Skip to main content

Texto 4

Sloka 4

Texto

Verš

satyāṁ kṣitau kiṁ kaśipoḥ prayāsair
bāhau svasiddhe hy upabarhaṇaiḥ kim
saty añjalau kiṁ purudhānna-pātryā
dig-valkalādau sati kiṁ dukūlaiḥ
satyāṁ kṣitau kiṁ kaśipoḥ prayāsair
bāhau svasiddhe hy upabarhaṇaiḥ kim
saty añjalau kiṁ purudhānna-pātryā
dig-valkalādau sati kiṁ dukūlaiḥ

Palabra por palabra

Synonyma

satyām — poseyendo; kṣitau — tierras llanas; kim — qué necesidad hay; kaśipoḥ — de camas y catres; prayāsaiḥ — esforzándose en; bāhau — los brazos; sva-siddhe — siendo autosuficiente; hi — ciertamente; upabarhaṇaiḥ — cama y bastidor; kim — de qué sirve; sati — estando presente; añjalau — las palmas de las manos; kim — de qué sirve; purudhā — variedades de; anna — comestibles; pātryā — con los utensilios; dik — espacio abierto; valkala-ādau — cortezas de árboles; sati — existiendo; kim — de qué sirve; dukūlaiḥ — ropa.

satyām — vlastnící; kṣitau — zemské plochy; kim — proč je nutné; kaśipoḥ — postelí a chýší; prayāsaiḥ — snažit se o; bāhau — paže; sva-siddhe — soběstačný; hi — jistě; upabarhaṇaiḥ — postel a lůžko; kim — k čemu je; sati — je přítomný; añjalau — dlaně rukou; kim — k čemu je; purudhā — množství; anna — potraviny; pātryā — z nádobí; dik — širý prostor; valkala-ādau — kůra stromů; sati — je zde; kim — k čemu; dukūlaiḥ — oděvy.

Traducción

Překlad

Si hay mucha tierra llana en la que uno se puede acostar, ¿qué necesidad hay de catres y camas? Si uno puede usar sus propios brazos, ¿qué necesidad hay de una almohada? Si uno puede usar las palmas de las manos, ¿qué necesidad hay de los diferentes utensilios? Si hay mucho con qué cubrirse, o cortezas de árboles, ¿qué necesidad hay de tener ropa?

Když můžeme ulehnout na rovné zemi, proč jsou nutné chýše a postele? Když si můžeme dát ruce pod hlavu, k čemu je nutný polštář? Když můžeme použít svých dlaní, proč je nutného tolik nádobí? Když je všude tolik pokrývek a kůry stromů, proč jsou nutné oděvy?

Significado

Význam

Las necesidades que se tienen en la vida para la protección y la comodidad del cuerpo, no se deben aumentar innecesariamente. La energía humana se malogra en una vana búsqueda tras esa felicidad ilusoria. Si uno puede acostarse en el suelo, entonces ¿por qué tiene que esforzarse por conseguir un buen bastidor o un cojín blando para hacerlo? Si uno puede descansar sin ninguna almohada y hacer uso de los blandos brazos que nos ha dado la naturaleza, no hay necesidad de buscar una almohada. Si hacemos un estudio general de la vida de los animales, veremos que ellos no tienen la inteligencia para construir grandes casas, muebles y demás enseres domésticos, y aun así llevan una vida sana con solo acostarse en la tierra a la intemperie. Ellos no saben cocinar ni preparar comidas, mas, no obstante, llevan una vida sana con más facilidad que un ser humano. Esto no significa que la civilización humana deba retroceder a la vida animal, o que el ser humano deba vivir desnudo en las selvas sin ninguna cultura, educación ni sentido de moralidad. Un ser humano inteligente no puede llevar la vida de un animal; más bien, el hombre debe tratar de utilizar su inteligencia en las artes y en las ciencias, en la poesía y en la filosofía. De ese modo puede favorecer la marcha progresiva de la civilización humana. Pero la idea que Śrīla Śukadeva Gosvāmī presenta aquí es que la energía de reserva de la vida humana, que es muy superior a la de los animales, debe ser únicamente empleada para la autorrealización. El adelanto de la civilización humana debe tener por meta que establezcamos la relación que tenemos con Dios y que ahora está perdida, cosa que no es posible lograr en ninguna otra forma de vida que no sea la humana. Uno debe percatarse de la inutilidad del fenómeno material y considerarlo una fantasmagoría pasajera, y uno debe esforzarse por buscar una solución a los sufrimientos de la vida. Sentirse orgulloso de un tipo refinado de civilización animal encaminada hacia la complacencia de los sentidos es una ilusión, y esa clase de «civilización» no es digna de ese nombre. Mientras el ser humano busca esas actividades falsas, se encuentra en las garras de māyā, o la ilusión. Los grandes sabios y santos de los días de antaño no vivían en residencias palaciegas bien amuebladas y dotadas de las llamadas comodidades de la vida. Ellos solían vivir en chozas y en los bosques, y solían sentarse en el suelo llano, y, aun así, han dejado con toda perfección inmensos tesoros de elevado conocimiento. Śrīla Rūpa Gosvāmī y Śrīla Sanātana Gosvāmī eran importantes ministros de Estado, pero pudieron dejar tras de sí gran cantidad de escritos acerca del conocimiento trascendental, mientras residían una sola noche bajo el mismo árbol. Ellos no vivían ni siquiera por dos noches bajo el mismo árbol, y ni qué hablar de que lo hicieran en cuartos bien amueblados y dotados de comodidades modernas. Y, aun así, pudieron darnos importantísimas Escrituras acerca de la autorrealización. Las llamadas comodidades de la vida no son en realidad una ayuda para la civilización progresiva; por el contrario, van en detrimento de esa vida progresiva. En el sistema de sanātana-dharma, o sistema de cuatro divisiones de vida social y cuatro órdenes de comprensión progresiva, hay muchas oportunidades y suficientes indicaciones para una feliz conclusión de la vida progresiva, y en ese sistema se aconseja a los seguidores sinceros que acepten una vida de renunciación voluntaria, con el fin de alcanzar la meta que se desea en la vida. Si uno no está acostumbrado desde el principio a ceñirse a una vida de renunciación y abnegación personal, debe tratar de acostumbrarse en una etapa posterior de la vida, tal como lo recomienda Śrīla Śukadeva Gosvāmī, y eso lo ayudará a lograr el éxito deseado.

Je nesmyslné zbytečně zvyšovat nároky na ochranu a pohodlí těla. V marné snaze dosáhnout takového iluzorního štěstí přichází nazmar cenná lidská energie. Když si můžeme lehnout na zem, proč bychom se měli pachtit za nějakou postelí s měkkými matracemi? Když si můžeme odpočinout s hlavou na rukou, které nám dala příroda, nemusíme hledat žádný polštář. Budeme-li studovat každodenní život zvířat, zjistíme, že jejich inteligence jim nedovoluje, aby stavěla velké domy, vyráběla nábytek a ostatní vybavení domácnosti. Přesto žijí zdravě, třebaže ulehají pod širým nebem. Nevědí, jak vařit a připravovat jídla, a přesto žijí zdravý život, aniž by vynakládala tolik námahy, jako to dělá člověk. To neznamená, že by se lidská civilizace měla vrátit ke zvířecímu životu a člověk by měl žít nahý v džungli a nemít žádnou kulturu, vzdělání ani smysl pro morálku. Inteligentní člověk nemůže žít jako zvíře — naopak, má své inteligence využívat v umění a ve vědě, v básnictví a ve filozofii. Může tak napomoci pokroku lidské civilizace. Ale to, o čem zde mluví Śrīla Śukadeva Gosvāmī, je, že energie vyhrazená lidskému životu, která je mnohem vyšší než energie zvířecího života, se má využít pouze k seberealizaci. Pokrok lidské civilizace musí směřovat k obnovení našeho ztraceného vztahu k Bohu, což je možné pouze v lidské životní podobě. Musíme si uvědomit nicotnost hmotných jevů — vědět, že jsou jen pomíjivým přeludem — a musíme hledat řešení životních strastí. Být spokojen s vypozlátkovanou civilizací zvířecího typu, která se honí za smyslovými požitky, znamená klamat sám sebe. Taková “civilizace” není tohoto názvu hodná. Při těchto nepravých činnostech je lidská bytost ve spárech māyi neboli iluze. Velcí mudrci a světci dávných dnů nežili v palácích přeplněných nábytkem a takzvanými moderními vymoženostmi. Žili obvykle v chatrčích nebo pod stromy a seděli na holé zemi — a přesto po sobě ve vší dokonalosti zanechali rozsáhlé pokladnice dokonalé moudrosti. Śrīla Rūpa Gosvāmī a Śrīla Sanātana Gosvāmī byli kdysi vysoce postavení státní ministři, ale když sepisovali svá rozsáhlá písma o transcendentálním poznání, spali každou noc pod jiným stromem. Nezůstávali na jednom místě ani dvě noci a na přepychové pokoje s moderním vybavením neměli ani pomyšlení. Přesto nám dali tu nejdůležitější literaturu o seberealizaci. Takzvané životní pohodlí vlastně nepomáhá pokroku civilizace, ale je mu spíše na škodu. Systém sanātana-dharma neboli systém čtyř tříd společenského života a čtyř stavů duchovního vývoje poskytuje bohaté možnosti a dostatečné vedení pro šťastné završení života, a doporučuje svým upřímným následovníkům, aby pro dosažení tohoto cíle přijali život dobrovolného odříkání. Pokud člověk není zvyklý žít odříkavým způsobem už od začátku, může se o to pokusit v pozdějším životním stádiu, a to mu podle Śrīly Śukadeva Gosvāmīho pomůže dosáhnout vytouženého úspěchu.