Skip to main content

Text 22

Sloka 22

Texto

Verš

yāvad dhato ’smi hantāsmī-
ty ātmānaṁ manyate ’sva-dṛk
tāvat tad-abhimāny ajño
bādhya-bādhakatām iyāt
yāvad dhato ’smi hantāsmī-
ty ātmānaṁ manyate ’sva-dṛk
tāvat tad-abhimāny ajño
bādhya-bādhakatām iyāt

Palabra por palabra

Synonyma

yāvat — mientras; hataḥ asmi — yo soy matado ahora (por otros); hantā asmi — yo soy el que mata (a otros); iti — así; ātmānam — el propio ser; manyate — considere; a-sva-dṛk — que no se ha visto a sí mismo (debido a las tinieblas del concepto corporal de la vida); tāvat — mientras tanto; tat-abhimānī — considerándose el que mata o es matado; ajñaḥ — la persona necia; bādhya-bādhakatām — la relación mundana de verse obligado a cumplir con ciertas responsabilidades; iyāt — continúa.

yāvat — dokud; hataḥ asmi — nyní jsem zabíjen (druhými); hantā asmi — já jsem ten, kdo zabíjí (druhé); iti — tak; ātmānam — sebe sama; manyate — chápe; a-sva-dṛk — ten, kdo nevidí sám sebe (kvůli temnotě, kterou představuje tělesné pojetí života); tāvat — dotud; tat-abhimānī — považující se za zabíjeného či zabíjejícího; ajñaḥ — hlupák; bādhya-bādhakatām — světské jednání, kdy je zavázán určitou povinností; iyāt — pokračuje.

Traducción

Překlad

Bajo la influencia del concepto corporal de la vida, permanecemos en tinieblas, carentes de autorrealización, y pensamos: «Me están matando», o: «Yo he matado a mis enemigos». Mientras persista en esa mentalidad de considerar que el ser mata o es matado, la persona necia sigue siendo responsable de sus obligaciones materiales, y, por consiguiente, sufre sus reacciones en forma de felicidad y aflicción.

“Ten, kdo chápe život z tělesné úrovně, setrvává v temnotě, mimo seberealizaci, a myslí si, ,Teď mě zabíjejí,’ nebo ,Já jsem zabil své nepřátele.’ Dokud se hloupý člověk domnívá, že duše zabíjí nebo je zabíjena, je nadále povinen plnit hmotné závazky, a následně přijímat reakce v podobě štěstí a neštěstí.”

Significado

Význam

Por la gracia del Señor, Kaṁsa se arrepintió sinceramente de su injusta persecución contra unos vaiṣṇavas como Devakī y Vasudeva, y por ello se elevó al plano del conocimiento trascendental. Kaṁsa dijo: «Puesto que me he elevado al plano del conocimiento, y entiendo que yo no he sido el que ha matado a tus hijos, no soy responsable de su muerte. Mientras pensé que iba a morir a manos de tu hijo, me encontraba inmerso en la ignorancia, pero ahora estoy libre de esa ignorancia, que fue debida al concepto corporal de la vida». Como se afirma en el Bhagavad-gītā (18.17):

Kaṁsa milostí Pána upřímně litoval, že zbytečně pronásledoval vaiṣṇavy, jako je Devakī a Vasudeva, a tak dospěl na úroveň transcendentálního poznání. “Jelikož jsem nyní dosáhl poznání,” řekl, “chápu, že jsem vaše syny nezabil a nenesu za jejich smrt odpovědnost. Dokud jsem si myslel, že mě váš syn zabije, byl jsem pod vlivem nevědomosti, jež pocházela z tělesného pojetí života, ale nyní jsem od ní osvobozen.” Bhagavad-gītā (18.17) uvádí:

yasya nāhaṅkṛto bhāvo
buddhir yasya na lipyate
hatvāpi sa imāḻ lokān
na hanti na nibadhyate
yasya nāhaṅkṛto bhāvo
buddhir yasya na lipyate
hatvāpi sa imā lokān
na hanti na nibadhyate

«Aquel que no está motivado por el ego falso, cuya inteligencia no está enredada, aunque mate hombres en este mundo, no mata. Y tampoco le atan sus acciones». Conforme a esta verdad axiomática, Kaṁsa alegó que no era responsable de haber matado a los hijos de Devakī y Vasudeva. «Por favor, traten de perdonarme por esas actividades falsas y externas— dijo—, y que este mismo conocimiento les sirva de consuelo».

“I když ten, kdo není motivován falešným egem a jeho inteligence není podmíněna, v tomto světě zabíjí lidi, ve skutečnosti nezabíjí a není svými činnostmi poután.” S odkazem na tuto axiomatickou pravdu se Kaṁsa hájil, že není zodpovědný za zabití Devakiných a Vasudevových synů. “Prosím, pokuste se mi odpustit tyto iluzorní, vnější činy,” řekl, “a nalezněte pokoj pomocí téhož poznání.”