Skip to main content

Text 37

Sloka 37

Texto

Verš

śṛṇvan gṛṇan saṁsmarayaṁś ca cintayan
nāmāni rūpāṇi ca maṅgalāni te
kriyāsu yas tvac-caraṇāravindayor
āviṣṭa-cetā na bhavāya kalpate
śṛṇvan gṛṇan saṁsmarayaṁś ca cintayan
nāmāni rūpāṇi ca maṅgalāni te
kriyāsu yas tvac-caraṇāravindayor
āviṣṭa-cetā na bhavāya kalpate

Palabra por palabra

Synonyma

śṛṇvan — escuchar constantemente acerca del Señor (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ); gṛṇan — cantar o recitar (el santo nombre del Señor y Sus actividades); saṁsmarayan — recordar (pensar constantemente en los pies de loto del Señor y en Su forma); ca — y; cintayan — contemplar (las actividades trascendentales del Señor); nāmāni — Sus nombres trascendentales; rūpāṇi — Sus formas trascendentales; ca — también; maṅgalāni — que son completamente trascendentales y, por ello, auspiciosas; te — de Tu Señoría; kriyāsu — en ocuparse en el servicio devocional; yaḥ — aquel que; tvat-caraṇa-aravindayoḥ — a Tus pies de loto; āviṣṭa-cetāḥ — el devoto que está completamente absorto (en esas actividades); na — no; bhavāya — para el plano material; kalpate — es.

śṛṇvan — neustále naslouchající o Pánu (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ); gṛṇan — zpívající či pronášející (svaté jméno Pána a popisy Jeho činností); saṁsmarayan — vzpomínající (neustále myslící na Pánovy lotosové nohy a Jeho podobu); ca — a; cintayan — rozjímající (o transcendentálních činnostech Pána); nāmāni — Jeho transcendentální jména; rūpāṇi — Jeho transcendentální podoby; ca — také; maṅgalāni — jež jsou všechny transcendentální, a proto příznivé; te — Tebe, Pane; kriyāsu — během oddané služby; yaḥ — ten, kdo; tvat-caraṇa-aravindayoḥ — u Tvých lotosových nohou; āviṣṭa-cetāḥ — oddaný, který je zcela pohroužený (v těchto činnostech); na — ne; bhavāya — pro hmotnou úroveň; kalpate — je způsobilý.

Traducción

Překlad

Aunque se ocupen en diversas actividades, los devotos cuya mente está completamente absorta en Tus pies de loto, y que se dedican constantemente a escuchar, cantar, contemplar y hacer que otros recuerden Tus nombres y formas trascendentales, se hallan siempre en el plano trascendental, y de ese modo pueden entender a la Suprema Personalidad de Dios.

“Oddaní, jejichž mysl je zcela pohroužená v myšlenkách na Tvé lotosové nohy a kteří neustále naslouchají, zpívají a rozjímají o Tvých transcendentálních jménech a podobách a vedou další k tomu, aby na ně vzpomínali, se i během různých činností nacházejí stále na transcendentální úrovni, a díky tomu rozumí Nejvyšší Osobnosti Božství.”

Significado

Význam

En este verso se explica cómo practicar bhakti-yoga. Śrīla Rūpa Gosvāmī dice que todo el que dedica su vida al servicio del Señor (īhā yasya harer dāsye) con sus actividades, mente y palabras (karmaṇā manasā girā), sean cuales sean las circunstancias de vida en que se encuentre (nikhilāsv apy avasthāsu), en realidad ya no está condicionado, sino liberado (jīvan-muktaḥ sa ucyate). Aunque permanezca en un cuerpo material, ese devoto no tiene ya nada que ver con el cuerpo, pues se halla en la posición trascendental. Nārāyaṇa-parāḥ sarve na kutaścana bibhyati: Como está ocupado en actividades trascendentales, el devoto no siente temor de permanecer en un cuerpo material (Bhāg. 6.17.28). Como ejemplo de esa posición liberada, Śrī Caitanya Mahāprabhu oró: mama janmani janmanīśvare bhavatād bhaktir ahaitukī tvayi: «Todo lo que quiero es Tu servicio devocional sin causa en Mi vida, nacimiento tras nacimiento» (Śikṣāṣṭaka 4). El devoto continúa con su servicio devocional incluso si, por la voluntad suprema del Señor, nace en el mundo material. Por un error que cometió, el rey Bharata tuvo que nacer como ciervo en su siguiente vida. No obstante, y aunque tuvo que sufrir un pequeño castigo por su falta, no vio interrumpido su servicio devocional. Nārada Muni dice que quien cae del plano del servicio devocional no está perdido, mientras que los no devotos están completamente perdidos porque no se ocupan en servicio. El Bhagavad-gītā (9.14) recomienda que hay que ocuparse siempre, por lo menos, en cantar el mahā-mantra Hare Kṛṣṇa.

V tomto verši je vysvětleno, jak lze praktikovat bhakti-yogu. Śrīla Rūpa Gosvāmī prohlásil, že každý, kdo zasvětil život službě Pánu (īhā yasya harer dāsye) svými činy, myslí a slovy (karmaṇā manasā girā), se může nacházet v jakýchkoliv podmínkách (nikhilāsv apy avasthāsu), a přesto již není podmíněný, ale osvobozený (jīvan-muktaḥ sa ucyate). I když je stále v hmotném těle, nemá s ním nic společného, neboť je v transcendentálním postavení. Nārāyaṇa-parāḥ sarve na kutaścana bibhyati (Bhāg. 6.17.28)-jelikož jsou činnosti oddaného transcendentální, nebojí se být vtělený do hmotné schránky. Śrī Caitanya Mahāprabhu ilustroval toto osvobozené postavení svou modlitbou: mama janmani janmanīśvare bhavatād bhaktir ahaitukī tvayi-“Vše, co v životě chci, je bezpříčinná oddaná služba Tobě zrození za zrozením.” (Śikṣāṣṭaka 4) Dokonce i když se oddaný z Pánovy svrchované vůle narodí v hmotném světě, i nadále pokračuje v oddané službě. Když král Bharata udělal chybu a v dalším životě se z něho stal jelen, jeho oddaná služba neskončila, ačkoliv byl za svou nedbalost nepatrně potrestán. Nārada Muni říká, že ani ten, kdo poklesne z úrovně oddané služby, není ztracen, zatímco neoddaní jsou ztraceni nenávratně, jelikož neslouží. Bhagavad-gītā (9.14) proto doporučuje alespoň neustále zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru:

satataṁ kīrtayanto māṁ
yatantaś ca dṛḍha-vratāḥ
namasyantaś ca māṁ bhaktyā
nitya-yuktā upāsate
satataṁ kīrtayanto māṁ
yatantaś ca dṛḍha-vratāḥ
namasyantaś ca māṁ bhaktyā
nitya-yuktā upāsate

«Siempre cantando Mis glorias, esforzándose con gran determinación, postrándose ante Mí, las grandes almas Me adoran perpetuamente con devoción».

“Tyto velké duše vždy s velkou rozhodností opěvují Mou slávu, klaní se přede Mnou, a tak Mě neustále s oddaností uctívají.”

El proceso de servicio devocional, que se practica de nueve formas distintas (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇaṁ pāda-sevanaṁ, etc.) no se debe abandonar. El proceso más importante es escuchar (śravaṇam) de gurusādhu y śāstra (el maestro espiritual, los ācāryas santos y las Escrituras védicas).Sādhu-śāstra-guru-vākya, cittete kariyā aikya. No debemos escuchar los comentarios y explicaciones de los no devotos, pues Śrīla Sanātana Gosvāmī lo prohíbe estrictamente con la siguiente cita del Padma Purāṇa.

Oddaný by nikdy neměl zanechat oddané služby, která se vykonává devíti různými způsoby (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇaṁ pāda-sevanam a tak dále). Nejdůležitější je naslouchání (śravaṇam) guruovi, sādhuovi a śāstře-duchovnímu učiteli, svatým ācāryům a védským písmům. Sādhu-śāstra-guru-vākya, cittete kariyā aikya. Neměli bychom naslouchat komentářům a výkladům neoddaných, neboť to Śrīla Sanātana Gosvāmī přísně zakazuje citací z Padma Purāṇy:

avaiṣṇava-mukhodgīrṇaṁ
pūtaṁ hari-kathāmṛtam
śravaṇaṁ naiva kartavyaṁ
sarpocchiṣṭaṁ yathā payaḥ
avaiṣṇava-mukhodgīrṇaṁ
pūtaṁ hari-kathāmṛtam
śravaṇaṁ naiva kartavyaṁ
sarpocchiṣṭaṁ yathā payaḥ

Debemos seguir estrictamente este mandamiento, y nunca tratar de escuchar a los māyāvādīs, impersonalistas, nihilistas, políticos o supuestos eruditos. Evitando estrictamente esas poco auspiciosas relaciones, debemos limitarnos a escuchar a los devotos puros. Por ello, Śrīla Rūpa Gosvāmī aconseja: śrī-guru-padāśrayaḥ: Debemos buscar refugio en los pies de loto de un devoto puro que pueda ser nuestro guru. Caitanya Mahāprabhu indica que guru es quien sigue estrictamente las instrucciones del Bhagavad-gītāyare dekha, tare kaha, kṛṣṇa’—upadeśa (CcMadhya 7.128). Los ilusionistas, los magos y los académicos que ejercen la carrera de decir tonterías, no son gurus. No, guru es aquel que presenta el Bhagavad-gītā, las instrucciones de Kṛṣṇa, tal y como es. Śravaṇa es muy importante; debemos escuchar de labios del sādhu vaiṣṇava, del guru y del śāstra.

Tohoto nařízení bychom se měli přísně držet a nikdy se nepokoušet naslouchat māyāvādīnům, impersonalistům, voidistům, politikům nebo takzvaným učencům. Této nepříznivé společnosti bychom se měli pečlivě vyhýbat a naslouchat pouze čistým oddaným. Śrīla Rūpa Gosvāmī proto doporučuje vyhledat útočiště u lotosových nohou čistého oddaného, který může být jeho guruem (śrī-guru-padāśrayaḥ). Caitanya Mahāprabhu radí, že guru je ten, kdo přesně následuje pokyny Bhagavad-gīty: yāre dekha, tāre kaha ’kṛṣṇa'—upadeśa (Cc. Madhya 7.128). Nějaký kejklíř, kouzelník nebo ten, kdo mluví nesmysly ve jménu akademické dráhy, není guru. Guru je ten, kdo předkládá Bhagavad-gītu, Kṛṣṇovy pokyny, takové, jaké jsou. Śravana je velice důležitá-je třeba naslouchat vaiṣṇavskému sādhuovi, guruovi a śāstrám.

La palabra kriyāsu, que significa «con trabajo manual» o «con trabajo», es importante en este verso. Debemos ocuparnos en el servicio práctico del Señor. Todas las actividades de nuestro movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa se concentran en la distribución de libros que tratan de Kṛṣṇa. Eso es muy importante. Se trata de acercarse a cualquier persona y animarla a que lea libros sobre Kṛṣṇa, de modo que en el futuro también pueda hacerse devota. Esas actividades se recomiendan en este verso. Kriyāsu yas tvac-caraṇāravindayoḥ. Con esas actividades, los devotos recordarán siempre los pies de loto del Señor. Quien se concentra plenamente en distribuir libros para Kṛṣṇa está completamente absorto en Kṛṣṇa. Eso es samādhi.

V tomto verši je významné slovo kriyāsu, které znamená “manuální prací”. Oddaný by měl Pánu prakticky sloužit. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se vše soustředí kolem rozšiřování literatury o Kṛṣṇovi. To je velice důležité. Oddaný může oslovit kohokoliv a inspirovat ho k tomu, aby četl o Kṛṣṇovi, a v budoucnu se mohl také stát oddaným. Tyto činnosti tento verš doporučuje, neboť budou oddané stále upomínat na Pánovy lotosové nohy (kriyāsu yas tvac-caraṇāravindayoḥ). Ten, kdo se plně soustředí na rozdávání knih pro Kṛṣṇu, je dokonale pohroužený v Kṛṣṇovi. To se nazývá samādhi.