Skip to main content

CAPÍTULO 13

KAPITOLA TŘINÁCTÁ

Brahmā roba los niños y los terneros

Brahmā krade chlapce a telátka

Este capítulo relata el intento del Señor Brahmā de robar los terneros y los pastorcillos de vacas; también explica el desconcierto del Señor Brahmā y, finalmente, cómo se disipó su ilusión.

Tato kapitola popisuje pokus Pána Brahmy ukrást telátka a pasáčky a rovněž líčí, jak byl Pán Brahmā zmaten a jak byla nakonec jeho iluze rozptýlena.

El pasatiempo con Aghāsura había tenido lugar cuando los pastorcillos de vacas tenían cinco años, pero un año después, cuando ya todos habían cumplido los seis años, los pastorcillos dijeron: «Sucedió hoy». ¿Qué había ocurrido? Veámoslo.
Después de matar a Aghāsura, Kṛṣṇa y Sus amigos, los pastorcillos de vacas, fueron a almorzar al bosque. Como los terneros, atraídos por la hierba verde, se habían ido alejando, los pastorcillos estaban un poco inquietos y querían traerlos de vuelta. Kṛṣṇa, sin embargo, les animó diciendo: «Ustedes coman tranquilos, que Yo Me encargaré de los terneros». Con estas palabras, el Señor Se alejó del grupo. Entonces, para probar la potencia de Kṛṣṇa, el Señor Brahmā escondió a todos los niños y terneros en un lugar apartado.

Událost s Aghāsurou se odehrála před rokem, když byli pasáčkové pětiletí, ale oni přesto v době, kdy jim bylo šest let, tvrdili: “Stalo se to dnes.” To, k čemu došlo, lze shrnout následovně. Po zabití Aghāsury si Kṛṣṇa a Jeho společníci, pasáčci krav, udělali v lese piknik. Telátka se mezitím nechala zlákat zelenou trávou a postupně se vzdálila, takže Kṛṣṇovi společníci trochu zneklidněli a chtěli je přivést nazpátek. Kṛṣṇa však chlapce uklidnil, když jim řekl: “Vy klidně jezte a Já se po telátkách podívám,” a s těmito slovy odešel. Pán Brahmā chtěl tehdy vyzkoušet Kṛṣṇovu moc, a proto unesl všechny telátka i pasáčky a ukryl je na odlehlém místě.

Al ver que los terneros y los niños no aparecían por ninguna parte, Kṛṣṇa Se dio cuenta de que se trataba de una artimaña del Señor Brahmā, de modo que, para complacer al Señor Brahmā, a Sus amigos los pastorcillos, y a sus madres, la Suprema Personalidad de Dios, la causa de todas las causas, Se expandió allí mismo en forma de terneros y pastorcillos, sin que fuera posible distinguirles de los que antes Le acompañaban. De esa forma, manifestó otro pasatiempo. Un aspecto especial de ese pasatiempo consistió en que las madres de los pastorcillos se apegaron muchísimo más a sus hijos, y lo mismo ocurría con las vacas y sus terneros. Pasó casi un año antes de que Balarāma notase que todos los terneros y pastorcillos eran expansiones de Kṛṣṇa. Entonces preguntó a Kṛṣṇa, y Kṛṣṇa Le informó de lo que había ocurrido.

Když Kṛṣṇa nemohl telátka ani chlapce najít, pochopil, že je to Brahmova lest. Tehdy se Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, který je příčinou všech příčin, rozhodl udělat něco pro potěšení Pána Brahmy a zároveň svých společníků a jejich matek. Sám sebe expandoval tak, že se stal přesně takovými telátky a chlapci, jací tam byli předtím. To byla Jeho další zábava. Její zvláštností bylo, že matky pasáčků poté cítily ke svým synům ještě větší připoutanost a krávy více lnuly ke svým telátkům. Téměř po roce si Baladeva povšimnul, že všichni pasáčkové a telátka byli expanzemi Kṛṣṇy. Zeptal se na to tedy Kṛṣṇy a Kṛṣṇa Mu sdělil, co se stalo.

Al cabo de un año, Brahmā regresó y vio que Kṛṣṇa seguía Su vida normal, acompañado por Sus amigos, por los terneros y por las vacas. Kṛṣṇa entonces manifestó todos los terneros y pastorcillos como formas de Nārāyaṇa de cuatro brazos. Brahmā comprendió entonces la potencia de Kṛṣṇa, y quedó asombrado de los pasatiempos de Kṛṣṇa, su Señor adorable. Kṛṣṇa, sin embargo, otorgó a Brahmā Su misericordia sin causa y le liberó de la ilusión. A continuación Brahmā ofreció oraciones para glorificar a la Suprema Personalidad de Dios.

Když uplynul celý jeden rok, Brahmā se vrátil a viděl, že Kṛṣṇa se stále baví se svými přáteli, telátky a kravami jako obvykle. Potom Kṛṣṇa ukázal všechna telátka a pasáčky ve čtyřrukých podobách Nārāyaṇa. Brahmā z toho pochopil, jak je Kṛṣṇa mocný, a žasl nad zábavami Kṛṣṇy, svého uctívaného Pána. Kṛṣṇa ovšem udělil Brahmovi svou bezpříčinnou milost a zbavil ho iluze. Brahmā tedy začal přednášet modlitby na oslavu Nejvyšší Osobnosti Božství.

Text 1:
Śrīla Śukadeva Gosvāmī dijo: ¡Oh, el mejor de los devotos, muy afortunado Parīkṣit!, has preguntado muy bien, pues, aunque estás escuchando continuamente los pasatiempos del Señor, percibes Sus actividades con una frescura siempre nueva.
Sloka 1:
Śrīla Śukadeva Gosvāmī pravil: Ó požehnaný Parīkṣite, nejlepší z oddaných, ptáš se velmi správně. Přestože neustále nasloucháš zábavám Pána, připadají ti stále novější.
Text 2:
Los paramahaṁsas, los devotos que han aceptado la esencia de la vida, están apegados a Kṛṣṇa en lo más profundo del corazón, y Él es el objetivo de sus vidas. Por naturaleza, hablan solamente de Kṛṣṇa a cada instante, como si hallasen en ese tema una frescura siempre nueva. Del mismo modo que los materialistas están apegados a hablar de sexo y de mujeres, ellos están apegados a los temas de Kṛṣṇa.
Sloka 2:
Paramahaṁsové neboli oddaní, kteří přijímají esenci života, jsou z hloubi svého srdce připoutáni ke Kṛṣṇovi a On je cílem jejich životů. Je pro ně přirozené mluvit o Kṛṣṇovi každým okamžikem, jako by tato témata byla čím dál tím novější. Jsou k nim připoutáni stejně jako materialisté k námětům týkajícím se žen a sexu.
Text 3:
¡Oh, rey!, ten la bondad de escucharme con gran atención. Aunque las actividades del Señor Supremo son muy confidenciales y no puede comprenderlas el hombre común, te hablaré de ellas, pues, si el discípulo es sumiso, los maestros espirituales le explican incluso aquellos temas que son muy confidenciales y difíciles de entender.
Sloka 3:
Ó králi, poslouchej mě prosím bedlivě. Činnosti Nejvyššího Pána jsou velice důvěrné a žádný obyčejný člověk je nemůže pochopit, ale já ti je přesto vyložím, neboť poslušnému žákovi vysvětlí duchovní učitelé i velmi důvěrné a těžko pochopitelné věci.
Text 4:
Después de salvar a los niños y a los terneros de las fauces de Aghāsura, que era la muerte en persona, el Señor Kṛṣṇa, la Suprema Personalidad de Dios, los llevó a todos a la orilla del río y les habló con las siguientes palabras.
Sloka 4:
Poté, co Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, zachránil chlapce a telátka z tlamy Aghāsury, jenž byl zosobněnou smrtí, přivedl je všechny ke břehu řeky a pronesl následující slova.
Text 5:
Mis queridos amigos, miren lo hermosa que es la ribera de este río, con su agradable atmósfera. Y miren las flores de loto, que, a punto de florecer, atraen con su aroma a los pájaros y abejas. El zumbido de las abejas y los gorjeos de los pájaros encuentran su eco en los hermosos árboles del bosque. Además, aquí la arena es muy fina y limpia. Así pues, este lugar es, sin duda, el mejor para nuestros juegos y pasatiempos.
Sloka 5:
“Jen se podívejte, Moji milí přátelé, jak nádherný je tento říční břeh díky své příjemné atmosféře! A pohleďte, jak kvetoucí lotosy přitahují svojí vůní včely a ptáky! Ozvěna jejich bzučení a štěbetání se odrážela od krásných stromů v lese. Také písčina je zde čistá a měkká. Je tedy jasné, že toto je nejlepší místo pro naše hry a zábavy!”
Text 6:
Pienso que debemos almorzar aquí, pues ya se ha hecho tarde y todos estamos hambrientos. Aquí, los terneros pueden beber agua, pasear tranquilos de un lugar a otro y pastar en la hierba.
Sloka 6:
“Myslím, že tady bychom se měli najíst. Beztak již máme hlad, neboť je již pozdě. Telátka se tady mohou napít vody a pomalu spásat trávu kolem.”
Text 7:
Aceptando la propuesta del Señor Kṛṣṇa, los vaqueritos hicieron que los terneros bebiesen agua del río y, a continuación, los ataron a árboles rodeados de hierba muy verde y tierna. Los niños abrieron entonces sus cestas y se pusieron a comer con Kṛṣṇa, llenos de placer trascendental.
Sloka 7:
Pasáčkové souhlasili s Kṛṣṇovým návrhem. Nechali telátka pít vodu z řeky a potom je přivázali ke stromům na místě, kde rostla zelená, měkká tráva. Pak chlapci otevřeli své košíky s jídlem a s velkou transcendentální radostí začali společně s Kṛṣṇou jíst.
Text 8:
Como el verticilo de una flor de loto rodeado por sus hojas y pétalos, Kṛṣṇa Se sentó en el centro, rodeado de los muy hermosos vaqueritos, que formaron círculos en torno a Él. Cada uno de ellos buscaba a Kṛṣṇa con la mirada, pensando que tal vez Kṛṣṇa le mirase a él. De ese modo, todos ellos disfrutaron de su almuerzo en el bosque.
Sloka 8:
Tak jako okvětní lůžko lotosového květu obklopují okvětní lístky a zelené listy, seděl Kṛṣṇa ve středu a kolem Něho seděly řady Jeho kamarádů, kteří jeden jako druhý vypadali překrásně. Každý z nich se snažil hledět na Kṛṣṇu v naději, že by se Kṛṣṇa mohl podívat právě na něho. Tak všichni hodovali v lese.
Text 9:
Algunos pastorcillos pusieron su almuerzo en flores, y otros en hojas, frutas o ramilletes de hojas; algunos lo pusieron en sus mismas cestas, otros en cortezas de árboles y otros en rocas. Esos fueron los platos que los niños improvisaron para tomar su almuerzo.
Sloka 9:
Někteří z pasáčků si položili svůj oběd na květy, jiní na listy, plody nebo trsy lístků, někteří jedli přímo ze svých košíků, někteří na kůře stromů a jiní na velkých kamenech. Při jídle si děti představovaly, že jsou to jejich talíře.
Text 10:
Todos los pastorcillos disfrutaron de su almuerzo con Kṛṣṇa, dándose a probar unos a otros lo que habían traído de casa. Probando unos a otros lo que habían traído para comer, se reían y hacían reír a los demás.
Sloka 10:
Všichni pasáčkové vychutnávali svůj oběd společně s Kṛṣṇou a jeden druhého vybízeli k ochutnání různých pokrmů, které si přinesli z domova. Když navzájem ochutnávali svá jídla, dávali se do smíchu a rozesmávali jeden druhého.
Text 11:
Kṛṣṇa es yajña-bhuk, es decir, solamente come ofrendas de yajña, pero, para manifestar Sus pasatiempos infantiles, Se sentó con la flauta prendida a la derecha, entre la cintura y Su ceñida ropa, mientras en el lado izquierdo llevaba el cuerno y el cayado de guiar a las vacas. Sosteniendo en la mano una crema muy sabrosa de yogur y arroz, con pedazos de fruta entre los dedos, parecía el verticilo de una flor de loto. Mientras comía, miraba directamente a Sus amigos, bromeaba personalmente con ellos, y les hacía reír con gran júbilo. En esos momentos, los habitantes del cielo estaban pasmados de asombro, al ver a la Personalidad de Dios, que solamente come en los yajñas, comiendo con Sus amigos en el bosque.
Sloka 11:
Kṛṣṇa je yajña-bhuk-to znamená, že jí pouze obětiny při yajñi-ale nyní chtěl předvést své dětské zábavy, takže seděl s flétnou zastrčenou u pasu za utaženými šaty na pravé straně a s trubkou z rohu a proutkem na pohánění krav nalevo. V ruce držel výborný pokrm z jogurtu a rýže s pěknými kousky ovoce mezi prsty, a tak seděl jako střed lotosového květu a hleděl na všechny své přátele, žertoval s nimi a tím, jak jedl, u nich vyvolával jásavý smích. Obyvatelé nebeských planet tehdy přihlíželi a žasli, jak Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž jí pouze při yajñi, nyní hoduje se svými přáteli v lese.
Text 12:
¡Oh, Mahārāja Parīkṣit!, mientras los pastorcillos, en cuyo corazón solo existía Kṛṣṇa, estaban así entretenidos con su almuerzo en el bosque, los terneros se adentraron en la espesura del bosque, atraídos por la hierba verde.
Sloka 12:
Ó Mahārāji Parīkṣite, zatímco pasáčkové, kteří ve svých srdcích neznali nic jiného než Kṛṣṇu, obědvali v lese, telátka se zaběhla někam daleko, hluboko do lesa, zlákána zelenou trávou.
Text 13:
Cuando Kṛṣṇa vio que Sus amigos los pastorcillos comenzaban a asustarse, Él, que controla de forma implacable al temor mismo, dijo para aliviarles de su miedo: «Mis queridos amigos, sigan comiendo tranquilos. Yo mismo iré a buscar los terneros y los traeré de vuelta».
Sloka 13:
Když Kṛṣṇa, který je obávaným vládcem dokonce i samotného strachu, viděl, že jsou Jeho přátelé pasáčci polekáni, aby zmírnil jejich obavy, řekl: “Pokračujte v jídle, Moji milí přátelé! Sám se za telátky vypravím a přivedu je sem zpátky.”
Text 14:
«Yo iré a buscar los terneros —dijo Kṛṣṇa—. No se preocupen, diviértanse». Entonces, con Su arroz con yogur en la mano, la Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa, salió inmediatamente en busca de los terneros de Sus amigos. Para complacer a Sus amigos, Se puso a buscar por todas las montañas, cuevas, bosquecillos y cañadas.
Sloka 14:
“Půjdu se po telátkách podívat,” řekl Kṛṣṇa. “Nenechte se rušit ve svém požitku.” S jogurtem a rýží v ruce se pak Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, okamžitě vydal hledat telátka svých přátel. Pro potěšení svých kamarádů tedy začal prohledávat všechny kopce, jeskyně, křoví a soutěsky.
Text 15:
¡Oh, Mahārāja Parīkṣit!, Brahmā, que tiene su morada en el sistema planetario más elevado del cielo, mientras observaba las actividades del muy poderoso Kṛṣṇa, que mató y liberó a Aghāsura, no salía de su asombro. Ese mismo Brahmā quiso mostrar algo de su propio poder para compararlo con el de Kṛṣṇa, que estaba dedicado a Sus pasatiempos infantiles, jugando como si estuviera con pastorcillos de vacas comunes. Por esa razón, cuando Kṛṣṇa Se alejó, Brahmā se llevó a todos los niños y terneros a otro lugar. De ese modo, se enredó en una situación difícil, pues en un futuro muy próximo iba a tener ocasión de comprobar el poder de Kṛṣṇa.
Sloka 15:
Ó Mahārāji Parīkṣite, Brahmā, jenž sídlí ve vyšší planetární soustavě na nebi, pozoroval, jak Kṛṣṇa, nejmocnější osoba, zabil a vysvobodil Aghāsuru, a jen žasl. Nyní chtěl tento Brahmā předvést něco ze své vlastní moci a vidět moc Kṛṣṇy, jenž se věnoval svým dětským zábavám, při kterých si zdánlivě hrál s obyčejnými pasáčky krav. Proto Brahmā v Kṛṣṇově nepřítomnosti odnesl všechny chlapce a telátka na jiné místo. Tím si však přivolal nesnáze, neboť ho v blízké budoucnosti čekala ukázka Kṛṣṇovy moci.
Text 16:
A continuación, como no pudo encontrar los terneros, Kṛṣṇa regresó a la ribera del río, solo para descubrir que también los pastorcillos habían desaparecido. Entonces Se puso a buscar a los terneros y a los vaqueritos, como si no pudiera comprender lo ocurrido.
Sloka 16:
Poté, když Kṛṣṇa telátka nenacházel, vrátil se na břeh řeky, ale tam neviděl ani pasáčky. Začal tedy hledat telátka i chlapce, jako kdyby nechápal, co se stalo.
Text 17:
Al verse incapaz de hallar en ningún lugar del bosque a los terneros y a sus cuidadores, los vaqueritos, Kṛṣṇa entendió repentinamente que aquello era obra del Señor Brahmā.
Sloka 17:
Když Kṛṣṇa nemohl telátka a jejich opatrovatele, pasáčky, nikde v lese nalézt, pojednou pochopil, že to bylo dílo Pána Brahmy.
Text 18:
A continuación, y solo para complacer a Brahmā y a las madres de los terneros y de los pastorcillos, Kṛṣṇa, el creador de toda la manifestación cósmica, Se expandió en forma de terneros y niños.
Sloka 18:
Poté se Kṛṣṇa, jenž je stvořitelem celého vesmírného projevu, expandoval jako telátka i jako chlapci, jen aby Brahmovi a matkám telat a pasáčků připravil zvláštní požitek.
Text 19:
Mediante Su aspecto Vāsudeva, Kṛṣṇa Se expandió simultáneamente en la cantidad exacta de niños y terneros que habían desaparecido, todos ellos con los mismos rasgos corporales que antes, con la misma forma de las manos, de las piernas y de todos los demás miembros, y con sus respectivos cayados, cuernos, flautas y bolsas del almuerzo, las mismas ropas y su particular forma de llevar las alhajas, con el nombre, la edad y el aspecto que les correspondían, y con sus actividades y características especiales. Expandiéndose de ese modo, el hermoso Kṛṣṇa probó la verdad de la afirmación: samagra-jagad viṣṇumayam: «El Señor Viṣṇu es omnipresente».
Sloka 19:
Ve svém aspektu Vāsudevy se Kṛṣṇa současně expandoval do přesného počtu chybějících chlapců a telátek s jejich navlas stejnými tělesnými rysy, jejich příslušnými druhy rukou, nohou a jiných údů, jejich hůlkami, trubkami a flétnami, jejich ranečky s jídlem, jejich jednotlivými oděvy a různě umístěnými ozdobami, jejich jmény, věkem a podobami a jejich osobitými činnostmi a vlastnostmi. Tím nádherný Kṛṣṇa potvrdil výrok samagra-jagad viṣṇumayam, “Pán Viṣṇu prostupuje vším.”
Text 20:
Habiéndose expandido para mostrar una apariencia idéntica a la que antes presentaban todos los terneros y pastorcillos, y poniéndose, al mismo tiempo, al frente de ellos, Kṛṣṇa entró en Vrajabhūmi, la tierra de Su padre, Nanda Mahārāja, tal y como solía hacerlo mientras disfrutaba de la compañía de Sus amigos.
Sloka 20:
Kṛṣṇa, jenž se expandoval tak, aby vypadal přesně jako všechna telátka a pasáčkové a zároveň On sám jako jejich vůdce, vešel do Vrajabhūmi, země svého otce Nandy Mahārāje, stejně jako to obvykle dělal, když se těšil z jejich společnosti.
Text 21:
¡Oh, Mahārāja Parīkṣit!, Kṛṣṇa, que Se había dividido en forma de terneros y pastorcillos, entró en forma de terneros en sus correspondientes establos, y, a continuación, en forma de niños, en sus respectivas casas.
Sloka 21:
Ó Mahārāji Parīkṣite, Kṛṣṇa, který se rozdělil do různých telat a také do různých pasáčků, vešel v podobě telátek do různých stájí a v podobě jednotlivých chlapců do různých domů.
Text 22:
Las madres de los niños, al escuchar los sonidos de las flautas y cuernos de sus hijos, abandonaron inmediatamente sus tareas domésticas, sentaron a sus hijos en sus regazos, los estrecharon entre sus brazos y les dieron de mamar la leche de sus pechos, que fluía debido al amor desmesurado que sentían, en particular, por Kṛṣṇa. Kṛṣṇa en realidad lo es todo, pero en aquella ocasión, expresando un amor y un cariño muy intensos, ellas sintieron un placer especial al alimentar a Kṛṣṇa, el Parabrahman, y Kṛṣṇa bebió la leche de Sus respectivas madres como si se tratara de una bebida nectárea.
Sloka 22:
Když matky chlapců slyšely tóny fléten a trubek, na něž jejich synové hráli, ihned vstaly od svých domácích povinností, posadily si hochy na klín, oběma rukama je obejmuly a nechaly je pít mateřské mléko, které jim díky jejich nesmírné lásce ke Kṛṣṇovi vytékalo z prsou. Kṛṣṇa je ve skutečnosti vším, ale ony tehdy nacházely zvláštní potěšení v tom, že Kṛṣṇu, Parabrahman, krmili, a tak vyjadřovali svou nesmírnou lásku a náklonnost, a Kṛṣṇa pil mléko od svých matek, jako by to byl nektar.
Text 23:
A partir de entonces, ¡oh, Mahārāja Parīkṣit!, siguiendo el horario previsto en Sus pasatiempos, Kṛṣṇa regresaba por la tarde, entraba en la casa de cada pastorcillo y actuaba exactamente igual que ellos, inspirando así en cada madre un placer trascendental. Las madres cuidaban de sus hijos dándoles masaje con aceite, bañándoles, ungiendo sus cuerpos con pasta de sándalo, adornándoles con alhajas, cantando mantras protectores, adornándoles el cuerpo con tilaka y dándoles de comer. De ese modo, las madres sirvieron a Kṛṣṇa personalmente.
Sloka 23:
Ó Mahārāji Parīkṣite, podle předem stanoveného sledu svých zábav se pak Kṛṣṇa večer vracel, vstupoval do domů všech pasáčků a choval se stejně jako původní chlapci, čímž naplňoval jejich matky transcendentální radostí. Matky se o chlapce staraly tak, že je masírovaly olejem, koupaly, potíraly jejich těla santálovou pastou, krášlily je šperky, recitovaly ochranné mantry, zdobily jejich těla tilakem a krmili je. Tak osobně sloužily Kṛṣṇovi.
Text 24:
A continuación, todas las vacas entraban en sus respectivos establos y se ponían a mugir en voz alta, llamando a sus terneros. Cuando los terneros llegaban, las madres les lamían el cuerpo una y otra vez y los alimentaban con la abundante leche que fluía de sus ubres.
Sloka 24:
Poté vešly krávy do svých chlévů a začaly hlasitě bučet, aby přivolaly svá telata. Když k nim telata přišla, matky znovu a znovu olizovaly jejich těla a dosyta je krmily mlékem, které jim prýštilo z vemen.
Text 25:
Ya antes, desde el mismo principio, las gopīs sentían cariño maternal por Kṛṣṇa. En verdad, su cariño por Kṛṣṇa era superior incluso al que sentían por sus propios hijos. En sus manifestaciones de cariño, habían hecho diferencia entre Kṛṣṇa y sus hijos, pero ahora esa distinción había desaparecido.
Sloka 25:
Předtím, gopī cítily hned od začátku ke Kṛṣṇovi mateřskou lásku, která dokonce překonávala jejich lásku k vlastním synům. Rozlišovaly tedy v projevech své náklonnosti mezi Kṛṣṇou a svými syny, ale nyní tyto rozdíly zmizely.
Text 26:
Anteriormente, los habitantes de Vrajabhūmi, los pastores de vacas y sus esposas, habían sentido más cariño por Kṛṣṇa que por sus propios hijos, pero ahora, durante todo un año, el cariño que sentían por sus hijos aumentó sin cesar, pues Kṛṣṇa Se había convertido en sus hijos. El cariño que sentían por ellos, que ahora eran Kṛṣṇa, no tenía límite. Cada día hallaban nuevos motivos de inspiración para querer a sus hijos tanto como a Kṛṣṇa.
Sloka 26:
I když dříve měli obyvatelé Vrajabhūmi, pastevci a pastevkyně, ke Kṛṣṇovi hlubší citový vztah než ke svým dětem, nyní se po dobu jednoho roku jejich vztah k vlastním synům neustále prohluboval, neboť se jejich syny stal Kṛṣṇa. Nárůst jejich lásky ke svým synům, kteří nyní byli Kṛṣṇou, neznal mezí. Každý den nacházeli novou inspiraci, aby své děti milovali stejně jako Kṛṣṇu.
Text 27:
De ese modo, el Señor Śrī Kṛṣṇa, que Se había transformado en los pastorcillos y los terneros, Se mantuvo Él mismo por Sí solo. Y de ese modo continuó realizando Sus pasatiempos, tanto en Vṛndāvana como en el bosque, durante un año entero.
Sloka 27:
Takto Pán Śrī Kṛṣṇa, který se sám stal pasáčky a stády telat, opatroval sám sebe. Tak pokračoval se svými zábavami ve Vṛndāvanu i v lesích po celý jeden rok.
Text 28:
Un día, cinco o seis noches antes de cumplirse el año, Kṛṣṇa, cuidando de los terneros, entró en el bosque con Balarāma.
Sloka 28:
Jednoho dne, pět nebo šest nocí před uplynutím roku, vstoupil Kṛṣṇa, jenž hlídal telátka, společně s Balarāmou do lesa.
Text 29:
Mientras pastaban en lo alto de la colina Govardhana, las vacas miraron hacia abajo en busca de hierba fresca. Entonces vieron a sus terneros, que pacían no muy lejos de allí, cerca de Vṛndāvana.
Sloka 29:
Poté krávy, které se pásly na vrcholku kopce Govardhanu, pohlédly dolů, zda neuvidí nějakou zelenou trávu, a spatřily svá telata, jak se pasou u Vṛndāvanu nedaleko nich.
Text 30:
Cuando vieron a sus terneros desde lo alto de la colina Govardhana, las vacas se olvidaron de sí mismas y de sus cuidadores debido a un cariño extraordinario, y aunque el camino era muy accidentado, corrieron hacia sus terneros llenas de ansiedad, como si solo tuviesen un par de patas. Con la ubre llena y rezumando leche, la cabeza y la cola muy levantada y la joroba sacudiéndose al compás del cuello, se lanzaron por la pendiente hasta llegar a sus terneros, deseosas de alimentarlos.
Sloka 30:
Když krávy z kopce Govardhanu viděly svá telata, pocítily tak nesmírnou lásku, že zapomněly samy na sebe i na své hlídače, a přestože byla cesta nerovná, dychtivě běžely ke svým telatům. Každá z nich při běhu vypadala, jako kdyby měla jen jeden pár nohou. Plná vemena jim přetékala mlékem, hlavy a ocasy držely zdvižené a hrby se jim hýbaly společně s krky. Tak překotně doběhly ke svým telatům, aby je nakrmily.
Text 31:
Las vacas habían dado a luz nuevos terneros, pero, al descender de la colina Govardhana, debido a que sentían un cariño mayor que nunca por los terneros mayores, permitieron a estos últimos beber de sus ubres y se pusieron a lamer sus cuerpos llenas de ansiedad, como si deseasen tragárselos.
Sloka 31:
Tyto krávy již měly nová telátka, ale když seběhly z kopce Govardhanu, nechaly kvůli záplavě lásky starší telata pít mléko ze svých vemen a pak začaly dychtivě olizovat jejich těla, jako kdyby je chtěly spolknout.
Text 32:
Los pastores, que no habían podido impedir que las vacas se uniesen a sus terneros, se sintieron avergonzados y furiosos a la vez. Con gran dificultad, bajaron por el accidentado camino, pero cuando llegaron abajo y vieron a sus propios hijos, se sintieron desbordados por el cariño.
Sloka 32:
Pastevci, kterým se nepodařilo krávy zastavit, aby neběžely ke svým telatům, se styděli a zároveň velice hněvali. S velkými potížemi scházeli po nerovné cestě, ale když dorazili dolů a spatřili své syny, zaplavila je hluboká náklonnost.
Text 33:
En ese momento, todos los pensamientos de los pastores se fundieron en la melosidad del amor paternal, que había surgido en ellos a la vista de sus hijos. Sintiendo una gran atracción, completamente disipada su ira, levantaron a sus hijos, les estrecharon entre los brazos y disfrutaron del placer más sublime oliéndoles la cabeza.
Sloka 33:
Všechny myšlenky pastevců se tehdy utápěly v náladě otcovské lásky, jež se probudila pohledem na vlastní syny. Byli jimi tak přitahováni, že jejich hněv se zcela vytratil. Zdvihli své syny ze země, sevřeli je ve svém náručí, a když čichali k jejich hlavám, zažívali tu nejvyšší radost.
Text 34:
A continuación, los pastores mayores, que habían experimentando profundos sentimientos al abrazar a sus hijos, muy poco a poco, con muchísimo esfuerzo y sin desear hacerlo, dejaron de abrazarlos y regresaron al bosque. Pero al recordar a sus hijos, las lágrimas se les salían de los ojos.
Sloka 34:
Poté pastevci, radostně rozechvělí z objímání svých synů, je s velkými obtížemi a neochotně postupně přestali objímat a vrátili se do lesa. Jak však na své syny vzpomínali, slzy se jim koulely z očí.
Text 35:
El cariño de las vacas por sus terneros había aumentado tanto, que mostraban un apego constante incluso por aquellos que ya habían crecido y dejado de mamar. Cuando Baladeva vio aquel apego, no podía comprender a qué se debía, y Se puso a reflexionar de la siguiente manera.
Sloka 35:
Díky vzrůstající lásce byly krávy neustále připoutané dokonce i k těm telatům, která již byla velká a přestala pít jejich mléko. Když Baladeva viděl tuto připoutanost, nechápal, jaký měla důvod, a proto začal přemýšlet.
Text 36:
¿Qué fenómeno maravilloso es este? El cariño de todos los habitantes de Vraja, Yo incluido, por estos niños y terneros aumenta como nunca lo había hecho, en la misma medida que nuestro cariño por el Señor Kṛṣṇa, la Superalma de todas las entidades vivientes.
Sloka 36:
“Co je to za podivuhodný úkaz? Láska všech obyvatel Vraji včetně Mě k těmto chlapcům a telátkům roste jako nikdy dřív, stejně jako naše láska k Pánu Kṛṣṇovi, Nadduši všech živých bytostí!”
Text 37:
¿Quién es este poder místico, y de dónde ha venido? ¿Es una semidiosa o una demonio? Debe de ser la energía ilusoria de Mi amo, el Señor Kṛṣṇa, pues ¿quién sino ella podría confundirme?
Sloka 37:
“Kdo je tato mystická síla a odkud přišla? Je to nějaký polobůh či démonka? Musí to být iluzorní energie Mého pána, Kṛṣṇy, neboť kdo jiný Mě dokáže zmást!”
Text 38:
Pensando de esa forma, el Señor Balarāma pudo ver, con el ojo del conocimiento trascendental, que todos aquellos terneros y amigos de Kṛṣṇa eran expansiones de la forma de Śrī Kṛṣṇa.
Sloka 38:
Když Pán Balarāma takto uvažoval, byl schopen zrakem transcendentálního poznání vidět, že všechna tato telátka a Kṛṣṇovi přátelé byli expanzemi podoby Śrī Kṛṣṇy.
Text 39:
El Señor Baladeva dijo: «¡Oh, controlador supremo!, estos niños no son grandes semidioses, como Yo había pensado. Ni los terneros son Nārada y otros grandes sabios. Ahora puedo ver que eres Tú solamente, que Te manifiestas en todas las diversidades. Aunque eres uno, Tú existes en todas estas formas de terneros y niños. Por favor, explícame brevemente todo esto». Ante este ruego del Señor Baladeva, Kṛṣṇa Le explicó toda la situación, y Baladeva la comprendió.
Sloka 39:
Pán Baladeva řekl: “Ó nejvyšší vládce! Tito chlapci nejsou velcí polobozi, jak jsem se dříve domníval. A tato telátka nejsou velcí mudrci jako Nārada. Nyní vidím, že Ty sám se projevuješ v mnoha rozdílech. I když jsi jeden, existuješ v různých podobách telátek a chlapců. Prosím, vysvětli Mi to ve stručnosti.” Na tuto žádost Pána Baladevy Kṛṣṇa vysvětlil celou situaci a Baladeva ji pochopil.
Text 40:
Cuando el Señor Brahmā regresó al cabo de un instante (conforme a su propia medida del tiempo), se encontró con que, a pesar de que para los humanos había pasado un año entero, el Señor Kṛṣṇa, después de todo aquel tiempo, seguía ocupado igual que antes en jugar con los niños y los terneros, que eran Sus expansiones.
Sloka 40:
Když se Pán Brahmā za okamžik (podle jeho měřítka času) vrátil, viděl, že ačkoliv podle lidského času uplynul celý jeden rok, Pán Kṛṣṇa si stále hrál, stejně jako předtím, s chlapci a telátky, kteří byli Jeho expanzemi.
Text 41:
El Señor Brahmā pensó: Yo he mantenido dormidos, en la cama de mi potencia mística, a todos los niños y terneros de Gokula, y hasta el día de hoy no se han levantado todavía.
Sloka 41:
Pán Brahmā uvažoval: “Všechny chlapce a telátka z Gokuly jsem uspal na lůžku mé mystické síly, a dodnes nevstali.”
Text 42:
Kṛṣṇa ha estado jugando con un número semejante de niños y de terneros durante todo un año, aunque no son los mismos que cayeron bajo la ilusión de mi potencia mística. ¿Quiénes son? ¿De dónde han salido?
Sloka 42:
“Stejný počet chlapců a telátek si hraje s Kṛṣṇou celý rok, ale jsou jiní než ti, které jsem ošálil svou mystickou silou. Kdo jsou? Kde se tady vzali?”
Text 43:
El Señor Brahmā pensó y pensó durante mucho tiempo, tratando de distinguir entre los dos grupos de niños, que existían por separado. Aunque trataba de entender cuáles eran reales y cuáles no lo eran, no podía entenderlo en absoluto.
Sloka 43:
Tak Pán Brahmā přemýšlel a přemýšlel ve snaze rozlišit mezi těmi dvěma skupinami chlapců, které existovaly nezávisle na sobě. Snažil se pochopit, kdo byl skutečný a kdo ne, ale vůbec tomu nerozuměl.
Text 44:
Por haber querido confundir al omnipresente Señor Kṛṣṇa, que nunca puede ser confundido y que, por el contrario, confunde con Su ilusión al universo entero, fue el propio Señor Brahmā quien se vio sumido en la perplejidad a causa de su propio poder místico.
Sloka 44:
Jelikož tedy Pán Brahmā chtěl oklamat všeprostupujícího Pána Kṛṣṇu, jenž nemůže být nikdy oklamán, ale naopak klame celý vesmír, byl svou vlastní mystickou silou zmaten sám.
Text 45:
Del mismo modo que la oscuridad que se produce durante una nevada carece de influencia en una noche oscura, y del mismo modo que la luz de una luciérnaga no vale nada a la luz del día, el poder místico de una persona inferior que trata de utilizarlo contra una persona de gran poder no tiene ningún efecto; al contrario, el poder de la persona inferior se ve disminuido.
Sloka 45:
Stejně jako tma vytvářená sněhem nemá za temné noci žádnou hodnotu a záře světlušky je nicotná za denního světla, mystická síla méně významné osoby, která se ji snaží použít proti osobě s velkou mocí, nezmůže nic; naopak se síla oné slabší osoby zmenší.
Text 46:
Entonces, mientras el Señor Brahmā los miraba, todos los terneros y los niños que los cuidaban se mostraron súbitamente con el color azul de las nubes cargadas de lluvia y vestidos con ropas de seda amarilla.
Sloka 46:
Potom se před očima Pána Brahmy všechna telátka a chlapci, kteří je pásli, okamžitě změnili v osoby s pletí barvy modravých dešťových mraků, jež byly oblečené do žlutých hedvábných šatů.
Texts 47-48:
Todas aquellas personalidades tenían cuatro brazos y sostenían en Sus manos la caracola, el disco, la maza y la flor de loto. Llevaban un yelmo en la cabeza, pendientes en las orejas y collares de flores silvestres alrededor del cuello. En la parte superior derecha del pecho llevaban el emblema de la diosa de la fortuna. Además, en los brazos llevaban brazaletes, y en el cuello, marcado con tres líneas, como una caracola, la joya Kaustubha. Tenían pulseras en las muñecas, ajorcas en los tobillos, alhajas en los pies y cinturones sagrados en la cintura. Así adornados, todos Ellos tenían un aspecto sumamente hermoso.
Sloka 47-48:
Všechny tyto osobnosti měly čtyři paže a v rukách držely lasturu, disk, kyj a lotosový květ. Na hlavách měly helmice, v uších náušnice a kolem krků girlandy z lesních květů. Na horní části pravé strany jejich hrudí byl symbol bohyně štěstí. Dále měly ozdobné pásky na pažích, drahokam Kaustubha na krcích, jež nesly tři čáry jako lastura, a náramky na zápěstích. S nákotníčky na kotnících, ozdobami na nohách a posvátnými pásy kolem pasů vypadaly nádherně.
Text 49:
Cada parte de Sus cuerpos, desde los pies a lo más alto de la cabeza, estaba adornada con collares de hojas de tulasī muy tiernas y frescas, ofrecidos por devotos ocupados en adorar al Señor con las actividades piadosas más excelsas, los procesos de escuchar y cantar.
Sloka 49:
Každá část Jejich těl, od hlavy až k patě, byla dokonale ozdobená čerstvými, měkkými věnečky z lístků tulasī, jež byly obětovány oddanými, kteří stále uctívali Pána těmi nejvznešenějšími zbožnými činnostmi-nasloucháním a opěvováním.
Text 50:
Aquellas formas de Viṣṇu, con Su purísima sonrisa, semejante a la luz creciente de la luna, y con las miradas oblicuas de Sus rojizos ojos, creaban y protegían los deseos de Sus propios devotos como lo harían las modalidades de la pasión y la bondad.
Sloka 50:
Tyto podoby Viṣṇua svými čistými úsměvy, jež připomínaly stále sílící světlo měsíce, a pohledy koutky svých načervenalých očí vytvářely a chránily touhy svých oddaných, jakoby prostřednictvím kvalit vášně a dobra.
Text 51:
Todos los seres, móviles e inmóviles, desde el Señor Brahmā de cuatro cabezas hasta la más insignificante entidad viviente, habían adoptado alguna forma y adoraban de distintas maneras a aquellas viṣṇu-mūrtis, conforme a sus respectivas capacidades y con diversos medios de adoración, como la danza y el canto.
Sloka 51:
Všechny bytosti, pohyblivé i nehybné, od čtyřhlavého Brahmy až po tu nejnepatrnější živou bytost, přijaly různé podoby a každá jinak, podle svých schopností, uctívala tyto viṣṇu-mūrti různými způsoby, jako je tanec a zpěv.
Text 52:
Todas las viṣṇu-mūrtis estaban rodeadas por las opulencias, encabezadas por aṇimā-siddhi, por las potencias místicas, encabezadas porajā, y por los veinticuatro elementos para la creación del mundo material, encabezados por el mahat-tattva.
Sloka 52:
Všechny viṣṇu-mūrti byly obestoupeny dokonalostmi počínaje aṇimā-siddhi, mystickými energiemi v čele s Ajou a dvaceti čtyřmi prvky, potřebnými ke stvoření hmotného světa, počínaje mahat-tattvou.
Text 53:
El Señor Brahmā vio entonces que kāla (el factor tiempo), svabhāva (nuestra propia naturaleza, adquirida por contacto), saṁskāra (el proceso de reforma), kāma (el deseo), karma (la actividad fruitiva), y las guṇas (las tres modalidades de la naturaleza material), con su propia independencia subordinada por entero a la potencia del Señor, habían adoptado formas concretas y adoraban también a aquellasviṣṇu-mūrtis.
Sloka 53:
Dále Pán Brahmā viděl, že kāla (čas), svabhāva (vlastní povaha daná prostředím), saṁskāra (očista), kāma (touha), karma (plodonosné jednání) a guṇy (tři kvality hmotné přírody), jejichž vlastní nezávislost byla zcela podřízená moci Pána, také přijaly podoby a rovněž uctívaly tyto viṣṇu-mūrti.
Text 54:
Todas las viṣṇu-mūrtis tenían formas eternas e ilimitadas, llenas de conocimiento y bienaventuranza, y que existían más allá de la influencia del tiempo. Su gran gloria no iba a poder siquiera tocarla los jñānīs que se entregan al estudio de los Upaniṣads.
Sloka 54:
Všechny viṣṇu-mūrti měly věčné, neomezené podoby plné poznání a blaženosti a existující mimo vliv času. Jñānī, kteří se věnují studiu Upaniṣad, se Jejich vznešenosti nemohli ani dotknout.
Text 55:
El Señor Brahmā vio así al Brahman Supremo, por cuya energía se manifiesta todo el universo, con sus seres vivos móviles e inmóviles. Al mismo tiempo, veía también a todos los niños y terneros como expansiones del Señor.
Sloka 55:
Tak Pán Brahmā viděl Nejvyšší Brahman, jehož energií je projeven celý tento vesmír se všemi pohyblivými a nehybnými živými bytostmi. Zároveň také viděl všechna telátka a chlapce jako Pánovy expanze.
Text 56:
Entonces, por el poder de la refulgencia de aquellas viṣṇu-mūrtis, el Señor Brahmā, con los once sentidos sacudidos por el asombro, y pasmado de bienaventuranza trascendental, quedó en silencio, tal como el muñeco de barro de un niño ante la deidad de la aldea.
Sloka 56:
Záře těchto viṣṇu-mūrti tehdy způsobila, že Pán Brahmā, jehož jedenáct smyslů bylo otřeseno údivem a ohromeno transcendentální blažeností, oněměl jako dítětem vytvořená hliněná figurka v přítomnosti vesnického božstva.
Text 57:
El Brahman Supremo está más allá de la especulación mental, Se manifiesta por Sí solo, existe en Su propia bienaventuranza y está más allá de la energía material. A Él se Le conoce mediante las joyas cimeras de los Vedas a través de la refutación del conocimiento irrelevante. Así, en contacto con ese Brahman Supremo, la Personalidad de Dios, cuya gloria se hizo patente en la manifestación de todas las formas de cuatro brazos de Viṣṇu, el Señor Brahmā, el señor de Sarasvatī, quedó desconcertado. «¿Qué es esto?», pensaba, sin ser siquiera capaz de ver. El Señor Kṛṣṇa, comprendiendo la condición de Brahmā, disipó de inmediato la cortina de Su yoga-māyā.
Sloka 57:
Nejvyšší Brahman přesahuje mentální spekulaci, projevuje se z vlastní vůle, existuje ve své vlastní blaženosti a nad hmotnou energií. Lze Ho poznat z největších klenotů Véd vyloučením nedůležitého poznání. Tímto Nejvyšším Brahmanem, Osobností Božství, jenž předvedl svou slávu projevením všech čtyřrukých podob Viṣṇua, byl tedy Pán Brahmā, manžel Sarasvatī, zmatený. “Co to je?” myslel si, a pak dokonce přestal vidět. Pán Kṛṣṇa poznal, v jakém je Brahmā stavu, a okamžitě odstranil závoj své yogamāyi.
Text 58:
El Señor Brahmā recobró entonces su conciencia externa y se puso de pie, tal como un muerto que vuelve a la vida. Abriendo los ojos con gran dificultad, vio el universo, y se vio a sí mismo.
Sloka 58:
Poté se Brahmovi vrátilo vnější vědomí a vstal, jako když ožije mrtvý člověk. Když s velkými potížemi otevřel oči, uviděl vesmír i sebe sama.
Text 59:
Entonces, mirando en todas direcciones, el Señor Brahmā vio ante él Vṛndāvana, llena de árboles, que eran el medio de sustento de sus habitantes y que eran igual de agradables en todas las estaciones.
Sloka 59:
Když se pak Pán Brahmā rozhlédl na všechny strany, ihned před sebou viděl Vṛndāvan, plný stromů, které dávaly obyvatelům obživu a byly stejně příjemné ve všech ročních obdobích.
Text 60:
Vṛndāvana es la morada trascendental del Señor, donde no hay hambre, ira ni sed. Los seres humanos y los animales salvajes, que por naturaleza se tienen enemistad, viven juntos allí, unidos por una amistad trascendental.
Sloka 60:
Vṛndāvan je transcendentální sídlo Pána, kde neexistuje hlad, hněv či žízeň. I když jsou lidé a divoká zvířata od přírody nepřátelé, žijí tam společně v transcendentálním přátelství.
Text 61:
El Señor Brahmā vio entonces a la Verdad Absoluta, que es uno sin par, que posee conocimiento pleno y es ilimitado, haciendo el papel de un niño pequeño en una familia de pastores de vacas; al igual que antes, estaba solo, con un poco de comida en la mano, buscando por todas partes a los terneros y a Sus amigos los vaqueritos.
Sloka 61:
Potom Pán Brahmā spatřil Absolutní Pravdu-Nejvyššího, který je jeden jediný, má úplné poznání a je neomezený-jak hraje roli dítěte v rodině pastevců krav. Stál tam sám jako předtím, se soustem jídla v ruce, a všude hledal telátka a své přátele pasáčky.
Text 62:
Nada más verle, el Señor Brahmā se apresuró a descender de su montura, el cisne, se postró en el suelo como una vara de oro y tocó los pies de loto del Señor Kṛṣṇa con las puntas de las cuatro coronas que llevaba en sus cabezas. Ofreciendo reverencias, bañó los pies de Kṛṣṇa con el agua de sus lágrimas de alegría.
Sloka 62:
Jakmile to Pán Brahmā viděl, kvapem sestoupil ze svého labutího přepravce, položil se na zem jako zlatá tyč a špicemi čtyř korun na svých hlavách se dotkl lotosových nohou Pána Kṛṣṇy. Takto se klaněl a omýval Kṛṣṇovy nohy vodou svých slz radosti.
Text 63:
Levantándose y postrándose una y otra vez a los pies de loto del Señor Kṛṣṇa durante mucho tiempo, el Señor Brahmā no podía dejar de recordar la grandeza del Señor que acababa de contemplar.
Sloka 63:
Pán Brahmā po dlouhou dobu znovu a znovu vstával a padal na zem u Kṛṣṇových lotosových nohou. Znovu a znovu vzpomínal na Pánovu vznešenost, které byl právě svědkem.
Text 64:
Entonces, levantándose muy despacio y enjugándose las lágrimas de los ojos, el Señor Brahmā miró a Mukunda. El Señor Brahmā, cabizbajo, con la mente concentrada y el cuerpo tembloroso, comenzó muy humildemente, con palabras entrecortadas, a ofrecer oraciones al Señor Kṛṣṇa.
Sloka 64:
Poté Pán Brahmā jenž pomalu vstal a utíral si dvě oči, vzhlédl k Mukundovi. Se skloněnou hlavou, soustředěnou myslí a třesoucím se tělem začal velice pokorně, nesouvislými slovy, opěvovat Pána Kṛṣṇu.