Skip to main content

Text 50

Sloka 50

Texto

Verš

candrikā-viśada-smeraiḥ
sāruṇāpāṅga-vīkṣitaiḥ
svakārthānām iva rajaḥ-
sattvābhyāṁ sraṣṭṛ-pālakāḥ
candrikā-viśada-smeraiḥ
sāruṇāpāṅga-vīkṣitaiḥ
svakārthānām iva rajaḥ-
sattvābhyāṁ sraṣṭṛ-pālakāḥ

Palabra por palabra

Synonyma

candrikā-viśada-smeraiḥ — con una sonrisa pura como la creciente luz de la luna llena; sa-aruṇa-apāṅga-vīkṣitaiḥ — con las claras miradas de Sus ojos rojizos; svaka-arthānām — de los deseos de Sus propios devotos; iva — tal y como; rajaḥ-sattvābhyām — por las modalidades de la pasión y la bondad; sraṣṭṛ-pālakāḥ — eran creadores y protectores.

candrikā-viśada-smeraiḥ — čistými úsměvy podobnými přímému, stále sílícímu světlu měsíce; sa-aruṇa-apāṅga-vīkṣitaiḥ — jasnými pohledy svých načervenalých očí; svaka-arthānām — tužeb svých oddaných; iva — jako; rajaḥ-sattvābhyām — kvalitami vášně a dobra; sraṣṭṛ-pālakāḥ — byli tvůrci a ochránci.

Traducción

Překlad

Aquellas formas de Viṣṇu, con Su purísima sonrisa, semejante a la luz creciente de la luna, y con las miradas oblicuas de Sus rojizos ojos, creaban y protegían los deseos de Sus propios devotos como lo harían las modalidades de la pasión y la bondad.

Tyto podoby Viṣṇua svými čistými úsměvy, jež připomínaly stále sílící světlo měsíce, a pohledy koutky svých načervenalých očí vytvářely a chránily touhy svých oddaných, jakoby prostřednictvím kvalit vášně a dobra.

Significado

Význam

Aquellas formas de Viṣṇu bendecían a los devotos con Sus claras miradas y Sus sonrisas, semejantes a la luz creciente de la Luna llena (śreyaḥ-kairava-candrikā-vitaraṇam). En calidad de sustentadores, lanzaban miradas sobre Sus devotos, abrazándoles y protegiéndoles con Su sonrisa. Sus sonrisas eran como la modalidad de la bondad, que protege todos los deseos de los devotos, y la mirada de Sus ojos era como la modalidad de la pasión. De hecho, en este verso la palabra rajaḥ no significa «pasión», sino «afecto». En el mundo material, rajo-guṇa es pasión, pero en el mundo espiritual es afecto. En el mundo material, el afecto está contaminado de rajo-guṇa y tamo-guṇa, pero en el plano de śuddha-sattva, el afecto de los devotos es trascendental.

Tito Viṣṇuové svými jasnými pohledy a úsměvy, jež připomínaly stále sílící přímé světlo měsíce (śreyaḥ-kairava-candrikā-vitaraṇam), žehnali oddaným. Jako ochránci hleděli na své oddané, povzbuzovali je a chránili je svými úsměvy. Jejich úsměvy připomínaly kvalitu dobra, neboť chránili veškeré touhy oddaných, a letmé pohledy Jejich očí zase kvalitu vášně. Slovo rajaḥ v tomto verši ve skutečnosti neznamená “vášeň”, ale “láska”. V hmotném světě je rajo-guṇa vášní, ale v duchovním světě je láskou. V hmotném světě je láska znečištěna rajo-guṇou a tamo-guṇou, ale na úrovni śuddha-sattvy je láska, jež chrání oddané, transcendentální.

La palabra svakārthānām se refiere a grandes deseos. Como se menciona en este verso, la mirada del Señor Viṣṇu crea los deseos de los devotos. El devoto puro, sin embargo, no tiene deseos. Por esa razón, Sanātana Gosvāmī comenta que, como los devotos que tienen la atención fija en Kṛṣṇa ya tienen cumplidos sus deseos, la oblicua mirada del Señor crean diversidad de deseos en relación con Kṛṣṇa y el servicio devocional. En el mundo material, el deseo es un producto de rajo-guṇa y tamo-guṇa, pero, en el mundo espiritual, el deseo da origen a una diversidad de servicio trascendental eterno. Así, la palabra svakārthānām se refiere al deseo intenso por servir a Kṛṣṇa.

Slovo svakārthānām označuje velké touhy. Jak je uvedeno v tomto verši, pohled Pána Viṣṇua vytváří touhy oddaných. Čistý oddaný však nemá žádné touhy. Proto Sanātana Gosvāmī uvádí ve svém komentáři, že touhy oddaných, jejichž pozornost je upřená na Kṛṣṇu, již byly splněny, a Pánovy letmé pohledy tedy vytvářejí různé touhy ve vztahu ke Kṛṣṇovi a k oddané službě. V hmotném světě je touha výtvorem rajo-guṇy a tamo-guṇy, ale v duchovním světě je podnětem k mnoha formám věčné transcendentální služby. Slovo svakārthānām tedy vyjadřuje dychtivost sloužit Kṛṣṇovi.

En Vṛndāvana hay un lugar en que no había templo, pero un devoto deseó: «Que haya un templo y servicio devocional, sevā». Debido a ello, lo que en un tiempo fue un rincón despoblado, ahora se ha convertido en un lugar de peregrinaje. Así son los deseos del devoto.

Ve Vṛndāvanu je jedno místo, kde nebyl žádný chrám, ale jeden oddaný si přál: “Nechť je tady chrám a sevā, oddaná služba!” Tak se to, co bylo kdysi jen prázdným zákoutím, nyní stalo poutním místem. Takové jsou touhy oddaného.