Skip to main content

Text 26

Sloka 26

Texto

Verš

satya-vrataṁ satya-paraṁ tri-satyaṁ
satyasya yoniṁ nihitaṁ ca satye
satyasya satyam ṛta-satya-netraṁ
satyātmakaṁ tvāṁ śaraṇaṁ prapannāḥ
satya-vrataṁ satya-paraṁ tri-satyaṁ
satyasya yoniṁ nihitaṁ ca satye
satyasya satyam ṛta-satya-netraṁ
satyātmakaṁ tvāṁ śaraṇaṁ prapannāḥ

Palabra por palabra

Synonyma

satya-vratam — la Personalidad de Dios, que nunca Se aparta de Su voto*; satya-param — que es la Verdad Absoluta (como se afirma al comienzo del Śrīmad-Bhāgavatamsatyaṁ paraṁ dhīmahi); tri-satyam — Él siempre existe como Verdad Absoluta, antes de la creación de la manifestación cósmica, durante su sostenimiento, e incluso después de su aniquilación; satyasya — de todas las verdades relativas, que son emanaciones de la Verdad Absoluta, Kṛṣṇa; yonim — la causa; nihitam — que entra**; ca — y; satye — en los factores que crean el mundo material (es decir, los cinco elementos: tierra, agua, fuego, aire y éter); satyasya — de todo lo que es considerado verdad; satyam — el Señor es la verdad original; ṛta-satya-netram — Él es el origen de toda verdad agradable (sunetram); satya-ātmakam — todo lo perteneciente al Señor es verdad (sac-cid-ānanda: Su cuerpo es verdad, Su conocimiento es verdad, y Su placer es verdad); tvām — a Ti, ¡oh, Señor!; śaraṇam — ofrecer nuestra plena entrega; prapannāḥ — nos hallamos completamente bajo Tu protección.

satya-vratam — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž nikdy neporušuje svůj slib; satya-param — jenž je Absolutní Pravdou (jak je uvedeno na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu: satyaṁ paraṁ dhīmahi); tri-satyam — je vždy přítomný jako Absolutní Pravda, před stvořením tohoto vesmírného projevu, během jeho udržování, a dokonce i po jeho zničení; satyasya — všech relativních pravd, které pocházejí z Absolutní Pravdy, Kṛṣṇy; yonim — příčina; nihitam — vstoupil; ca — a; satye — do stavebních kamenů tohoto hmotného světa (konkrétně do pěti prvků-země, vody, ohně, vzduchu a éteru); satyasya — všeho, co je uznáváno jako pravda; satyam — Pán je původní pravdou; ṛta-satya-netram — On je původem jakékoliv pravdy, která je příjemná (sunetram); satya-ātmakam — vše, co se s Pánem pojí, je pravda (sac-cid-ānanda-Jeho tělo je pravda, Jeho poznání je pravda a Jeho blaženost je pravda); tvām — Tobě, ó Pane; śaraṇam — plně se odevzdáváme; prapannāḥ — závisíme zcela na Tvé ochraně.

Traducción

Překlad

Los semidioses oraron: ¡Oh, Señor!, Tú nunca Te apartas de Tu voto, que es siempre perfecto, pues todo lo que Tú decides es completamente correcto y no hay nadie que pueda impedirlo. Tú, que estás presente en las tres fases de la manifestación cósmica —creación, sostenimiento y aniquilación—, eres la Verdad Absoluta. Ciertamente, quien no sea completamente fiel a la verdad no podrá alcanzar Tu favor, que, por lo tanto, no está al alcance de los hipócritas. Tú eres el principio activo, la auténtica verdad, en todos los ingredientes de la creación, y por ello recibes el nombre de antaryāmī, la fuerza interna. Tú eres ecuánime con todos, y Tus instrucciones se aplican a todos, en todo momento. Tú eres el comienzo de toda verdad. Por ello, ofreciéndote reverencias, nos entregamos a Ti. Por favor, protégenos.

Polobozi se modlili: “Ó Pane, Ty nikdy neporušuješ svůj slib, který je vždy dokonalý, neboť vše, pro co se rozhodneš, je naprosto správné a nikdo tomu nemůže zabránit. Jsi přítomný ve třech fázích existence vesmírného projevu-během jeho stvoření, udržování i zničení-a jako takový jsi Nejvyšší Pravdou. Pokrytci nemohou získat Tvoji přízeň, neboť ta je dostupná jen pro toho, kdo je zcela upřímný. Jsi činným principem, skutečnou pravdou ve všech složkách stvoření, a proto se Ti říká antaryāmī, vnitřní síla. Vůči nikomu nejsi zaujatý a Tvé pokyny platí pro všechny v každé době. Jsi zdrojem veškeré pravdy. Proto se Ti s poklonami odevzdáváme a prosíme Tě, abys nás ochránil.”

Significado

Význam

Los semidioses o devotos saben perfectamente que la verdadera sustancia, tanto en el mundo material como en el mundo espiritual, es la Suprema Personalidad de Dios. El Śrīmad-Bhāgavatam comienza, por ello, con las palabras: oṁ namo bhagavate vāsudevāya... satyaṁ paraṁ dhīmahi. Vāsudeva, Kṛṣṇa, es el paraṁ satyam, la Verdad Suprema. La Verdad Suprema Se vuelve accesible o comprensible mediante el método supremo. Así lo declara la propia Verdad Suprema: bhaktyā mām abhijānāti yāvān yaś cāsmi tattvataḥ (Bg. 18.55). Bhakti, el servicio devocional, es la única manera de entender la Verdad Absoluta. Así pues, los semidioses, en busca de protección, no se entregan a la verdad relativa, sino a la Verdad Suprema. Hay quienes adoran a los semidioses, pero la Verdad Suprema, Kṛṣṇa, declara en el Bhagavad-gītā (7.23): antavat tu phalāṁ teṣāṁ tad bhavaty alpa-medhasām: «Los hombres de escasa inteligencia adoran a los semidioses, y los frutos que obtienen son limitados y temporales». La adoración de semidioses puede ser útil durante un tiempo limitado, pero sus frutos son antavat, caducos. El mundo material no es permanente, los semidioses no son permanentes, y las bendiciones obtenidas de los semidioses tampoco son permanentes. La entidad viviente, sin embargo, es eterna (nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām, Kaha Up. 2.2.13). Toda entidad viviente debe, por lo tanto, buscar la felicidad eterna, no la felicidad temporal. Las palabras satyaṁ paraṁ dhīmahi indican que debemos buscar la Verdad Absoluta, y no la verdad relativa.

Polobozi neboli oddaní velmi dobře vědí, že Nejvyšší Osobnost Božství je skutečnou podstatou, v hmotném i v duchovním světě. Śrīmad-Bhāgavatam proto začíná slovy oṁ namo bhagavate vāsudevāya...satyaṁ paraṁ dhīmahi. Vāsudeva, Kṛṣṇa, je paraṁ satyam, Nejvyšší Pravda. Nejvyšší Pravdě lze porozumět nebo se k ní přiblížit použitím nejvyšší metody podle pokynů Nejvyšší Pravdy: bhaktyā mām abhijānāti yāvān yaś cāsmi tattvataḥ (Bg. 18.55). Bhakti, oddaná služba, je jediný prostředek umožňující pochopit Absolutní Pravdu. V zájmu své ochrany se tedy polobozi odevzdávají Nejvyšší, a nikoliv relativní pravdě. Někteří lidé uctívají různé polobohy, ale Nejvyšší Pravda, Kṛṣṇa, prohlašuje v Bhagavad-gītě (7.23): antavat tu phalaṁ teṣāṁ tad bhavaty alpa-medhasām-“Lidé s malou inteligencí uctívají polobohy a plody, které získávají, jsou omezené a dočasné.” Uctívání polobohů může být na určitou dobu užitečné, ale jeho výsledek je antavat, pomíjivý. Tento hmotný svět je dočasný, polobozi jsou dočasní a stejně tak dočasná jsou i od nich získaná požehnání. Živá bytost je však věčná (nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām), a proto musí usilovat o věčné, nikoliv dočasné štěstí. Slova satyaṁ paraṁ dhīmahi vyjadřují, že člověk má hledat Absolutní Pravdu a nespokojit se s pravdou relativní.

En sus oraciones a la Suprema Personalidad de Dios, Nṛsiṁhadeva, Prahlāda Mahārāja dijo:

Prahlāda Mahārāja ve svých modlitbách k Nejvyšší Osobnosti Božství, Pánu Nṛsiṁhadevovi, řekl:

bālasya neha śaraṇaṁ pitarau nṛsiṁha
nārtasya cāgadam udanvati majjato nauḥ
bālasya neha śaraṇaṁ pitarau nṛsiṁha
nārtasya cāgadam udanvati majjato nauḥ

Generalmente se piensa que los protectores del niño son los padres, pero en realidad no es así. El verdadero protector es la Suprema Personalidad de Dios.

Za ochránce dítěte jsou obvykle pokládáni jeho rodiče, ale skutečnost je jiná. Pravým ochráncem je Nejvyšší Osobnost Božství.

taptasya tat-pratividhir ya ihāñjaseṣṭas
tāvad vibho tanu-bhṛtāṁ tvad-upekṣitānām
taptasya tat-pratividhir ya ihāñjaseṣṭas
tāvad vibho tanu-bhṛtāṁ tvad-upekṣitānām

(Bhāg. 7.9.19)

Sin la protección de la Suprema Personalidad de Dios, el niño sufrirá pese a la presencia de sus padres, y el enfermo morirá aunque cuente con toda la ayuda de los médicos. En el mundo material, escenario de la lucha por la existencia, los hombres han inventado muchas formas de protegerse, pero, si la Suprema Personalidad de Dios no las aprueba, todas ellas son inútiles. Teniendo esto en cuenta, los semidioses, con palabras llenas de sentido, dicen: satyātmakaṁ tvāṁ śaraṇaṁ prapannā: «La auténtica protección viene de Ti, ¡oh, Señor!, y por ello nos entregamos a Ti».

Bez pomoci Nejvyšší Osobnosti Božství bude dítě i v přítomnosti rodičů trpět a nemocný člověk zemře i přes všechnu lékařskou péči. Zde v hmotném světě, kde probíhá boj o přežití, lidé vynalézají mnoho způsobů ochrany, ale pokud je Nejvyšší Osobnost Božství zavrhne, nebudou jim nic platné. Proto polobozi úmyslně říkají: satyātmakaṁ tvāṁ śaraṇaṁ prapannāḥ-“Ó Pane, Ty můžeš poskytnout skutečnou ochranu, a proto se Ti odevzdáváme.”

El Señor exige que nos entreguemos a Él (sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja), y añade, además:

Pán vyžaduje, aby se Mu živá bytost odevzdala (sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja), a dále říká:

sakṛd eva prapanno yas
tavāsmīti ca yācate
abhayaṁ sarvadā tasmai
dadāmy etad vrataṁ mama
sakṛd eva prapanno yas
tavāsmīti ca yācate
abhayaṁ sarvadā tasmai
dadāmy etad vrataṁ mama

«Si alguien se entrega a Mí con sinceridad, diciendo: "¡Oh, Mi Señor!, de hoy en adelante me entrego completamente a Ti", Yo le brindo plena protección. Hago voto de ello» (Rāmāyaṇa, Yuddha-kāṇda 18.33). Los semidioses ofrecieron oraciones a la Suprema Personalidad de Dios, pues Él había aparecido en el vientre de Su devota Devakī para proteger a todos los devotos acosados por Kaṁsa y sus lugartenientes. De esa forma, el Señor actúa como satya-vrata. La protección que ofrece la Suprema Personalidad de Dios no puede compararse con la protección de los semidioses. Rāvaṇa, por ejemplo, era un gran devoto del Señor Śiva, pero cuando el Señor Rāmacandra quiso matarle, el Señor Śiva no pudo protegerle.

“Když se Mi někdo upřímně odevzdá-když řekne: ,Můj Pane, ode dneška jsem zcela Tvůj’-pak ho budu vždy chránit. To slibuji.” (Rāmāyaṇa, Yuddha-kāṇḍa 18.33) Polobozi se modlili k Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, protože se právě zjevil v lůně své oddané Devakī, aby ochránil všechny oddané, jež sužoval Kaṁsa se svými pobočníky. Tak Pán jedná jako satya-vrata. Ochranu, kterou poskytuje Nejvyšší Osobnost Božství, nelze srovnávat s ochranou od polobohů. Je řečeno, že Rāvaṇa byl velkým oddaným Pána Śivy, ale když se ho Pán Rāmacandra vydal zabít, Śiva ho nemohl ochránit.

El Señor Brahmā y el Señor Śiva, seguidos por muchos semidioses y acompañados por Nārada y otros grandes sabios, habían entrado, sin hacerse visibles, en el palacio de Kaṁsa. Allí oraron a la Suprema Personalidad de Dios con oraciones selectas, que son muy agradables para los devotos y que conceden la satisfacción de los deseos devocionales. Con sus primeras palabras proclamaron que el Señor es fiel a Su voto. Como se afirma en el Bhagavad-gītā, Kṛṣṇa desciende al mundo material para proteger a los piadosos y aniquilar a los impíos. Ese es Su voto. Los semidioses se habían dado cuenta de que el Señor, para cumplir ese voto, había aceptado residir en el vientre de Devakī. Estaban muy contentos de que el Señor descendiese para cumplir Su misión, y se dirigieron a Él con las palabrassatyaṁ param, la Verdad Absoluta Suprema.

Pán Brahmā a Pán Śiva, doprovázeni velkými mudrci, jako je Nārada, a následováni mnoha dalšími polobohy, se neviditelně zjevili v Kaṁsově domě. Začali se k Nejvyšší Osobnosti Božství modlit vybranými modlitbami, které jsou oddaným velice příjemné a plní duchovní touhy. Prvními slovy jasně prohlásili, že Pán je věrný svému slibu. V Bhagavad-gītě je uvedeno, že Kṛṣṇa sestupuje do hmotného světa proto, aby chránil zbožné a ničil bezbožné. To je Jeho slib. Polobozi věděli, že se nyní uchýlil do lůna Devakī, aby tento slib splnil. Měli velkou radost, že Pán přichází uskutečnit své poslání, a oslovili Ho jako satyaṁ param, “Nejvyšší Absolutní Pravdu”.

Todos buscamos la Verdad Absoluta. Esa es la dimensión filosófica de la vida. Los semidioses nos informan que la Verdad Absoluta Suprema es Kṛṣṇa. La persona que se vuelve plenamente consciente de Kṛṣṇa puede llegar a la Verdad Absoluta. Kṛṣṇa es la Verdad Absoluta. La verdad relativa no es verdadera en las tres fases del tiempo eterno —el presente, el pasado y el futuro—, pero Kṛṣṇa es verdad siempre, en el pasado, en el presente y en el futuro. En el mundo material, todo se halla bajo el control del tiempo supremo, en la forma de pasado, presente y futuro. Pero Kṛṣṇa existía ya antes de la creación; durante la creación, todo reposa en Él; y Kṛṣṇa permanecerá cuando la creación llegue a su final. Por lo tanto, Él es la Verdad Absoluta en toda circunstancia. Toda verdad que pueda existir en el mundo material emana de la Verdad Suprema, Kṛṣṇa. Toda forma de opulencia que exista en el mundo material tiene su causa en Kṛṣṇa. Si existe algo semejante a la fama en el mundo material, su causa está en Kṛṣṇa. Todo tipo de fuerza que pueda hallarse en el mundo material, su causa es Kṛṣṇa. Si en el mundo material existe sabiduría y educación, la causa de esa sabiduría y de esa educación es Kṛṣṇa. Kṛṣṇa es, por lo tanto, la fuente de todas las verdades relativas.

Každý hledá pravdu. To je filozofický aspekt života. Polobozi sdělují, že Nejvyšší Absolutní Pravdou je Kṛṣṇa. Ten, kdo si bude plně vědom Kṛṣṇy, může Absolutní Pravdy dosáhnout. Touto Absolutní Pravdou je Kṛṣṇa. Relativní pravda není pravdou ve všech třech fázích věčného času, minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Kṛṣṇa je Pravdou vždy-v minulosti, přítomnosti i budoucnosti. V hmotném světě všemu vládne svrchovaný čas a vše má svou minulost, přítomnost a budoucnost. Kṛṣṇa však existoval i před stvořením, po stvoření vše v Kṛṣṇovi spočívá, a až bude celé stvoření zničeno, Kṛṣṇa zůstane. Proto je Absolutní Pravdou za všech okolností. Jakákoliv pravda v hmotném světě pochází z Nejvyšší Pravdy, Kṛṣṇy. Jakékoliv bohatství v hmotném světě má svůj původ v Kṛṣṇovi. Jakákoliv sláva v hmotném světě má svou příčinu v Kṛṣṇovi. Jakákoliv síla v hmotném světě pochází z Kṛṣṇy. Jakákoliv moudrost a vzdělanost v hmotném světě mají svůj původ v Kṛṣṇovi. Kṛṣṇa je tedy zdrojem všech relativních pravd.

Así pues, los devotos adoran al ādi-puruṣa, la Verdad Suprema, Govinda, y, siguiendo los pasos del Señor Brahmā, oran: govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi. Los tres principios jñāna-bala-kriyā —conocimiento, fuerza y actividad—, son básicos en toda empresa y en todo lugar. Sin plenitud de conocimiento, de fuerza y de actividad, ningún esfuerzo culminará con éxito en ningún campo de acción. Por lo tanto, quien desee el éxito en todo, debe estar respaldado por esos tres principios. En los Vedas (Śvetāśvatara Upaniṣad 6.8), hallamos la siguiente afirmación acerca de la Suprema Personalidad de Dios:

Oddaní se proto po vzoru Pána Brahmy modlí: govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi, a tak uctívají Govindu, ādi-puruṣu, Nejvyšší Pravdu. Cokoliv, co se kde děje, si vyžaduje zapojení tří faktorů: jñāna-bala-kriyā-poznání, síly a činnosti. Jakmile něco z toho chybí, úsilí bude vždy neúspěšné. Kdo tedy chce být ve všem úspěšný, musí mít tyto tři faktory na své straně. Ve Védách (Śvetāśvatara Upaniṣad 6.8) je o Nejvyšší Osobnosti Božství řečeno:

na tasya kāryaṁ karaṇaṁ ca vidyate
na tat samaś cābhyadhikaś ca dṛśyate
parāsya śaktir vividhaiva śrūyate
svābhāvikī jñāna-bala-kriyā ca
na tasya kāryaṁ karaṇaṁ ca vidyate
na tat samaś cābhyadhikaś ca dṛśyate
parāsya śaktir vividhaiva śrūyate
svābhāvikī jñāna-bala-kriyā ca

La Suprema Personalidad de Dios no tiene que hacer nada personalmente, pues, en virtud de Sus potencias, la naturaleza material ejercerá su control de manera que suceda de forma perfecta todo lo que Él desee (svābhāvikī jñāna-bala-kriyā ca). Del mismo modo, aquellos que se ocupan en el servicio del Señor están libres de la lucha por la existencia. Los devotos que están completamente dedicados a la propagación del movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa —más de diez mil hombres y mujeres en todo el mundo— no tienen ninguna ocupación estable o permanente, pero en la práctica podemos ver que gozan de gran opulencia. En elBhagavad-gītā (9.22), el Señor dice:

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, nemusí nic dělat sám, neboť vlastní takové energie, že vše, co chce, aby se stalo, bude dokonale zařízeno hmotnou přírodou (svābhāvikī jñāna-bala-kriyā ca). Podobně ani ti, kdo Pánu slouží, nemusí zápasit o existenci. Oddaní, kteří jsou plně zapojeni v šíření hnutí pro vědomí Kṛṣṇy-a to je více než deset tisíc mužů a žen na celém světě-nemají žádné stálé zaměstnání, ale přesto vidíme, že jsou dobře zaopatřeni. Pán říká v Bhagavad-gītě (9.22):

ananyāś cintayanto māṁ
ye janāḥ paryupāsate
teṣāṁ nityābhiyuktānāṁ
yoga-kṣemaṁ vahāmy aham
ananyāś cintayanto māṁ
ye janāḥ paryupāsate
teṣāṁ nityābhiyuktānāṁ
yoga-kṣemaṁ vahāmy aham

«Pero a aquellos que Me adoran siempre con devoción exclusiva, meditando en Mi forma trascendental, Yo les llevo lo que les falta y les preservo lo que ya tienen». Los devotos no sienten ansiedad por lo que les depara el futuro, qué comerán o dónde van a vivir, pues la Suprema Personalidad de Dios les mantiene y les provee de todo, conforme a Su promesa: kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati: «¡Oh, hijo de Kuntī!, declara abiertamente que Mi devoto jamás perece» (Bg. 9.31). Por lo tanto, desde todos los puntos de vista, y en toda circunstancia, la persona que se entrega plenamente a la Suprema Personalidad de Dios no tiene que seguir luchando por la existencia. En relación con esto, es muy significativo el comentario de Śrīpāda Madhvācārya, que presenta la siguiente cita del Tantra-bhāgavata:

“Ale těm, kteří Mě vždy uctívají s výlučnou oddaností a rozjímají o Mé transcendentální podobě, přináším to, co potřebují, a chráním to, co mají.” Oddaní si nedělají starosti s budoucností, kde budou bydlet nebo co budou jíst. O vše se jim stará a zajišťuje Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, který slíbil: kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati-“Ó synu Kuntī, vyhlas směle, že Můj oddaný nikdy nezanikne.” (Bg. 9.31) Za všech okolností a v každém ohledu tedy platí, že tomu, kdo se zcela odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství, nehrozí, že by musel bojovat o přežití. V této souvislosti má velký význam citát z Tantra-bhāgavaty, který ve svém komentáři uvádí Śrīpāda Madhvācārya:

sac-chadba uttamaṁ brūyād
ānandantīti vai vadet
yetijñānaṁ samuddiṣṭaṁ
pūrṇānanda-dṛśis tataḥ
sac-chadba uttamaṁ brūyād
ānandantīti vai vadet
yetijñānaṁ samuddiṣṭaṁ
pūrṇānanda-dṛśis tataḥ
attṛtvāc ca tadā dānāt
satyāttya cocyate vibhuḥ
attṛtvāc ca tadā dānāt
satyāttya cocyate vibhuḥ

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura explica las palabras satyasya yonim diciendo que Kṛṣṇa es el avatārī, el origen de todas las encarnaciones. Todas las encarnaciones son la Verdad Absoluta, pero Kṛṣṇa, la Suprema Personalidad de Dios, es el origen de todas las encarnaciones. Dīpārcir eva hi daśāntaram abhyupetya dīpāyate (Brahma-saṁhitā 5.46). Aunque muchas velas brillen con igual intensidad, una de ellas es la primera, otra la segunda, otra la tercera, etc. Del mismo modo, entre las muchas encarnaciones, que se comparan a velas, la primera vela, la Personalidad de Dios original, es Kṛṣṇa. Govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi.

Na vysvětlení slov satyasya yonim říká Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura, že Kṛṣṇa je avatārī, původ všech inkarnací. Všechny inkarnace jsou Absolutní Pravda, ale Nejvyšší Osobnost Božství Kṛṣṇa je přesto jejich původem. Dīpārcir eva hi daśāntaram abhyupetya dīpāyate (Brahma-saṁhitā 5.46). Může existovat mnoho lamp se stejnou svítivostí, ale přesto je mezi nimi jedna lampa první, jedna druhá, třetí a tak dále. Stejně tak je mnoho inkarnací, které jsou přirovnány k lampám, ale první lampou, původní Osobností Božství, je Kṛṣṇa. Govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi.

The demigods must offer worship in obedience to the Supreme Personality of Godhead, but one might argue that since the Supreme Godhead was within the womb of Devakī, He was also coming in a material body. Why then should He be worshiped? Why should one make a distinction between an ordinary living entity and the Supreme Personality of Godhead? These questions are answered in the following verses.

Polobozi musí poslušně uctívat Nejvyšší Osobnost Božství, ale někdo může namítat, že když byl Nejvyšší Bůh v lůně Devakī, znamená to, že také přicházel v hmotném těle. Proč by tedy měl být uctíván? Proč by se mělo rozlišovat mezi obyčejnou živou bytostí a Nejvyšší Osobností Božství? Tyto otázky budou zodpovězeny v následujících verších.