Skip to main content

CAPÍTULO 9

KAPITOLA DEVÁTÁ

Madre Yaśodā ata al Señor Kṛṣṇa

Matka Yaśodā svazuje Pána Kṛṣṇu

Mientras daba de mamar a Kṛṣṇa, madre Yaśodā se vio obligada a separarle de su pecho, porque vio que la leche que hervía en el fuego estaba a punto de derramarse. Como las sirvientas estaban atareadas en otros quehaceres, madre Yaśodā corrió a retirar la cacerola del fuego, dejando a Kṛṣṇa solo por un momento. Kṛṣṇa Se enfadó mucho con Su madre y Se las arregló para romper los potes de yogur. Al ver el estropicio que Kṛṣṇa había causado, madre Yaśodā decidió atarle. Estos pasatiempos se explican en este capítulo.

Matka Yaśodā dávala Kṛṣṇovi napít mléka z prsu, ale musela přestat, protože si všimla, že mléko na kamnech začíná vřít. Jelikož služebné byly zaměstnány jinými činnostmi, nenechala Kṛṣṇu již více pít a odběhla se postarat o hrnec s přetékajícím mlékem. Kṛṣṇu její chování rozzlobilo a vymyslel způsob, jak rozbít nádobu s jogurtem. Jelikož napáchal takovou spoušť, matka Yaśodā se rozhodla, že Ho sváže. To jsou události popsané v této kapitole.

Un día, mientras las sirvientas realizaban otras labores domésticas, madre Yaśodā se puso a batir ella misma el yogur para hacer mantequilla. Kṛṣṇa Se le acercó entonces y le pidió que Le dejase mamar de su pecho. Madre Yaśodā no lo dudó ni por un momento y Le sentó en su regazo, pero entonces se dio cuenta de que la leche que se calentaba en la cocina estaba a punto de derramarse, de modo que, sin perder un instante, separó a Kṛṣṇa de su pecho y corrió a retirar del fuego la cacerola. Pero Kṛṣṇa, al verse así apartado del pecho de Su madre, Se enfadó mucho; cogió una piedra, rompió el pote en que Su madre batía mantequilla, y Se escondió en una habitación; allí Se puso a comer la mantequilla recién batida. Cuando madre Yaśodā regresó, después de retirar del fuego la cacerola de leche, se encontró con el pote roto. Como aquello solo podía ser obra de Kṛṣṇa, se puso a buscarlo, y, cuando entró en la habitación contigua, vio a Kṛṣṇa subido en el ulūkhala, un gran mortero de moler especias. Kṛṣṇa había puesto el mortero boca abajo, y, subido en él, estaba robando la mantequilla de las vasijas que colgaban del techo, y se la daba a los monos. Tan pronto como vio aparecer a Su madre, Kṛṣṇa echó a correr, y madre Yaśodā salió tras Él. Al poco rato, madre Yaśodā logró atrapar a Kṛṣṇa, que, consciente de Su travesura, Se puso a llorar. Madre Yaśodā, por supuesto, amenazó a Kṛṣṇa con castigarle si volvía a hacer algo semejante, y decidió atarle con una cuerda. Pero cuando llegó el momento de hacer el nudo, se encontró con que le faltaba el equivalente al ancho de dos dedos de cuerda para atarle. Madre Yaśodā alargó la cuerda atándole otro trozo, pero de nuevo se encontró con que faltaban dos dedos de cuerda. Aunque lo intentó una y otra vez, siempre le faltaban dos dedos de cuerda. Madre Yaśodā acabó muy cansada, y Kṛṣṇa, al ver el cansancio de Su cariñosa madre, Se dejó atar. Mostrándose compasivo con ella, dejó de manifestar Su potencia ilimitada. Después de atar a Kṛṣṇa, madre Yaśodā siguió con sus tareas domésticas. Kṛṣṇa, entonces, observó dos árboles yamala-arjuna, que en realidad eran Nalakūvara y Maṇigrīva, dos hijos de Kuvera a quien Nārada Muni había maldecido, condenándoles a volverse árboles. Kṛṣṇa, por Su misericordia, Se dirigió hacia los árboles para satisfacer el deseo de Nārada Muni.

Jednoho dne, když měly služebné jinou práci, stloukala matka Yaśodā sama jogurt na máslo. Do toho přišel Kṛṣṇa a požádal ji, aby Mu dala napít svého mléka. Matka Yaśodā to samozřejmě ihned udělala, ale pak viděla, že horké mléko na plotně vzkypělo, a proto okamžitě přestala Kṛṣṇu kojit a běžela zajistit, aby nepřeteklo. Kṛṣṇa, který musel přestat sát z matčina prsu, se však velice rozhněval. Vzal kámen, rozbil máselnici a šel do pokoje, kde začal čerstvě stlučené máslo jíst. Když se matka Yaśodā poté, co se postarala o přetékající mléko, vrátila a spatřila rozbitou nádobu, pochopila, že je to Kṛṣṇovo dílo, a hned se Ho vydala hledat. Vešla do pokoje, a tam spatřila Kṛṣṇu, jak stojí na velkém hmoždíři na drcení koření, zvaném ulūkhala. Obrátil ho dnem vzhůru, a tak z nádoby zavěšené u stropu kradl máslo, které rozdával opicím. Jakmile viděl, že přichází matka, začal okamžitě utíkat pryč a matka Yaśodā běžela za Ním. Po uběhnutí určité vzdálenosti se jí Ho podařilo chytit a Kṛṣṇa se kvůli svému přečinu rozplakal. Matka Yaśodā Mu samozřejmě pohrozila, že Ho potrestá, pokud se to bude opakovat, a rozhodla se Ho svázat provazem. Když chtěla udělat uzel, byl provaz, kterým Ho chtěla spoutat, bohužel kratší o šířku dvou prstů. Prodloužila provaz tím, že k němu přivázala jiný, ale pak zjistila, že je zase o dva prsty kratší. Zkoušela to znovu a znovu a pokaždé kousek na šířku dvou prstů chyběl. Velmi se tím unavila, a když Kṛṣṇa viděl, jak je Jeho milující matka vysílená, nechal se od ní spoutat. Nyní k ní byl soucitný a přestal projevovat svou neomezenou moc. Poté, co matka Yaśodā Kṛṣṇu svázala a šla se věnovat jiným domácím povinnostem, Kṛṣṇa zpozoroval dva stromy druhu yamala-arjuna. Těmito stromy byli ve skutečnosti Nalakūvara a Maṇigrīva, dva synové Kuvery, které Nārada Muni odsoudil, aby se stali stromy. Kṛṣṇa ze své milosti začal lézt směrem ke stromům, aby splnil touhu Nārady Muniho.

Texts 1-2:
Śrī Śukadeva Gosvāmī continuó: Un día, al ver que todas las sirvientas estaban ocupadas en otras tareas domésticas, madre Yaśodā se puso a batir el yogur ella misma. Mientras lo hacía, recordaba las actividades infantiles de Kṛṣṇa, y disfrutaba cantando acerca de todas esas actividades con canciones que ella misma componía.
Sloka 1-2:
Śrī Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Jednoho dne, když matka Yaśodā viděla, že jsou všechny služebné zaneprázdněny jinými domácími povinnostmi, začala sama stloukat jogurt. Během stloukání vzpomínala na Kṛṣṇovy dětské činnosti. Skládala si o nich vlastní písně a těšila se tím, že si o všech Jeho činnostech zpívala.
Text 3:
Vestida con un sārī de color amarillo azafrán, con un cinturón en torno a sus redondas caderas, madre Yaśodā tiraba de la cuerda de batir realizando un considerable esfuerzo, que hacía que Sus ajorcas y pendientes se moviesen y sonasen al compás de las sacudidas de su cuerpo. Debido al intenso amor que sentía por su hijo, sus senos estaban húmedos de leche. Su rostro, de hermosísimas cejas, estaba empapado de sudor, y de sus cabellos se desprendían flores mālatī.
Sloka 3:
Matka Yaśodā, oblečená v šafránově-žlutém sárí s pásem obepínajícím její kypré boky, tahala za provaz od tlouku a značně se přitom namáhala. Náramky a náušnice se jí houpaly a zvonily a celé její tělo se třáslo. Z intenzivní lásky ke svému dítěti měla ňadra vlhká od mléka. Její tvář s nádherným obočím smáčel pot a květy mālatī jí padaly z vlasů.
Text 4:
Mientras madre Yaśodā batía la mantequilla, el Señor Kṛṣṇa, que deseaba beber la leche de su pecho, Se presentó ante ella y, para aumentar su placer trascendental, Se tomó del palo de batir dispuesto a no dejarla continuar.
Sloka 4:
Když matka Yaśodā stloukala máslo, objevil se před ní Pán Kṛṣṇa s touhou pít mléko z jejího prsu, a aby zvětšil její transcendentální potěšení, chytil tlouk a nedovolil jí pokračovat.
Text 5:
Madre Yaśodā abrazó a Kṛṣṇa, dejó que Se sentase en su regazo y, llena de amor y cariño, se entregó a la contemplación del rostro del Señor. Su cariño era tan intenso que de sus senos comenzó a fluir la leche. Sin embargo, cuando vio que la leche que hervía en la cocina estaba a punto de salirse de la cacerola, dejó inmediatamente a su hijo y acudió a atender el fuego, aunque el niño no había satisfecho plenamente Su deseo de beber la leche de Su madre.
Sloka 5:
Matka Yaśodā pak Kṛṣṇu objala, nechala Ho sednout si na její klín a zahleděla se do Jeho tváře s hlubokou náklonností. Kvůli její intenzivní lásce jí z prsu vytékalo mléko. Když ale viděla, že hrnec s mlékem na kamnech přetéká, ihned svého syna opustila, aby se postarala o kypící mléko, i když dítě ještě nebylo pitím mléka z matčina prsu uspokojené.
Text 6:
Muy enfadado y mordiéndose los rojizos labios con los dientes, Kṛṣṇa, con lágrimas falsas en los ojos, rompió la vasija de yogur con una piedra. Acto seguido, Se escondió en una habitación y, donde nadie Le veía, Se puso a comer la mantequilla recién batida.
Sloka 6:
Kṛṣṇa se velice hněval. Zatínal zuby do svých narudlých rtů a s falešnými slzami v očích rozbil kamenem nádobu s jogurtem. Pak vešel do místnosti a v ústraní začal pojídat čerstvě stlučené máslo.
Text 7:
Madre Yaśodā, después de retirar del fuego la leche caliente, volvió al lugar en que batía la mantequilla. Al ver que la vasija de yogur estaba rota y que Kṛṣṇa no estaba allí, dedujo que aquello tenía que ser obra de Kṛṣṇa.
Sloka 7:
Matka Yaśodā odstavila horké mléko z plotny a vrátila se na místo stloukání. Když viděla, že nádoba s jogurtem je rozbitá a že Kṛṣṇa tam není, došla k závěru, že rozbití máselnice byla Jeho práce.
Text 8:
Kṛṣṇa, en ese momento, estaba sentado sobre un mortero de madera vuelto del revés. Sobre el mortero de moler especias, Kṛṣṇa repartía yogur, mantequilla y otros productos lácteos entre los monos a Su entera satisfacción. Como había robado, no dejaba de mirar a Su alrededor lleno de ansiedad, sospechando que Su madre podría castigarle. Madre Yaśodā, al verle, se Le acercó por detrás con gran sigilo.
Sloka 8:
Kṛṣṇa v tu dobu seděl na dřevěném hmoždíři na drcení koření, převráceném dnem vzhůru, a pro zábavu rozdával mléčné výrobky, jako je jogurt a máslo, opicím. Jelikož kradl, s velkou úzkostí se rozhlížel kolem sebe, neboť tušil, že by Ho matka mohla potrestat. Když Ho matka Yaśodā zahlédla, opatrně se k Němu zezadu přiblížila.
Text 9:
Cuando vio que Su madre se Le acercaba con un palo en la mano, el Señor Śrī Kṛṣṇa Se bajó rápidamente del mortero y salió huyendo como si tuviese mucho miedo. Los yogīs, que tratan de atrapar la forma de Paramātmā por medio de la meditación, y que realizan grandes austeridades y penitencias para entrar en la refulgencia del Señor, no logran llegar a Él. Pero madre Yaśodā, pensando que esa misma Personalidad de Dios, Kṛṣṇa, era su hijo, salió corriendo tras Él dispuesta a atraparle.
Sloka 9:
Když Pán Śrī Kṛṣṇa zpozoroval svou matku s proutkem v ruce, velice rychle slezl z hmoždíře a začal utíkat, jako kdyby se bál. I když se Ho yogīni snaží meditací zmocnit jako Paramātmy s touhou vstoupit prostřednictvím náročné askeze do Pánovy záře, nejsou schopni Ho dosáhnout. Ale matka Yaśodā, která tutéž Osobnost Božství, Kṛṣṇu, považovala za svého syna, se za Ním rozběhla, aby Ho chytila.
Text 10:
Mientras perseguía a Kṛṣṇa, madre Yaśodā se vio naturalmente forzada a disminuir su velocidad, con su fina cintura abrumada por el peso de sus senos. Corría tanto para alcanzar a Kṛṣṇa, que se le soltaron los cabellos, y las flores que adornaban su peinado dejaron una estela a su paso. No obstante, consiguió atrapar a su hijo Kṛṣṇa.
Sloka 10:
Když matka Yaśodā běžela za Kṛṣṇou, její útlý pás byl přetížený váhou jejích těžkých prsou, a proto musela přirozeně zpomalit. Jelikož pronásledovala Kṛṣṇu velice rychle, vlasy se jí uvolnily a padaly za ní květy, které v nich měla připevněné. Přesto se jí podařilo svého syna Kṛṣṇu chytit.
Text 11:
Viéndose atrapado por madre Yaśodā, Kṛṣṇa sintió muchísimo temor y reconoció la insolencia cometida. Ella, al mirarle, vio que estaba llorando y que, al frotarse los ojos con las manos, el cosmético negro que realzaba Sus ojos se mezclaba con las lágrimas y se extendía por toda Su cara. Madre Yaśodā, tomando a su hermoso hijo de la mano, Le dio una suave reprimenda.
Sloka 11:
Poté, co matka Yaśodā Kṛṣṇu dostihla, dostal ještě větší strach a přiznal, že dělal, co neměl. Když se na Něho dívala, viděla, že pláče. Slzy se mísily s černým líčidlem kolem Jeho očí, a jak si mnul oči rukama, rozmazal si ho po celém obličeji. Matka Yaśodā chytila svého nádherného syna za ruku a začala Ho mírně kárat.
Text 12:
Sin saber quién era Kṛṣṇa ni hasta dónde llegaba Su poder, madre Yaśodā estaba siempre cautivada de un intenso amor por su hijo. Debido a su cariño maternal por Kṛṣṇa, nunca se preocupó siquiera de saber quién era Él. Por eso, cuando vio que su hijo tenía muchísimo miedo, soltó el palo y se propuso atarle para que no cometiese nuevas travesuras.
Sloka 12:
Matka Yaśodā byla neustále zaplavena intenzivní láskou ke Kṛṣṇovi, aniž by věděla, kdo Kṛṣṇa je nebo jak je mocný. Díky mateřské náklonnosti, kterou k Němu cítila, ji nikdy ani nezajímalo, kdo vlastně je. Když tedy viděla, že se její syn začal příliš bát, zahodila proutek a rozhodla se Ho svázat, aby již nepáchal žádné další darebnosti.
Texts 13-14:
La Suprema Personalidad de Dios no tiene ni principio ni final, exterior ni interior, parte delantera o trasera. En otras palabras, Él es omnipresente. Puesto que no Se halla bajo la influencia del elemento tiempo, para Él no hay diferencia entre el pasado, el presente y el futuro; Él existe en Su propia forma trascendental en todas las fases del tiempo. Como es absoluto y está más allá de toda relatividad, está libre de las distinciones entre causa y efecto, aunque es la causa y el efecto de todo. Esa persona no manifestada, que está más allá de la percepción de los sentidos, había descendido ahora en la forma de un niño humano, y madre Yaśodā, considerándole su propio hijo, un niño corriente, Le ató al mortero de madera con una cuerda.
Sloka 13-14:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, nemá počátek ani konec, vnějšek či vnitřek a žádnou přední ani zadní stranu; prostupuje vším. Jelikož nepodléhá času, neplatí pro Něho rozdíl mezi minulostí, přítomností a budoucností; existuje věčně ve své transcendentální podobě. Jelikož je absolutní, mimo jakoukoliv relativitu, nevztahují se na Něho rozdíly mezi příčinou a následkem, i když On sám je příčina i následek všeho. Tato neprojevená osoba, která není vnímatelná smysly, se nyní zjevila jako lidské dítě a matka Yaśodā, která Ji považovala za své obyčejné dítě, Ji přivazovala provazem k dřevěnému hmoždíři.
Text 15:
Cuando trató de atar a su travieso hijo, madre Yaśodā vio que la cuerda se quedaba corta por el ancho de dos dedos. Entonces trajo otra cuerda para unirla a la anterior.
Sloka 15:
Když se matka Yaśodā snažila své zlobivé dítě svázat, viděla, že její provaz je o šířku dvou prstů krátký. Přinesla tedy jiný kus provazu, aby ho navázala.
Text 16:
Pero a la nueva cuerda le faltaba también el ancho de dos dedos. Cuando le añadió otro cabo, seguía siendo dos dedos demasiado corta. Por más cuerdas que añadía, no conseguía nada; no había manera de completar aquella separación.
Sloka 16:
Nový provaz byl také o dva prsty kratší a dva prsty chyběly i po přidání dalšího provazu. Ať přidala provazů sebevíc, stále to nestačilo; s tím, že byly pokaždé krátké, se nedalo nic udělat.
Text 17:
Madre Yaśodā acabó uniendo todas las cuerdas que encontró en casa, pero, aun así, no consiguió atar a Kṛṣṇa. Las amigas de madre Yaśodā, las gopīs mayores del vecindario, sonreían y disfrutaban muy divertidas. Madre Yaśodā, pese a sus intensos esfuerzos, también sonreía. Todas ellas estaban completamente asombradas.
Sloka 17:
Tak matka Yaśodā svázala všechny provazy, které měla v domácnosti, ale svázat Kṛṣṇu se jí přesto nepodařilo. Její přítelkyně, starší gopī ze sousedství, se smály a bavily se tím. I matka Yaśodā se usmívala, přestože se tolik namáhala. Všechny byly ohromené.
Text 18:
Con el intenso esfuerzo que realizaba, madre Yaśodā tenía todo el cuerpo empapado en sudor, y las flores y la peineta se le desprendían de los cabellos. Al ver la fatiga de Su madre, el niño Kṛṣṇa fue misericordioso con ella y consintió en ser atado.
Sloka 18:
Celé tělo matky Yaśody kvůli její těžké práci zalil pot a květy i ozdobný hřeben jí vypadávaly z vlasů. Když malý Kṛṣṇa viděl svou matku tak unavenou, slitoval se nad ní a nechal se od ní svázat.
Text 19:
¡Oh, Mahārāja Parīkṣit!, todo este universo, con sus grandes y excelsos semidioses, como el Señor Śiva, el Señor Brahmā y el Señor Indra, se halla bajo el control de la Suprema Personalidad de Dios. El Señor Supremo, sin embargo, posee un atributo trascendental: Se deja controlar por Sus devotos. Esa era la cualidad que Kṛṣṇa manifestaba ahora en ese pasatiempo.
Sloka 19:
Ó Mahārāji Parīkṣite, celý tento vesmír se svými vznešenými polobohy, jako je Pán Śiva, Pán Brahmā či Pán Indra, podléhá Nejvyšší Osobnosti Božství. Přesto má Nejvyšší Pán jeden zvláštní transcendentální rys-že se podřizuje svým oddaným. To Kṛṣṇa v této zábavě předvedl.
Text 20:
Ni el Señor Brahmā, ni el Señor Śiva, ni la mismísima diosa de la fortuna, que es la compañera inseparable del Señor Supremo, pueden obtener de la Suprema Personalidad de Dios, el liberador del mundo material, la misericordia que recibió madre Yaśodā.
Sloka 20:
Ani Pán Brahmā, ani Pán Śiva, a dokonce ani bohyně štěstí, která je vždy lepší polovinou Nejvyšší Osobnosti Božství, nemůže od Nejvyššího Pána, jenž vysvobozuje z hmotného světa, dostat takovou milost jako matka Yaśodā.
Text 21:
La Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa, el hijo de madre Yaśodā, está al alcance de los devotos que se ocupan en servicio amoroso espontáneo, pero los especuladores mentales, quienes se esfuerzan arduamente por la autorrealización mediante rigurosas austeridades y penitencias, o quienes identifican el cuerpo con el ser, no pueden llegar a Él tan fácilmente.
Sloka 21:
Nejvyšší Osobnost Božství Kṛṣṇa, syn matky Yaśody, je snadno dostupný oddaným, kteří Mu s láskou spontánně slouží, ne však mentálním spekulantům, těm, kdo usilují o seberealizaci podstupováním přísné askeze, nebo těm, kdo považují tělo za vlastní já.
Text 22:
Mientras madre Yaśodā se absorbía en las tareas del hogar, el Señor Supremo, Kṛṣṇa, observó los árboles gemelos yamala-arjuna, que en un milenio anterior habían sido los semidioses hijos de Kuvera.
Sloka 22:
Zatímco byla matka Yaśodā zaneprázdněna domácími pracemi, Nejvyšší Pán Kṛṣṇa pozoroval dva vedle sebe stojící stromy yamala-arjuna, které byly v předchozím věku polobohy, syny Kuvery.
Text 23:
En su vida anterior, aquellos dos hijos, Nalakūvara y Maṇigrīva, habían gozado de una opulencia y fortuna extraordinarias. Sin embargo, debido al orgullo y el prestigio falso, no guardaban la menor consideración hacia nadie, de modo que Nārada Muni les maldijo a que se volviesen árboles.
Sloka 23:
Ve svém minulém životě byli tito dva synové, kteří se jmenovali Nalakūvara a Maṇigrīva, nesmírně bohatí a požehnaní. Kvůli pýše a plané prestiži však nebrali na nikoho ohledy, a proto je Nārada Muni proklel, aby se stali stromy.