Text 9
Sloka 9
Texto
Verš
nirdayair ajitātmabhiḥ
manyamānair imaṁ deham
ajarāmṛtyu naśvaram
nirdayair ajitātmabhiḥ
manyamānair imaṁ deham
ajarāmṛtyu naśvaram
Palabra por palabra
Synonyma
hanyante — son matados de muchas formas (especialmente en los mataderos); paśavaḥ — animales de cuatro patas (caballos, ovejas, vacas, cerdos, etc.); yatra — donde; nirdayaiḥ — por esas personas crueles que se dejan llevar por la modalidad de la pasión; ajita-ātmabhiḥ — sinvergüenzas que no pueden controlar los sentidos; manyamānaiḥ — están pensando; imam — este; deham — cuerpo; ajara — nunca envejecerá ni enfermará; amṛtyu — la muerte no vendrá nunca; naśvaram — aunque el cuerpo está destinado a la destrucción.
hanyante — jsou mnoha způsoby zabíjena (zvláště na jatkách); paśavaḥ — čtyřnohá zvířata (koně, ovce, krávy, prasata a tak dále); yatra — kde; nirdayaiḥ — nemilosrdnými osobami pod vlivem kvality vášně; ajita-ātmabhiḥ — darebáky, kteří nedokáží ovládat své smysly; manyamānaiḥ — myslí si; imam — toto; deham — tělo; ajara — nikdy nezestárne a neonemocní; amṛtyu — smrt nikdy nepřijde; naśvaram — i když je tělo předurčeno k zániku.
Traducción
Překlad
Sin poder controlar sus sentidos, los sinvergüenzas falsamente orgullosos de sus riquezas o de su cuna aristocrática son tan crueles que, para mantener sus cuerpos perecederos, de los que piensan que nunca van a envejecer o morir, matan sin clemencia animales indefensos. A veces salen a matar animales solo por divertirse.
“Darebáci, kteří jsou nemístně pyšní na své bohatství nebo urozený původ a nedokáží ovládat své smysly, jsou tak krutí, že nemilosrdně zabíjejí nebohá zvířata v zájmu udržení svých vlastních pomíjivých těl, o kterých si myslí, že nikdy nezestárnou a nezemřou. Někdy zabíjí zvířata jen proto, aby se pobavili na vyjížďce.”
Significado
Význam
Cuando las modalidades de la pasión y la ignorancia aumentan en la sociedad humana, dando origen a un crecimiento económico superfluo, el resultado es que la gente se enreda con el vino, las mujeres y los juegos de azar. Así enloquecidos, mantienen grandes mataderos y organizan partidas de caza para disfrutar matando animales. Esos necios sinvergüenzas olvidan que el cuerpo, por mucho que tratemos de mantenerlo, está sujeto al nacimiento, la muerte, la vejez y las enfermedades, y se ocupan en actividades pecaminosas sin parar. Como duṣkṛtīs que son, olvidan por completo la existencia del controlador supremo, que Se halla en el interior del corazón de todos (īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe ’rjuna tiṣṭhati). Ese controlador supremo observa cada instante de nuestra actividad y nos recompensa o castiga a todos dándonos un cuerpo convenientemente dispuesto por la naturaleza material (bhrāmayan sarva-bhūtāni yantrārūḍhāni māyayā). De ese modo, las personas pecaminosas reciben de forma automática su castigo en cuerpos de diversos tipos. La causa esencial de ese castigo es que, cuando acumulamos riquezas superfluas, nos degradamos cada vez más, sin saber que todas nuestras riquezas se terminarán cuando tengamos que volver a nacer.
Když ve společnosti sílí vliv kvalit vášně a nevědomosti, což podněcuje nadbytečný hospodářský rozvoj, výsledkem je, že lidé propadají vínu, ženám a hazardu. Ve své nepříčetnosti pak provozují velká jatka nebo někdy jezdí na hony, zabíjet zvířata pro zábavu. Tito hloupí darebáci zapomínají, že tělo podléhá zrození, smrti, stáří a nemoci navzdory všem snahám ho zachovat, a páchají jednu hříšnou činnost za druhou. Jako duṣkṛtī zcela zapomínají na nejvyššího vládce, jenž sídlí v srdci každého (īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati). Tento svrchovaný vládce pozoruje každou maličkost, kterou uděláme, a každého odměňuje či trestá tím, že mu přidělí odpovídající tělo vytvořené hmotnou přírodou (bhrāmayan sarva-bhūtāni yantrārūḍhāni māyayā). Tak dostávají hříšníci automaticky svůj trest v různých druzích těl. Hlavní příčinou tohoto trestu je, že když člověk hromadí nadbytečný majetek, je čím dál zkaženější, aniž by si uvědomoval, že s příštím zrozením veškerý majetek ztratí.
asann api kleśada āsa dehaḥ
asann api kleśada āsa dehaḥ
(Bhāg. 5.5.4)
Matar animales está prohibido. Todo ser vivo, qué duda cabe, tiene que comer algo (jīvo jīvasya jīvanam). Pero debemos aprender qué clase de alimentos nos corresponden. Por esa razón, el Īśopaniṣad nos instruye: tena tyaktena bhuñjīthāḥ: Debemos comer lo que los seres humanos tienen destinado. En el Bhagavad-gītā (9.26), Kṛṣṇa dice:
Zabíjení zvířat je zakázané. Každá živá bytost samozřejmě musí něco jíst (jīvo jīvasya jīvanam). Každý by však měl být poučen, jakou potravu má přijímat. Proto je v Īśopaniṣadě pokyn: tena tyaktena bhuñjīthāḥ-člověk má jíst to, co je vyhrazené lidským bytostem. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (9.26):
yo me bhaktyā prayacchati
tad ahaṁ bhakty-upahṛtam
aśnāmi prayatātmanaḥ
yo me bhaktyā prayacchati
tad ahaṁ bhakty-upahṛtam
aśnāmi prayatātmanaḥ
«Si alguien Me ofrece con amor y devoción una hoja, una flor, fruta, o agua, Yo lo aceptaré». El devoto, por lo tanto, no come nada que suponga mataderos para los pobres animales. Los devotos toman prasāda de Kṛṣṇa (tena tyaktena bhuñjīthāḥ). Kṛṣṇa nos recomienda que Le ofrezcamos patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyam: una hoja, una flor, fruta o agua. A los seres humanos nunca se les recomienda comer animales, sino que se les recomienda tomar prasāda, los remanentes del alimento de Kṛṣṇa. Yajña-śiṣṭāśinaḥ santo mucyante sarva-kilbiṣaiḥ (Bg. 3.13). La persona que adopta la práctica de comer prasāda, aunque en ello llegue a incurrir en insignificantes actividades pecaminosas, se libera de los resultados de los actos pecaminosos.
“Jestliže Mi někdo s láskou a oddaností obětuje lístek, květ, ovoce či vodu, přijmu to.” Oddaný proto nejí nic, k čemu by byla nutná jatka vraždící nebohá zvířata. Místo toho přijímá Kṛṣṇovo prasādam (tena tyaktena bhuñjīthāḥ). Kṛṣṇa doporučuje, aby Mu lidé dávali patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyam-lístek, květ, ovoce či vodu. Potrava ze zvířat se lidským bytostem v žádném případě nedoporučuje; místo ní má člověk přijímat prasādam, jídlo, které po sobě nechává Kṛṣṇa. Yajña-śiṣṭāśinaḥ santo mucyante sarva-kilbiṣaiḥ (Bg. 3.13). Ten, kdo jí pouze prasādam, pak i když je s tím spojené nějaké trochu hříšné jednání, je od výsledků hříšných činů oproštěn.