Skip to main content

Text 5

Sloka 5

Texto

Verš

yayā sammohito jīva
ātmānaṁ tri-guṇātmakam
paro ’pi manute ’narthaṁ
tat-kṛtaṁ cābhipadyate
yayā sammohito jīva
ātmānaṁ tri-guṇātmakam
paro ’pi manute ’narthaṁ
tat-kṛtaṁ cābhipadyate

Palabra por palabra

Synonyma

yayā — mediante el cual; sammohitaḥ — engañadas; jīvaḥ — las entidades vivientes; ātmānam — el ser; tri-guṇa-ātmakam — condicionadas por las tres modalidades de la naturaleza, o un producto de la materia; paraḥ — trascendental; api — a pesar de; manute — da por sentado; anartham — cosas que no se quieren; tat — mediante eso; kṛtam ca — reacción; abhipadyate — por eso pasa por.

yayā — kterým; sammohitaḥ — oklamána; jīvaḥ — živé bytosti; ātmānam — vlastní já; tri-guṇa-ātmakam — podmíněné třemi kvalitami přírody nebo produkt hmoty; paraḥ — transcendentální; api — přestože; manute — bere za samozřejmé; anartham — nechtěné věci; tat — tím; kṛtam ca — reakce; abhipadyate — podstupuje.

Traducción

Překlad

Debido a esta energía externa, la entidad viviente, aunque es trascendental a las tres modalidades de la naturaleza material, cree ser un producto material, y por ello pasa por las reacciones de los sufrimientos materiales.

Kvůli této vnější energii se živá bytost, přestože je transcendentální třem kvalitám hmotné přírody, považuje za produkt hmoty, a proto podstupuje reakce hmotného strádání.

Significado

Význam

La causa fundamental del sufrimiento de los seres vivientes materialistas se señala junto con las medidas correctivas que se han de tomar, y también la perfección máxima que ha de alcanzarse. Todo eso se menciona en este verso en particular. Por constitución, el ser viviente es trascendental al enjaulamiento material, pero ahora se encuentra encarcelado por la energía externa y, en consecuencia, cree ser uno de los productos materiales. Y debido a ese contacto profano, la entidad espiritual pura padece los sufrimientos materiales bajo el control de las modalidades de la naturaleza material. La entidad viviente considera de modo erróneo que es un producto material. Esto significa que la actual forma pervertida de pensar, sentir y desear, bajo las condiciones materiales, no es natural para ella. Pero ella tiene su modo normal de pensar, sentir y desear. En su estado original, el ser viviente no se encuentra sin la capacidad de pensar, desear y sentir. En el Bhagavad-gītā también se confirma que el verdadero conocimiento del alma condicionada está ahora cubierto por la nesciencia. Así pues, aquí se refuta la teoría de que un ser viviente es el absoluto Brahman impersonal. Esto no puede ser, pues la entidad viviente también tiene su propia manera de pensar en su estado original no condicional. El presente estado condicional se debe a la influencia de la energía externa, lo cual significa que la energía ilusoria toma la iniciativa, mientras que el Señor Supremo se encuentra apartado. El Señor no desea que la energía externa engañe al ser viviente. La energía externa está consciente de este hecho, pero aun así acepta la ingrata tarea de mantener bajo el control de la ilusión al alma olvidada, mediante su influencia desconcertante. El Señor no interfiere en la tarea de la energía ilusoria, debido a que esas labores de la energía ilusoria también son necesarias para reformar al alma condicionada. A un padre afectuoso no le gusta que a sus hijos los castigue algún otro agente y sin embargo pone a sus hijos desobedientes bajo la custodia de un hombre severo, solo para disciplinarlos. Pero el Padre Todopoderoso y supremamente afectuoso desea al mismo tiempo la liberación del alma condicionada, es decir, desea que el alma condicionada se libere de las garras de la energía ilusoria. El rey pone tras las paredes de la cárcel a los ciudadanos desobedientes, pero a veces, deseando la liberación de los prisioneros, va allí personalmente y aboga por la reformación, y al hacerlo, los prisioneros son puestos en libertad. De igual manera, el Señor Supremo desciende de Su reino al reino de la energía ilusoria, y brinda personalmente el alivio en la forma del Bhagavad-gītā, en el cual Él Mismo indica que aunque las maneras de obrar de la energía ilusoria son muy difíciles de superar, aquel que se entrega a los pies de loto del Señor es puesto en libertad por orden del Supremo. Ese proceso de entrega es la medida curativa para lograr liberarse de los métodos desconcertantes de la energía ilusoria. El proceso de entrega se completa con la influencia de la asociación. El Señor ha indicado, por consiguiente, que a los hombres se los ocupa en el trascendental servicio amoroso del Supremo, mediante la influencia de los discursos de personas santas que de hecho han llegado a comprender al Supremo. El alma condicionada adquiere un gusto por oír hablar del Señor, y mediante esa sola acción de oír es gradualmente elevada al plano de respeto, devoción y apego al Señor. Todo el asunto se completa con el proceso de entrega. También aquí, el Señor, en Su encarnación de Vyāsadeva, señala lo mismo. Eso significa que de ambas maneras el Señor está redimiendo a las almas condicionadas, es decir, mediante el castigo que inflige la energía externa del Señor, y mediante Su propia actuación como el maestro espiritual de dentro y de fuera. Dentro del corazón de cada ser viviente, el propio Señor, en forma de la Superalma (Paramātmā), se vuelve el maestro espiritual, y desde fuera Él Mismo se vuelve el maestro espiritual en forma de las Escrituras, los santos y el maestro espiritual iniciador. Esto se explica más explícitamente en el siguiente śloka.

Tento verš popisuje hlavní příčinu utrpení materialistických živých bytostí a zároveň s ní způsob, který je třeba přijmout, a také konečnou dokonalost, které lze dosáhnout. To vše je zde uvedeno. Živá bytost je svojí povahou transcendentální vůči hmotnému uvěznění, ale nyní je v zajetí vnější energie, a proto se považuje za jeden z produktů hmoty. Kvůli tomuto světskému styku zakouší čistá duchovní bytost mnohá utrpení pod vlivem kvalit hmotné přírody a mylně se domnívá, že je hmotným produktem. To znamená, že současný zvrácený způsob myšlení, cítění a chtění v hmotných podmínkách není pro živou bytost přirozený. Živá bytost má však svůj normální způsob myšlení, cítění a chtění. Ve svém původním postavení nepostrádá schopnost myslet, cítit a chtít. Rovněž Bhagavad-gītā potvrzuje, že skutečné poznání podmíněné duše nyní zahaluje nevědomost. Teorie, že každá živá bytost je absolutním neosobním Brahmanem, je zde tedy zamítnuta. Není to možné, neboť každá živá bytost má své osobité uvažování i ve svém původním nepodmíněném stavu. Současný podmíněný stav je způsobený vlivem vnější energie — to znamená, že iniciativy se nyní chápe iluzorní energie a Svrchovaný Pán zůstává stranou. Pán si však nepřeje, aby živou bytost oklamala vnější energie. Vnější energie samotná si je této skutečnosti vědomá, nicméně přijímá tento nevděčný úkol a udržuje svým matoucím vlivem zapomětlivou duši v iluzi. Pán do úkolu iluzorní energie nezasahuje, neboť to, co iluzorní energie vykonává, je též nutné k nápravě podmíněné duše. Milující otec nevidí rád, když někdo jiný trestá jeho děti, ale přesto nechává své neposlušné děti opatrovat přísným člověkem, aby se naučily pořádku. Milující Všemocný Otec si však zároveň přeje pro podmíněnou duši úlevu a osvobození ze spárů iluzorní energie. Král vsadí neposlušné občany do vězení, ale někdy si přeje vězňům pomoci, osobně tam jde a žádá o nápravu, a díky němu jsou vězňové propuštěni. Podobně Nejvyšší Pán sestupuje ze Svého království do království iluzorní energie a Osobně poskytuje pomoc v podobě Bhagavad-gīty, v níž Sám říká, že i když působení iluzorní energie je velice těžké překonat, ten, kdo se odevzdá lotosovým nohám Pána, dostává svobodu na pokyn Nejvyššího. Toto odevzdání se je tím nápravným opatřením, kterým se lze oprostit od klamného vlivu iluzorní energie. Odevzdání se je dovedené k dokonalosti v dobré společnosti. Pán proto doporučuje, aby se lidé pod vlivem slov světců, kteří skutečně realizovali Nejvyššího, zapojili do Jeho transcendentální láskyplné služby. Podmíněná duše získává chuť naslouchat o Pánu, a pouze tímto nasloucháním se postupně dostává na úroveň úcty, oddanosti a připoutanosti k Pánu. To celé završí odevzdání se. Totéž zde Pán uvádí ve Své inkarnaci Vyāsadeva. To znamená, že Pán volá podmíněné duše zpátky oběma způsoby — prostřednictvím trestů vnější energie Pána a Sám Osobně jako duchovní mistr uvnitř a vně. V srdci každé živé bytosti se Pán Samotný stává duchovním mistrem jako Nadduše (Paramātmā), a vně se stává duchovním mistrem v podobě písem, světců a zasvěcujícího duchovního mistra. To ještě dále vysvětluje příští śloka.

La superintendencia personal que realiza la energía ilusoria, se confirma en los Vedas (Kena Upaniṣad) en relación con el poder controlador de los semidioses. Aquí también se afirma claramente que a la entidad viviente la controla la energía externa de una manera personal. El ser viviente, sujeto así al control de la energía externa, está situado de un modo diferente. Sin embargo, queda claro con esta afirmación del Bhāgavatam que ante la Personalidad de Dios, o el ser perfecto, la misma energía externa está situada en una posición inferior. Al ser perfecto, o al Señor, ni siquiera puede acercársele la energía ilusoria, la cual únicamente puede actuar sobre las entidades vivientes. Por lo tanto, es pura imaginación la idea de que la energía ilusoria confunda al Señor Supremo y por eso Este se vuelva un ser viviente. Si el ser viviente y el Señor estuvieran en la misma categoría, entonces habría sido bastante posible que Vyāsadeva se hubiera dado cuenta de ello, y no habría habido ninguna posibilidad de que el ser engañado padeciera el sufrimiento material, pues el Ser Supremo es plenamente consciente. De manera que hay muchísimas imaginaciones inescrupulosas que crean los monistas, en un esfuerzo por poner tanto al Señor como al ser viviente en la misma categoría. Si el Señor y los seres vivientes fueran iguales, Śrīla Śukadeva Gosvāmī no se habría tomado entonces la molestia de describir los trascendentales pasatiempos del Señor, pues todos estos serían manifestaciones de la energía ilusoria.

Osobní dohled iluzorní energie potvrzují Vedy (Kena Upaniṣad) v souvislosti s vládnoucí mocí polobohů. Zde se také jasně říká, že živou bytost ovládá vnější energie osobním způsobem. Živá bytost takto podléhající vládě vnější energie může být umístěná různě. Z této śloky Bhāgavatamu je ovšem zřejmé, že tatáž vnější energie má oproti Osobnosti Božství, dokonalé bytosti, podřízené postavení. K dokonalé bytosti, k Pánu, se iluzorní energie nemůže ani přiblížit — může působit jedině na živé bytosti. Myslet si, že Svrchovaný Pán podlehl působení iluzorní energie a stal se tak obyčejnou živou bytostí, je pouhým výplodem fantazie. Kdyby živá bytost a Pán patřili do stejné kategorie, pak by to Vyāsadeva docela jistě viděl a živá bytost by nikdy nemohla trpět pod vlivem iluze, neboť Nejvyšší Bytost je plně vědomá. Jsou to tedy jen nedomyšlené představy monistů, kteří se snaží umístit Pána a živou bytost do stejné kategorie. Kdyby Pán a živá bytost byli jedno a totéž, neobtěžoval by se Śrīla Śukadeva Gosvāmī s popisem transcendentálních zábav Pána, neboť by to byly pouze projevy iluzorní energie.

El Śrīmad-Bhāgavatam es el remedio summum bonum para la humanidad que sufre y que se encuentra en las garras de māyā. Por eso, Śrīla Vyāsadeva diagnostica en primer lugar la verdadera enfermedad de las almas condicionadas, es decir, su condición de estar engañadas por la energía externa. Él también vio al Supremo Ser perfecto, de quien la energía ilusoria se encuentran muy apartada, si bien Este vio tanto a las enfermas almas condicionadas como también la causa de la enfermedad. Y las medidas curativas se sugieren en el siguiente verso. Tanto la Suprema Personalidad de Dios como los seres vivientes son, sin duda alguna, uno cualitativamente, pero el Señor es el controlador de la energía ilusoria mientras que la entidad viviente es controlada por la energía ilusoria. Así pues, el Señor y los seres vivientes son, simultáneamente, uno y diferentes. Y aquí queda claro otro punto: la relación eterna que existe entre el Señor y el ser viviente es trascendental, pues de lo contrario el Señor no se habría tomado la molestia de rescatar a las almas condicionadas de entre las garras de māyā. De la misma manera, a la entidad viviente también se le exige que reviva al amor y afecto natural que tiene por el Señor, y ello constituye la máxima perfección de la entidad viviente. El Śrīmad-Bhāgavatam trata al alma condicionada con miras a alcanzar esa meta de la vida.

Śrīmad-Bhāgavatam je summum bonum, nejvyšší lék pro lidstvo trpící ve spárech māyi. Śrīla Vyāsadeva tedy ze všeho nejdříve stanovil diagnózu nemoci podmíněných duší — tedy že jsou oklamány vnější iluzorní energií. Přestože viděl nemocné podmíněné živé duše a také příčinu nemoci, viděl též dokonalou Nejvyšší Bytost, od které je iluzorní energie velice vzdálená. A v příštím verši navrhuje léčebná opatření. Nejvyšší Osobnost Božství i živé bytosti jsou kvalitativně nepochybně stejní, ale Pán je vládcem iluzorní energie, zatímco živá bytost je iluzorní energií ovládána. Pán a živá bytost jsou tedy současně totožní a odlišní. Ještě další věc je zde zřejmá: že věčný vztah mezi Pánem a živou bytostí je transcendentální, neboť jinak by se Pán neobtěžoval tím, aby volal podmíněné duše zpátky ze spárů māyi. Stejně tak po živé bytosti se žádá, aby oživila svou přirozenou náklonnost a lásku k Pánu. To je její nejvyšší dokonalostí. Śrīmad-Bhāgavatam takto léčí podmíněné duše a vede je k tomuto životnímu cíli.