los Vedas, después de sus cuatro primeras divisiones, a saber, Sāma, Yajur, Ṛg y Atharva. La gente poco inteligente no acepta el Mahābhārata como parte de los Vedas, pero grandes sabios y autoridades lo aceptan como la quinta división de los Vedas. El Bhagavad-gītā también es parte del Mahābhārata, y está lleno de instrucciones que el Señor da para la clase de hombres poco inteligentes. Algunos hombres poco inteligentes dicen que el Bhagavad-gītā no es para la gente casada, pero esos necios hombres olvidan que el Bhagavad-gītā se le explicó a Arjuna, un gṛhastha (un padre de familia), y lo habló el Señor en Su papel de gṛhastha. Así que, aunque el Bhagavad-gītā contiene la elevada filosofía de la sabiduría védica, no obstante es para los principiantes en la ciencia trascendental, y el Śrīmad-Bhāgavatam es para los graduados y posgraduados en la ciencia trascendental. Por consiguiente, obras tales como el Mahābhārata, los Purāṇas y otras obras literarias similares que están llenas de los pasatiempos del Señor, son todas Escrituras trascendentales, y se deben discutir en la sociedad de grandes devotos con toda confianza.

Jak jsme již citovali z Bhakti-rasāmṛta-sindhu Rūpy Gosvāmīho, i světské věci lze přijmout jako transcendentální, jsou-li zapojeny do služby Pánu Śrī Kṛṣṇovi. Například eposy Rāmāyaṇa a Mahābhārata, které jsou zvláště doporučeny pro méně inteligentní třídy lidí (ženy, śūdry a nehodné potomky vyšších kast), se také počítají k védské literatuře, neboť souvisí s činnostmi Pána. Mahābhārata je pokládána za pátou Vedu, která následuje po prvních čtyřech Vedách, zvaných Sāma, Yajur, Ṛg a Atharva. Méně inteligentní lidé nepočítají Mahābhāratu k Vedám, ale velcí mudrci a autority ji pokládají za pátou Vedu. Bhagavad-gītā je jednou částí Mahābhāraty a obsahuje mnoho Pánových pokynů pro méně inteligentní třídu lidí. Někteří méně inteligentní lidé tvrdí, že Bhagavad-gītā není určena pro hospodáře, ale tito hlupáci zapomínají, že jejím posluchačem byl Arjuna, který byl sám gṛhasthou neboli hospodářem, a že Pán ji vyslovil rovněž v roli gṛhasthy. I když tedy Bhagavad-gītā obsahuje vysokou védskou filozofii, je určena pro začátečníky v oboru transcendentální vědy, a Śrīmad-Bhāgavatam je určen pro vyšší studium této vědy. Všechna písma jako je Mahābhārata, Purāṇy a další podobná díla, která popisují zábavy Pána, jsou transcendentální a mají být s plnou vírou probírána ve společnosti velkých oddaných.

La dificultad que se presenta es que, dichas Escrituras, cuando las discuten hombres que lo hacen como profesión, parecen ser literatura mundana tal como la historia o las epopeyas, puesto que en ellas hay muchísimos datos históricos. Por eso se dice aquí que esa clase de obras literarias deben ser discutidas en la asamblea de devotos. A menos que las discutan los devotos, esas obras no pueden saborearlas los hombres de la clase superior. La conclusión es, entonces, que en última instancia el Señor no es impersonal. Él es la Persona Suprema, y tiene diferentes actividades. Él es el líder de todas las entidades vivientes, y desciende a voluntad y mediante Su energía personal, para rescatar a las almas caídas. Así pues, Él actúa exactamente igual que los líderes sociales, políticos o religiosos. Debido a que esos papeles culminan finalmente en la discusión de los relatos del Señor, todos esos relatos preliminares también son trascendentales. Esa es la manera de espiritualizar las actividades cívicas de la sociedad humana. Los hombres tienen inclinación por estudiar historia y mucha otra literatura mundana —cuentos, obras de ficción, dramas, revistas, periódicos, etc.—; así pues, que todo esto se acople con el servicio trascendental del Señor, y todos ellos se volverán hacia los temas de los que disfrutan los devotos. La propaganda que dice que el Señor es impersonal, que Él no tiene actividad alguna y que es una muda piedra sin ningún nombre ni forma, ha alentado a los hombres a convertirse en ateos e infieles demonios, y cuanto más ellos se apartan de las trascendentales actividades del Señor, más se acostumbran a actividades mundanas que únicamente les despejan su camino al infierno, en vez de regresarlos al hogar, de vuelta a Dios*. El Śrīmad-Bhāgavatam comienza a partir de la historia de los Pāṇḍavas (con las actividades sociales y políticas necesarias), y, sin embargo, se dice que el Śrīmad-Bhāgavatam es la Paramahaṁsa-saṁhitā, o la Escritura védica para el más elevado de los trascendentalistas, y en él se describe el paraṁ jñānam, el conocimiento trascendental supremo. Los devotos puros del Señor son todos paramahaṁsas, y son como los cisnes, los cuales conocen el arte de extraer leche de una mezcla de leche y agua.

V podání profesionálů totiž tato písma vyznějí jako obyčejné příběhy či eposy, neboť obsahují mnoho historických údajů a postav. Proto se v tomto verši říká, že taková písma mají být probírána ve shromáždění oddaných. Dokud je nepřednášejí oddaní, nemohou je lidé vyšších tříd skutečně vychutnat. Vše jasně dokazuje, že Pán není ve Svém konečném rysu neosobní. Je Nejvyšší Osobou a má Své různé činnosti. Je vůdcem všech živých bytostí a sestupuje z vlastní vůle prostřednictvím Své osobní energie, aby přivolal zpět k Sobě pokleslé duše. Za tím účelem jedná jako společenský, politický či náboženský vůdce. Jelikož popisy Jeho činností v těchto úlohách nakonec vrcholí v rozhovorech o Pánovi, všechny takové předběžné náměty jsou rovněž transcendentální. To je způsob, jak zduchovnit život v lidské společnosti. Lidé s oblibou studují dějiny a čtou mnoho světské literatury — povídky, romány, divadelní hry, časopisy, noviny atd. To vše se může zapojit do transcendentální služby Pánu a taková díla pak budou vychutnávat všichni oddaní. Šíření názoru, že Pán je neosobní, že nevykonává žádné činnosti a že je němý jako kámen bez jakéhokoliv jména a podoby, povzbuzuje lidi k tomu, aby se z nich stávali bezbožní démoni bez víry. Čím více se lidé vzdalují od transcendentálních činností Pána, tím více upoutávají svoji pozornost na materialistické činnosti, které nejenže jim nepomáhají k návratu domů, zpátky k Bohu, ale otevírají jim navíc cestu do pekla.* Śrīmad-Bhāgavatam začíná vyprávěním o osudu Pāṇḍuovců (s nezbytným politickým a společenským pozadím) a přesto se o něm říká, že je to Pāramahaṁsa-saṁhitā neboli védské písmo určené pro nejvyšší transcendentalisty, které popisuje paraṁ jñānam, nejvyšší transcendentální poznání. Všichni čistí oddaní Pána jsou paramahaṁsové — jsou jako labutě, které umějí vysát mléko ze směsi mléka a vody.

*Ještě před padesáti lety vypadal v Indii společenský život tak, že Indové nečetli žádnou literaturu, která nesouvisela s činnostmi Pána, nehráli žádné divadelní hry a nepořádali žádné trhy nebo oslavy, které se nepojily s Pánem, a nenavštěvovali žádná místa, která nejsou posvěcená Jeho zábavami. Proto i obyčejný vesničan již od samotného dětství hovořil o Rāmāyṇě a Mahābhāratě, Gītě a Bhāgavatamu. Vlivem věku Kali však lidé poklesli k civilizaci psů a prasat, těžce pracují pro svůj chléb a zcela zapomněli na transcendentální poznání.