Skip to main content

CAPÍTULO 12

KAPITOLA DVANÁCTÁ

La muerte del demonio Aghāsura

Zabití démona Aghāsury

Este capítulo explica en detalle el pasatiempo en que Kṛṣṇa mató a Aghāsura.

Tato kapitola podrobně popisuje Kṛṣṇovu zábavu, při které zabil Aghāsuru.

Un día, Kṛṣṇa quiso disfrutar de un almuerzo en el bosque, de modo que, muy temprano, salió hacia el bosque con los demás pastorcillos de vacas, llevando cada uno de ellos sus respectivos grupos de terneros. Cuando se encontraban disfrutando del almuerzo, Aghāsura, el hermano menor de Pūtanā y Bakāsura, se presentó en el lugar, deseoso de matar a Kṛṣṇa y a Sus amigos. El demonio, que había sido enviado por Kaṁsa, adoptó la forma de una serpiente pitón, expandiéndose hasta alcanzar trece kilómetros de largo y la altura de una montaña. Su boca parecía abarcar desde la superficie de la Tierra hasta los planetas celestiales. Tras adoptar aquella forma, Aghāsura se tendió en el camino. Los amigos de Kṛṣṇa, los pastorcillos de vacas, tomaron el cuerpo del demonio por uno de los hermosos parajes de Vṛndāvana, de modo que quisieron meterse en la boca de la gigantesca serpiente pitón. Aquella gigantesca figura de serpiente pasó a ser el centro de sus juegos y diversiones, y, entre risas, confiando en que Kṛṣṇa les protegería si la enorme figura resultaba peligrosa, se introdujeron en su boca.

Jednoho dne chtěl Kṛṣṇa uspořádat v lese piknik, a proto vyšel brzy ráno do lesa i s ostatními pasáčky a každý hnal před sebou své stádo telat. Během jejich pikniku se tam objevil Aghāsura, mladší bratr Pūtany a Bakāsury, který chtěl Kṛṣṇu i Jeho společníky zabít. Démon, jehož poslal Kaṁsa, se proměnil v krajtu, která dosáhla délky třinácti kilometrů a výšky hory. Zdálo se, že jeho tlama sahá od Země až k nebeským planetám. V této podobě ležel Aghāsura natažený na cestě. Kṛṣṇovi kamarádi pasáčci ho považovali za další z nádherných vṛndāvanských míst a chtěli do jeho tlamy vstoupit. Obrovitá krajta se pro ně stala hřištěm a chlapci se začali smát; byli si totiž jisti, že i kdyby snad tento tvor byl nebezpečný, byl s nimi Kṛṣṇa, který je ochrání. Proto kráčeli dále do úst obrovitého tvora.

Kṛṣṇa lo sabía todo con respecto a Aghāsura, de modo que pensó en impedir a Sus amigos que entrasen en la boca del demonio, pero, mientras tanto, todos los pastorcillos de vacas, con sus respectivos terneros, habían entrado ya en la boca de la gigantesca figura. Kṛṣṇa esperaba fuera, y Aghāsura esperaba a Kṛṣṇa, pensando que, tan pronto como Kṛṣṇa entrase, cerraría la boca y todos morirían. Aghāsura pensó que era mejor no tragarse a los pastorcillos mientras no entrase Kṛṣṇa. Kṛṣṇa, mientras tanto, pensaba en la forma de salvar a los pastorcillos y de matar a Aghāsura. Entonces entró en la boca del gigantesco asura, y, una vez dentro con Sus amigos, expandió Su cuerpo hasta que el asura se asfixió y murió. Después de esto, Kṛṣṇa devolvió la vida a Sus amigos posando en ellos Su mirada, que era como el néctar. Inmediatamente, todos ellos salieron de la boca del demonio, complacidos y sin haber sufrido el menor daño. De ese modo, Kṛṣṇa reconfortó a todos los semidioses, que expresaron el placer y la felicidad que sentían. No hay posibilidad de que una persona malvada y pecaminosa alcance sāyujya-mukti, es decir, que se vuelva uno con la refulgencia de Kṛṣṇa, pero el demonio Aghāsura logró la liberación, fundiéndose en la existencia refulgente del Brahman y alcanzando así sāyujya-mukti, debido a que la Suprema Personalidad de Dios había entrado en su cuerpo y le había tocado.

Kṛṣṇa o Aghāsurovi všechno věděl, a chtěl proto své přátele zadržet, aby do démonovy tlamy nevstupovali. Mezitím však všichni pasáčci i se svými stády telat vstoupili do jeho otevřené tlamy. Kṛṣṇa zůstal venku a Aghāsura na Něho čekal. Chtěl zavřít tlamu, jakmile do ní Kṛṣṇa vstoupí, a tak všichni zemřou. Během svého čekání na Kṛṣṇu zatím chlapce nepolykal. Kṛṣṇa mezitím myslel na to, jak chlapce zachránit a Aghāsuru zabít. Nakonec tedy vešel do tlamy obrovitého asury, a když byl se svými přáteli uvnitř, zvětšil své tělo do takových rozměrů, že se asura začal dusit a zemřel. Poté Kṛṣṇa upřel na kamarády svůj nektarový pohled, přivedl je zpátky k životu a všichni, veselí a nezranění, vyšli ven. Kṛṣṇa tím dodal odvahy všem polobohům, kteří vyjádřili svou radost a štěstí. Žádný ničemný hříšník nemá naději na sāyujya-mukti neboli splynutí s Kṛṣṇovou září. Do těla Aghāsury však Nejvyšší Pán osobně vstoupil, a díky Jeho doteku dostal tento démon příležitost splynout se září Brahmanu, a tak dosáhnout sāyujya-mukti.

Aunque Kṛṣṇa realizó este pasatiempo cuando solo tenía cinco años de edad, el pasatiempo no les fue revelado a los habitantes de Vraja hasta un año más tarde, cuando Kṛṣṇa ya tenía seis años y entraba en la edad paugaṇḍa. Parīkṣit Mahārāja preguntó: «¿Por qué pasó un año antes de que los habitantes de Vraja tuvieran noticia de este pasatiempo? ¿Por qué pensaron que había ocurrido aquel mismo día?». Con esa pregunta termina el capítulo duodécimo.

V době, kdy se tato zábava odehrála, bylo Kṛṣṇovi pouhých pět let. Obyvatelé Vraji se o ní dozvěděli o rok později, když Mu bylo šest let a dosáhl věku paugaṇḍa. Parīkṣit Mahārāja se ptal: “Co bylo důvodem, že tato zábava vyšla najevo až po roce, a obyvatelé Vraji si přesto mysleli, že proběhla právě v ten den?” Touto otázkou dvanáctá kapitola končí.

Text 1:
Śukadeva Gosvāmī continuó: ¡Oh, rey!, una mañana, Kṛṣṇa pensó que quería desayunar en el bosque. Se levantó temprano e hizo sonar Su trompeta de cuerno para despertar con su hermoso sonido a todos los vaqueritos y a los terneros. A continuación, Kṛṣṇa y los demás niños, cada uno conduciendo sus respectivos terneros, salieron de Vrajabhūmi en dirección al bosque.
Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Ó králi, jednoho dne se Kṛṣṇa rozhodl, že posnídá na pikniku v lese. Vstal brzy ráno, zatroubil na svou trubku z kravského rohu a jejím nádherným zvukem probudil všechny pasáčky a telátka. Potom se Kṛṣṇa a chlapci, ženoucí každý své stádo telat před sebou, vydali z Vrajabhūmi do lesa.
Text 2:
En esa ocasión, miles de vaqueritos salieron de sus hogares en Vrajabhūmi y se unieron a Kṛṣṇa, llevando ante ellos sus miles de grupos de terneros. Todos los niños eran muy hermosos y, además de las bolsas con el almuerzo, llevaban cornetas, flautas y varas para guiar a los terneros.
Sloka 2:
Tisíce chlapců tehdy vyšly před své domy ve Vrajabhūmi a přidaly se ke Kṛṣṇovi. Před sebou hnali své stovky a tisíce stád. Hoši byli překrásní a nesli si ranečky s jídlem, trubky, flétny a pruty na pohánění telat.
Text 3:
Acompañando a los vaqueritos, que llevaban sus propios terneros, Kṛṣṇa salió con un rebaño de terneros ilimitado. En el bosque, todos los niños se pusieron a jugar con mucho entusiasmo.
Sloka 3:
Společně s pasáčky a jejich stády vyšel Kṛṣṇa, který svolal neomezený počet telat. Všichni chlapci začali v hravé náladě dovádět v lese.
Text 4:
Aunque ya iban adornados con las alhajas de kāca, guñjā, perlas y oro que sus madres les habían puesto, al llegar al bosque, los niños se pusieron además adornos de frutas, hojas verdes, ramilletes de flores, plumas de pavo real y minerales blandos.
Sloka 4:
Přestože byli hoši už ozdobeni od svých matek drahokamy kāca, lasturkami guñjā, perlami a zlatem, když přišli do lesa, ozdobili se ještě ovocem, zelenými listy, kyticemi květů, pavími pery a měkkými minerály.
Text 5:
Los vaqueritos solían robarse unos a otros la bolsa del almuerzo. Cuando uno de ellos se daba cuenta de que le habían quitado la bolsa, los demás la lanzaban un poco más lejos, y desde allí, otros volvían a alejársela aún más. Cuando el niño dueño de la bolsa se disgustaba, los demás se reían. Entonces el niño rompía a llorar, y los otros le devolvían la bolsa.
Sloka 5:
Pasáčci si navzájem kradli svoje ranečky s jídlem. Když nějaký hoch přišel na to, že mu ukradli raneček, ostatní mu ho hodili ještě dál, na nějaké vzdálené místo, a ti, kteří stáli tam, ho hodili ještě dál. Když z toho byl majitel nešťastný, ostatní chlapci se smáli, on pak začal plakat a dostal raneček zpátky.
Text 6:
A veces Kṛṣṇa Se alejaba un poco para contemplar la belleza del bosque. Entonces, todos los demás niños corrían para acompañarle, diciendo: «¡Yo seré el primero en tocar a Kṛṣṇa! ¡Yo seré el primero en tocar a Kṛṣṇa!». De ese modo, disfrutaban de la vida tocando a Kṛṣṇa repetidas veces.
Sloka 6:
Někdy se Kṛṣṇa poněkud vzdálil, aby se pokochal krásou lesa. Všichni ostatní chlapci pak utíkali za Ním, a každý z nich volal: “Já přiběhnu ke Kṛṣṇovi a dotknu se Ho jako první! Já se dotknu Kṛṣṇy první!” Znovu a znovu se dotýkali Kṛṣṇy, a tak se radovali ze života.
Texts 7-11:
Cada niño jugaba de una manera. Algunos tocaban la flauta, y otros hacían sonar sus cuernos. Algunos imitaban el zumbido de los abejorros, y otros el canto del cuclillo. Había niños que imitaban el vuelo de los pájaros persiguiendo la sombra que estos proyectaban en el suelo; otros imitaban los hermosos movimientos y las atractivas posturas de los cisnes; los había que se sentaban en silencio, imitando a los patos, mientras otros imitaban la danza de los pavos reales. Algunos niños imitaban a los monos subiéndose a los árboles, otros imitaban sus muecas, otros saltaban de rama en rama y algunos atraían a los monitos jóvenes en los árboles. Algunos niños iban a las cascadas y cruzaban el río saltando con las ranas, y se reían al ver su propio reflejo en el agua. También se burlaban del sonido de su propio eco. De ese modo, todos los vaqueritos jugaban con Kṛṣṇa, que es la fuente de la refulgencia Brahman para los jñānīs que desean fundirse en esa refulgencia, que es la Suprema Personalidad de Dios para los devotos que han aceptado Su servicio eterno, y que para las personas corrientes no es más que un niño común y corriente. Los vaqueritos, que habían acumulado los resultados de muchas vidas de actividades piadosas, podían ahora relacionarse con la Suprema Personalidad de Dios. ¿Quién podría explicar su gran fortuna?
Sloka 7-11:
Chlapci se věnovali různým hrám. Někteří pískali na flétny a jiní troubili na trubky z rohů. Někteří napodobovali bzučení čmeláků a jiní hlasy kukaček. Někteří hoši napodobovali letící ptáky tak, že běželi za jejich stíny na zemi, někteří napodobovali ladné pohyby a půvabné pózy labutí, jiní tiše usedali vedle volavek a další napodobovali tanec pávů. Někteří chlapci vábili mladé opice na stromech, někteří skákali na stromy jako opice, někteří se jako opice šklebili a jiní zase přeskakovali z větve na větev. Někteří chlapci šli k peřejím, kde společně s žábami skákali přes řeku, a smáli se, když ve vodě uviděli svůj odraz. Proklínali také ozvěny svých hlasů. Tak si pasáčkové hrávali s Kṛṣṇou, jenž je zdrojem záře Brahmanu pro jñānī, kteří chtějí s touto září splynout, jenž je Nejvyšší Osobností Božství pro oddané, kteří přijali, že jsou věčnými služebníky, a pro obyčejné lidi je jen dalším obyčejným dítětem. Pasáčkové krav, kteří nahromadili výsledky zbožných činností z mnoha životů, se mohli s Nejvyšší Osobností Božství přátelit. Kdo může popsat jejich štěstí?
Text 12:
Los yogīs pueden someterse a rigurosas austeridades y penitencias durante muchas vidas, entregados a las prácticas de yama, niyama, āsana y prāṇāyāma, ninguna de las cuales es fácil de realizar. Aunque con el paso del tiempo lleguen a alcanzar la perfección del control de la mente, ni siquiera entonces podrán saborear la más mínima partícula del polvo de los pies de loto de la Suprema Personalidad de Dios. ¿Qué podemos decir de la gran fortuna de los habitantes de Vrajabhūmi, Vṛndāvana, que vivían con la Suprema Personalidad de Dios y veían al Señor cara a cara?
Sloka 12:
Yogīni se po mnoho životů podrobují přísné askezi, když nacvičují obtížná stádia yama, niyama, āsana či prāṇāyāma. Ale i když se časem dokonale naučí ovládat mysl, přesto nebudou moci vychutnat ani částečku prachu z lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství. Co potom říci o nesmírném štěstí obyvatel Vrajabhūmi, Vṛndāvanu, s nimiž Nejvyšší Pán osobně žil a kteří Ho vídali tváří v tvář?
Text 13:
Mi querido rey Parīkṣit, entonces apareció en aquel lugar un gran demonio llamado Aghāsura, cuya muerte era ansiada hasta por los semidioses. Pese a que beben néctar todos los días, los semidioses tenían miedo del gran demonio y anhelaban su muerte. Aquel demonio no podía soportar que los pastorcillos de vacas disfrutasen de tanto placer trascendental en el bosque.
Sloka 13:
Můj milý králi Parīkṣite, poté se tam objevil velký démon jménem Aghāsura, na jehož smrt čekali i polobozi. Polobozi pili nektar každý den, ale přesto měli z tohoto velkého démona strach, a čekali, kdy zemře. Tento démon nemohl snést transcendentální radost, kterou pasáčci v lese zažívali.
Text 14:
Aghāsura, que había sido enviado por Kaṁsa, era el hermano menor de Pūtanā y de Bakāsura. Por eso, cuando llegó allí y vio a Kṛṣṇa al frente de todos los pastorcillos de vacas, pensó: «Ese Kṛṣṇa ha matado a mi hermana Pūtanā y a mi hermano Bakāsura. Por eso, y para complacerles a los dos, voy a matar a Kṛṣṇa y a todos Sus amigos, los pastorcillos de vacas».
Sloka 14:
Aghāsura, jehož poslal Kaṁsa, byl mladším bratrem Pūtany a Bakāsury. Proto když přišel a spatřil Kṛṣṇu v čele všech pasáčků, pomyslel si: “Tento Kṛṣṇa zabil mou sestru a mého bratra, Pūtanu a Bakāsuru. Pro jejich potěšení tedy usmrtím já Jeho i s Jeho pomocníky, ostatními pasáčky.”
Text 15:
Aghāsura pensó: Kṛṣṇa y Sus amiguitos son la vida misma de los habitantes de Vrajabhūmi. Si de alguna forma puedo hacer de ellos la última ofrenda de sésamo y agua por las almas de mis difuntos hermanos, los habitantes de Vrajabhūmi morirán inmediatamente. Si no hay vida, no hace falta el cuerpo; por consiguiente, lo natural es que, tan pronto como sus hijos estén muertos, los habitantes de Vraja caigan muertos también.
Sloka 15:
Aghāsura uvažoval: “Pokud se mi nějak povede, aby Kṛṣṇa a Jeho společníci posloužili jako poslední oběť sezamu a vody za odešlé duše mého bratra a sestry, pak obyvatelé Vrajabhūmi, pro něž jsou tito chlapci vším, automaticky zemřou. Kde není život, tam není tělo zapotřebí. Když tedy budou jejich synové mrtví, všichni obyvatelé Vraji přirozeně zahynou.”
Text 16:
Después de tomar esa decisión, el malvado Aghāsura adoptó la forma de una enorme serpiente pitón, tan gruesa como una gran montaña y de una longitud de trece kilómetros. Después de adoptar aquel maravilloso cuerpo de serpiente, abrió su boca, que era como una gran cueva en las montañas, y se tendió en el camino esperando a Kṛṣṇa y a Sus compañeros, los pastorcillos de vacas, para tragárselos.
Sloka 16:
Když ničemný Aghāsura učinil toto rozhodnutí, proměnil se v obrovskou krajtu, která byla široká jako velká hora a dlouhá třináct kilometrů. V tomto nevídaném hadím těle otevřel tlamu, takže vypadala jako velká jeskyně v horách, a lehl si na cestu s očekáváním, že Kṛṣṇu a Jeho společníky pasáčky spolkne.
Text 17:
Su labio inferior descansaba sobre la superficie de la Tierra, y el superior tocaba las nubes del cielo. Los bordes de su boca eran como las paredes de una gran caverna en la montaña, y el interior de su boca no podía ser más oscuro. Su lengua tenía el aspecto de una amplia avenida, su aliento era como un viento cálido, y sus ojos ardían como el fuego.
Sloka 17:
Jeho dolní pysk spočíval na zemi a horní se dotýkal mraků na nebi. Okraje jeho tlamy připomínaly stěny velké jeskyně uvnitř hory a nitro jeho tlamy bylo tak tmavé, jak je to jen vůbec možné. Jeho jazyk se podobal široké cestě, jeho dech žhnul jako horký vítr a oči mu plály jako oheň.
Text 18:
Al ver la maravillosa forma del demonio, semejante a una gran serpiente pitón, los niños pensaron que debía de tratarse de uno de los hermosos parajes de Vṛndāvana. Después imaginaron que se parecía a la boca de una enorme serpiente. En otras palabras, los niños, sin sentir el menor temor, pensaron que era una gran estatua esculpida en forma de serpiente para que ellos disfrutasen de sus pasatiempos.
Sloka 18:
Když chlapci viděli tuto démonovu úžasnou podobu, jež připomínala velkou krajtu, mysleli si, že je to dozajista jedna z přírodních krás Vṛndāvanu. Potom je napadlo, že se to podobá tlamě velké krajty. Jinými slovy-chlapci si mysleli, že je to socha zpodobňující velkou krajtu, určená k jejich zábavám, a ničeho se nebáli.
Text 19:
Los niños decían: Queridos amigos, esa criatura, ¿está muerta o es de verdad una serpiente viva con la boca abierta de par en par esperando tragarnos? Por favor, resuelvan esta duda.
Sloka 19:
Hoši říkali: “Milí kamarádi, je ten tvor mrtvý, nebo je to doopravdy živá krajta s doširoka otevřenou tlamou, která nás chce všechny spolknout? Vyjasněte prosím tyto pochyby.”
Text 20:
A continuación decidieron: Queridos amigos, no cabe duda de que es un animal que nos espera para tragarnos. Su labio superior parece una nube enrojecida por el sol, y su labio inferior es como las sombras rojizas de una nube.
Sloka 20:
Nakonec došli k závěru: “Milí přátelé, to je určitě zvíře, které tady na nás číhá! Jeho horní pysk připomíná mrak zabarvený do ruda slunečním světlem a jeho dolní pysk načervenalý stín mraku.”
Text 21:
Esas dos depresiones de la izquierda y de la derecha, que parecen cuevas en una montaña, son las comisuras de su boca, y los altos picos montañosos son sus dientes.
Sloka 21:
“Dvě prohlubně nalevo a napravo, podobající se jeskyním v horách, jsou koutky jeho tlamy a ty vysoké štíty hor jsou jeho zuby.”
Text 22:
En largo y ancho, la lengua del animal es como una ancha avenida, y el interior de su boca está muy oscuro, como una cueva en la montaña.
Sloka 22:
“Jazyk tohoto zvířete svou délkou a šířkou připomíná širokou cestu a vnitřek jeho tlamy je velice temný, jako jeskyně uvnitř hory.”
Text 23:
Ese viento cálido es el aliento que sale de su boca, y esa peste a carne quemada es el olor de los cadáveres que se ha comido.
Sloka 23:
“Ten horký ohnivý vítr je dech vycházející z jeho chřtánu, který páchne po hořícím mase všech těch mrtvých těl, jež doposud sežral.”
Text 24:
Los niños dijeron entonces: «¿Ha venido esta criatura viviente a devorarnos? Si lo hace, será matada inmediatamente, como Bakāsura». Así, los niños miraron el hermoso rostro de Kṛṣṇa, el enemigo de Bakāsura, y, riendo en voz alta y tocando las palmas, entraron en la boca de la serpiente.
Sloka 24:
Potom chlapci řekli: “To nás tento živý tvor přichází spolknout? Pokud to udělá, přijde okamžitě o život, stejně jako Bakāsura.” Pohlédli na nádherný obličej Kṛṣṇy, Bakāsurova nepřítele, a s hlasitým smíchem a tleskáním vešli do tlamy krajty.
Text 25:
La Suprema Personalidad de Dios, Śrī Kṛṣṇa, que, en la forma de antaryāmī, la Superalma, Se halla en lo más profundo del corazón de todos, escuchó lo que los niños se decían unos a otros acerca de la falsa serpiente pitón. Sin que ellos lo supiesen, se trataba en realidad de Aghāsura, un demonio que había aparecido allí en forma de serpiente. Kṛṣṇa, que lo sabía, pensó en impedir a Sus compañeros que entrasen en la boca del demonio.
Sloka 25:
Nejvyšší Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa, jenž jako antaryāmī neboli Nadduše sídlí v srdci každého, slyšel, jak si spolu hoši o nepravé krajtě povídají. Nevěděli, že to byl ve skutečnosti Aghāsura, démon, který vypadal jako had. Kṛṣṇovi to bylo známo, a proto chtěl svým společníkům vstup do démonovy tlamy zakázat.
Text 26:
Pero mientras Kṛṣṇa meditaba en la forma de detenerles, los pastorcillos de vacas ya habían entrado en la boca del demonio. Este, sin embargo, no se los tragó, pues, pensando en sus propios familiares, a quienes Kṛṣṇa había matado, esperaba el momento de que Kṛṣṇa entrase en su boca.
Sloka 26:
Zatímco Kṛṣṇa přemýšlel, jak je zastaví, všichni pasáčci již mezitím vešli do útrob démona. Démon je však nespolkl, protože myslel na své příbuzné, zabité Kṛṣṇou, a jen čekal, až do jeho tlamy vstoupí také Kṛṣṇa.
Text 27:
Kṛṣṇa vio que todos los pastorcillos, para quienes Él era el único Señor, se Le habían ido de las manos y estaban indefensos, pues, como briznas de paja, habían entrado en el fuego del abdomen de Aghāsura, que era la muerte en persona. A Kṛṣṇa Le resultaba insoportable verse separado de Sus amigos los pastorcillos de vacas. Por eso, como si viese que todo había sido dispuesto por Su potencia interna, Kṛṣṇa pasó un momento completamente desconcertado y sin saber qué hacer.
Sloka 27:
Kṛṣṇa viděl, že všichni pasáčkové, kteří neznali žádného jiného Pána než Jeho, se Mu vymkli z ruky a byli bezmocní, neboť vstoupili jako stébla do ohně v břiše Aghāsury, jenž představoval zosobněnou smrt. Kṛṣṇa nemohl snést odloučení od svých kamarádů pasáčků. Jako kdyby viděl, že to zařídila Jeho vnitřní energie, byl na okamžik udivený a nejistý, co má dělat.
Text 28:
¿Cómo había que actuar? ¿Cuál era la forma de matar al demonio y de salvar, al mismo tiempo, a los devotos? Kṛṣṇa, que posee una potencia ilimitada, prefirió esperar hasta hallar una manera inteligente de matar al demonio, salvando, al mismo tiempo, a los niños. Luego, entró en la boca de Aghāsura.
Sloka 28:
Co by se mělo udělat? Jak mohlo být obojí-zabití démona i záchrana oddaných-provedeno zároveň? Kṛṣṇa, jenž má neomezenou moc, se rozhodl počkat na vhodnou příležitost, kdy zároveň zachrání chlapce a zabije démona. Potom vešel do Aghāsurovy tlamy.
Text 29:
Cuando Kṛṣṇa entró en la boca de Aghāsura, los semidioses, ocultos tras las nubes, exclamaron: «¡Oh, no! ¡Oh, no!». Pero los amigos de Aghāsura, Kaṁsa y los demás demonios, se llenaron de júbilo.
Sloka 29:
Když Kṛṣṇa vstoupil do Aghāsurových úst, polobozi skrytí za mraky volali: “Běda! Běda!” Přátelé Aghāsury, jako Kaṁsa a další démoni, však jásali.
Text 30:
Tan pronto como escuchó los lamentos [«¡Oh, no! ¡Oh, no!»] de los semidioses ocultos tras las nubes, el invencible Kṛṣṇa, la Suprema Personalidad de Dios, Se agrandó dentro de la garganta del demonio para salvarse a Sí mismo y a Sus compañeros, los pastorcillos de vacas, del demonio que deseaba destrozarles.
Sloka 30:
Když nepřemožitelný Nejvyšší Pán Kṛṣṇa slyšel polobohy za mraky sténat “Běda! Běda!”, ihned se v démonově krku zvětšil, aby sebe i své společníky před démonem, který je chtěl rozdrtit, zachránil.
Text 31:
Pero el demonio, al notar que Kṛṣṇa había aumentado el tamaño de Su cuerpo, extendió también el suyo hasta alcanzar unas proporciones gigantescas. A pesar de todo, se asfixió, sin poder respirar; sus ojos giraban de un lado a otro y se le salían de las órbitas. El aire vital del demonio, sin hallar ninguna vía de escape, acabó por salir a presión por un orificio en lo alto de la cabeza.
Sloka 31:
Poté, když Kṛṣṇa zvětšil své tělo, zvětšil je do obrovské velikosti i démon, ale přesto mu došel dech a udusil se. Chvíli koulel očima, a pak mu vylezly z důlků. Jeho životní vzduch však neměl kudy uniknout, a proto nakonec vyrazil ven otvorem na vrcholku démonovy hlavy.
Text 32:
Una vez que todo el aire vital del demonio hubo salido por aquel orificio en lo alto de su cabeza, Kṛṣṇa posó Su mirada en los terneros y vaqueritos muertos, y les devolvió la vida. A continuación, Mukunda, el que puede otorgar la liberación, salió de la boca del demonio con Sus amigos y con los terneros.
Sloka 32:
Když všechen démonův životní vzduch vyprchal tímto otvorem na vrcholu hlavy, Kṛṣṇa pohlédl na mrtvá telátka a pasáčky a přivedl je zpátky k životu. Poté Mukunda, jenž dává vysvobození, vyšel se svými přáteli a telátky ven z démonovy tlamy.
Text 33:
Del cuerpo de la gigantesca pitón salió un deslumbrante resplandor que iluminó todas las direcciones y que permaneció individualizado en el cielo hasta que Kṛṣṇa salió de la boca del cadáver. Entonces, a la vista de todos los semidioses, aquel resplandor entró en el cuerpo de Kṛṣṇa.
Sloka 33:
Z těla obrovské krajty vyšlehla oslňující záře, jež osvětlovala všechny světové strany, a zůstala ve své individuální totožnosti na nebi tak dlouho, dokud Kṛṣṇa nevyšel z tlamy zdechliny. Potom před zraky všech polobohů tato záře vstoupila do Kṛṣṇova těla.
Text 34:
Todos se sentían complacidos. Los semidioses derramaban lluvias de flores de Nandana-kānana, las bailarinas celestiales danzaban, y losgandharvas, que son famosos por su canto, ofrecían himnos y oraciones. Los percusionistas hacían redoblar sus timbales, y los brāhmaṇasofrecían himnos védicos. De ese modo, tanto en los cielos como en la Tierra, todos se entregaron al cumplimiento de sus propios deberes, glorificando al Señor.
Sloka 34:
Všichni se radovali. Polobozi začali shazovat květy z Nandana-kānany, nebeské tanečnice se roztančily a Gandharvové, kteří jsou proslulí svým zpěvem, pěli oslavné písně. Bubeníci začali tlouct na kotle a brāhmaṇové přednášeli védské hymny. Všichni, na nebi i na Zemi, tak začali vykonávat své povinnosti, aby oslavili Pána.
Text 35:
El Señor Brahmā, al escuchar la música, las canciones y los vítores [«¡jaya!, ¡jaya!»] de la maravillosa ceremonia que se celebraba cerca de su planeta, bajó inmediatamente a contemplar la celebración, pero al ver que toda aquella glorificación iba dirigida al Señor Kṛṣṇa, quedó completamente asombrado.
Sloka 35:
Když Pán Brahmā slyšel hudbu, písně a volání “Jaya! Jaya!”, jež doprovázely podivuhodnou slavnost probíhající poblíž jeho planety, ihned tam sestoupil, aby se na ni podíval. Při pohledu na velkolepé oslavování Pána Kṛṣṇy byl naprosto ohromen.
Text 36:
¡Oh, rey Parīkṣit!, el cuerpo de Aghāsura, que tenía forma de serpiente pitón, quedó reducido, una vez seco, a una enorme piel, y pasó a ser un lugar maravilloso que los habitantes de Vṛndāvana visitaron durante muchísimo tiempo.
Sloka 36:
Ó králi Parīkṣite, když Aghāsurovo tělo v podobě krajty vyschlo a zbyla z něho jen obrovská kůže, stalo se pro obyvatele Vṛndāvanu úžasným výletním místem a zůstalo jím na velmi dlouhou dobu.
Text 37:
Este episodio, en que Kṛṣṇa Se salvó a Sí mismo y a Sus amigos de la muerte y dio la liberación a Aghāsura, tuvo lugar cuando Kṛṣṇa tenía cinco años, pero en Vrajabhūmi no se conoció hasta después de un año, como si hubiese sucedido aquel mismo día.
Sloka 37:
Tato událost, při které Kṛṣṇa zachránil sebe a své společníky před smrtí a vysvobodil Aghāsuru, jenž se proměnil v krajtu, se odehrála v době, kdy bylo Kṛṣṇovi pět let. Ve Vrajabhūmi vyšla na světlo o rok později, jako kdyby se udála právě toho dne.
Text 38:
Kṛṣṇa es la causa de todas las causas. Todas las causas y efectos del mundo material, tanto superiores como inferiores, son creación del Señor Supremo, el controlador original. Cuando Kṛṣṇa advino como hijo de Nanda Mahārāja y Yaśodā, lo hizo por Su misericordia sin causa. Por consiguiente, Su ilimitada manifestación de opulencia no era para Él nada maravilloso. En verdad, Se mostró tan misericordioso que hasta Aghāsura, el más malvado pecador, se elevó hasta llegar a ser uno de Sus sirvientes directos y obtuvo sārūpya-mukti, lo cual es imposible de alcanzar para las personas contaminadas por la materia.
Sloka 38:
Kṛṣṇa je příčina všech příčin. Všechny příčiny a následky v hmotném světě, významnější i ty méně významné, jsou stvořeny Nejvyšším Pánem, původním vládcem. Když se Kṛṣṇa zjevil jako syn Nandy Mahārāje a Yaśody, učinil tak ze své bezpříčinné milosti. Nebylo tedy pro Něho na tom, že projevil svůj neomezený majestát, nic úžasného. Jeho milost byla tak velká, že dokonce i Aghāsura, nejhříšnější darebák, se mohl stát jedním z Jeho společníků a dosáhnout sārūpya-mukti, což je pro hmotně znečištěné osoby nedosažitelné.
Text 39:
Quien, por una sola vez, o aunque sea por la fuerza, lleve a su mente la forma de la Suprema Personalidad de Dios, podrá alcanzar, por la misericordia de Kṛṣṇa, la salvación suprema, como le sucedió a Aghāsura. ¿Cuál será entonces el destino de aquellos en cuyo corazón entra la Suprema Personalidad de Dios cuando adviene en forma de encarnación, o de aquellos que piensan constantemente en los pies de loto del Señor, que es fuente de felicidad trascendental para todas las entidades vivientes y que erradica por completo toda forma de ilusión?
Sloka 39:
Pokud někdo byť jen jednou, nebo dokonce i z přinucení umístí do své mysli podobu Nejvyšší Osobnosti Božství, může milostí Kṛṣṇy stejně jako Aghāsura dosáhnout nejvyššího osvobození. Co potom říci o těch, do jejichž srdcí Nejvyšší Osobnost Božství vstoupí, když se zjeví jako inkarnace, nebo o těch, kteří neustále myslí na lotosové nohy Pána, jenž je zdrojem transcendentální blaženosti všech živých bytostí a zcela odstraňuje veškerou iluzi?
Text 40:
Śrī Sūta Gosvāmī dijo: ¡Oh, sabios eruditos!, los pasatiempos infantiles de Śrī Kṛṣṇa son maravillosos. Mahārāja Parīkṣit, tras escuchar acerca de esos pasatiempos de Kṛṣṇa, el que le había salvado en el vientre de su madre, volvió a preguntar a Śukadeva Gosvāmī, con una mente estable, deseoso de escuchar acerca de esas piadosas actividades.
Sloka 40:
Śrī Sūta Gosvāmī pravil: “Ó učení světci, dětské zábavy Śrī Kṛṣṇy jsou naprosto úžasné. Mahārāja Parīkṣit ovládl nasloucháním o těchto zábavách Kṛṣṇy, který ho zachránil v lůně jeho matky, svou mysl a znovu se otázal Śukadevy Gosvāmīho, aby mohl o těchto ctnostných činnostech naslouchat dále.”
Text 41:
Mahārāja Parīkṣit preguntó: ¡Oh, gran sabio!, ¿cómo es posible que algo ocurrido en el pasado se explicara como si hubiera sucedido en el presente? El Señor Śrī Kṛṣṇa realizó el pasatiempo de matar a Aghāsura durante Su edad kaumāra. ¿Cómo es posible entonces que los niños explicasen el incidente durante Su edad paugaṇḍa como si hubiera sucedido recientemente?
Sloka 41:
Mahārāja Parīkṣit se zeptal: “Ó velký mudrci, jak mohlo být to, co bylo učiněno v minulosti, vyprávěno, jako kdyby se to dělo v přítomnosti? Pán Śrī Kṛṣṇa projevil tuto zábavu, při níž zabil Aghāsuru, ve svém věku kaumāra. Jak potom mohli chlapci nyní, když byl ve věku paugaṇḍa, líčit tuto událost, jako kdyby se odehrála nedávno?”
Text 42:
¡Oh, el más grande de los yogīs!, tú, que eres mi maestro espiritual, ten la bondad de explicarme la razón de esto. Siento mucha curiosidad por saberlo. Creo que no fue más que otra ilusión debida a Kṛṣṇa.
Sloka 42:
“Ó největší yogīne, můj duchovní mistře, prosím, vysvětli, proč se to stalo. Jsem na to velice zvědavý. Myslím, že to nebylo nic jiného než další iluze způsobená Kṛṣṇou.”
Text 43:
¡Oh, mi señor y maestro espiritual!, aunque somos el más bajo de los kṣatriyas, hemos recibido la oportunidad de escuchar el néctar de las piadosas actividades de la Suprema Personalidad de Dios que, para nuestra gloria y provecho, fluye siempre de tus labios.
Sloka 43:
“Ó můj pane a duchovní učiteli, i když jsme nejnižší z kṣatriyů, jsme požehnaní, protože máme příležitost od tebe neustále slyšet nektar vyprávění o ctnostných činnostech Nejvyšší Osobnosti Božství.”
Text 44:
Sūta Gosvāmī dijo: ¡Oh, Śaunaka, el más grande de los santos y devotos!, cuando Mahārāja Parīkṣit le hizo esta pregunta, Śukadeva Gosvāmī, recordando inmediatamente y en lo más profundo del corazón los temas relacionados con Kṛṣṇa, perdió todo contacto externo con los actos de sus sentidos. Poco a poco, con gran dificultad, revivió su percepción sensorial externa y habló a Mahārāja Parīkṣit temas de kṛṣṇa-kathā.
Sloka 44:
Sūta Gosvāmī řekl: “Ó Śaunako, největší ze světců a oddaných, když se Mahārāja Parīkṣit takto otázal Śukadevy Gosvāmīho, ten si v srdci okamžitě vzpomněl na témata spojená s Kṛṣṇou a navenek ztratil kontakt s funkcemi svých smyslů. Poté jen s velkými potížemi obnovil své vnější smyslové vnímání a začal Mahārājovi Parīkṣitovi přednášet kṛṣṇa-kathā.”