Skip to main content

Capítulo 2

KAPITOLA DRUHÁ

El Señor que está en el corazón

Pán v srdci

Texto 1:
Śrī Śukadeva Gosvāmī dijo: Previamente, antes de la manifestación del cosmos, el Señor Brahmā, por el hecho de meditar en el virāṭ-rūpa y apaciguar al Señor, recobró la conciencia que había perdido. En virtud de ello, él pudo reconstruir la creación tal como estaba antes.
Sloka 1:
Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Před projevením vesmíru meditoval Pán Brahmā o virāṭ-rūpě. Jelikož tím potěšil Pána, získal znovu své ztracené vědomí a mohl tak stvoření znovu dát jeho dřívější podobu.
Texto 2:
La manera en que se presentan los sonidos védicos es tan engañosa, que dirige la inteligencia de la gente hacia cosas sin sentido, tales como los reinos celestiales. Las almas condicionadas se la pasan soñando con esos ilusorios placeres celestiales, pero en verdad no saborean ninguna felicidad tangible en esos lugares.
Sloka 2:
Védské mantry jsou podány tak matoucím způsobem, že to zavádí inteligenci lidí k nesmyslným věcem jako jsou nebeská království. Podmíněná duše se nechává unášet sny o takových iluzorních nebeských rozkoších, ale ve skutečnosti na těchto místech nezakusí žádné hmatatelné štěstí.
Texto 3:
En razón de eso, mientras la persona iluminada se encuentra en el mundo de los nombres, debe esforzarse únicamente por satisfacer las necesidades básicas de la vida. Ella debe tener la inteligencia fija y nunca debe esforzarse por cosas poco recomendables, estando en capacidad de percibir en la práctica que toda esa clase de esfuerzos solo significan trabajar mucho para nada.
Sloka 3:
Z tohoto důvodu má osvícený člověk, dokud je ve světě jmen, usilovat pouze o minimum životních nezbytností. Má být inteligentní a nikdy nemá usilovat o nechtěné věci, jelikož může kolem sebe vidět, že všechny takové snahy jsou jen namáhavou prací pro nic.
Texto 4:
Si hay mucha tierra llana en la que uno se puede acostar, ¿qué necesidad hay de catres y camas? Si uno puede usar sus propios brazos, ¿qué necesidad hay de una almohada? Si uno puede usar las palmas de las manos, ¿qué necesidad hay de los diferentes utensilios? Si hay mucho con qué cubrirse, o cortezas de árboles, ¿qué necesidad hay de tener ropa?
Sloka 4:
Když můžeme ulehnout na rovné zemi, proč jsou nutné chýše a postele? Když si můžeme dát ruce pod hlavu, k čemu je nutný polštář? Když můžeme použít svých dlaní, proč je nutného tolik nádobí? Když je všude tolik pokrývek a kůry stromů, proč jsou nutné oděvy?
Texto 5:
¿Acaso no hay ropa raída tirada en la vía pública? ¿Acaso los árboles, que existen para mantener a otros, han dejado de dar limosna? ¿Acaso los ríos se han secado y han dejado de proporcionar agua al sediento? ¿Acaso las cuevas de las montañas se encuentran ahora cerradas? Y, por encima de todo, ¿acaso el Todopoderoso Señor no protege a las almas que se han entregado por completo? ¿Por qué van, entonces los eruditos sabios a adular a aquellos que están embriagados por la riqueza arduamente ganada?
Sloka 5:
Což neleží na cestách roztrhané šaty? Což stromy, které jsou od toho, aby živily druhé, již nedávají milodary? Což řeky vyschly a nedají již vodu žíznivým? Jsou teď snad jeskyně v horách zavřené, nebo přestal snad nakonec Všemocný Pán chránit duše, které se Mu plně odevzdaly? Proč tedy učení mudrci chodí lichotit lidem, které omámil těžce vydobytý majetek?
Texto 6:
Fijo de ese modo, uno debe prestar servicio a la Superalma que, mediante Su omnipotencia, está situada en el corazón de uno. Como Él es la Todopoderosa Personalidad de Dios, eterna e ilimitada, Él es la meta última de la vida, y por el hecho de adorarlo a Él, uno puede acabar con la causa del estado condicionado de la existencia.
Sloka 6:
S tímto přesvědčením musí člověk sloužit Nadduši, všemohoucímu Pánu pobývajícímu v jeho srdci. Tento Pán je Všemocná Osobnost Božství, je věčný a neomezený, a proto je konečným životním cílem. Pouze když bude člověk uctívat Jeho, může odstranit příčinu podmíněného stavu bytí.
Texto 7:
¿Quién más, aparte de los muy materialistas, va a desdeñar ese pensamiento trascendental y adoptar solo los nombres temporales, viendo que las masas están caídas en el río del sufrimiento como consecuencia del resultado que han devengado de su propio trabajo?
Sloka 7:
Kdo jiný než hrubý materialista může zavrhnout takovou transcendentální myšlenku a držet se pouze nestálých jmen, když vidí, jak lidé tonou v řece utrpení, do které je strhly výsledky jejich vlastní práce?
Texto 8:
Otros conciben a la Personalidad de Dios que reside en el cuerpo en la región del corazón y mide solo veinte centímetros, con cuatro manos, en las que lleva un loto, la rueda de una cuadriga, una caracola y una maza, respectivamente.
Sloka 8:
Ostatní se soustřeďují na Pána, Osobnost Božství, pobývajícího v těle v oblasti srdce, který měří pouze osm palců a ve čtyřech rukách drží lotos, kolo, lasturu a kyj.
Texto 9:
Su boca expresa Su felicidad. Sus ojos son alargados como los pétalos de un loto, y Su ropa, amarillenta como el azafrán de una flor kadamba, está adornada con joyas preciosas. Todos Sus ornamentos están hechos de oro y engastados con joyas, y Él lleva en la cabeza un tocado brillante y usa aretes.
Sloka 9:
Jeho ústa vyjadřují Jeho štěstí, Jeho oči jsou rozevřené jako okvětní lístky lotosu a Jeho šaty, šafránově žluté barvy kadambového květu, jsou ozdobené drahocennými šperky. Všechny Jeho ozdoby jsou vyrobené ze zlata a posázené drahokamy. Má oslnivou přilbu a zářící náušnice.
Texto 10:
Sus pies de loto están colocados sobre los verticilos de los corazones cual lotos de los grandes místicos. En Su pecho se encuentra la joya Kaustubha, en la que hay tallado un hermoso ternero, y hay otras joyas en Sus hombros. Todo Su torso está enguirnaldado con flores frescas.
Sloka 10:
Jeho lotosové nohy stojí na květu z lotosových srdcí velikých mystiků. Na Jeho hrudi je drahokam Kaustubha s rytinou nádherného telátka a další šperky má na Svých ramenou. Celý Jeho trup je ověnčen girlandou z čerstvých květů.
Texto 11:
Él está bien adornado con un trenzado decorativo alrededor de la cintura, y con anillos en los dedos, tachonados con joyas preciosas. Las ajorcas de Sus tobillos, Sus brazaletes, Su aceitoso cabello, ondulado y de un tono azulado, y Su hermosa cara sonriente, es todo muy placentero.
Sloka 11:
Na těle má nádherný vykládaný pás a Jeho ruce zdobí prsteny osázené drahými kameny. Jeho nákotníčky, Jeho náramky, Jeho navoněné vlasy, které se kadeří s modravým nádechem, a Jeho nádherná usměvavá tvář — to vše je velice příjemné.
Texto 12:
Los magnánimos pasatiempos del Señor y la brillante mirada de Su cara sonriente es todo ello indicación de Sus extensas bendiciones. Por lo tanto, uno debe concentrarse en esta forma trascendental del Señor, mientras la mente pueda estar fija en Él por medio de la meditación.
Sloka 12:
Pánovy velkodušné zábavy a planoucí pohledy Jeho usměvavé tváře neustále naznačují Jeho rozsáhlá požehnání. Je proto třeba soustředit se na tuto transcendentální podobu Pána tak dlouho, dokud na Něho může být mysl meditací upnutá.
Texto 13:
El proceso de la meditación debe comenzar desde los pies de loto del Señor e ir progresando hasta Su cara sonriente. La meditación debe concentrarse en los pies de loto, luego en las pantorrillas, luego en los muslos, y así ir subiendo cada vez más. Cuanto más la mente queda fija en las diferentes partes de los miembros, uno tras otro, más se purifica la inteligencia.
Sloka 13:
Meditace má začít u lotosových nohou Pána a pokračovat k Jeho usměvavé tváři. Má se soustředit na lotosová chodidla, pak na lýtka, stehna a takto výš a výš. Čím více se mysl upne na různé části Pánova těla, tím více se očišťuje inteligence.
Texto 14:
A menos que en el muy materialista se desarrolle un sentido de prestar un servicio amoroso al Señor Supremo, quien es el vidente tanto del mundo trascendental como del material, aquel deberá recordar la forma universal del Señor o meditar en ella, al terminar sus deberes prescritos.
Sloka 14:
Dokud v sobě hrubý materialista nevyvine sklon k láskyplné službě Nejvyššímu Pánovi, který vidí transcendentální i hmotné světy, má po vykonání svých předepsaných povinností vzpomínat na vesmírnou podobu Pána a meditovat o ní.
Texto 15:
¡Oh, rey!, cuando quiera que el yogī desee irse de este planeta de seres humanos, no debe desconcertarse en relación con el lugar o tiempo idóneos para hacerlo, sino que debe sentarse cómodamente sin que nada lo perturbe, y, regulando el aire vital, debe controlar los sentidos por medio de la mente.
Sloka 15:
Ó králi, kdykoliv si yogī přeje opustit tuto planetu lidských bytostí, nemá mít rozpaky ohledně vhodného času a místa, ale má pohodlně a bez rozptýlení sedět, usměrňovat životní vzduch a myslí ovládat své smysly.
Texto 16:
Después, el yogī debe fundir la mente en la entidad viviente mediante su inteligencia pura, y luego fundir la entidad viviente en la Superalma. Y al hacer eso, la entidad viviente plenamente satisfecha se sitúa en la etapa suprema de la satisfacción, para así dejar de hacer todas las demás actividades.
Sloka 16:
Potom má yogī pomocí svojí neznečištěné inteligence pohroužit svoji mysl do živé bytosti a živou bytost pak pohroužit do Nejvyššího Já. Díky tomu se plně uspokojená živá bytost dostane do nejvyššího stádia spokojenosti a všech ostatních činností zanechá.
Texto 17:
En ese trascendental estado de labdhopaśānti no existe la supremacía del devastador tiempo, el cual controla incluso a los semidioses celestiales que están apoderados para gobernar a las criaturas humanas. (¡Y ni qué hablar de los propios semidioses!) Ni tampoco existe en él la modalidad de la bondad material, ni la pasión, ni la ignorancia, y ni siquiera el ego falso, ni el océano Causal material, ni la naturaleza material.
Sloka 17:
V onom transcendentálním stavu labdhopaśānti nemá nadvládu pustošící čas, který ovládá i nebeské polobohy zplnomocněné vládnout světským stvořením, natož pak samotní polobozi. Není tam ani hmotná kvalita dobra, ani vášně, ani nevědomosti; dokonce ani falešné ego, a není tam ani hmotný Oceán příčin, ani hmotná příroda.
Texto 18:
Los trascendentalistas desean eludir todo lo ateo, pues conocen esa situación suprema en la que todo está relacionado con el Supremo Señor Viṣṇu. Luego un devoto puro que esté en absoluta armonía con el Señor no crea perplejidades, sino que adora los pies de loto del Señor a cada momento y se los pone en el corazón.
Sloka 18:
Transcendentalisté se chtějí vyhýbat všemu, co nemá spojitost s Bohem, protože znají nejvyšší stav existence, v níž má vše vztah k Nejvyššímu Pánu Viṣṇuovi. Čistý oddaný, který je v absolutním souladu s Pánem, proto nevytváří zmatek, ale každým okamžikem uctívá lotosové nohy Pána, které si vkládá do svého srdce.
Texto 19:
Mediante el conocimiento científico, uno debe estar bien situado en el estado de la comprensión absoluta, y de ese modo ser capaz de extinguir todos los deseos materiales. Uno debe abandonar entonces el cuerpo material obstruyendo el orificio del aire [a través del cual se evacua el excremento] con el talón del pie, y elevando el aire de la vida de un lugar a otro, pasando por los seis lugares principales.
Sloka 19:
Silou vědeckého poznání musí oddaný dosáhnout dobrého postavení v absolutní realizaci a tak být schopný odstranit všechny hmotné tužby. Pak se musí vzdát hmotného těla tím způsobem, že patou svojí nohy ucpe vzduchový otvor (kterým vychází stolice) a životní vzduch bude pozvedat postupně do šesti hlavních center.
Texto 20:
El devoto meditativo debe empujar lentamente el aire vital desde el ombligo hasta el corazón, desde ahí hasta el pecho, y desde ahí hasta la base del paladar. Él debe buscar con inteligencia los lugares apropiados.
Sloka 20:
Meditující oddaný má pomalu vytlačovat životní vzduch z pupku do srdce, ze srdce do hrudi a z hrudi k začátku patra. Správná místa má vyhledat za pomoci inteligence.
Texto 21:
Después, el bhakti-yogī debe empujar el aire hacia arriba y llevarlo entre las cejas, y luego, obstruyendo las siete salidas del aire vital, debe mantener su objetivo de ir de vuelta al hogar, de vuelta a Dios. Si él se halla totalmente libre de todos los deseos de disfrute material, debe llegar entonces hasta el agujero cerebral y abandonar sus relaciones materiales habiéndose ido al Supremo.
Sloka 21:
Pak má bhakti-yogī vytlačit životní vzduch mezi obočí. Poté, když uzavřel sedm východů životního vzduchu, má být nadále rozhodnutý, že jeho cílem je jít zpátky domů, zpátky k Bohu. Nemá-li naprosto žádnou touhu po hmotném požitku, má dospět k lebečnímu otvoru, přetrhat veškerá pouta a takto odejít k Nejvyššímu.
Texto 22:
Sin embargo, ¡oh, rey!, si el yogī mantiene un deseo de tener mejores disfrutes materiales, tales como el de trasladarse al planeta más elevado de todos, Brahmaloka, o el de lograr las ocho perfecciones, viajar por el espacio sideral con los vaihāyasas o tener un lugar en uno de los millones de planetas que existen, entonces tiene que llevarse consigo la mente y los sentidos amoldados a lo material.
Sloka 22:
Ó králi, pokud si však yogī zachovává touhu po vyšších hmotných požitcích, jako dostat se na nejvyšší planetu Brahmaloku, získat osm dokonalostí, cestovat vnějším prostorem s Vaihāyasy nebo nějaký blahobyt na jedné z miliónů planet, pak si musí svoji hmotnou mysl a smysly vzít s sebou.
Texto 23:
A los trascendentalistas les interesa el cuerpo espiritual. Así pues, en virtud de su servicio devocional, austeridades, poder místico y conocimiento trascendental, sus movimientos no están restringidos ni dentro ni fuera de los mundos materiales. Los trabajadores fruitivos, o la gente muy materialista, nunca pueden desplazarse de una manera así de libre.
Sloka 23:
Transcendentalisté se zajímají o duchovní tělo a zásluhou své oddané služby, odříkání, mystických sil a transcendentálního poznání se mohou pohybovat uvnitř i vně hmotných světů bez omezení. Ploduchtiví pracovníci neboli hrubí materialisté tuto svobodu pohybu postrádají.
Texto 24:
¡Oh, rey!, cuando ese místico pasa por encima de la Vía Láctea a través del iluminador Suṣumṇā para llegar al más elevado de los planetas, Brahmaloka, primero va a Vaiśvānara, el planeta de la deidad del fuego, en el que se limpia por completo de todas las contaminaciones, y después va aún más arriba, al círculo de Śiśumāra, a relacionarse con el Señor Hari, la Personalidad de Dios.
Sloka 24:
Ó králi, když takový mystik prochází Mléčnou dráhou po svítící Suṣumṇě, aby dospěl na nejvyšší planetu Brahmaloku, jde nejprve na Vaiśvānaru, planetu boha ohně, kde se zcela zbaví veškerého znečištění, a pak jde ještě výš do okruhu Śiśumāra, aby navázal vztah s Pánem Harim, Osobností Božství.
Texto 25:
Este Śiśumāra es el pivote alrededor del cual gira todo el universo, y se lo llama el ombligo de Viṣṇu (Garbhodakaśāyī Viṣṇu). Solo el yogī va más allá de este círculo de Śiṣumāra y alcanza el planeta [Maharloka] en el que santos purificados tales como Bhṛgu disfrutan de una vida que dura 4 300 000 000 de años solares. Ese planeta es digno de ser adorado incluso por los santos que están en el plano trascendental.
Sloka 25:
Tato Śiśumāra je osou, kolem které se otáčí celý vesmír, a označuje se za pupek Viṣṇua (Garbhodakaśāyī Viṣṇua). Jedině yogī může jít nad tento okruh Śiśumāra a dosáhnout planety Maharloky, kde očištění světci jako je Bhṛgu žijí po 4 300 000 000 slunečních let. Tuto planetu uctívají i světci transcendentálního postavení.
Texto 26:
A la hora de la devastación final de todo el universo [al final del período de la vida de Brahmā], una llamarada de fuego emana de la boca de Ananta [desde el fondo del universo]. El yogī ve que todos los planetas del universo se incendian y van siendo reducidos a cenizas, por lo cual parte para Satyaloka en aviones usados por las grandes almas purificadas. Se calcula que en Satyaloka la duración de la vida es de 15 480 000 000 000 de años.
Sloka 26:
V době konečného zničení celého vesmíru (na konci Brahmova života) vychází z úst Ananty (ode dna vesmíru) ohnivé plameny. Yogī vidí, jak se všechny planety vesmíru pálí na prach, a proto letadlem, které užívají velké očištěné duše, odlétá na Satyaloku, kde život trvá 15 480 000 000 000 let.
Texto 27:
En ese planeta de Satyaloka no hay aflicción, ni vejez, ni muerte. Ahí no hay dolor de ninguna especie, y, por lo tanto, no hay ansiedades, salvo que a veces, debido a la conciencia, hay un sentimiento de compasión por aquellos que ignoran el proceso del servicio devocional y que están sometidos a insuperables desdichas en el mundo material.
Sloka 27:
Na této planetě (Satyaloce) neexistuje zármutek, stáří ani smrt. Neexistuje tam žádná bolest, a proto ani žádná úzkost, s vyjímkou toho, že ve vědomí zdejších obyvatel se někdy rodí soucit s těmi, kteří nevědí o procesu oddané služby a jsou podrobeni nepřekonatelným strastem v hmotném světě.
Texto 28:
Después de llegar a Satyaloka, el devoto es específicamente apto para que el cuerpo sutil lo incorpore sin temor en una identificación similar a la del cuerpo burdo, y gradualmente va alcanzando, uno tras otro, estados de existencia que van de lo terreno a lo acuoso, a lo ígneo, a lo resplandeciente y a lo aéreo, hasta llegar a la etapa etérea.
Sloka 28:
Po dosažení Satyaloky oddaný získá zvláštní schopnost beze strachu vstoupit s jemnohmotným tělem do substance podobné hrubohmotnému tělu a takto postupně dospěje k jednotlivým úrovním existence, procházejíce sférou země, ohně, záře, vzduchu a nakonec éteru.
Texto 29:
El devoto supera así los objetos sutiles de los diferentes sentidos, tales como el aroma, mediante el acto de oler; el paladar, mediante el acto de saborear; la visión, mediante el acto de ver formas; el tacto, mediante el contacto; las vibraciones del oído, mediante la identificación etérea; y los órganos de los sentidos, mediante las actividades materiales.
Sloka 29:
Takto se oddaný oprošťuje od jemných smyslových objektů: vůně (čicháním), chuti (chutnáním), pohledu (viděním tvarů), doteku (dotýkáním se) a vibrace v uších (přijetím éterické podoby) a nakonec smyslových orgánů (hmotnými činnostmi).
Texto 30:
El devoto, superando así las formas burdas y sutiles de las coberturas, entra en el plano del egoísmo. Y en ese estado, funde las modalidades materiales de la naturaleza [la ignorancia y la pasión] en este punto de neutralización, y de ese modo llega al egoísmo del plano de la bondad. Después de eso, todo el egoísmo se funde en el mahat-tattva, y el devoto llega al punto de la autorrealización pura.
Sloka 30:
Oddaný, který takto překonal hrubé a jemné podoby obalů, vstoupí na úroveň egoismu. V tomto stavu pak neutralizuje hmotné kvality přírody (nevědomost a vášeň) a dosáhne egoismu v dobru. Když pak všechen egoismus splyne s mahat-tattvou, oddaný přichází na úroveň čisté seberealizace.
Texto 31:
Solo el alma purificada puede lograr la perfección de asociarse con la Personalidad de Dios en su estado constitucional, con plena dicha y satisfacción. Todo aquel que sea capaz de renovar esa perfección devocional, nunca se verá atraído de nuevo por este mundo material, y nunca regresará a él.
Sloka 31:
Jedině očištěná duše může dosáhnout dokonalosti — stýkat se s Osobností Božství — a cítit tak naprostou blaženost a úplnou spokojenost ve svém přirozeném postavení. Nikdo z těch, kteří jsou schopni obnovit tuto dokonalost oddanosti, už není přitahován hmotným světem a nikdy se sem nevrací.
Texto 32:
Su majestad Mahārāja Parīkṣit, has de saber que todo lo que te he descrito en respuesta a tu idónea pregunta está muy de acuerdo con la versión de los Vedas, y es una verdad eterna. El Señor Kṛṣṇa describió esto personalmente a Brahmā, con quien el Señor se sintió satisfecho al ser debidamente adorado.
Sloka 32:
Vznešený Mahārāji Parīkṣite, věz, že všechny mé odpovědi na tvé správné otázky odpovídají přesně učení Ved a jsou věčnou pravdou. Pán Kṛṣṇa toto vše Osobně vysvětlil Brahmovi, uspokojen jeho službou a náležitým uctíváním.
Texto 33:
Para aquellos que están errando por el universo material, no existe ningún medio más auspicioso para liberarse, que lo que se persigue con el servicio devocional directo del Señor Kṛṣṇa.
Sloka 33:
Pro ty, kteří bloudí hmotným vesmírem, neexistuje žádný příznivější způsob osvobození, než to, co směřuje k přímé oddané službě Pánu Kṛṣṇovi.
Texto 34:
Brahmā, la gran personalidad, estudió los Vedas tres veces con gran atención y concentración de la mente, y después de examinarlos escudriñadoramente, concluyó que el sentir atracción por la Suprema Personalidad de Dios Śrī Kṛṣṇa es la máxima perfección de la religión.
Sloka 34:
Samotný Brahmā, který s velkou pozorností a soustředěním mysli studoval Vedy třikrát po sobě, nakonec došel k závěru, že připoutanost k Nejvyšší Osobnosti Božství Śrī Kṛṣṇovi je nejvyšší dokonalostí náboženství.
Texto 35:
La Personalidad de Dios, el Señor Śrī Kṛṣṇa, se encuentra en cada ser viviente junto con el alma individual. Y este hecho se percibe y se admite como hipótesis en nuestros actos de ver y de recibir ayuda de la inteligencia.
Sloka 35:
Osobnost Božství Pán Śrī Kṛṣṇa se nachází v každé živé bytosti společně s individuální duší. To je možné vnímat a představit si podle nám dané schopnosti vidět a za pomoci inteligence.
Texto 36:
Por lo tanto, ¡oh, rey!, es esencial que todo ser humano oiga hablar del Señor Supremo, la Personalidad de Dios, y lo glorifique y lo recuerde, siempre y en todas partes.
Sloka 36:
Ó králi, je proto nutné, aby každá lidská bytost vždy a všude naslouchala o Nejvyšším Pánovi, Osobnosti Božství, oslavovala Ho a vzpomínala na Něho.
Texto 37:
Aquellos que beben a través de la audición y que están totalmente llenos del nectáreo mensaje del Señor Kṛṣṇa, el bienamado de los devotos, purifican la meta corrupta de la vida conocida como el disfrute material, y de ese modo van de vuelta a Dios, a los pies de loto de Él [la Personalidad de Dios].
Sloka 37:
Ti, kteří pijí ušima nektarové poselství o Śrī Kṛṣṇovi, milovaném Pánu oddaných, se očišťují od představ, že cílem života je hmotný požitek, a jdou tak zpátky k Bohu, k lotosovým nohám Osobnosti Božství.