Skip to main content

Text 28

Sloka 28

Texto

Verš

tvam eka evāsya sataḥ prasūtis
tvaṁ sannidhānaṁ tvam anugrahaś ca
tvan-māyayā saṁvṛta-cetasas tvāṁ
paśyanti nānā na vipaścito ye
tvam eka evāsya sataḥ prasūtis
tvaṁ sannidhānaṁ tvam anugrahaś ca
tvan-māyayā saṁvṛta-cetasas tvāṁ
paśyanti nānā na vipaścito ye

Palabra por palabra

Synonyma

tvam — Tú (¡oh, Señor!); ekaḥ — pues eres uno sin par, lo eres todo; eva — en verdad; asya sataḥ — de la manifestación cósmica ahora visible; prasūtiḥ — la fuente original; tvam — Tu Señoría; sannidhānam — la conservación de esa energía cuando todo es destruido; tvam — Tu Señoría; anugrahaḥ ca — y el sustentador; tvat-māyayā — por Tu energía ilusoria, la energía externa; saṁvṛta-cetasaḥ — aquellos cuya inteligencia está cubierta por esa energía ilusoria; tvām — a Ti; paśyanti — observan; nānā — muchas diversidades; na — no; vipaścitaḥ — sabios eruditos o devotos; ye — que son.

tvam — Ty (ó Pane); ekaḥ — jelikož jsi jediný, jsi vším; eva — vskutku; asya sataḥ — tohoto vesmírného projevu, který je nyní viditelný; prasūtiḥ — původní zdroj; tvam — Ty, Pane; sannidhānam — zachování veškeré energie, když je vše zničeno; tvam — Ty, Pane; anugrahaḥ ca — a udržovatel; tvat-māyayā — Tvou matoucí, vnější energií; saṁvṛta-cetasaḥ — ti, jejichž inteligence je touto matoucí energií zahalena; tvām — Tebe; paśyanti — vidí; nānā — rozmanitost; na — ne; vipaścitaḥ — učení mudrci či oddaní; ye — kteří jsou.

Traducción

Překlad

La causa eficiente del mundo material, que se manifiesta con sus muchas diversidades en la forma del árbol original, eres Tú, ¡oh, Señor! Tú eres también el sustentador del mundo material, y eres aquel en quien todo se conserva después de la aniquilación. Los que están cubiertos por Tu energía externa no pueden ver que Tú estás detrás de esta manifestación, pues no poseen la visión de los devotos eruditos.

“Ty, ó Pane, jsi bezprostřední příčinou tohoto hmotného světa, který je projeven ve své rozmanitosti jako původní strom. Jsi také jeho udržovatelem a po zničení jsi tím, v němž je vše uchováno. Osoby zahalené Tvou vnější energií Tě za tímto projevem nevidí, ale pohled učených oddaných je jiný.”

Significado

Význam

Hay semidioses, comenzando por el Señor Brahmā, el Señor Śiva, e incluso Viṣṇu, que son considerados el creador, el sustentador y el destructor del mundo material; pero en realidad no lo son. El hecho es que todo es la Suprema Personalidad de Dios, que Se manifiesta en diversidad de energías. Ekam evādvitīyaṁ brahma. No existe ninguna otra existencia. Los verdaderos eruditos, vipaścit, son aquellos que han alcanzado el nivel de entender y observar a la Suprema Personalidad de Dios en todas las circunstancias de la vida. Premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena santaḥ sadaiva hṛdayeṣu vilokayanti (Brahma-saṁhitā 5.38). Los devotos eruditos ven representada la presencia del Señor Supremo hasta en las situaciones de sufrimiento. El devoto que está sufriendo ve que el Señor ha aparecido en la forma del sufrimiento para aliviarle o purificarle de la contaminación del mundo material. Mientras permanecemos en el mundo material, pasamos por diversas circunstancias; por eso, el devoto ve en las situaciones de sufrimiento otro aspecto del Señor. Tat te 'nukampāṁ susamīkṣamāṇaḥ (Bhāg. 10.14.8). Es decir, el devoto considera los sufrimientos un gran favor del Señor, pues entiende que, con ellos, se está purificando de la contaminación material.Teṣām ahaṁ samuddhartā mṛtyu-saṁsāra-sāgarāt (Bg. 12.7). El sufrimiento constituye un proceso negativo que tiene por objeto liberar al devoto del mundo material, que se denomina mṛtyu-saṁsāra, la constante sucesión de nacimientos y muertes. Cuando un alma se entrega al Señor, Él la purifica de la contaminación material con un poco de sufrimiento, para así salvarla del ciclo de nacimientos y muertes. Aunque el no devoto no puede entenderlo, el devoto sí lo entiende, debido a que es vipaścit, erudito. El resultado es que el no devoto se perturba con la aparición del sufrimiento, mientras que el devoto da la bienvenida a esas aflicciones considerándolas otro aspecto del Señor. Sarvaṁ khalv idaṁ brahma.El devoto puede ver que, aparte de la Suprema Personalidad de Dios, no existe ninguna otra entidad. Ekam evādvitīyam. Solo existe el Señor, que Se manifiesta en diversas energías.

Za stvořitele, udržovatele a ničitele tohoto hmotného světa jsou považováni různí polobozi, počínaje Pánem Brahmou, Pánem Śivou, a dokonce i Viṣṇuem, ale skutečnost je jiná. Vše je ve skutečnosti Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, projevený v různých formách energie. Ekam evādvitīyaṁ brahma. Nic jiného neexistuje. Doopravdy učení (vipaścit) jsou ti, kdo chápou a vidí Nejvyšší Osobnost Božství ve všech podmínkách. Premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena santaḥ sadaiva hṛdayeṣu vilokayanti (Brahma-saṁhitā 5.38). Učení oddaní uznávají dokonce i utrpení jako projev přítomnosti Nejvyššího Pána. Když oddaný trpí, vidí, že se Pán zjevil v podobě utrpení, aby ho očistil, zbavil nečistot hmotného světa. Dokud je živá bytost v hmotném světě, ocitá se v různých podmínkách, a proto oddaný vidí situaci, kdy trpí, jen jako další aspekt Pána. Tat te 'nukampāṁ susamīkṣamāṇaḥ (Bhāg. 10.14.8). Pokládá tedy utrpení za projev Pánovy přízně, neboť chápe, že je tak zbavován svého znečištění. Teṣām ahaṁ samuddhartā mṛtyu-saṁsāra-sāgarāt (Bg. 12.7). Výskyt utrpení je negativním procesem, který má vysvobodit oddaného z tohoto hmotného světa, zvaného mṛtyu-saṁsāra neboli koloběh zrození a smrti. Pán chce odevzdanou duši zachránit před opakovaným rozením a umíráním, a proto ji nechá trochu trpět, aby ji zbavil znečištění. Neoddaný tomu nemůže rozumět, ale oddaný to chápe, jelikož je vipaścit, učený. Neoddaný je utrpením vyvedený z míry, zatímco oddaný je vítá jako další aspekt Pána. Sarvaṁ khalv idaṁ brahma. Oddaný skutečně vidí, že existuje pouze Nejvyšší Osobnost Božství a nic jiného. Ekam evādvitīyam. Existuje pouze Pán, který se představuje v různých energiích.

Las personas que carecen de conocimiento verdadero creen que el Señor Brahmā es el creador, Viṣṇu el sustentador y Śiva el destructor, y que los semidioses tienen determinadas funciones que cumplir. Entonces se proponen unos objetivos y adoran a los semidioses para ver cumplidos esos objetivos (kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ prapadyante 'nya-devatāḥ). El devoto, sin embargo, sabe que esos semidioses no son sino partes de la Suprema Personalidad de Dios, y que, como partes que son, no es necesario adorarles. En el Bhagavad-gītā (9.23), el Señor dice:

Ti, kdo postrádají skutečné poznání, si myslí, že Brahmā je stvořitel, Viṣṇu udržovatel a Śiva ničitel a různí polobozi jsou zde od toho, aby plnili různé úkoly. Tito lidé si tedy vymýšlejí rozličné záměry a potom uctívají různé polobohy, aby dosáhli jejich splnění (kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ prapadyante 'nya-devatāḥ). Oddaný však ví, že všichni polobozi jsou pouze částmi Nejvyšší Osobnosti Božství a že tyto části není třeba uctívat. Pán říká v Bhagavad-gītě (9.23):

ye ’py anya-devatā bhaktā
yajante śraddhayānvitāḥ
te ’pi mām eva kaunteya
yajanty avidhi-pūrvakam
ye 'py anya-devatā bhaktā
yajante śraddhayānvitāḥ
te 'pi mām eva kaunteya
yajanty avidhi-pūrvakam

«Aquellos que son devotos de otros dioses y que les adoran con fe, en realidad Me adoran únicamente a Mí, ¡oh, hijo de Kuntī!, pero lo hacen de modo equivocado». No hay por qué adorar a los semidioses, ya que esa adoración es una práctica irregular, avidhi. Por el simple hecho de entregarnos a los pies de loto de Kṛṣṇa, estamos cumpliendo perfectamente con nuestros deberes. No hace falta adorar a otras deidades o semidioses, cuya divinidad es venerada por los ḍhas, los necios confundidos por las tres modalidades de la naturaleza material (tribhir guṇamayair bhāvair ebhiḥ sarvam idaṁ jagat). Esos necios no pueden entender que la verdadera fuente de todo es la Suprema Personalidad de Dios (mohitaṁ nābhijānāti mām ebhyaḥ param avyayam). Sin dejarnos distraer por los diversos rasgos del Señor, debemos concentrarnos en el Señor Supremo y adorarle (mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja). Ese debe ser el principio que guíe nuestras vidas.

“Ti, kdo jsou oddáni jiným bohům a s vírou je uctívají, ve skutečnosti uctívají pouze Mě, ó synu Kuntī, ale nesprávným způsobem.” Není důvod uctívat polobohy, neboť to je avidhi, nesprávné. Člověk může splnit všechny své povinnosti jednoduše tím, že se odevzdá u lotosových nohou Kṛṣṇy. Není povinen uctívat různá božstva či polobohy. Na ně se zaměřují mūḍhové neboli hlupáci, kteří jsou zmateni třemi kvalitami hmotné přírody (tribhir guṇa-mayair bhāvair ebhiḥ sarvam idaṁ jagat). Nedovedou totiž pochopit, že Nejvyšší Osobnost Božství je skutečným zdrojem všeho (mohitaṁ nābhijānāti mām ebhyaḥ param avyayam). Člověk by se však neměl nechat rozptylovat mnohými vedlejšími aspekty Pána, ale soustředit se na Nejvyššího a uctívat Jeho (mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja). To by mělo být hlavní životní zásadou.