Skip to main content

Text 12

Sloka 12

Texto

Verš

jñānaṁ yad āpratinivṛtta-guṇormi-cakram
ātma-prasāda uta yatra guṇeṣv asaṅgaḥ
kaivalya-sammata-pathas tv atha bhakti-yogaḥ
ko nirvṛto hari-kathāsu ratiṁ na kuryāt
jñānaṁ yad āpratinivṛtta-guṇormi-cakram
ātma-prasāda uta yatra guṇeṣv asaṅgaḥ
kaivalya-sammata-pathas tv atha bhakti-yogaḥ
ko nirvṛto hari-kathāsu ratiṁ na kuryāt

Palabra por palabra

Synonyma

jñānam — conocimiento; yat — aquello que; ā — hasta el límite de; pratinivṛtta — completamente retirado; guṇa-ūrmi — las olas de las modalidades materiales; cakram — remolino; ātma-prasādaḥ — satisfacción del ser; uta — por otra parte; yatra — donde hay; guṇeṣu — en las modalidades de la naturaleza; asaṅgaḥ — ningún apego; kaivalya — trascendental; sammata — aprobado; pathaḥ — sendero; tu — pero; atha — por consiguiente; bhakti-yogaḥ — servicio devocional; kaḥ — quién; nirvṛtaḥ — absorto en; hari-kathāsu — en los relatos trascendentales acerca del Señor; ratim — atracción; na — no; kuryāt — hace.

jñānam — poznání; yat — to, které; ā — po hranici čeho; pratinivṛtta — zcela odstraněné; guṇa-ūrmi — vlny hmotných kvalit; cakram — vír; ātma-prasādaḥ — sebeuspokojení; uta — navíc; yatra — kde je; guṇeṣu — v kvalitách hmotné přírody; asaṅgaḥ — žádná připoutanost; kaivalya — transcendentální; sammata — schválená; pathaḥ — cesta; tu — ale; atha — proto; bhakti-yogaḥ — oddaná služba; kaḥ — kdo; nirvṛtaḥ — pohroužený do; hari-kathāsu — do transcendentálních příběhů o Pánovi; ratim — přitažlivost; na — nebude; kuryāt — dělat.

Traducción

Překlad

El conocimiento trascendental que está relacionado con el Supremo Señor Hari, es conocimiento que da como resultado la completa suspensión de las olas y remolinos de las modalidades materiales. Ese conocimiento satisface al yo, debido a que está libre del apego material, y como es trascendental, lo aprueban las autoridades. ¿Quién no habría de sentirse atraído?

Transcendentální poznání o Nejvyšším Pánu Harim zcela odstraňuje vlny a víry hmotných kvalit. Jelikož je prosté veškeré hmotné připoutanosti, toto poznání uspokojuje duši, a jelikož je transcendentální, schvalují ho všechny autority. Kdo by k němu mohl zůstat lhostejný?

Significado

Význam

De acuerdo con el Bhagavad-gītā (10.9), las características de los devotos puros son maravillosas. Todas las actividades y funciones del devoto puro siempre están dedicadas al servicio del Señor, en virtud de lo cual los devotos puros intercambian entre sí sentimientos de éxtasis y saborean con deleite la bienaventuranza trascendental. Esta bienaventuranza trascendental se experimenta incluso en la etapa de la práctica devocional (sādhana-avasthā), si se emprende debidamente bajo la guía de un maestro espiritual genuino. Y en la etapa madura, el sentimiento trascendental desarrollado culmina en el hecho de llegar a comprender la relación específica que se tiene con el Señor, que es lo que constituye a la entidad viviente en un principio (hasta el punto de la relación de amor conyugal con el Señor, que se considera que es la bienaventuranza trascendental máxima). Así pues, como el bhakti-yoga es el único medio para llegar a la perfecta comprensión de Dios, se denomina kaivalya. Śrīla Jīva Gosvāmī cita la versión védica (eko nārāyaṇo devaḥ, parāvarāṇāṁ parama āste kaivalya-saṁjñitaḥ) en relación con esto, y establece que a Nārāyaṇa, la Personalidad de Dios, se lo conoce como kaivalya, y el medio que le permite a uno acercarse al Señor se denomina kaivalya-panthā, o el único medio para llegar a la Divinidad. Ese kaivalya-panthā comienza con śravaṇa, o el oír aquellas narraciones que están relacionadas con la Personalidad de Dios, y la consecuencia natural de oír esa clase de hari-kathā es la obtención de conocimiento trascendental, que suscita desapego de todos los relatos mundanos, en los cuales el devoto no encuentra ningún placer en absoluto. Para un devoto, todas las actividades mundanas, sociales y políticas, pierden todo su atractivo, y en el estado maduro dicho devoto pierde el interés incluso en su propio cuerpo, y ni qué hablar de los parientes corporales. Cuando uno se encuentra en esa situación, no se ve agitado por las olas de las modalidades materiales. Existen diferentes modalidades de la naturaleza material, y todas las funciones mundanas en las que un hombre común está sumamente interesado o en las que participa, dejan de ser atractivas para el devoto. Esta situación se describe aquí como pratinivṛtta-guṇormi, y se vuelve factible por medio del ātma-prasāda, o la completa satisfacción del ser sin ninguna relación con lo material. El devoto de primera del Señor llega a esa etapa por medio del servicio devocional, pero a pesar de su elevación y para satisfacer al Señor, puede que voluntariamente haga el papel de un predicador de la gloria del Señor y acople todo con el servicio devocional, incluso los intereses mundanos, solo para darles a los neófitos la oportunidad de convertir el interés mundano en bienaventuranza trascendental. Śrīla Rūpa Gosvāmī ha descrito esa acción del devoto puro como nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe yuktam vairāgyam ucyate. Hasta las actividades mundanas que se acoplan con el servicio del Señor, se considera también que son trascendentales o asuntos kaivalya aprobados.

Podle Bhagavad-gīty (10.9) mají čistí oddaní úžasné vlastnosti. Každým svým činem slouží Pánu a navzájem si sdělují své extatické pocity a vychutnávají transcendentální blaženost. Tuto transcendentální blaženost lze okusit již ve stádiu oddané služby v praxi (sādhana-avasthā), je-li správně vykonávána pod vedením pravého duchovního mistra. A ve stádiu duchovní zralosti vrcholí vyvinuté transcendentální cítění v realizaci určitého vztahu k Pánu, který živá bytost má ve svém původním postavení (až po vztah milostné lásky k Pánu, který je pokládán za nejvyšší podobu transcendentální blaženosti). Bhakti-yoga jakožto jediná metoda, která umožňuje poznat Boha, se proto nazývá kaivalya. Śrīla Jīva Gosvāmī v této souvislosti cituje z Ved (eko nārāyaṇo devaḥ, parāvarāṇāṁ parama āste kaivalya-saṁjñitaḥ) a potvrzuje, že Nārāyaṇa, Osobnost Božství, je kaivalya a způsob umožňující přiblížit se k Pánu je kaivalya-panthā neboli “jediná cesta vedoucí k Bohu”. Kaivalya-panthā začíná u naslouchání příběhům, které se vztahují k Osobnosti Božství (śravaṇa), a přirozeným důsledkem naslouchání těmto hari-kathā je, že člověk získává transcendentální poznání a ztrácí zájem o veškeré světské náměty, na které oddaný již nemá vůbec žádnou chuť. Pro oddaného jsou všechny světské společenské a politické činnosti naprosto nepřitažlivé a ve zralém stádiu se takový oddaný přestává zajímat i o své vlastní tělo, nemluvě o těch, kteří jsou s tímto tělem spojeni rodinnými svazky. V takovém stavu ho nevzrušují vlny hmotných kvalit. Existují různé kvality hmotné přírody, ale všechny světské činnosti, o které se obyčejný člověk velice zajímá nebo kterých se zúčastňuje, ztrácejí pro oddaného přitažlivost. Tento stav je zde popsán jako pratinivṛtta-guṇormi a umožňuje ho ātma-prasāda neboli úplná spokojenost v sobě samém, která nezávisí na ničem hmotném. Prvotřídní oddaný Pána dosahuje tohoto stavu oddanou službou, ale i přes svoje vznešené postavení může někdy pro uspokojení Pána dobrovolně hrát roli kazatele Pánovy slávy a zapojovat vše do oddané služby, včetně světských zájmů, jen aby dal nováčkům příležitost měnit světské zájmy v transcendentální blaženost. Śrīla Rūpa Gosvāmī popsal toto jednání čistého oddaného slovy nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe yuktaṁ vairāgyam ucyate. I světské činnosti lze počítat mezi transcendentální neboli schválené činnosti kaivalya, jsou-li zapojeny do služby Pánu.