Skip to main content

Text 4

Sloka 4

Texto

Verš

nivṛtta-tarṣair upagīyamānād
bhavauṣadhāc chrotra-mano-’bhirāmāt
ka uttamaśloka-guṇānuvādāt
pumān virajyeta vinā paśughnāt
nivṛtta-tarṣair upagīyamānād
bhavauṣadhāc chrotra-mano-’bhirāmāt
ka uttamaśloka-guṇānuvādāt
pumān virajyeta vinā paśughnāt

Palabra por palabra

Synonyma

nivṛtta — liberados de; tarṣaiḥ — el deseo de disfrute o las actividades materiales; upagīyamānāt — que se explica o se canta; bhava-auṣadhāt — que es la medicina adecuada para la enfermedad material; śrotra — el proceso de recepción auditiva; manaḥ — el tema de reflexión para la mente; abhirāmāt — de las agradables vibraciones de esa glorificación; kaḥ — quién; uttamaśloka — de la Suprema Personalidad de Dios; guṇa-anuvādāt — de explicar esas actividades; pumān — una persona; virajyeta — puede mantenerse aparte; vinā — excepto; paśu-ghnāt — o un carnicero o alguien que está matando su propia existencia personal.

nivṛtta — zbavený; tarṣaiḥ — chtíče či hmotného jednání; upagīyamānāt — který je vyprávěn či zpíván; bhava-auṣadhāt — který je tím pravým lékem na hmotnou nemoc; śrotra — proces naslouchání; manaḥ — námět či potrava pro mysl; abhirāmāt — od příjemných vibrací, jež tvoří takové oslavování; kaḥ — kdo; uttamaśloka — Nejvyšší Osobnosti Božství; guṇa-anuvādāt — od popisování takových činností; pumān — osoba; virajyeta — může držet stranou; vinā — kromě; paśu-ghnāt — buď řezník, nebo ten, kdo ničí svou vlastní existenci.

Traducción

Překlad

La glorificación de la Suprema Personalidad de Dios se lleva a cabo en el marco del sistema de paramparā; es decir, el maestro espiritual la transmite al discípulo. Quienes saborean esa glorificación son las personas que ya no sienten atracción por la glorificación falsa y temporal de la manifestación cósmica. Los relatos acerca del Señor son la medicina adecuada para las almas condicionadas que están sujetas al ciclo del nacimiento y la muerte. De no ser un carnicero o alguien que mata su propio ser, ¿quién dejaría de escuchar esa glorificación del Señor?

“Oslavování Nejvyšší Osobnosti Božství probíhá v systému parampary, kde ho duchovní učitel předává svému žákovi. Vychutnávají ho ti, kdo se již nezajímají o nesprávné, dočasné oslavování tohoto vesmírného projevu. Popisy Pána jsou tím pravým lékem pro podmíněnou duši, která je vystavena opakovanému zrození a smrti. Kdo jiný než řezník nebo sebevrah by tedy mohl chtít přestat naslouchat tomuto oslavování Pána?”

Significado

Význam

Entre la población de la India existe la costumbre de escuchar acerca de Kṛṣṇa, bien sea del Bhagavad-gītā o del Śrīmad-Bhāgavatam, con la intención de liberarse de la enfermedad del ciclo de nacimientos y muertes. Aunque la India actual está muy degradada, si se corre la voz de que alguien va a hablar del Bhagavad-gītā o del Śrīmad-Bhāgavatam, sigue habiendo miles de personas que se reúnen a escuchar. Este verso, sin embargo, indica que esas recitaciones del Bhagavad-gītā y del Śrīmad-Bhāgavatam deben hacerlas personas completamente liberadas de deseos materiales (nivṛtta-tarṣaiḥ). En el mundo material, desde Brahmā hasta la insignificante hormiga, todos estamos llenos de deseos de disfrute material de los sentidos, y todos estamos absortos en complacer los sentidos. Sin embargo, con esa clase de ocupaciones no podemos entender plenamente el valor del kṛṣṇa-kathā, ya sea en la forma del Bhagavad-gītā o delŚrīmad-Bhāgavatam.

V Indii jsou lidé zvyklí naslouchat o Kṛṣṇovi z Bhagavad-gīty nebo ze Śrīmad-Bhāgavatamu, aby se zbavili nemoci opakovaného rození a smrti. I když je nyní Indie zdegradovaná, jakmile se roznese, že někdo bude mluvit o Bhagavad-gītě či Śrīmad-Bhāgavatamu, stále ještě přijdou poslouchat tisíce lidí. Tento verš ovšem říká, že takto přednášet Bhagavad-gītu a Śrīmad-Bhāgavatam mohou jedině ti, kdo jsou zcela prosti hmotných tužeb (nivṛtta-tarṣaiḥ). Každý v tomto hmotném světě, od Brahmy až po nepatrného mravence, neustále touží po smyslovém požitku a každý se zabývá uspokojováním smyslů. Kdo je však takto zaneprázdněný, nemůže plně pochopit hodnotu kṛṣṇa-kathā obsaženého v Bhagavad-gītě či Śrīmad-Bhāgavatamu.

El proceso de escuchar las glorias de la Suprema Personalidad de Dios de labios de personas liberadas nos liberará, sin duda alguna, del cautiverio de las actividades materiales, pero escuchar el Śrīmad-Bhāgavatam de labios de un recitador profesional no nos ayudará a alcanzar la liberación. El proceso de kṛṣṇa-kathā es muy sencillo. El Bhagavad-gītā dice que Kṛṣṇa es la Suprema Personalidad de Dios. Él mismo lo explica: mattaḥ parataraṁ nānyat kiñcid asti dhanañjaya: «¡Oh, Arjuna!, no hay verdad superior a Mí» (Bg. 7.7). Por el simple hecho de entender esta realidad, que Kṛṣṇa es la Suprema Personalidad de Dios, podemos llegar a ser personas liberadas. Pero, especialmente en la era actual, la gente se siente atraída a escuchar el Bhagavad-gītā de labios de personas sin escrúpulos que se desvían de la sencilla exposición del Bhagavad-gītā y la tergiversan por cuestiones de satisfacción personal; y, debido a ello, no pueden alcanzar el verdadero beneficio. La gente tiende a escuchar las contaminadas versiones del Bhagavad-gītā de los grandes eruditos, políticos, filósofos y científicos, pero no muestran interés por escuchar las glorias de la Suprema Personalidad de Dios de labios de un devoto. Devoto es aquel que recita el Bhagavad-gītā y el Śrīmad-Bhāgavatam sin otra motivación que el servicio del Señor. Por esa razón, Śrī Caitanya Mahāprabhu nos ha aconsejado que escuchemos las glorias del Señor de labios de una persona iluminada (bhāgavata paro diya bhāgavata sthane). El devoto debe abstenerse de escuchar acerca del Señor de labios de personas que no sean almas iluminadas en la ciencia de conciencia de Kṛṣṇa, pues Śrīla Sanātana Gosvāmī, presentando la siguiente cita del Padma Purāṇa, lo prohíbe estrictamente:

Když nasloucháme o slávě Nejvyšší Osobnosti Božství od osvobozených osob, vyprostí nás to z pout hmotných činností, ale poslech Śrīmad-Bhāgavatamu v podání profesionálního přednašeče nám k osvobození příliš nepomůže. Kṛṣṇa-kathā je velice jednoduché. V Bhagavad-gītě je řečeno, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. On sám říká: mattaḥ parataraṁ nānyat kiñcid asti dhanañjaya—“Ó Arjuno, neexistuje vyšší pravda, než jsem Já.” (Bg. 7.7) Když člověk pochopí jen tuto jedinou skutečnost-že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství-může se stát osvobozenou osobou. Avšak zvláště v současném věku chtějí lidé poslouchat Bhagavad-gītu od bezcharakterních osob, které se vzdalují od prostého podání Bhagavad-gīty a překrucují ji pro své vlastní uspokojení. Proto z ní nemohou získat skutečný prospěch. Různí velcí učenci, politici, filozofové a vědci hovoří o Bhagavad-gītě svým vlastním nečistým způsobem a obyčejní lidé je poslouchají, neboť naslouchat o slávě Nejvyšší Osobnosti Božství od oddaného je nezajímá. Oddaný je ten, kdo pro přednášení Bhagavad-gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu nemá jiný motiv než sloužit Pánu. Proto nám Śrī Caitanya Mahāprabhu doporučoval naslouchat o slávě Pána od realizované osoby (bhāgavata paro diya bhāgavata sthane). Začátečník nemá naslouchat o Pánu od toho, kdo není duší realizovanou ve vědě o vědomí Kṛṣṇy, což také přísně zakázal Śrīla Sanātana Gosvāmī citací z Padma Purāṇy:

avaiṣṇava-mukhodgīrṇaṁ
pūtaṁ hari-kathāmṛtam
śravaṇaṁ naiva kartavyaṁ
sarpocchiṣṭaṁ yathā payaḥ
avaiṣṇava-mukhodgīrṇaṁ
pūtaṁ hari-kathāmṛtam
śravaṇaṁ naiva kartavyaṁ
sarpocchiṣṭaṁ yathā payaḥ

Debemos abstenernos de escuchar a personas que no siguen las normas vaiṣṇavas de conducta. El vaiṣṇava es nivṛtta-tṛṣṇa, es decir, está libre de motivaciones materiales, pues su único objetivo es predicar el proceso de conciencia de Kṛṣṇa. Los mal llamados eruditos, filósofos y políticos explotan el prestigio del Bhagavad-gītā, tergiversando su significado para servir a sus propios fines. Este verso nos advierte que el kṛṣṇa-kathā debe venir de labios de una persona que sea nivṛtta-tṛṣṇa. Śukadeva Gosvāmī es el ejemplo ideal de orador del Śrīmad-Bhāgavatam, y Parīkṣit Mahārāja, que abandonó su reino y su familia voluntariamente para acudir a su cita con la muerte, es el ejemplo ideal de persona capacitada para escucharlo. El orador del Śrīmad-Bhāgavatam que está debidamente capacitado ofrece a las almas condicionadas la medicina que necesitan (bhavauṣadhi). Por esa razón, el movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa está tratando de formar predicadores capacitados que reciten el Śrīmad-Bhāgavatam y el Bhagavad-gītā por todo el mundo, de manera que, por todas partes, la gente pueda beneficiarse de su contacto con este movimiento y de ese modo liberarse de las tres miserias de la existencia material.

Člověk se má vyhýbat naslouchání tomu, kdo nejedná jako vaiṣṇava. Vaiṣṇava je nivṛtta-tṛṣṇa; to znamená, že nemá žádný hmotný cíl, neboť jeho jediným cílem je kázat vědomí Kṛṣṇy. Takzvaní učenci, filozofové a politici zneužívají důležitosti Bhagavad-gīty a překrucují její smysl pro své vlastní cíle. Proto tento verš upozorňuje, že kṛṣṇa-kathā má přednášet osoba, která je nivṛtta-tṛṣṇa. Śukadeva Gosvāmī ztělesňuje ideálního přednašeče Śrīmad-Bhāgavatamu a Parīkṣit Mahārāja, který před svou smrtí záměrně opustil své království i rodinu, představuje osobu způsobilou mu naslouchat. Kvalifikovaný přednašeč Śrīmad-Bhāgavatamu podává podmíněným duším ten pravý lék (bhavauṣadhi). Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se proto snaží vychovat kvalifikované kazatele, kteří budou schopni přednášet Śrīmad-Bhāgavatam a Bhagavad-gītu po celém světě, aby obyčejní lidé ve všech částech světa mohli využít přítomnost tohoto hnutí a zbavit se trojího utrpení hmotné existence.

Las instrucciones del Bhagavad-gītā y las narraciones del Śrīmad-Bhāgavatam son tan agradables que la práctica totalidad de las personas que sufren debido a las tres miserias de la existencia material desearán escuchar las glorias del Señor tal y como se exponen en esos libros, para así beneficiarse en la senda de la liberación. No obstante, hay dos clases de hombres que nunca sentirán interés por escuchar el mensaje del Bhagavad-gītā y del Śrīmad-Bhāgavatam: los que están decididos a suicidarse, y los que están decididos a matar vacas y otros animales para satisfacer su lengua. Esas personas pueden hacer ver que escuchan elŚrīmad-Bhāgavatam en las sesiones de Bhāgavata-saptāha, pero esa práctica no es más que otra creación de los karmīs, de la que no pueden obtener ningún beneficio. En relación con esto es importante la palabra paśu-ghnātPaśu-ghna significa «carnicero». Las personas deseosas de celebrar ceremonias rituales para elevarse a los planetas celestiales deben ofrecer sacrificios (yajñas) matando animales. El Señor Buddhadeva rechazó por ello la autoridad de los Vedas, pues tenía la misión de acabar con los sacrificios de animales, que se recomiendan en las ceremonias rituales védicas.

Učení Bhagavad-gīty a popisy Śrīmad-Bhāgavatamu jsou tak příjemné, že téměř každý, kdo prodělává trojí utrpení hmotné existence, bude chtít naslouchat z těchto knih o slávě Pána, a tak pokročit na cestě k osvobození. Dva druhy lidí však nikdy nebudou mít o poslech poselství Bhagavad-gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu zájem-ti, kdo se rozhodli spáchat sebevraždu, a ti, kdo jsou odhodlaní zabíjet krávy a jiná zvířata pro uspokojení svého jazyka. Přestože i oni mohou takzvaně naslouchat Śrīmad-Bhāgavatamu během Bhāgavata-saptāhy, jedná se jen o další výmysl karmīch, kteří z toho nemohou získat žádný prospěch. V této souvislosti je významné slovo paśu-ghnāt. Paśu-ghna znamená “řezník”. Ti, kdo lpějí na obřadech, jež umožňují dosáhnout vyšších planetárních soustav, musejí vykonávat oběti (yajñi), při kterých zabíjejí zvířata. Proto Pán Buddhadeva zavrhl autoritu Véd, jelikož jeho posláním bylo zastavit zvířecí oběti, které jsou doporučenou součástí védských obřadů.

nindasi yajña-vidher ahaha śruti-jātaṁ
sa-daya-hṛdaya darśita-paśu-ghātaṁ
keśava dhṛta-buddha-śarīra jaya jagadīśa hare
nindasi yajña-vidher ahaha śruti-jātaṁ
sa-daya-hṛdaya darśita-paśu-ghātaṁ
keśava dhṛta-buddha-śarīra jaya jagadīśa hare

(Gīta-govinda)

(Gīta-govinda)

Pese a que el sacrificio de animales está autorizado en las ceremonias védicas, a los hombres que matan animales para esas ceremonias se les considera carniceros. Esos carniceros no pueden sentir interés por el cultivo de conciencia de Kṛṣṇa, pues están hechizados por la materia. Lo único que les interesa es adquirir comodidades para el cuerpo temporal.

I když je obětování zvířat v rámci védských obřadů schváleno, lidé, kteří kvůli tomu zvířata zabíjejí, jsou pokládáni za řezníky. Řezníci nemohou projevit zájem o vědomí Kṛṣṇy, neboť jsou okouzleni hmotou. Jediné, o co se zajímají, je zvyšovat pohodlí dočasného těla.

bhogaiśvarya-prasaktānāṁ
tayāpahṛta-cetasām
vyavasāyātmikā buddhiḥ
samādhau na vidhīyate
bhogaiśvarya-prasaktānāṁ
tayāpahṛta-cetasām
vyavasāyātmikā buddhiḥ
samādhau na vidhīyate

«En la mente de aquellos que están demasiado apegados al disfrute de los sentidos y a la opulencia material, y que están confundidos por esas cosas, no se presenta la determinación resuelta de ofrecer servicio devocional al Señor Supremo» (Bg. 2.44). Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura dice:

“V mysli těch, kteří příliš lpí na smyslovém požitku a hmotném bohatství a jsou těmito věcmi zmateni, se nikdy nezrodí pevné odhodlání k oddané službě Nejvyššímu Pánu.” (Bg. 2.44) Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura říká:

manuṣya-janama pāiyā, rādhā-kṛṣṇa nā bhajiyā,
jāniyā śuniyā viṣa khāinu
manuṣya-janama pāiyā,

rādhā-kṛṣṇa nā bhajiyā,
jāniyā śuniyā viṣa khāinu

Todo el que no es consciente de Kṛṣṇa y que, por lo tanto, no se ocupa en el servicio del Señor, también es paśu-ghna, pues bebe veneno a sabiendas. Esa persona no puede sentirse atraída por el kṛṣṇa-kathā, pues todavía abriga el deseo de complacer los sentidos materiales; no es nivṛtta-tṛṣṇaTraivargikās te puruṣā vimukhā hari-medhasaḥ: Quienes se sienten atraídos por la senda de trivarga —dharmaartha y kāma— son religiosos porque con ello esperan alcanzar una posición material que les facilite mayores oportunidades de complacer los sentidos. Esas personas se están suicidando, al permanecer voluntariamente en el ciclo del nacimiento y la muerte. No pueden sentir atracción por el cultivo de conciencia de Kṛṣṇa.

Každý, kdo si není vědom Kṛṣṇy, a kdo proto neslouží Pánu, je také paśu-ghna, neboť dobrovolně pije jed. Nemůže se zajímat o kṛṣṇa-kathā, neboť stále ještě touží po hmotném smyslovém požitku; není nivṛtta-tṛṣṇa. Je řečeno traivārgikās te puruṣā vimukhā hari-medhasaḥ. Ti, jež zajímá trivarga-to znamená dharma, artha a kāma-se věnují náboženství proto, aby dosáhli hmotného postavení, které jim poskytne lepší možnosti smyslového požitku. Takové osoby se zabíjejí tím, že dobrovolně zůstávají v koloběhu zrození a smrti a o vědomí Kṛṣṇy nemohou mít zájem.

Kṛṣṇa-kathā, los temas conscientes de Kṛṣṇa, presuponen la existencia de un orador y de un oyente, los cuales pueden sentir atracción por la conciencia de Kṛṣṇa si han perdido todo interés por los temas materiales. En la práctica podemos ver que esa actitud surge de modo natural en las personas que son conscientes de Kṛṣṇa. Los devotos del movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa, aunque son personas bastantes jóvenes, ya no leen periódicos materialistas, revistas, etc., pues han perdido todo interés por esos temas (nivṛtta-tarṣaiḥ). Abandonan por completo la visión corporal de la vida. El maestro espiritual habla acerca de temas relacionados con Uttamaśloka, la Suprema Personalidad de Dios, y el discípulo escucha con atención. Ambos deben estar libres de deseos materiales, pues, de lo contrario, no se sentirán atraídos por los temas conscientes de Kṛṣṇa. El maestro espiritual y el discípulo no necesitan entender nada que no sea Kṛṣṇa, pues, por el simple hecho de entender a Kṛṣṇa y de hablar acerca de Kṛṣṇa, se alcanza un elevado nivel de erudición (yasmin vijñāte sarvam evaṁ vijñātaṁ bhavati, Muṇḍaka Up. 1.3). El Señor está en el corazón de todos, y, por la gracia del Señor, el devoto recibe instrucciones directamente del Señor mismo, quien, en elBhagavad-gītā (15.15), dice:

Aby se mohlo probírat kṛṣṇa-kathā, náměty o vědomí Kṛṣṇy, musí zde být mluvčí a posluchač, kteří mohou mít zájem o vědomí Kṛṣṇy jedině tehdy, když se již nezajímají o hmotné náměty. U osob vědomých si Kṛṣṇy je možné vidět, jak tento postoj automaticky vyvíjí. Přestože jsou oddaní v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy mladí lidé, již nečtou materialistické noviny, časopisy a tak podobně, neboť se o tyto náměty již nezajímají (nivṛtta-tarṣaiḥ). Zcela se vzdali tělesného pojetí života. Pojednání o Uttamaślokovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, přednáší duchovní učitel a žák pozorně naslouchá. Dokud nejsou prosti hmotných tužeb, nedokáží o náměty týkající se vědomí Kṛṣṇy projevit zájem. Duchovní učitel a žák nepotřebují znát nic víc než Kṛṣṇu, neboť samotným poznáním Kṛṣṇy a rozmlouváním o Kṛṣṇovi se každý stane dokonale učenou osobou (yasmin vijñāte sarvam evaṁ vijñātaṁ bhavati). Pán sídlí v srdci každého a Jeho milostí dostává oddaný pokyny přímo od Něho, jenž říká v Bhagavad-gītě (15.15):

sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo
mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca
vedaiś ca sarvair aham eva vedyo
vedānta-kṛd veda-vid eva cāham
sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo
mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca
vedaiś ca sarvair aham eva vedyo
vedānta-kṛd veda-vid eva cāham

«Yo estoy situado en el corazón de todos, y de Mí vienen el recuerdo, el conocimiento y el olvido. Mediante todos los Vedas, es a Mí a quien hay que conocer; Yo soy, en efecto el compilador del Vedānta y el conocedor de los Vedas». El proceso de conciencia de Kṛṣṇa es tan sublime que una persona perfectamente situada en el cultivo de conciencia de Kṛṣṇa, bajo la dirección del maestro espiritual, se siente plenamente satisfecha con leer kṛṣṇa-kathā en el Śrīmad-Bhāgavatam, elBhagavad-gītā y otras Escrituras védicas semejantes. Si el simple hecho de hablar de Kṛṣṇa es tan agradable, podemos imaginar hasta qué punto será agradable ofrecer servicio a Kṛṣṇa.

“Sídlím v srdci každého a ode Mne pochází paměť, poznání a zapomnění. Všechny Védy jsou určeny k poznání Mě; Já jsem sestavil Vedāntu a jsem znalcem Véd.” Vědomí Kṛṣṇy je tak vznešené, že tomu, kdo pod vedením duchovního učitele dosáhne této úrovně, přináší čtení kṛṣṇa-kathā, jež se nachází ve Śrīmad-Bhāgavatamu, Bhagavad-gītě a podobných védských textech, plné uspokojení. Když je i pouhé rozmlouvání o Kṛṣṇovi tak příjemné, můžeme si jen představit, jak příjemné je Kṛṣṇovi sloužit.

A veces, las conversaciones de kṛṣṇa-kathā entre un maestro espiritual liberado y su discípulo benefician también a otras personas, que las escuchan y sacan partido de ellas. Esos temas son la medicina que acaba con el ciclo de nacimientos y muertes. Ese ciclo, que nos lleva a nacer una y otra vez en diversidad de cuerpos, recibe el nombre de bhava o bhava-roga. Cuando alguien, voluntaria o involuntariamente, escucha kṛṣṇa-kathā, su enfermedad del nacimiento y la muerte, bhava-roga, acaba por desaparecer. Por esa razón se dice que kṛṣṇa-kathā es bhavauṣadha, el remedio que detiene el ciclo de nacimientos y muertes. Por lo general, los karmīs, las personas apegadas al disfrute material de los sentidos, no pueden abandonar sus deseos materiales; sin embargo, la medicina dekṛṣṇa-kathā es tan poderosa, que todo aquel que pueda escuchar kṛṣṇa-kīrtana se liberará, sin duda alguna, de esa enfermedad. El ejemplo de Dhruva Mahārāja, que se sintió plenamente satisfecho al completar su tapasya, es muy ilustrativo. Cuando el Señor quiso darle una bendición, Dhruva se negó a aceptarla. Svāmin kṛtārtho 'smi varaṁ na yāce. «Mi querido Señor —dijo—, estoy completamente satisfecho y no deseo ninguna bendición para obtener complacencia material de los sentidos». Y de hecho vemos que los mismos jóvenes que se unen al movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa han abandonado los malos hábitos que cultivaban desde hacía mucho tiempo, como la vida sexual ilícita, el comer carne, el tomar drogas, alcohol, tabaco, etc., y la práctica de juegos de azar. El proceso de conciencia de Kṛṣṇa es tan poderoso que les proporciona plena satisfacción, de modo que ya no sienten interés por la complacencia material de los sentidos.

Když probíhají rozpravy o kṛṣṇa-kathā mezi osvobozeným duchovním mistrem a jeho žákem, možnosti naslouchat těmto námětům někdy využijí i jiní a také z toho získají prospěch. Tyto náměty jsou lékem, který zastaví koloběh zrození a smrti. Opakované rození a umírání, při kterém na sebe duše bere znovu a znovu různá těla, se nazývá bhava či bhava-roga. Jakmile někdo vyslechne kṛṣṇa-kathā, ať už záměrně nebo nechtěně, jeho bhava-roga neboli nemoc působící zrození a smrt jistě skončí. Proto je kṛṣṇa-kathā označeno jako bhavauṣadha, lék ukončující koloběh zrození a smrti. Karmī neboli ti, kdo lpí na hmotném smyslovém požitku, se obvykle svých hmotných tužeb nedovedou vzdát, ale kṛṣṇa-kathā je tak silný lék, že pokud je někdo přiveden k tomu, aby naslouchal kṛṣṇa-kīrtanu, jistě se této nemoci zbaví. Praktickým příkladem je Dhruva Mahārāja, který na konci své tapasyi dospěl k úplné spokojenosti. Když mu Pán chtěl dát nějaké požehnání, Dhruva je odmítl. Svāmin kṛtārtho 'smi varaṁ na yāce. “Můj milý Pane,” řekl, “jsem naprosto spokojen. Nežádám tě o žádné požehnání hmotného smyslového požitku.” Na vlastní oči vidíme, že se i mladí chlapci a dívky v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy vzdali svých dlouhodobě udržovaných zlozvyků, jako je nedovolený sex, jedení masa, požívání omamných látek a hazardování. O hmotný smyslový požitek již nejeví zájem, neboť vědomí Kṛṣṇy je tak mocné, že je dokonale uspokojuje.