Skip to main content

Texto 14

Sloka 14

Texto

Verš

yāvan na jāyeta parāvare ’smin
viśveśvare draṣṭari bhakti-yogaḥ
tāvat sthavīyaḥ puruṣasya rūpaṁ
kriyāvasāne prayataḥ smareta
yāvan na jāyeta parāvare ’smin
viśveśvare draṣṭari bhakti-yogaḥ
tāvat sthavīyaḥ puruṣasya rūpaṁ
kriyāvasāne prayataḥ smareta

Palabra por palabra

Synonyma

yāvat — mientras; na — no; jāyeta — desarrolle; para — trascendental; avare — mundano; asmin — en esta forma de; viśva-īśvare — el Señor de todos los mundos; draṣṭari — al vidente; bhakti-yogaḥ — servicio devocional; tāvat — mientras; sthavīyaḥ — el muy materialista; puruṣasya — del virāṭ-puruṣa; rūpam — forma universal; kriyā-avasāne — al final de los deberes prescritos de uno; prayataḥ — con la debida atención; smareta — se debe recordar.

yāvat — dokud; na — ne; jāyeta — vyvíjí; para — transcendentální; avare — světský; asmin — v této podobě; viśva-īśvare — Pána všech světů; draṣṭari — tomu, který vidí; bhakti-yogaḥ — oddaná služba; tāvat — potud; sthavīyaḥ — hrubý materialista; puruṣasyavirāṭ-puruṣi; rūpam — o vesmírné podobě; kriyā-avasāne — na konci svých předepsaných povinností; prayataḥ — s náležitou pozorností; smareta — má vzpomínat.

Traducción

Překlad

A menos que en el muy materialista se desarrolle un sentido de prestar un servicio amoroso al Señor Supremo, quien es el vidente tanto del mundo trascendental como del material, aquel deberá recordar la forma universal del Señor o meditar en ella, al terminar sus deberes prescritos.

Dokud v sobě hrubý materialista nevyvine sklon k láskyplné službě Nejvyššímu Pánovi, který vidí transcendentální i hmotné světy, má po vykonání svých předepsaných povinností vzpomínat na vesmírnou podobu Pána a meditovat o ní.

Significado

Význam

El Señor Supremo es el vidente de todos los mundos, tanto materiales como trascendentales. En otras palabras, el Señor Supremo es el beneficiario y disfrutador supremo de todos los mundos, tal como se confirma en el Bhagavad-gītā (5.29). El mundo espiritual es la manifestación de Su potencia interna, y el mundo material es la manifestación de Su potencia externa. Las entidades vivientes son, además, Su potencia marginal, y por su propia elección pueden vivir, ya sea en los mundos trascendentales, o en los materiales. El mundo material no es un lugar adecuado para las entidades vivientes, porque estas son uno con el Señor en sentido espiritual, y en el mundo material las entidades vivientes quedan condicionadas por las leyes del mundo material. El Señor quiere que todas las entidades vivientes, quienes son Sus partes integrales, vivan con Él en el mundo trascendental, y para iluminar a las almas condicionadas que están en el mundo material es para lo que existen todos los Vedas y las Escrituras reveladas: expresamente para hacer que las almas condicionadas vuelvan al hogar, de vuelta a Dios. Por desgracia, las entidades vivientes condicionadas, aunque padecen continuamente las tres clases de sufrimientos de la vida condicionada, no están muy interesadas en ir de vuelta a Dios. Ello se debe a su extraviado modo de vida, complicado por pecados y virtudes. Algunas de ellas que son virtuosas por sus obras, comienzan a restablecer la relación que tienen con el Señor y que se ha perdido, pero son incapaces de entender el aspecto personal de Él. El verdadero propósito de la vida es el de ponerse en contacto con el Señor y dedicarse a Su servicio. Esa es la posición natural de las entidades vivientes. Pero a aquellos que son impersonalistas y que son incapaces de prestar algún servicio amoroso al Señor, se ha aconsejado que mediten en Su aspecto impersonal, el virāṭ-rūpa, o la forma universal. De un modo u otro, uno debe tratar de restablecer la relación que tiene con el Señor y que está olvidada, si de alguna manera desea obtener verdadera felicidad en la vida, así como para recobrar su condición natural de ser libre. A los principiantes poco inteligentes, el meditar en el aspecto impersonal, el virāṭ-rūpa, o la forma universal del Señor, los capacitará de a poco para ascender hasta el contacto personal. Aquí se aconseja a uno meditar en el virāṭ-rūpa que se especificó en los capítulos anteriores, a fin de entender cómo los diferentes planetas, mares, montañas, ríos, aves, bestias, seres humanos, semidioses y todo lo que podemos concebir, no son más que diferentes partes y miembros de la forma virāṭ del Señor. Esta manera de pensar también es un tipo de meditación en la Verdad Absoluta y en cuanto esa clase de meditación comienza, se desarrollan en uno las cualidades divinas, y el mundo entero parece ser una residencia feliz y apacible para toda la gente que se halla en él. Sin esa meditación en Dios, o bien personal, o bien impersonal, todas las buenas cualidades del ser humano quedan cubiertas con concepciones erróneas acerca de su posición constitucional, y sin ese conocimiento superior, el mundo entero se vuelve un infierno para el ser humano.

Nejvyšší Pán dohlíží na všechny světy, hmotné i transcendentální. Je jejich majitelem a uživatelem, což potvrzuje Bhagavad-gītā (5.29). Duchovní svět je projevem Jeho vnitřní energie a hmotný svět je projevem Jeho vnější energie. Živé bytosti jsou také Jeho energií — okrajovou energií — a mohou si vybrat, zda budou žít v transcendentálním či hmotném světě. Hmotný svět není pro živé bytosti příliš vhodným místem, protože malé duchovní částečky Pána jsou zde podmíněny hmotnými zákony. Pán chce, aby všechny živé bytosti jakožto Jeho nedílné části žily s Ním v transcendentálním světě, a pro osvícení podmíněných duší v hmotném světě sestavil Vedy a všechna zjevená písma, která jsou vodítkem podmíněných duší na cestě zpátky domů, zpátky k Bohu. Podmíněné živé bytosti neustále trpí trojím utrpením podmíněného života, ale naneštěstí se ani přesto příliš nesnaží vrátit se zpátky k Bohu. Je to způsobeno tím, že si zvykly na špatný životní styl, který je komplikován ctnostmi a neřestmi. Někteří čestní lidé začínají obnovovat svůj ztracený vztah s Pánem, ale nedokáží pochopit Pánův osobní rys. Skutečným cílem života je navázat styk s Pánem a zaměstnat se ve službě Jemu. To je přirozená situace pro všechny živé bytosti. Impersonalistům, kteří nedokáží s láskou sloužit Pánu, se však doporučuje, aby meditovali o Jeho neosobní vesmírné podobě, o virāṭ-rūpě. Pokud si někdo přeje získat v životě skutečné štěstí a znovu dosáhnout své přirozené svobodné existence, musí se nějakým způsobem pokusit obnovit svůj zapomenutý vztah k Pánu. Méně inteligentní začátečníky meditace o neosobní virāṭ-rūpě, vesmírné podobě Pána, postupně kvalifikuje k osobnímu styku. Zde se doporučuje meditovat o virāṭ-rūpě, kterou popisovaly předchozí kapitoly, a tak můžeme pochopit, že různé planety, moře, hory, řeky, ptáci, zvířata, lidé, polobozi a všechno ostatní, co vnímáme, jsou pouze různé části Pánovy virāṭ-rūpy. Takovéto uvažování je také určitou meditací o Absolutní Pravdě, a jakmile s touto meditací začneme, vyvíjíme v sobě božské vlastnosti a celý svět se jeví jako šťastné a poklidné místo pro všechny. Bez meditace o Bohu, ať už osobní nebo neosobní, jsou všechny dobré vlastnosti v lidech zastřeny mylnými představami o tom, co je věčné a přirozené postavení člověka, a bez vyššího poznání se pro lidské bytosti stává celý svět peklem.