Skip to main content

Texto 35

Sloka 35

Texto

Verš

bhagavān sarva-bhūteṣu
lakṣitaḥ svātmanā hariḥ
dṛśyair buddhy-ādibhir draṣṭā
lakṣaṇair anumāpakaiḥ
bhagavān sarva-bhūteṣu
lakṣitaḥ svātmanā hariḥ
dṛśyair buddhy-ādibhir draṣṭā
lakṣaṇair anumāpakaiḥ

Palabra por palabra

Synonyma

bhagavān — La Personalidad de Dios; sarva — todas; bhūteṣu — en las entidades vivientes; lakṣitaḥ — es visible; sva-ātmanā — junto con el yo; hariḥ — el Señor; dṛśyaiḥ — por lo que se ve; buddhi-ādibhiḥ — mediante la inteligencia; draṣṭā — aquel que ve; lakṣaṇaiḥ — por medio de diferentes signos; anumāpakaiḥ — mediante la hipótesis.

bhagavān — Osobnost Božství; sarva — všechny; bhūteṣu — v živých bytostech; lakṣitaḥ — je viditelný; sva-ātmanā — společně s vlastním já; hariḥ — Pán; dṛśyaiḥ — tím, co je vidět; buddhi-ādibhiḥ — inteligencí; draṣṭā — ten, který vidí; lakṣaṇaiḥ — podle různých známek; anumāpakaiḥ — podle předpokladu.

Traducción

Překlad

La Personalidad de Dios, el Señor Śrī Kṛṣṇa, se encuentra en cada ser viviente junto con el alma individual. Y este hecho se percibe y se admite como hipótesis en nuestros actos de ver y de recibir ayuda de la inteligencia.

Osobnost Božství Pán Śrī Kṛṣṇa se nachází v každé živé bytosti společně s individuální duší. To je možné vnímat a představit si podle nám dané schopnosti vidět a za pomoci inteligence.

Significado

Význam

El argumento general que presenta el hombre común es que, como el Señor no está visible ante nuestros ojos, ¿cómo puede uno entregarse a Él, o prestarle un amoroso servicio trascendental? Para ese hombre común, he aquí una sugerencia práctica que da Śrīla Śukadeva Gosvāmī de cómo uno puede percibir al Señor Supremo por medio de la razón y la percepción. En verdad, al Señor no lo podemos percibir con nuestros actuales sentidos materializados, pero cuando uno se convence de la presencia de Él mediante una actitud práctica de servicio, ocurre una revelación por la misericordia del Señor, y ese devoto puro del Señor puede percibir la presencia de Él siempre y en todas partes. Él puede percibir que la inteligencia es la forma directriz de la porción plenaria Paramātmā de la Personalidad de Dios. La presencia de Paramātmā que acompaña a todo el mundo no es muy difícil de percibir, ni siquiera para el hombre común. El procedimiento es el siguiente. Uno puede percibir la identificación de su ser, y sentir a ciencia cierta que existe. Puede que uno no lo sienta muy abruptamente, pero con usar un poco de inteligencia, uno puede sentir que no es el cuerpo. Uno puede sentir que la mano, la pierna, la cabeza, el cabello y las extremidades son todas partes integrales de su cuerpo, pero como tales, la mano, la pierna, la cabeza, etc., no pueden ser identificadas con su ser. Por lo tanto, con solo usar la inteligencia, uno puede distinguir y separar su yo de otras cosas que ve. Así que, la conclusión natural es que el ser viviente, ya sea hombre o bestia, es el vidente, y además de verse a sí mismo, ve todas las demás cosas. Existe, pues, una diferencia entre el vidente y lo visto. Ahora bien, con un pequeño uso de la inteligencia podemos también aceptar fácilmente que, el ser viviente que mediante la visión ordinaria ve las cosas que están más allá de sí mismo, no tiene la capacidad de ver ni de moverse independientemente. Todas nuestras acciones y percepciones ordinarias dependen de varias formas de energía que la naturaleza nos suministra en diversas combinaciones. Nuestros sentidos de percepción y de acción, es decir, nuestros cinco sentidos perceptivos de (1) oír, (2) tocar, (3) ver, (4) saborear y (5) oler, así como también nuestros cinco sentidos de acción, a saber (1) las manos, (2) las piernas, (3) el habla, (4) los órganos de la evacuación y (5) los órganos de la reproducción, y también nuestros tres sentidos sutiles, es decir (1) la mente, (2) la inteligencia y (3) el ego (trece sentidos en total), nos los suministran diversas disposiciones de formas burdas y sutiles de energía natural. Y es igualmente evidente que los objetos de nuestra percepción no son más que productos de las inagotables combinaciones y permutaciones de las formas que adopta la energía natural. Como esto demuestra de modo definitivo que el ser viviente ordinario no tiene una capacidad independiente de percepción ni de movimiento, y como nosotros sentimos sin duda que nuestra existencia está condicionada por la energía natural, concluimos que el que ve es espíritu, y que los sentidos, así como los objetos de la percepción son materiales. La cualidad espiritual del vidente se manifiesta en nuestra insatisfacción con el estado limitado de la existencia condicionada por lo material. Esa es la diferencia entre el espíritu y la materia. Existen ciertos argumentos poco inteligentes de que en la materia se desarrolla la capacidad de ver y moverse como resultado de un cierto desarrollo orgánico, pero ese argumento no se puede aceptar, porque no existe ninguna evidencia experimental de que la materia haya producido una entidad viviente en alguna parte. No confíe en el futuro, por agradable que parezca, las conversaciones vanas acerca de que en el futuro la materia se desarrollará y se convertirá en espíritu, son en realidad absurdas, porque en ninguna parte del mundo ha habido alguna materia en la que alguna vez se haya desarrollado la capacidad de ver o de moverse. Por lo tanto, no hay duda de que la materia y el espíritu son dos identidades diferentes, y a esta conclusión se llega por medio del uso de la inteligencia. Ahora llegamos al punto de entender que las cosas que se ven por medio de un pequeño uso de la inteligencia, no pueden ser animadas a menos que aceptemos que alguien es el usuario o director de la inteligencia. La inteligencia le da a uno indicaciones como una autoridad superior, y el ser viviente no puede ver, ni moverse, ni comer, ni hacer nada, sin usar la inteligencia. Cuando uno deja de utilizar la inteligencia se convierte en una persona trastornada, y, por lo tanto, el ser viviente depende de la inteligencia o de las indicaciones de un ser superior. Esa inteligencia es omnipresente. Cada ser viviente tiene su inteligencia, y como esta constituye las indicaciones que da una autoridad superior, es tal como un padre que da indicaciones a su hijo. La autoridad superior, la cual está presente y reside dentro de cada ser viviente individual, es el Super-yo.

Obyčejní lidé obvykle namítají, že když Pána nemůžeme vidět svýma očima, jak se Mu tedy můžeme odevzdat nebo Mu prokazovat transcendentální láskyplnou službu? Takovým lidem zde Śrīla Śukadeva Gosvāmī dává praktickou radu, jak je možné poznat přítomnost Nejvyššího Pána rozumem a vnímáním. Pána skutečně nelze vnímat našimi současnými zhmotnělými smysly, ale jsme-li zásluhou svého praktického služebnického postoje přesvědčeni o přítomnosti Pána, pak dojde Jeho milostí ke zjevení a takový čistý oddaný může vnímat Jeho přítomnost vždy a všude. Dokáže vnímat, že inteligence je projevem řízení Paramātmy, úplné části Osobnosti Božství. Ani pro obyčejného člověka není obtížné realizovat neustálou přítomnost Paramātmy. Postup je následující. Každý vnímá totožnost vlastního já a pozitivně cítí, že existuje. Možná to necítíme příliš silně, ale s použitím trochy inteligence si můžeme uvědomit, že nejsme toto tělo. Cítíme, že ruka, noha, hlava, vlasy a všechny údy jsou našimi nedílnými tělesnými částmi, ale nemůžeme ruku, nohu, hlavu atd. ztotožňovat s vlastním já. Proto za použití inteligence můžeme rozlišit své vlastní já od jiných věcí, které vidíme. Přirozeným závěrem tedy je, že živá bytost, ať už člověk nebo zvíře, je tím, kdo vidí, a kromě sebe samotného vidí všechny další věci. Je tedy rozdíl mezi vidícím a viděným. S trochou inteligence budeme souhlasit i s tím, že živá bytost, která běžným způsobem vidí věci mimo sebe samotnou, nemá žádnou moc vidět nebo pohybovat se nezávisle. Všechny naše obyčejné činy a vjemy závisejí na různých podobách energie, kterou nám v různých kombinacích dodává příroda. Naše vnímající a jednající smysly, to znamená našich pět smyslů vnímání (1) zvuku, (2) doteku, (3) pohledu, (4) chuti a (5) vůně a našich pět smyslů jednání, jimiž jsou (1) ruce, (2) nohy, (3) řeč, (4) vyměšovací orgány a (5) reprodukční orgány, společně s našimi třemi jemnými smysly, jimiž je (1) mysl, (2) inteligence a (3) ego (celkem třináct smyslů), jsou nám dány podle různého uspořádání hrubých a jemných podob přírodní energie. A je stejně tak zřejmé, že objekty našeho smyslového vnímání nejsou ničím jiným, než produkty nevyčerpatelných permutací a kombinací podob přírodní energie. To vše nezvratně dokazuje, že obyčejná živá bytost nemá žádnou nezávislou schopnost vnímání ani pohybu, a jak bez pochyb cítíme, naše bytí je podmíněné přírodní energií, z čehož můžeme vyvodit, že vnímající osoba je duchovní povahy a že smysly i předměty vnímání jsou hmotné. Duchovní kvalita vnímajícího se projevuje v naší nespokojenosti s omezeným stavem hmotně podmíněné existence. To je rozdíl mezi duchem a hmotou. Někteří méně inteligentní lidé namítají, že na určitém stupni organického vývoje hmota vyvíjí schopnost vnímání a pohybu, ale takovou námitku nelze přijmout, protože neexistuje žádný experimentální důkaz toho, že by hmota někde vytvořila živou bytost. Sliby jsou chyby, i kdyby zněly sebelépe. Prázdné sliby, že hmota se rozvine v ducha, jsou skutečně pošetilé, protože nikde na světě ještě nikdy žádná hmota nevyvinula schopnost vidět nebo hýbat se. Proto je zřejmé, že hmota a duch jsou dvě odlišné věci, a k tomuto závěru je možné dospět použitím inteligence. Nyní musíme logicky přijít k dalšímu závěru, že věci, které vidíme, nemohou být živé, pokud neexistuje někdo jako uživatel inteligence. Inteligence nás řídí jako nějaká vyšší autorita a živá bytost nemůže vidět, pohybovat se, jíst nebo dělat cokoliv bez použití inteligence. Jakmile někdo není schopen využít inteligence, stává se z něho zaostalý člověk. Živá bytost tedy závisí na inteligenci neboli na pokynech nějaké vyšší bytosti. Tato inteligence je všeprostupující. Každá živá bytost má svoji inteligenci a tuto inteligenci, pocházející od vyšší autority, lze přirovnat k otci, který radí svému synovi. Vyšší autoritou, která je přítomná v každé jednotlivé živé bytosti, je “Svrchované Já”.

A estas alturas de nuestra investigación, podemos considerar el planteamiento siguiente: por una parte, nos damos cuenta de que todas nuestras percepciones y actividades están condicionadas por disposiciones de la naturaleza material, y, aun así, de ordinario también sentimos y decimos: «yo percibo» o «yo hago». En consecuencia, podemos decir que nuestros sentidos materiales de percepción y acción actúan porque estamos identificando el yo con el cuerpo material, y que el principio superior del Super-yo nos está guiando y proveyendo de todo conforme lo deseamos. Al hacer uso de la guía que brinda el Super-yo en la forma de la inteligencia, podemos, o bien continuar estudiando y poniendo en práctica nuestra conclusión de que «no soy este cuerpo», o bien elegir que habremos de permanecer sumidos en la falsa identificación material, imaginándonos que somos los poseedores y autores. Nuestra libertad consiste en orientar nuestro deseo, ya sea hacia la errónea concepción material e ignorante, o hacia la concepción espiritual y verdadera. Podemos llegar fácilmente a la concepción espiritual verdadera, si reconocemos que el Super-yo (Paramātmā) es nuestro amigo y guía, y si acoplamos nuestra inteligencia con la inteligencia superior de Paramātmā. El Super-yo y el yo individual son ambos espíritu, y, por lo tanto, el Super-yo y el yo individual son ambos cualitativamente idénticos y distintos de la materia. Pero el Super-yo y el yo individual no pueden estar en el mismo nivel, porque el Super-yo da indicaciones o proporciona inteligencia, y el yo individual sigue las indicaciones, y de ese modo las acciones se ejecutan como es debido. El individuo depende por completo de las indicaciones del Super-yo, porque a cada paso el yo individual sigue las indicaciones del Super-yo en lo referente a ver, oír, pensar, sentir, desear, etc.

V této etapě našeho rozboru můžeme uvážit následující otázku: na jedné straně realizujeme, že veškeré naše vjemy a činnosti jsou podmíněné uspořádáním hmotné přírody, a přesto běžně cítíme a říkáme “já vnímám” nebo “já dělám”. Můžeme tedy říci, že naše hmotné smysly vnímání a jednání jsou činné, protože ztotožňujeme vlastní já s hmotným tělem, a že princip Svrchovaného Já nás vede a zaopatřuje podle naší touhy. Když využijeme vedení Svrchovaného Já v podobě inteligence, můžeme buď pokračovat ve studiu a uvést do praxe svůj závěr “nejsem toto tělo”, nebo si můžeme zvolit, že zůstaneme na úrovni nepravé hmotné totožnosti a budeme si namlouvat, že my jsme vlastníci a konatelé. Naše svoboda spočívá v možnosti orientovat naší touhu buď k mylnému hmotnému pojetí nebo ke skutečnému duchovnímu pojetí. Skutečného duchovního pojetí můžeme snadno dosáhnout tím, že uznáme Svrchované Já (Paramātmu) za svého přítele a vůdce a že sladíme svoji inteligenci s vyšší inteligencí Paramātmy. Svrchované Já i individuální já jsou duchovní, a jsou proto kvalitativně totožná a obě se liší od hmoty. Nemohou však být na stejné úrovni, protože Svrchované Já dává řízení prostřednictvím inteligence a individuální já následuje tyto pokyny, které umožňují správné vykonávání činností. Individuální bytost je zcela závislá na řízení Svrchovaného Já, jelikož individuální já následuje na každém kroku pokyny Svrchovaného Já, týkající se vidění, slyšení, myšlení, cítění, chtění atd.

En lo que concierne al sentido común, llegamos a la conclusión de que existen tres identidades, es decir, la materia, el espíritu y el Superespíritu. Ahora bien, si acudimos al Bhagavad-gītā, o la inteligencia védica, podemos entender además que todas las tres identidades, es decir, la materia, el espíritu individual y el Superespíritu, dependen de la Suprema Personalidad de Dios. El Superespíritu es una representación parcial o una porción plenaria de la Suprema Personalidad de Dios. El Bhagavad-gītā afirma que la Suprema Personalidad de Dios domina el mundo material únicamente por medio de Su representación parcial. Dios es grande, y Él no puede ser tan solo un abastecedor de pedidos de los seres individuales; por lo tanto, el Super-yo no puede ser una representación plena del Ser Supremo, Puruṣottama, la Personalidad de Dios Absoluta. Que el yo individual llegue a comprender por completo al Super-yo constituye el comienzo de la autorrealización, y mediante el progreso de dicha autorrealización se es capaz de llegar a comprender por completo a la Suprema Personalidad de Dios, por medio de la inteligencia, por medio de la ayuda de las Escrituras autorizadas, y, principalmente, por la gracia del Señor. El Bhagavad-gītā presenta la concepción preliminar acerca de la Personalidad de Dios Śrī Kṛṣṇa, y el Śrīmad-Bhāgavatam es la explicación adicional acerca de la ciencia de Dios. De modo que, si nos aferramos a nuestra determinación y oramos por la misericordia del director de la inteligencia —que está sentado en el mismo árbol del cuerpo, tal como un pájaro que está sentado junto a otro (como se explica en los Upaniṣads)—, es seguro que el significado de la información revelada que se encuentra en los Vedas se vuelve claro ante nuestra visión, y deja de haber dificultades para comprender por completo a la Suprema Personalidad de Dios, Vāsudeva. Así pues, el hombre inteligente, después de muchos nacimientos en los que ha hecho esa clase de uso de la inteligencia, se entrega a los pies de loto de Vāsudeva, tal como lo confirma el Bhagavad-gītā (7.19).

S pouhým použitím zdravého rozumu přicházíme k závěru, že existují tři identity — hmota, duše a Svrchovaná Duše. Když se nyní obrátíme k Bhagavad-gītě neboli k védské inteligenci, můžeme dále pochopit, že všechny tři identity — hmota, individuální duše a Svrchovaná Duše—závisejí na Nejvyšší Osobnosti Božství. Svrchované Já je částečným zastoupením neboli úplnou částí Nejvyšší Osobnosti Božství. Bhagavad-gītā potvrzuje, že Nejvyšší Osobnost Božství vládne celému hmotnému světu pouze Svým částečným zastoupením. Bůh je veliký a nemůže být pouhým zaopatřovatelem individuálních duší. Svrchované Já proto nemůže být plným zastoupením Nejvyššího Já, Puruṣottamy, Absolutní Osobnosti Božství. Realizace Svrchovaného Já je pro individuální já začátkem seberealizace, a další pokrok v této seberealizaci umožňuje realizovat Nejvyšší Osobnost Božství za pomoci inteligence, autorizovaných písem a hlavně milostí Pána. Bhagavad-gītā nám podává předběžné pojetí Osobnosti Božství Śrī Kṛṣṇy a Śrīmad-Bhāgavatam je dalším vysvětlením vědy o Bohu. Budeme-li se tedy vytrvale modlit o milost vládce inteligence, který je s námi v našem těle jako pták sedící s jiným ptákem na stejném stromě (jak vysvětlují Upaniṣady), pak se nám jistě vyjeví skutečný význam Ved a budeme moci snadno realizovat Nejvyšší Osobnost Božství, Vāsudeva. Inteligentní člověk se proto po mnoha životech, ve kterých takto používal svoji inteligenci, odevzdá lotosovým nohám Vāsudeva, což potvrzuje Bhagavad-gītā (7.19).