Skip to main content

Text 13

Sloka 13

Texto

Verš

naiṣātiduḥsahā kṣun māṁ
tyaktodam api bādhate
pibantaṁ tvan-mukhāmbhoja-
cyutaṁ hari-kathāmṛtam
naiṣātiduḥsahā kṣun māṁ
tyaktodam api bādhate
pibantaṁ tvan-mukhāmbhoja-
cyutaṁ hari-kathāmṛtam

Palabra por palabra

Synonyma

na — no; eṣā — todo esto; ati-duḥsahā — extraordinariamente difícil de soportar; kṣut — el hambre; mām — a mí; tyakta-udam — habiendo dejado incluso de beber agua; api — también; bādhate — no representa un obstáculo; pibantam — mientras bebo; tvat-mukha-ambhoja-cyutam — que emana de tu boca de loto; hari-kathā-amṛtam — el néctar de los temas de Kṛṣṇa.

na — ne; eṣā — toto všechno; ati-duḥsahā — nesmírně těžké snášet; kṣut — hlad; mām — mně; tyakta-udam — poté, co jsem přestal dokonce i pít vodu; api — také; bādhate — nevadí; pibantam — když piji; tvat-mukha-ambhoja-cyutam — pramenící z tvých lotosových úst; hari-kathā-amṛtam — nektar v podobě námětů o Kṛṣṇovi.

Traducción

Překlad

Debido al voto que he hecho en el umbral de la muerte, he dejado incluso de beber agua. Sin embargo, como estoy bebiendo el néctar de los temas de Kṛṣṇa, que fluye de la boca de loto de Tu Señoría, ni siquiera el hambre y la sed, que tan difíciles son de soportar, representan un obstáculo para mí.

“Na prahu smrti jsem složil slib, že nebudu ani pít vodu. Když ale piji nektar námětů o Kṛṣṇovi, jenž pramení z tvých lotosových úst, můj hlad a žízeň, které je tak těžké snášet, mi vůbec nevadí.”

Significado

Význam

Mahārāja Parīkṣit iba a tener que afrontar su muerte en un plazo de siete días, de modo que dejó de comer y beber por completo. Como ser humano, no cabe duda de que sentía el hambre y la sed, por lo que Śukadeva Gosvāmī podría haber deseado interrumpir la narración de los trascendentales temas de Kṛṣṇa; pero Mahārāja Parīkṣit, a pesar de su ayuno, no sentía la menor fatiga. «El hambre y la sed debidas a mi ayuno —dijo— no me molestan. Cierto día, agobiado por la sed, fui al āśrama de Śamīka Muni a beber agua, pero el muni no me atendió. Yo, entonces, le dejé una serpiente muerta sobre los hombros, y, debido a ello, su hijo, un niño brāhmaṇa, me maldijo. Ahora, sin embargo, me encuentro perfectamente. El hambre y la sed no me molestan lo más mínimo». Esto indica que el hambre y la sed pueden molestarnos mientras nos hallamos en el plano material, pero, en el plano espiritual, la fatiga no existe.

Mahārāja Parīkṣit v rámci přípravy na smrt, která měla přijít za sedm dní, přestal jíst a pít. Jako lidská bytost jistě pociťoval hlad a žízeň, a Śukadeva Gosvāmī mohl z toho důvodu chtít přerušit vyprávění transcendentálních námětů o Kṛṣṇovi. Mahārāja Parīkṣit však nebyl navzdory svému půstu vůbec unaven. Řekl: “Hlad a žízeň způsobené mým půstem mi nevadí. Jednou, když jsem měl velkou žízeň, jsem vstoupil do āśramu Śamīky Muniho, abych se napil vody, ale muni mi ji nedal. Pověsil jsem mu tedy na ramena mrtvého hada, a proto mě bráhmanský chlapec proklel. Nyní se však cítím docela dobře. Hlad a žízeň mi nečiní žádné potíže.” To naznačuje, že i když na hmotné úrovni hlad a žízeň člověka sužují, na duchovní úrovni žádná únava neexistuje.

El mundo entero sufre de sed espiritual. Todo ser vivo es Brahman, alma espiritual, y necesita alimento espiritual para satisfacer su hambre y su sed. Sin embargo, por desdicha, el mundo no es en absoluto consciente del néctar de kṛṣṇa-kathā. Por esa razón, el movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa es una bendición para los filósofos, los estudiosos de la religión y la gente en general. Ciertamente, el encanto y el atractivo de Kṛṣṇa y del kṛṣṇa-kathā son muy grandes. La Verdad Absoluta recibe por ello el nombre de «Kṛṣṇa», «el más atractivo».

Celý svět trpí duchovní žízní. Každá živá bytost je Brahman neboli duše a pro uspokojení svého hladu a žízně potřebuje duchovní potravu. Svět bohužel neví nic o nektaru, který obsahuje kṛṣṇa-kathā. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je tedy požehnáním pro filozofy, religionisty i obyčejné lidi. Kṛṣṇa i kṛṣṇa-kathā mají svou okouzlující přitažlivost, a proto se Absolutní Pravda nazývá Kṛṣṇa, nejpřitažlivější.

La palabra amṛta es también una importante referencia a la luna, y la palabra ambuja significa «flor de loto». La placentera luz de la luna y la agradable fragancia de la flor de loto se combinan para llenar de placer a todo el que escuche kṛṣṇa-kathā de labios de Śukadeva Gosvāmī. Dicen los śāstras:

Slovo amṛta je také důležitý odkaz na Měsíc a slovo ambuja znamená “lotos”. Příjemný měsíční svit a příjemná vůně lotosu se spojily, aby každému, kdo poslouchá kṛṣṇa-kathā vycházející z úst Śukadevy Gosvāmīho, přinášely potěšení. Je řečeno:

matir na kṛṣṇe parataḥ svato vā
mitho ’bhipadyeta gṛha-vratānām
adānta-gobhir viśatāṁ tamisraṁ
punaḥ punaś carvita-carvaṇānām
matir na kṛṣṇe parataḥ svato vā
mitho 'bhipadyeta gṛha-vratānām
adānta-gobhir viśatāṁ tamisraṁ
punaḥ punaś carvita-carvaṇānām

«Prahlāda Mahārāja contestó: Las personas demasiado adictas al materialismo, como no pueden controlar sus sentidos, avanzan a una vida infernal y mastican repetidas veces lo que ya antes ha sido masticado. Su atracción por Kṛṣṇa nunca despierta, ni con los consejos de otro, ni con sus propios esfuerzos, ni con una combinación de ambos» (Bhāg. 7.5.30). En la actualidad, toda la sociedad humana se empeña en la tarea de masticar lo ya masticado (punaḥ punaś carvita-carvaṇānām). La gente está dispuesta a padecer en el ciclo de mṛtyu-saṁsāra-vartmani, es decir, a nacer en una forma corporal, morir, recibir otra forma corporal y morir de nuevo. Para acabar con ese ciclo de nacimientos y muertes, es absolutamente necesario el proceso de conciencia de Kṛṣṇa, kṛṣṇa-kathā. Sin embargo, para saborear el néctar del kṛṣṇa-kathā, que pone punto final a todas las fatigas materiales, y para disfrutar de la vida bienaventurada de la existencia trascendental, es imprescindible escuchar kṛṣṇa-kathā de labios de un alma iluminada como Śukadeva Gosvāmī. En relación con el movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa, vemos que, en la práctica, aquellos que han saboreado el néctar del kṛṣṇa-kathā pierden todos los deseos materiales, mientras que los que no pueden entender ni a Kṛṣṇa ni el kṛṣṇa-kathā consideran que la vida consciente de Kṛṣṇa es un «lavado de cerebro» y un «control de la mente». Mientras los devotos disfrutan de bienaventuranza espiritual, los no devotos se sorprenden de que los devotos hayan olvidado todos los anhelos materiales.

“Ti, kdo příliš holdují materialistickému způsobu života, kvůli svým neovládnutým smyslům spějí do pekla a opakovaně žvýkají přežvýkané. Jejich náklonnost ke Kṛṣṇovi se nikdy neprobudí, ani na základě pokynů druhých či jejich vlastního úsilí, ani kombinací obojího.” (Bhāg. 7.5.30) V současné době se celá lidská společnost věnuje žvýkání toho, co už je přežvýkané (punaḥ punaś carvita-carvaṇānām). Lidem nevadí podstupovat mṛtyu-saṁsāra-vartmani-narodit se v jedné podobě, umřít, přijmout jinou podobu a znovu umřít. Pro zastavení tohoto koloběhu zrození a smrti je kṛṣṇa-kathā neboli vědomí Kṛṣṇy absolutně nezbytné. Nikdo však nemůže vychutnat nektar, který skoncuje s veškerou hmotnou únavou, a nemůže se těšit z blaženého života na transcendentální úrovni, dokud nevyslechne kṛṣṇa-kathā od realizované duše, jako je Śukadeva Gosvāmī. V hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je vidět, že ti, kdo ochutnali nektar v podobě kṛṣṇa-kathā, ztrácejí všechny hmotné touhy, zatímco ti, kdo Kṛṣṇu či kṛṣṇa-kathā nechápou, považují život s vědomím Kṛṣṇy za “vymývání mozků” a “manipulaci mysli”. Zatímco oddaní zažívají duchovní blaženost, neoddaní žasnou, jak mohli oddaní zapomenout na hmotné touhy.