Skip to main content

Texts 5-7

Sloka 5-7

Texto

Verš

pitāmahā me samare ’marañjayair
devavratādyātirathais timiṅgilaiḥ
duratyayaṁ kaurava-sainya-sāgaraṁ
kṛtvātaran vatsa-padaṁ sma yat-plavāḥ
pitāmahā me samare ’marañjayair
devavratādyātirathais timiṅgilaiḥ
duratyayaṁ kaurava-sainya-sāgaraṁ
kṛtvātaran vatsa-padaṁ sma yat-plavāḥ
drauṇy-astra-vipluṣṭam idaṁ mad-aṅgaṁ
santāna-bījaṁ kuru-pāṇḍavānām
jugopa kukṣiṁ gata ātta-cakro
mātuś ca me yaḥ śaraṇaṁ gatāyāḥ
drauṇy-astra-vipluṣṭam idaṁ mad-aṅgaṁ
santāna-bījaṁ kuru-pāṇḍavānām
jugopa kukṣiṁ gata ātta-cakro
mātuś ca me yaḥ śaraṇaṁ gatāyāḥ
vīryāṇi tasyākhila-deha-bhājām
antar bahiḥ pūruṣa-kāla-rūpaiḥ
prayacchato mṛtyum utāmṛtaṁ ca
māyā-manuṣyasya vadasva vidvan
vīryāṇi tasyākhila-deha-bhājām
antar bahiḥ pūruṣa-kāla-rūpaiḥ
prayacchato mṛtyum utāmṛtaṁ ca
māyā-manuṣyasya vadasva vidvan

Palabra por palabra

Synonyma

pitāmahāḥ — mis abuelos, los cinco Pāṇḍavas (Yudhiṣṭhira, Bhīma, Arjuna, Nakula y Sahadeva); me — mis; samare — en el campo de batalla de Kurukṣetra; amaram-jayaiḥ — contra guerreros que podían vencer a los semidioses en el campo de batalla; devavrata-ādya — Bhīṣmadeva y otros; atirathaiḥ — grandes generales; timiṅgilaiḥ — como grandes peces timiṅgila, que pueden devorar sin dificultad enormes tiburones; duratyayam — muy difícil de atravesar; kaurava-sainya-sāgaram — el océano de los ejércitos de los Kauravas; kṛtvā — considerando ese océano; ataran — lo cruzaron; vatsa-padam — como si pasasen sobre la pequeña huella de un ternero; sma — en el pasado; yat-plavāḥ — el refugio del barco de los pies de loto de Kṛṣṇa; drauṇi — de Aśvatthāmā; astra — por elbrahmāstra; vipluṣṭam — atacado y quemado; idam — este; mat-aṅgam — mi cuerpo; santāna-bījam — la última semilla que quedaba, el último descendiente de la familia; kuru-pāṇḍavānām — de los Kurus y los Pāṇḍavas (pues fue el único que quedó con vida después de la batalla de Kurukṣetra); jugopa — dio protección; kukṣim — dentro del vientre; gataḥ — situado; ātta-cakraḥ — empuñando el disco; mātuḥ — de mi madre; ca — también; me — mía; yaḥ — el Señor que; śaraṇam — el refugio; gatāyāḥ — que había aceptado; vīryāṇi — la glorificación de las características trascendentales; tasya — de Él (de la Suprema Personalidad de Dios); akhila-deha-bhājām — de todas las entidades vivientes en cuerpos materiales; antaḥ bahiḥ — dentro y fuera; pūruṣa — de la Persona Suprema; kāla-rūpaiḥ — en las formas del tiempo eterno; prayacchataḥ — que es quien da; mṛtyum — la muerte; uta — así se dice; amṛtam ca — y la vida eterna; māyā-manuṣyasya — del Señor, que, por Su propia potencia, advino con la forma de un ser humano común; vadasva — explica, por favor; vidvan — ¡oh, sabio orador (Śukadeva Gosvāmī)!

pitāmahāḥ — moji dědové, pět Pāṇḍuovců (Yudhiṣṭhira, Bhīma, Arjuna, Nakula a Sahadeva); me — moji; samare — na Kuruovském bitevním poli; amaram-jayaiḥ — s bojovníky, kteří na bojišti dokázali zvítězit nad polobohy; devavrata-ādya — Bhīṣmadeva a další; atirathaiḥ — velcí vojevůdci; timiṅgilaiḥ — připomínající obrovské ryby zvané timiṅgila, jež snadno pozřou velké žraloky; duratyayam — velmi obtížné překonat; kaurava-sainya-sāgaram — oceán shromážděných Kuruovských vojáků; kṛtvā — považující takový oceán; ataran — překonali ho; vatsa-padam — stejně jako se překročí malý otisk telecího kopýtka; sma — v minulosti; yat-plavāḥ — útočiště na lodi v podobě Kṛṣṇových lotosových nohou; drauṇi — Aśvatthāmy; astra — brahmāstrou; vipluṣṭam — napadené a spalované; idam — toto; mat-aṅgam — moje tělo; santāna-bījam — poslední dochované semeno, poslední potomek rodu; kuru-pāṇḍavānām — Kuruovců a Pāṇḍuovců (jelikož nikdo kromě mne bitvu na Kurukṣetře nepřežil); jugopa — poskytl ochranu; kukṣim — v lůně; gataḥ — kam vešel; ātta-cakraḥ — s diskem v ruce; mātuḥ — mé matky; ca — také; me — mne; yaḥ — Pán, který; śaraṇam — útočiště; gatāyāḥ — kdo přijal; vīryāṇi — oslavování transcendentálních vlastností; tasya — Jeho (Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství); akhila-deha-bhājām — všech živých bytostí s hmotnými těly; antaḥ bahiḥ — uvnitř a vně; pūruṣa — Nejvyšší Osoby; kāla-rūpaiḥ — v podobách věčného času; prayacchataḥ — který je dárcem; mṛtyum — smrti; uta — je řečeno; amṛtam ca — a věčného života; māyā-manuṣyasya — Pána, který se působením své vlastní energie zjevil jako obyčejná lidská bytost; vadasva — prosím popiš; vidvan — ó učený vypravěči (Śukadevo Gosvāmī).

Traducción

Překlad

A bordo de la nave de los pies de loto de Kṛṣṇa, mi abuelo Arjuna logró cruzar, con otros, el océano del campo de batalla de Kurukṣetra, donde generales como Bhīṣmadeva eran como grandes peces que podrían habérselos tragado sin ningún esfuerzo. Por la misericordia del Señor Kṛṣṇa, mis abuelos cruzaron ese océano, que era muy difícil de atravesar, como si pasasen sobre la huella de un ternero. Cuando mi madre se entregó a los pies de loto del Señor Kṛṣṇa, el Señor, empuñando el cakra Sudarśana, entró en su vientre y salvó mi cuerpo, el cuerpo del último descendiente que les quedaba a los Kurus y los Pāṇḍavas, y que estaba a punto de ser destruido por la abrasadora arma de Aśvatthāmā. El Señor Śrī Kṛṣṇa, que por Su propia potencia Se manifiesta en las formas del tiempo eterno —es decir, como Paramātmā y como virāṭ-rūpa— dentro y fuera de todos los seres vivos corporificados, dio a todos la liberación, bien en la forma de la muerte cruel, o bien en forma de vida. Por favor, ilumíname explicándome Sus trascendentales características.

“Na lodi v podobě Kṛṣṇových lotosových nohou můj děd Arjuna a ostatní překonali oceán Kuruovského bitevního pole, v němž vojevůdci, jako byl Bhīṣmadeva, připomínali obrovské ryby schopné je snadno pozřít. Tento oceán bylo velmi obtížné překonat, ale milostí Pána Kṛṣṇy se přes něho moji dědové dostali stejně snadno, jako se překročí otisk telecího kopýtka. Díky tomu, že se má matka odevzdala Kṛṣṇovým lotosovým nohám, Pán se Sudarśana-cakrou v ruce vstoupil do jejího lůna a zachránil moje tělo, tělo posledního žijícího potomka Kuruovců a Pāṇḍuovců, které bylo téměř zničeno ohnivou zbraní Aśvatthāmy. Pán Śrī Kṛṣṇa, jenž se působením své vlastní energie zjevuje v podobách věčného času-to znamená jako Paramātmā a jako virāṭ-rūpa-uvnitř i vně všech živých bytostí s hmotnými těly, uděloval osvobození každému, buď prostřednictvím kruté smrti, nebo života. Prosím, pouč mě líčením Jeho transcendentálních vlastností.”

Significado

Význam

Como se explica en el Śrīmad-Bhāgavatam (10.14.58):

Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.14.58) se uvádí:

samāśritā ye pada-pallava-plavaṁ
mahat-padaṁ puṇya-yaśo murāreḥ
bhavāmbudhir vatsa-padaṁ paraṁ padaṁ
padaṁ padaṁ yad vipadāṁ na teṣām
samāśritā ye pada-pallava-plavaṁ
mahat-padaṁ puṇya-yaśo murāreḥ
bhavāmbudhir vatsa-padaṁ paraṁ padaṁ
padaṁ padaṁ yad vipadāṁ na teṣām

«Para quien ha subido al barco de los pies de loto del Señor, que es el refugio de la manifestación cósmica y es famoso con el nombre de Murāri, el enemigo del demonio Mura, el océano del mundo material es como el agua que cabe en la huella de un ternero. Su objetivo es paraṁ padam, Vaikuṇṭha, el lugar donde no hay miserias materiales, y no el lugar en que hay un peligro a cada paso».

“Tomu, kdo přijal loď v podobě lotosových nohou Pána, jenž je útočištěm vesmírného projevu a je slavný jako Murāri neboli nepřítel démona Mury, se oceán hmotného světa jeví jako voda obsažená v otisku telecího kopýtka. Jeho cílem je paraṁ padam neboli Vaikuṇṭha-místo, kde neexistuje hmotné utrpení-a ne místo, kde hrozí nebezpečí na každém kroku.”

Quien se refugia en los pies de loto del Señor Kṛṣṇa recibe inmediatamente la protección del Señor. Ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ, es la promesa del Señor en el Bhagavad-gītā (18.66): «Yo te liberaré de toda reacción pecaminosa. No temas». Quien se refugia en el Señor Kṛṣṇa alcanza la protección más segura. Los Pāṇḍavas, por ejemplo, se refugiaron en los pies de loto de Kṛṣṇa y todos ellos gozaron de plena seguridad en el campo de batalla de Kurukṣetra. Por esa razón, Parīkṣit Mahārāja se sentía moralmente obligado a pensar en Kṛṣṇa en los últimos días de su vida. Ese es el resultado ideal del cultivo de conciencia de Kṛṣṇa: ante nārāyaṇa-smṛtiḥ. Si en el momento de la muerte podemos recordar a Kṛṣṇa, nuestra vida habrá alcanzado el éxito. Parīkṣit Mahārāja se sentía tan endeudado con Kṛṣṇa, que, con gran inteligencia, decidió pensar constantemente en Él durante los últimos días de su vida. Kṛṣṇa había salvado a los Pāṇḍavas, los abuelos de Mahārāja Parīkṣit, en el campo de batalla de Kurukṣetra, y había salvado también al propio Mahārāja Parīkṣit del brahmāstra de Aśvatthāmā. Kṛṣṇa actuó como el amigo y Deidad adorable de la familia Pāṇḍava. Además, y aparte de Su contacto personal con los Pāṇḍavas, Kṛṣṇa es la Superalma de todas las entidades vivientes y concede la liberación a todos, incluso a los que no son devotos puros. Kaṁsa, por ejemplo, no tenía nada de devoto, pero Kṛṣṇa, después de matarle, le dio la salvación. Ser consciente de Kṛṣṇa es bueno para todos, devotos puros y no devotos. Esa es la gloria de la conciencia de Kṛṣṇa. ¿Quién, teniendo esto en cuenta, dejaría de refugiarse en los pies de loto de Kṛṣṇa? Este verso explica que Kṛṣṇa es māyā-manuṣya, porque desciende en forma de ser humano. Él no viene porque esté obligado a hacerlo, como los karmīs o los seres vivos en general, sino que desciende en virtud de Su propia energía interna (sambhavāmy ātma-māyayā), solo para mostrar Su favor a las caídas almas condicionadas. Kṛṣṇa siempre está situado en Su posición original, sac-cid-ānanda-vigraha, y todo el que Le ofrece servicio también se sitúa en su identidad espiritual original (svarūpeṇa vyavasthitiḥ). Esa es la perfección más elevada de la vida humana.

Ten, kdo vyhledá útočiště u lotosových nohou Pána Kṛṣṇy, je okamžitě pod Pánovou ochranou. To Pán slibuje v Bhagavad-gītě (18.66): ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ-“Já tě zbavím všech reakcí za hříšné jednání. Neboj se.” Přijetím útočiště u Pána Kṛṣṇy oddaný získává tu nejspolehlivější ochranu. Když se tedy Pāṇḍuovci uchýlili ke Kṛṣṇovým lotosovým nohám, byli na té bezpečné straně Kuruovského bitevního pole. Parīkṣit Mahārāja se proto cítil zavázán v posledních dnech svého života myslet na Kṛṣṇu. To je ideální výsledek vědomí Kṛṣṇy: ante nārāyaṇa-smṛtiḥ. Pokud oddaný v době své smrti dokáže vzpomínat na Kṛṣṇu, jeho život je úspěšný. Parīkṣit Mahārāja se tedy vzhledem ke svým mnoha závazkům vůči Kṛṣṇovi inteligentně rozhodl, že na Něho bude během posledních dnů svého života neustále myslet. Kṛṣṇa zachránil Pāṇḍuovce, dědy Mahārāje Parīkṣita, na Kuruovském bitevním poli a zachránil i Mahārāje Parīkṣita samotného, když byl napaden brahmāstrou Aśvatthāmy. Kṛṣṇa vystupoval jako přítel a uctívané Božstvo Pāṇḍuovců. Kromě svého osobního styku s Pāṇḍuovci je navíc Pán Kṛṣṇa Nadduší všech živých bytostí a uděluje osvobození všem, nejen svým čistým oddaným. Například Kaṁsa nebyl vůbec oddaný, ale přesto mu Kṛṣṇa poté, co ho zabil, daroval osvobození. Vědomí Kṛṣṇy je prospěšné pro každého, ať už se jedná o čistého oddaného či neoddaného. V tom spočívá jeho krása. Kdo by potom nechtěl přijmout útočiště u Kṛṣṇových lotosových nohou? V tomto verši Kṛṣṇu popisují slova māyā-manuṣya, protože když sestupuje, vypadá přesně jako lidská bytost. Není nucen sem přijít, jako jsou nuceni karmī, obyčejné živé bytosti. Zjevuje se pomocí vlastní vnitřní energie (sambhavāmy ātma-māyayā) jen proto, aby projevil svou přízeň pokleslým podmíněným duším. Kṛṣṇa neustále setrvává ve svém původním postavení jako sac-cid-ānanda-vigraha a každý, kdo Mu slouží, projevuje také svou původní, duchovní totožnost (svarūpeṇa vyavasthitiḥ). To je nejvyšší dokonalost lidského života.