Skip to main content

Text 27

Sloka 27

Texto

Verš

rajas-tamaḥ-prakṛtayaḥ
sama-śīlā bhajanti vai
pitṛ-bhūta-prajeśādīn
śriyaiśvarya-prajepsavaḥ
rajas-tamaḥ-prakṛtayaḥ
sama-śīlā bhajanti vai
pitṛ-bhūta-prajeśādīn
śriyaiśvarya-prajepsavaḥ

Palabra por palabra

Synonyma

rajaḥ — la modalidad de la pasión; tamaḥ — la modalidad de la ignorancia; prakṛtayaḥ — de esa mentalidad; sama-śīlāḥ — de las mismas categorías; bhajanti — adoran; vai — verdaderamente; pitṛ — los antepasados; bhūta — otros seres vivientes; prajeśa-ādīn — controladores de la administración cósmica; śriyā — enriquecimiento; aiśvarya — riqueza y poder; prajā — prole; īpsavaḥ — deseando así.

rajaḥ — kvalita vášně; tamaḥ — kvalita nevědomosti; prakṛtayaḥ — tohoto smýšlení; sama-śīlāḥ — stejných kategorií; bhajanti — uctívají; vai — skutečně; pitṛ — předky; bhūta — jiné živé bytosti; prajeśa-ādīn — vládci vesmírného zřízení; śriyā — obohacení; aiśvarya — bohatství a moc; prajā — potomstvo; īpsavaḥ — s takovou touhou.

Traducción

Překlad

Aquellos que están bajo la influencia de las modalidades de la pasión y la ignorancia, adoran a los antepasados, a otros seres vivientes y a los semidioses que están a cargo de las actividades cósmicas, pues los impulsa un deseo de beneficiarse materialmente con mujeres, riqueza, poder y descendencia.

Ti, kteří jsou v kvalitě vášně a nevědomosti, uctívají předky, jiné živé bytosti a polobohy mající na starost vesmírné řízení. Tyto lidi vede chtíč po hmotném prospěchu v podobě žen, bohatství, moci a potomstva.

Significado

Význam

Si uno está interesado en ir de vuelta a Dios, no hay ninguna necesidad de que adore a los semidioses de ninguna categoría. En el Bhagavad-gītā (7.20, 23) se dice claramente que aquellos que están locos por el disfrute material, se dirigen a los diferentes semidioses en busca de beneficios temporales, los cuales están hechos para los hombres con un escaso acopio de conocimiento. Nunca deberíamos desear aumentar la intensidad del disfrute material. El disfrute material debe aceptarse únicamente en la medida de la satisfacción de las necesidades básicas de la vida, y ni más ni menos que eso. Aceptar más disfrute material significa atarse más y más a los sufrimientos de la existencia material. Más riqueza, más mujeres y falsa aristocracia son algunas de las exigencias del hombre con inclinaciones materiales, debido a que no tiene información alguna acerca del beneficio que se obtiene de adorar a Viṣṇu. Por el hecho de adorar a Viṣṇu, uno puede obtener beneficios en esta vida, así como también en la vida que está después de la muerte. Olvidando estos principios, la gente necia que persigue más riqueza, más esposas y más hijos, adora a diversos semidioses. La vida tiene por objeto el ponerles fin a los sufrimientos que hay en ella, y no el aumentarlos.

Je-li člověk skutečně odhodlán navrátit se zpět k Bohu, pak není vůbec nutné, aby uctíval jakéhokoli poloboha. Jasně to potvrzuje Bhagavad-gītā (7.20, 23), kde se říká, že lidé, kteří šílí po hmotném požitku, uctívají polobohy pro dočasné věci, jimž holduje jen člověk chabého poznání. Nikdo by neměl toužit po nepřiměřeném prohlubování hmotného požitku. Hmotného požitku má být jenom tolik, kolik je ho potřeba k udržování minimální životní úrovně. Ani více, ani méně. Hledat nadměrné množství hmotného požitku znamená vázat se čím dál víc k utrpení v hmotném světě. Větší bohatství, více žen a iluze lepší společnosti — to jsou žádosti materialisticky založeného člověka. Tento člověk neví nic o skutečném prospěchu, který přináší uctívání Viṣṇua. Uctíváním Viṣṇua lze dosáhnout obrovského prospěchu v tomto životě i v životě příštím. Pošetilí lidé však na tuto skutečnost úplně zapomínají a věnují se uctívání různých polobohů, od kterých si slibují více bohatství, více žen a více potomstva. Cílem života však má být konec utrpení a ne jeho růst.

Para el goce material no hay necesidad de dirigirse a los semidioses. Los semidioses no son más que sirvientes del Señor. Como tales, tienen el deber de proveer lo necesario para la vida, en la forma de agua, luz, aire, etc. Uno debe trabajar arduamente y adorar al Señor Supremo mediante los frutos de esa ardua labor para la existencia, y ese debe ser el lema de la vida. Con fe en Dios y de la manera correcta, uno debe tener cuidado de ejecutar el servicio propio de su ocupación, y eso lo guiará a uno gradualmente en la progresiva marcha de vuelta a Dios.

Pro dosažení hmotného požitku není vůbec nutné uctívat polobohy. Vždyť polobozi jsou jen dalšími služebníky Pána. Jejich povinností je dodávat vše potřebné k životu: vodu, světlo, vzduch atd. Člověk má těžce pracovat a plody své práce má uctívat Svrchovaného Pána. To má být jeho životním heslem. Pozorné vykonávání předepsaných povinností a služba s důvěrou v Pána člověku zaručují, že se postupně bude moci navrátit zpět k Bohu.

El Señor Śrī Kṛṣṇa, cuando se hallaba personalmente presente en Vrajadhāma, detuvo la adoración que se le iba a hacer al semidiós Indra, y les aconsejó a los residentes de Vraja que adoraran mediante su ocupación y que tuvieran fe en Dios. Adorar a los múltiples semidioses en pos de la ganancia material es prácticamente una perversión de la religión. Esta clase de actividad religiosa se ha condenado desde el mismo principio del Bhāgavatam, tildándola de kaitava-dharma. Existe solo una religión en el mundo que deben seguir todas y cada una de las personas, y esa es el bhāgavata-dharma, o la religión que le enseña a uno a adorar a la Suprema Personalidad de Dios y a nadie más.

Když byl Śrī Kṛṣṇa Osobně přítomen ve Vrajadhāmu, zastavil uctívání poloboha Indry a doporučil obyvatelům Vraji uctívat Boha prací a pěstovat víru v Něj. Uctívání všemožných polobohů pro dosažení hmotných statků je vlastně náboženskou zvráceností. Tento druh religiozity byl již na samém počátku Bhāgavatamu zavržen jako kaitava-dharma. Existuje jen jedno náboženství, které mají lidé na celém světě následovat, a to je Bhāgavata-dharma neboli náboženství, které učí uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství a nikoho jiného.